Masters of Horror: The V Word (2006)


Režie: Ernest R. Dickerson
Rok výroby:
2006
Délka:
58 min
Země:
USA

Hrají:
Arjay Smith … (Kerry)
Branden Nadon … (Justin)
Jodelle Ferland … (Lisa)
Lynda Boyd … (Carolyn)
Michael Ironside … (Mr. Chaney)
… a další

 

Hororové vody jsou již upířími tématy tak přeplněny, že vymyslet originální a poutavý příběh o vampýrech je skutečně scenáristickým oříškem. Proto se ani nedivím, že se další epizoda projektu Masters of Horror nepovedla. Třetí díl druhé série si vzal na svědomí nováček v tomto seriálu – režisér Ernest R. Dickerson – a vůbec mu tu poctu nezávidím. Natočit dobrou upířinu podle Garrisova scénáře musí být těžší než stát zpříma v pračce.

Nicméně děj se alespoň ze začátku rozjíždí sice klišovitě, ale docela slibně: Znudění kluci Kerry (Arjay Smith) a Justin (Branden Nadon) si jednoho večera potřebují dokázat, že nejsou žádné padavky, a vypraví se do márnice užít si trochu toho vzrůša. Pochopitelně je v té zábavné budově nečeká nic jiného než strašlivý upír. Kerrymu se sice podaří uniknout, ale jeho přítel Justin nemá takové štěstí – upír mu doslova rozsápe hrdlo a pochutná si na jeho krvi. Kerry se schová doma, je v šoku, vyděšený a zmatený ze všeho, co v márnici spatřil. Bezpečí domova je však pouhou iluzí. Zanedlouho někdo začne mlátit na dveře a ukáže se, že za nimi není nikdo jiný než Justin, který záhadným způsobem upírův útok přežil. Je s ním ale něco v nepořádku: Především žije, i když má polovinu krku vykousnutou, vydává divné zvuky a v očích má cosi jako neukojitelný a naléhavý hlad. Kerry není dost opatrný, a tak sám skončí s Justinovými zuby zabořenými hluboko do krku. Jak se vypořádat se změnou svého života, jak se smířit s tím, že se stal upírem, a jak nepít lidskou krev a přežít? – to jsou největší starosti, které nebohého Kerryho čekají.

Kdyby se Louis a Lestat – fiktivní postavy spisovatelky Anny Riceové – náhle zhmotnili na tomto světě a podívali se na V Word, nejspíš by dvě hodiny nevěřícně koukali a až by se konečně vzpamatovali, váleli by se smíchy po zemi tak dlouho, dokud by nevyšlo slunce a oba je nespálilo. Zneklidnila mě do očí bijící podobnost mezi Louisem a Kerrym, kteří ve svých příbězích oba chorobně odmítají pít lidskou krev; nemluvě o Lestatovi a Justinovi, kteří své tvrdohlavé kolegy poučují a napomínají, že lidská krev se prostě pít musí; obě hlavní postavy této epizody se od dvou oněch legendárních upírů odlišují snad jen tím, že jsou mnohem hloupější a Justin není francouzský svůdník, ale sedmnáctiletý afroameričan. Pokud by někdo namítal, že jisté rozdíly tam přece jen jsou, bude mít v podstatě pravdu – uznávám, že když se ve zfilmování Interview s Upírem (1994) Brad Pitt alias Louis probudil jako upír, byl v euforii ze všech zbystřených smyslů, ze zvuků noci a z krásy měsíce, zatímco zde se Arjay Smith probudí, vidí rudě a rozmazaně a pohybuje se jako někdo, kdo to na večírku zkrátka přehnal s Jelcinem. Skutečnost, že dnes není žádná legrace napsat originální upírský scénář, zřejmě Garrise odradila tak, že se při psaní příběhu nesnažil být ani trochu kreativní. Samozřejmě jsou zde takoví, kteří Interview s Upírem neznají, ale nedovedu si představit, že by je tato hororová rychlokvaška dokázala upoutat, natož vyděsit. Ať už příběh parazituje na díle Riceové, nebo na jeho zfilmování, opomíjí se zde jeden důležitý fakt a to ten, že Interview s Upírem není horor, ale originálně pojatý (historický) román. Zřejmě již nebude nutné zdůrazňovat, že postava Kerryho prostě nemá na to vzbudit v divákovi emoce ani na míle vzdálené těm, jaké dokázal vyvolat Louis. Možná že Garrisovi tak trochu křivdím a možná že Interview s Upírem nevykradl (tedy pardon, neinspiroval se jím), ale v tom případě je pro mě motiv hodného upíra, stejně jako podobnost mezi zmíněnými postavami jednou velkou záhadou.

Když se tedy pokus o emotivní zápletku jaksi vymkl kontrole a děj epizody se zvrhává v teatrální báchorku, má smysl si V Word vůbec pouštět? Inu,v jistém smyslu ano: Pátrání po kladech ve špatném filmu někdy připomíná hledání jehly v kupce sena, ale V Word díkybohu není ten případ. První polovina, které vévodí výlet do márnice, je poměrně atmosféricky natočená a díky dobré kameře a šikovnému svícení dokáže diváka pohltit. Mizanscéna je místy oživena také pěkným využitím zrcadel. Většinu času v márnici je však na plátně nejčastěji černo. Používání tmy jako hororového prvku je sice jeden z nejstarších způsobů manipulace s divákem, ale v tomto případě se jedná spíše o dobrý než špatný tah: V záběrech, které by s přimhouřením oka mohly být označeny za hororové, můžeme naleznout jisté odkazy na staré upíří filmy. Zřejmě nejnápadnější poukázání na hororovou legendu představuje záběr na zeď, po níž se pomalu plazí stín upířího pařátu s dlouhými nehty. Zde se pravděpodobně i příležitostný divák s radostí usměje, protože si vzpomene na expresionistický stín upíra Nosferatu. O to větší škoda je, že narozdíl od děsivého němého filmu, v němž originální hra světla a stínů vznikla, nedokáže V Word udržovat onu atmosféru dlouho. Jakmile se odhalí skutečná tvář upíra, která mě v první chvíli srazila do kolen, veškerá atmosféra je jako mávnutím kouzelného proutku fuč. Příšerné a neuvěřitelně laciné líčení dělá z místního upíra tu nejkomičtější figurku, kterou jsem kdy v hororovém filmu viděl. I když po tomto tragickém momentu následuje několik pěkných naturalistických scén (pití vody přes děravý krk), reinkarnace zabité atmosféry se už konat nebude. Špatné postavy a především směšný hlavní hrdina udělají z druhé poloviny už jen podprůměrný pokus o upíří doják.

Hodnocení4
Pár dobrých záběrů a zvládnutá kamera bohužel epizodu The V Word nezachrání. Ať už je tento článek pamfletem, či ne, procentuální hodnocení nevychválí tento počin o moc lépe. Upírské filmy zkrátka nejsou pro filmaře žádný med a třetí epizoda druhé série MoH není zdaleka jediným důkazem, že skutečně děsivou upířinu už se pěkných pár let nepodařilo natočit.
40%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

see-sawandrew ( profil autora )

Jsem třiadvacetiletý ignorant, milovník šachu, prózy, výtvarného umění, hororů, tenisu, brambůrků, krve, žen, metalu, jazzu a spánku. **UPOZORNĚNÍ** Pokud mě chcete kontaktovat, zeptat se na něco, nebo si prostě jen pokecat, nezkoušejte to na ICQ, použijte vzkazník. Už tak mám kontaktů až příliš mnoho a den má stále pouze 24 hodin. Děkuji za pochopení.

Nový komentář