Masters of Horror: Jenifer (2005)


Režie: Dario Argento
Rok výroby: 2005
Délka: 58 min
Země: USA

Hrají:
Steven Weber … (Frank Spivey)
Carrie Fleming … (Jenifer)
Brenda James … (Ruby)
Harris Allan … (Pete)
Beau Starr … (Charlie)
Laurie Brunetti … (Spacey)
…a další

 

Nebudu tancovat kolem horké kaše a protahovat vznášení verdiktu nad čtvrtou epizodou série Masters of Horror, nesoucí název Jenifer. Pronáším hned na začátku, že přesně na tohle jsem čekal! Je ve hvězdách, jestli je tento typ hororů prostě mým šálkem čaje, nebo zda mě ovlivnily jisté sympatie ke geniálnímu Argentovi, jenž namísto příběhu dokáže zaujmout a vyděsit obrazotvorností. Své schopnosti ukázal už v mnoha výborných hororech, za jejichž vrchol považuji gotickou Suspirii, která se také nepyšnila nijak oslnivým příběhem, ale její barevná stylizace a hudba od Goblinů dokázaly vykouzlit nepopsatelnou atmosféru. A i když od Argentových filmových klenotů uplynula už pěkná řádka let, jeho osobitý styl je stále dobře patrný.

Měli jste někdy doma kočku či psa, jejichž vzhled byl nějakým smutným způsobem zošklivěn, pohled na ně byl nepříjemný, avšak za upřímné projevy jejich lásky k vám jste se s nimi občas i rádi pomazlili? Ne? Přesně taková je totiž Jenifer. Její tělo je jako vystřižené z časopisu pro pány, ale za plavými vlasy se skrývá její skutečná jedinečnost. Ohyzdný obličej a zvířecí chování jasně říkají, že s touto dívčinou je něco zatraceně v nepořádku. Moje překrásná kočka, ač je mým milovaným domácím mazlíčkem, také občas dostane za ušiska, když přitáhne do svého pelechu zadáveného vrabce, aby se pochlubila se svým úlovkem. Jenifer je naprosto stejná. Pouze s nepatrným rozdílem, že místo pozůstatků zpěvného ptáka vám k prahu dotáhne pozůstatky vašeho souseda. To však policista Frank Spivey (Steven Weber) zjistí až poté, co dívku zachrání před poblázněným chlápkem, který ji hodlá stůj co stůj odpravit sekáčkem na maso. Frank cvoka zastřelí, ale když dívku donutí ukázat mu obličej a uvidí, koho vlastně zachránil, vyskočí na nohy a zůstane stát jako přimražený. Záchrana dívky je však pouhým začátkem, za skutečný průšvih si může Frank sám. I zželelo se mu ošklivé dívky. A tak ji vysvobozuje z psychiatrického ústavu a přivádí do svého domu, kde se pochopitelně nedočká vřelého přivítání. Ujišťuje svou ženu, že dívka zůstane jen na pár dní, než jí najde nový domov. Ale když si Jenifer pochutná na jeho kocourovi, je nucen s ní okamžitě odjet a nevracet se, dokud se jí nezbaví. Jenže přes všechny ohavné vlastnosti umí Jenifer ukázat, že jisté chvilky strávené s ní mohou být i příjemné, či dokonce vzrušující. A tak náš Frank kapánek zapomíná na zákaz se vracet domů s příšerou v patách.

Úchylové všech zemí, spojte se a pohodlně se usaďte k epizodě Jenifer. Argentovi nestačilo pouze odhalit svou atrakci v celé její „kráse”, ale zašel mnohem dál. Tento tah můžeme považovat za vcelku logický, neboť co jiného má naše romantické figurky držet při sobě, než právě sex. Takové kontrastní zpestření nejen že dává epizodě potřebnou dávku logiky, nebo alespoň pochopení ze strany pánského publika, ale také velmi pěkně zapadá do škatulky mrazivých scén, kdy se kamera zaměří na hlavu Jenifer a zaostří na její odporný obličej. Pak si vlastně uvědomíme, že sledujeme velice bizardní love story s typickou ukázkou toho, co všechno je chlap schopen udělat pro trochu sexu, respektive jak šikovně dokáže žena prosadit si svou, i když vypadá jako stvůra. Jenifer je vlastně velmi chytrá intrikánka, která si omotá kolem prstu každého chlapa. A pokud toužíte po spatření nadržené obludy, už nemusíte horlivě pátrat po fotkách mužských členů našeho redaktorského kolektivu.:o) Jenifer vám velice ráda vyhoví.

Zápory samozřejmě jsou. Předvídatelnost celého příběhu bije do očí masivním způsobem. Prakticky hned od začátku je přemýšlivému divákovi jasné, jak celý díl dopadne. Jenže taková zbytečnost, jako je zápletka, nemůže italského maestra rozhodit a zabránit mu v jeho jedinečném ztvárnění mrazivé krásy. Nepříjemný pocit mnou proběhl při každém pohledu na Jenifer, jejíž krásnou představitelku Carrie Flemingovou maskéři skvěle vyparádili. Už pouze její herecký výkon si sám o sobě zaslouží plné hodnocení.

Hodnocení10
Čtvrtý díl série MOH považuji za vůbec nejlepší ze všech. Dostal jsem přesně to, co jsem chtěl a mrazilo mě přesně tak, jak jsem si už léta přál. Ohavnost téměř kdykoliv, skvělé morbidní scény, originální sex a perfektní dětský hlásek v ústřední melodii, jež zní stejně něžně jako hrůzostrašně. Za zmiňovaných několik nedostatků bych těch devadesát procent dát měl, ale když ono to olíznutí je tak perfektní...
100%

Sdílejte článek

see-sawandrew ( profil autora )

Jsem třiadvacetiletý ignorant, milovník šachu, prózy, výtvarného umění, hororů, tenisu, brambůrků, krve, žen, metalu, jazzu a spánku. **UPOZORNĚNÍ** Pokud mě chcete kontaktovat, zeptat se na něco, nebo si prostě jen pokecat, nezkoušejte to na ICQ, použijte vzkazník. Už tak mám kontaktů až příliš mnoho a den má stále pouze 24 hodin. Děkuji za pochopení.

13 komentářů

Přidejte svůj komentář

Nový komentář