30 případů majora Zemana – Studna (1978)


Režie: Jiří Sequens
Rok výroby: 1978
Délka: 78 min
Země: Československo

Hrají:
Vladimír Brabec … (Jan Zeman)
František Němec … (pplk. Žitný)
Ladislav Mrkvička … (kpt. Stejskal)
Miroslav Zounar … (Maštalíř)
Petr Skála … (Koštýř)
Josef Kubíček … (Dr. Brůna)
Jaromír Crha … (starý Brůna)
Valerie Kaplanová … (Brůnová)
… a další

 

Píše se rok 1969. Major Zeman je uklizen na obvodní oddělení, ovšem vypadá to, že se brzy vrátí ke kriminálce jako náčelník. Je mu totiž návštěvou Žitného doslova vnuceno přešetřit jeden zapeklitý případ, jenž nedovedl vyřešit Stejskal, ten, co Zemana na kriminálce vystřídal. Jedná se o brutální mord manželů Brůnových v Hájicích. Stará Brůnová byla nalezena ve shořelém domě s rozťatou hlavou, v přilehlé studni mrtvý starý Brůna, o několik kilometrů dál promáčený, zkrvavený a psychicky zhroucený syn. Právě on je zřejmě klíčem k celému případu…

Seriál 30 případů majora Zemana nepatří do kategorie televizních inscenací, které bych na potkání doporučoval. V podstatě ani neznám nikoho, kdo by to dělal. V té záplavě epizod, jež jsou obecně považovány za cosi jako „dobovou propagandu”, je pouze jedna výjimka. Je to 26. epizoda. Nese název Studna a povídá se o ní, že je to jeden ze zástupců českého hororu, už tak dost početně skromné škatule. Lze to považovat za pravdu?

Především je třeba mít na paměti, že ať už se o Studni vypráví jakékoli legendy, je to přece jen další díl o majoru Zemanovi. Na pozadí vyšetřování Brůnovic případu se zde několikrát hovoří o událostech roku 1968. Že v těchto zmínkách nejde o jejich odsouzení a že se (podle mnohých názorů) jedná o jejich veřejné schválení skrze postavu Zemana, není zřejmě nepřehlédnutelné, avšak v kontextu doby vzniku taktéž nepochopitelné. Politický podtext z díla dýchá snad nejvíce. Teprve poté přichází na řadu to, o čem se tolik mluví mezi fanoušky hororu.

Teprve když se zbavíte toho odéru hlavního odkazu díla a kdoví čeho všeho ještě, co dnes snižuje jeho uměleckou hodnotu, popřípadě obrníte-li se krunýřem na obranu proti němu, může k vám nalézt cestu druhá tvář Studny. A to hned ve dvou rovinách. Za prvé formálně, což spočívá v jejím zastínění oním hlavním odkazem. Za druhé obsahově. Co tím myslím? Pouze to, že legendární scény a vše, co k nim patří, lze zažít až v samotném závěru. Musíte se tak nejprve probít běžnou kriminální zápletkou, než se vám dostane porce temnoty.

Ano, musím nakonec uznat, že Studna je částečně prvotřídně natočený horor nebo přinejmenším alespoň děsivý thriller. Jak lze tohle tvrdit? Po počátečním rozčarování, kdy jsem si po hodině sledování řekl, že tohle není hodno přízviska horor ani náhodou? Ač občasné výlety do zákoutí Brůnovy zahrady a okolí studny budily pocity znepokojení, vše prakticky v jejich počátcích pohřbívaly ony skutečnosti popsané výše. Naštěstí se ta mrazivá hrůznost přece jen objeví. Sice na pár krátkých okamžiků těsně před závěrem, ale vězte, že ty patří v rámci seriálu k těm momentům, které si budu rád pamatovat.

Doslova kultovní scéna je retrospektivním vyprávěním mladého Brůny. Je podkreslena působivou hudbou, ale hlavně patřičně hustou atmosférou. Samozřejmě v rámci možností. Herecký výkon představitele mladého Brůny je bravurní, stejně jako šílenství starého. Scéna, v níž se podivně kývá, je to nejlepší, co tato epizoda nabízí. Hláška „Otec byl toho večera podivně neklidný” se zapsala do obecného povědomí. Následné dobrodružství ve studni znamená již pouze doznívání depresivního pocitu do ztracena. Pokud si nechcete dojem z Brůnova osudu pokazit, nedívejte se na poslední minuty dílu, nesou se totiž zcela v duchu toho, co mu předcházelo.

Hodnocení7
Studnu lze vskutku považovat za vydařený pokus (je nyní jedno, zda záměrný) vnést do domácí kinematografie hrůzu, respektive její přesně vymezitelné a ohraničitelné před-závěrečné minuty. Není to ovšem trochu málo? Můžeme o Studni hovořit jako o hororu, když s ním má společných sotva několik procent svého obsahu? Tvrdím, že ano, protože vzhledem k žalostnému počtu podobných věcí u nás je třeba pečovat i o podobné ojedinělé momenty. Hodnocení odráží POUZE dojem z památné scény.
70%

Sdílejte článek

15 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    Dandalf 29 října 2009 v 15:57

    Kontroverzní seriál? Já Vám lidi nevím co to v tomhle případě znamená. Studna jako taková je samozřejmě hodně politická agitka(viz. šofér od Masaryka,ukrývané zlato před konfiskací aj.) Nicméně i když se sám kouknu na třeba výbornej díl Kvadratura ženy(řekl bych nejméně politická) tak přeci jenom je to seriál pro STB. Nevím jestli by se takhle vysílali seriáli po druhé světové válce o správném esesákovi.

  2. Profilový obrázek
    DonMartinez 2 listopadu 2008 v 23:22

    Strašák: Narážíš-li na mou poznámku, pak jsem nucen se cítit uražen. Jistěže máš pravdu, co se týče jakési “přirozenosti” propagandy v dobových filmech, potažmo seriálech. Nicméně je třeba je rozlišovat. Za dob komunismu (které mimochodem ani jeden z nás dvou nemůže pamatovat) vznikaly snímky ovlivněné více či méně ovlivněné dobou a v některých PROPRACOVANÝCH snímcích se propaganda vyskytovala více či méně jako nutné zlo a nebo vůbec. Nicméně Třicet případů majora Zemana byl seriál primárně určený ke schvalování, zlechčování a omlouvání některých odsouzení hodných událostí napříč průběhem celé totality. Z tohoto hlediska je jedním z propagandou nejprošpikovanějších “uměleckých” počinů. V této epizodě otevřeně schvaluje a obhajuje vpád vojsk varšavské smlouvy do ČSSR. Význam téhle události snad nemusím popisovat. Je to o to horší, že jinak mohlo jít o poměrně kvalitní filmový počin. Rozhodně si nepřipadám jako omezenec, pokud se na takovou skutěčnost rozhodnu poukázat, neb je to věc, která přímo narušuje mou koncentraci při sledování podobných nesmyslů. A propos, ač jsem zatím neměl tu čest vidět některý z dílů tebou zatracovaných dnešních seriálů kvůli demokratické propagandě, zatím jsem neslyšel o tom, že by v rodinných poutech jedna z postav obhajovala vpád USA do Iráku a nebo že by v Růžové zahradě (nebo jak se to sakra jmenuje) kdosi vyzdvyhoval význam Sametové revoluce. Kdyby jsi pro srovnání použil alespoň seriál Zdivočelá země, bylo by to alespoň trošku rovnocenné srovnání… Když se podíváš na některý z Dietlových seriálů, byly to stejné sračky jako jsou dnes rodinná pouta apod.

  3. Profilový obrázek
    Frenk 13 června 2008 v 16:43

     Já jsem ten seriál sledoval velmi poskrovnu, takže jsem o nějaké Studni neměl ani potuchy, ale děkuju Prasoidovi za těch pár odstavců a Beonice za ten odkaz, protože musím uznat, že to bylo dost zajímavé (sice se mi chování hlavního hrdiny zdálo dost nelogické, ale neviděl jsem celou epizodu takže nebudu soudit, ale ten stařec byl perfektní).

Nový komentář