Zlý králíček Sissi


Jedna dívka měla krásného plyšového králíčka. Říkala mu Sissi a přála si, aby byl živý, aby mohl stříhat ušima, aby mu pod nádherně měkkou a hebkou bílou srstí tlouklo srdce, aby se jeho korálkové oči pohybovaly. Netrvalo to však dlouho a dívce zemřeli rodiče.

Jednoho dne se totiž vrátila ze školy a postavila si aktovku na zem. Chtěla se jít přivítat se Sissi, avšak pohled jí padl na cosi v zrcadle. Prohlížela si to – a zjistila, že to jsou něčí nohy! Málem z toho pohledu omdlela. Běžela rychle do kuchyně… ach, vy všichni svatí, proč jste to dovolili! Ó, proč to tak muselo skončit… utopit se v sebelítosti znamená zemřít za něco, co jsme neprovedli, a přece si za to dáváme vinu! Její rodiče tam leželi mrtví, s očima upřenýma na strop. Dívka strašlivě zaječela – tak strašlivě, že zburcovala všechny v domě. Někdo okamžitě běžel zavolat záchranku… ale dívka měla pocit, že spíše pro ni než pro její rodiče. Nemohla se na ně už dál dívat…

Odběhla do pokoje a všechno řekla své krásné plyšové Sissi: "Ach, má milovaná Sissi, nyní už zbýváme jen my dva… snažně tě prosím, dělej mi větší společnost, než dosud, podívej se na mě, prosím…" Ale oči Sissi zůstávaly zastavené. Dívka skončila v dětském domově; když ji tam vedli, nikdo si nevšiml plyšového králíčka, kterého měla ve velké kapse.

Všechny děti ji měly za podivína, jelikož zůstávala neustále uzavřená a nikdy nevycházela z pokoje; dokonce ani po dvou měsících pobytu. Slýchávali ji, jak si mumlá pro sebe podivná slova, jak hlasitě, přerývaně dýchá a pak už jen ticho, které jim drásalo uši i svědomí.

Jednoho dne se Sissi rozhodla, že přece jen Sissi přivede k životu. Její neuvěřitelně bledá tvář nyní zářila odhodláním. Vytáhla ze skříně křídy, vybrala si tu bílou a nakreslila na zem kruh. Nepociťovala už lítost… a nic ji nedokázalo zastavit. Ani přírodní živly, ani nic jiného. Jedině Sissi, jen Sissi byla oddaná. Proč je ale stále nehybná? Proč jí neodpoví, když se na něco ptá a lomí rukama, aby dostala odpověď? Teď to zjistí, teď ji přinutí…

Jakmile byl kruh hotový, začala hledat svíčky. Kdysi dávno někde četla, jak se to dělá; v jakési staré, polorozpadlé knize, na které byl namalován podivný ornament. Ale – co na tom záleželo! Hledala tak divoce, až jeden šuplík vypadl ze skříňky a s hlasitým dopadem se jeho obsah vysypal. Na tom však dívce nezáleželo. Nakonec našla svíčky ve staré skříni s nejrůznějšími potřebami, mezi kterými byly i svícny, zápalky a kapesníky. Postavila bílé čajové svíčky po obvodu kruhu a zapálila je. Temný pokoj byl náhle osvětlen jakýmsi přízračným světlem, jakousi energií, která dívku nabíjela šílenstvím; avšak plameny se lehounce, ladně kymácely ve vzduchu a prozatím z nich nevyzařovalo žádné nebezpečí.

Pak se dívka usadila doprostřed kruhu a začala šeptat: "Ty, temnoto, odejdi nyní ze svého doupěte. Volá tě hlas, velice zdaleka, ale vím, že ho slyšíš… vezmi s sebou i svého vyslance, někoho, s kým se mohu dorozumívat!" Pak se odmlčela a čekala. Náhle jako by kolem ní cosi prosvištělo a jedna svíčka náhle zhasla.

Dívka nepocítila však ani stín strachu. Uvnitř v hlavě jí zazněl slabý, zlověstný hlas: "Jsem tu. Proč mne voláš?" "Žádám tě snažně, aby ses mi zjevil!" přikázala mu dívka. "Já jsem se zjevil, pouze ale uvnitř tebe. Nikdo mě pak neodhalí," vymlouval se hlas. "Dobrá," řekla dívka. "Chci, abys přivedla, ty, sílo všeho nejhoršího, co jen je, všeho, čeho se lidé bojí, a co je ještě nepotkalo… chci, abys přivedla mou nejlepší příetlkyni k životu!" A ukázala na Sissi, která poklidně ležela v křesle. "Zvláštní prosbu máš, ale já ti vyhovím," zašeptal hlas. "Avšak jen po tři noci, pak mi musíš něco dát. A také se mi musíš podepsat.

"Podepíšu," přitakala dívka.

"Dobře tedy. Podepiš se na list papíru svou vlastní krví," přikázal hlas. Dívka bez okolků vzala ostrý hřebík a píchla se jím do prstu. Zasykla, ale jakmile viděla tu rudou tekutinu, vzala propisovací tužku, která by už nenapsala ani slovo, namočila její hrot do své krve a napsala na nejbližší list papíru: "Magdalena Štulcová." Pak řekla: "Zde máš, temnoto, můj podpis." "Výborně," ozval se znovu onen temný hlas. "Nech jej na skříňce, tam, kde byl." A dívka položila papír opět na skříňku.

"Nyní se odmlč, ať mohu provést, o co jsi žádala. Leč pamatuj: až uplynou tři dny, musíš se mi obětovat. Znovu mne zavolej a já si pro tebe přijdu; pokud mne nezavoláš, zemřeš v strašných mukách."

"Přísahám…" slibovala dívka. "Až tři dny uplynou…" Pak z nějakého důvodu upadla do bezvědomí. Jakmile se probudila, ucítila něco heboučkého u své ruky. Otevřela oči – a viděla nádherného bílého králíčka, jak se k ní tulí! Radostně vykřikla "Sissi!" a vzala ji do náruče. Točila se s ní tak, až upadla na postel a chválila a laskala svou novou živou přítelkyni, někoho, kdo k ní byl tak milý, ale nedal jí to najevo.

Po celý den jí dávala své vlastní jídlo (na sebe úplně zapomněla) a hrála si s ní, jednou na babu, podruhé na prodavačku, inu chovala se jako dítě ve školce. A Sissi byla až podezřele chápavá, všemu rozuměla, všechno udělala. Uměla se dokonce i postavit na zadní tlapky, když ji o to dívka požádala, avšak ta si vůbec nevšimla, že se pod krásným zevnějškem skrývá zlá stvůra. Byla přiliš zaslepena láskou a radostí…
Avšak tyto vlastnosti vůbec nebyly tak dobré, jak si myslela. Po třech dnech bez jídla totiž začala být strašlivě slabá a vyhublá, vůbec si to však neuvědomovala. Stále si hrála se svou krásnou Sissi, která začala být až neobvykle přítulná a pořád ji chtěla mít nablízku.

Dívka úplně zapomněla na slib, který temnotě dala; jakmile však byly tři dny tytam, ozval se jí v hlavě hlas: "Nezavolala jsi mě. Nesplnila jsi slib, který jsi mi dala." Dívka však odpověděla: "Hned to udělám, jen co Sissi nakrmím." "Nezapomínej na mě! Musíš to udělat teď hned! Dávám ti poslední šanci!" řekl rozzlobeně hlas. "Nech mě být! Odejdi ode mě! Nyní mám, co jsem chtěla, tak zmiz!" odháněla ho zuřivě dívka. "Nech nás být a už nikdy mě neobtěžuj! Kašlu na slib, který jsem ti dala, temnoto! Jdi a nikdy se už nevracej!"
Byla úplně zaslepená svou Sissi, ta však náhle ustala ve své činnosti. Zvědavě si ji prohlížela. "Chceš mít svou Sissi ještě blíž, než jsi kdy měla? Máš ji mít!" ozval se rozzuřeně hlas a odmlčel se. Dívka se otočila k Sissi – a náhle hrůzou vykřikla.

Její králíček měl teď dlouhé zuby jako upír, silné drápy a oči rudé a planoucí jako ďábel. Se strašlivým skřekem na ni skočil a za odporného jekotu začal trhat její tělo na kusy; nechtěl ji pustit, ani když se za strašného křiku plném hrůzy a bolesti snažila osvobodit, byl na ní přisátý; byli spolu spojeni v bolestném objetí a svázání strašlivými zvuky, jak zuřivé síly nástroje temnoty, tak jekotem ohromného utrpení, které na sebe dívka přivolala.

Když vešel do místnosti doktor, který byl povolán kvůli dívčině slabosti, skácel se k zemi. Na podlaze bylo krve tolik, že by se s ní dala napustit vana, a v té největší kaluži leželo roztrhané, rozsápané a zohyzděné tělo dívky, která tak toužila po lásce, až ji to přivedlo do hrobu. Vedle ní leželo malé, roztomilé zvířátko, jeho bílý kožíšek byl nasáklý krví, avšak nezdálo se být vůbec nijak poraněné… a na skříňce ležel bílý papír, na kterém bylo cosi červeně napsáno a byl tam namalován rovněž červeně podivný symbol, který připomínal oči, jež se dívaly směrem k mrtvole.

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Allegor 9 března 2010 v 22:18

    Má to zase nějaký nápad, jsou v tom náznaky jakési umělé “urban legend”, ale zdá se mi, že tu formu trochu flákáš. Udělala bys líp, kdybys psala pomaleji, ale víc si s každou povídkou hrála. Tohle vypadá tak, jako by sis dala limit, že to bude řekněme do půl hodiny pod střechou, a pak se objevují jak zbytečné překlepy, tak jazykové nedostatky.

  2. Profilový obrázek
    Norwegian forest cat 8 března 2010 v 14:33

     Jistě… ten králíček byl ale oživený jen uměle, měl tu dívku přivést do hrobu, to bylo naschvál, ta temná síla to narafičila tak, aby ta dívka měla toho králíčka tak ráda, že se ho nebude chtít vzdát. Stejný případ jako v Bajkách barda Beedleho, Příběh tří bratří, uměle oživená dívka pomocí kamene od Smrti.

  3. Profilový obrázek
    Pavel 7 března 2010 v 20:18

    U mě dobrý. Celkem zajímavá věc s esencí strašidelný vyprávěčky, ale hezky zpracovaný. Ten nápad s SPOILER( vraždícím králíčkem mi sice přišel malinko směný) KONEC SPOILERU, ale má to alespoň pro mě hlavu a patu. Takže už jen kvůli tomu, že se nejedná o zlý andělíčky nebo deník životem znuděné emařky se mi to líbilo a těším se na další příběh.

    Hned zítra půjdu a prodám své dva králíky, nerad bych, aby mě potkal stejný osud…

Nový komentář