Zlozvyky a.s.


Míše pro radostJ

 

   Bylo páteční odpoledne. Dopoledne měl Pavel jenom jednu schůzku s potenciálním investorem a během oběda mu jeho družka Simona sdělila, že už dál nesnese, jak si kouše nehty. Řekla to přesně takhle:

,,Ještě jednou tě uvidím, jak si okusuješ nehty a vracím se k mámě."

 

   Pavel věděl moc dobře, že by to udělala a stejně tak věděl, že ze dne na den toho prostě nemůže nechat.

,,Miláčku, nebuď na mě tak přísná. Přes den to nejde."

,,Byl by jsi ochoten s tím něco udělat?"

,,S čím?"

,,S ohryzáváním nehtů, ty mě vůbec neposloucháš!"

,,Ale ano, jistě, šumášku."

 

   Vítězně sáhla do černé kabelky a vytáhla pouzdro na doklady. Během chvíle vykouzlila vizitku a podávala mu ji.

,,Máš možnost."

 

   Pavel pevně sevřel vizitku. Byla na mramorovém papíře a zlatými písmeny na ní bylo napsáno –

 

Luis Hochmann, Zlozvyky a.s., Smetanova 16, Praha 1

 

,,Když jí otočíš, najdeš otevírací dobu."

,,Nemají telefon, Simonko?"

,,Firemní strategie. Pan Hochmann říká, že telefony nejsou dobré pro byznys. Keců už slyšel dost, je čas na činy."

,, Na tom něco bude."

,,Věděla jsem, že se ti bude líbit."

,,Jak jsi se o něm dozvěděla?"

,,Od mojí kamarádky Edity. Neustále se kousala do jazyka a měla špínu za nehty."

,,Aha."

,,Psala mi sms, že je vše v pořádku, našla si chlapa, už se nekouše a špína za nehty jí už také netrápí."

,,Hmm. Chtělo by se říct, že jí pan Hochmann asi amputoval prsty a vyříznul jazyk."

,,Čekala jsem, že to řekneš, škarohlíde. Proto ti říkám, že poslala sms, to se s uříznutými prsty dělá blbě."

,,Mohla to někomu nadiktovat."

,,Seš magor."

,,Promiň miláčku. Kdybych tam myslíš měl zajít?"

,,Kdy? Nejlépe hned až poobědváme."

 

   Nebylo možné jí odolat. Pavel Simonu miloval, někdy měl pocit, že dodnes nepochopila proč.

   Pro něj to však bylo jasné. Miloval její bezprostřednost, čistou duši, smysl pro humor a samozřejmě ho přitahovala i jako žena. Obzvlášť si oblíbil její pevná ramena, alabastrovou šíji a její fantastický zadeček. Měla krásný zadeček, krásně oblý a smyslný, přímo určený k hlazení.

 

   Simona měla prostě všech pět P. Miloval jí, i když se čertila. Za ta léta mu to přišlo pořád roztomilé, takže to bral tak, že jejich vztah je pořád zdravý a čerstvý.

 

   Pochopitelně párkrát si vjeli do vlasů, ale to k životu prostě patří.

 

   Teď tedy po něm Simona žádala, aby se zbavil zlozvyku, který jí vadil, ale dosud to nahlas nikdy neřekla. Přemýšlel jestli mu tím nechtěla naznačit něco víc. Možná chtěla, ale jako každý chlap náznakům příliš nerozuměl.

 

   Představa, že by jí ztratil kvůli okousaným nehtům ho děsila. Možná ho děsilo i to, že by se kvůli tomu chtěla rozejít, ale ta první myšlenka byla silnější.

 

   Dům společnosti Zlozvyky a.s. byl označen zlatou rytou cedulkou, která budila určitým dojmem serióznosti.

 

   Dům působil kulturně a draze. Původně barokní palác byl vkusně zrekonstruovaný. K jeho velkému překvapení bylo uvnitř točité dřevěné schodiště. Byl už trochu zhýčkaný výtahy a tak ho trochu rozčílilo jít po úzkých schodech až do nejhořejšího patra, ale musel uznat, že zatím vše má svůj jedinečný styl a než vyšel nahoru zloba ho přešla.

 

   Asi to bylo myšleno jako záměr, ale najednou vůbec neměl pocit, že by ho čekalo něco nepříjemného, spíš naopak. Cítil se přímo skvěle. Snad za tím bylo něco ve vůni, která prostupovala celým domem.

 

   Dveře mu otevřela vysoká štíhlá bruneta v upnutém saténovém kimonu s dekorem květů sakury a ostrovní japonské dřevěné architektury. Jejímu inteligentnímu příjemnému oválnému obličeji dominovaly dioptrický brýle ve výrazných černých obroučkách.

 

,,Dobrý den."

,,Dobrý den, jsem správně v…?"

,,Myslíte ve společnosti Zlozvyky?"

,,Promiňte, nějak mi ten název nejde přes ústa."

,,A jak byste kurva chtěl, aby se to tady jmenovalo BB Reality?"

 

   Pavla zamrazilo.

 

    Ve chvíli kdy si myslel, že mu čelist udeřila mocně o podlahu se otevřely dveře a z nich vyšel urostlý bělovlasý muž s masivním zlatým řetězem kolem krku, který byl celý oblečený v bílém bavlněném kompletu.

 

,,Dokázala jsem to. Byla jsem sprostá."

,,Výborně, Haničko. Teď pošlete pána do hajzlu. Nějak hodně nevybíravě."

,,Jděte do hajzlu, mamrde!", zařvala na něj z půl metru.

,,Výborně Haničko, můžete se jít převléknout a doma si dejte naší relaxační masáž zdarma, kterou dostanete na vrátnici."

,,Děkuji."

 

   Pavel stál ve dveřích jako opařený.

 

,,Co to mělo znamenat?"

,,Omlouvám se. Firemní know how. V naší komunitě musíte očekávat všechno. Tohle byla ukázka spokojeného pacienta."

 

   Pavlovi přejel mráz po zádech.

 

,,Ale no tak, neberte mě doslova, mladý muži. Vypadáte polekaně."

,,Všichni vypadají napoprvé polekaně?"

,,Nejen vypadají. Pojďte do mé kanceláře, prosím."

 

   Pavlovi přišlo, že se směje. V jeho smíchu bylo něco nepatřičného, přišlo mu, jako by vycházel z nějaké kovové trubky.

 

,,Posaďte se.“

   Pavel nabídku kvitoval s povděkem, protože ho bolely nohy z výstupu. Uvědomil si, že by měl se sebou něco dělat, jinak ho Simona opustí ještě dřív. Bože, Simona. Zase na ní myslel. Byl na ní závislejší víc, než by si byl asi ochoten přiznat.

 

,,Předpokládám, že jste Pavel.“

,,Kurva, vy jste ještě navíc jasnovidec?“

   Sprostá nadávka mu vyklouzla jaksi mimoděk, když si uvědomil, že jí vlastně vyslovil nahlas, nedala se vzít zpět.

 

,,Vás koukám učit sprostě nebudeme muset.“

,,Jestli jsem dobře pochopil, pane…“

,,Luisi.“

,,Luisi, ta dívka měla problém s tím, že neumí nadávat?“

,,Zní to divně?“

,,Jo. Toho se lidé spíš zbavují.“

,,V praktickém životě je to problém. Obecně platí, že dívka, která není schopná hovořit sprostě má problém najít partnera a není dostatečně průrazná ani v zaměstnání.“

,,To je pravda?“

,,Ne, dělám si prdel.“

 

   Luis se rozesmál.

 

,,Teda bavit se umíte dobře.“

,,Nikdo mě nepobaví tak dobře jako já sám.“

,,Neodpověděl jste mi. Jak víte, že jsem Pavel?“

,,Máte okousané nehty, což je váš problém, jak vím od vaší půvabné milenky a kromě toho máte na sobě visačku se jménem.“

 

   Pavel se podíval na hruď. Byla tam – visačka se jménem, fotkou a nápisem product manager.

,,No to jsem ale debil.“

,,Nebuďte na sebe tak přísný.“

 

   Luis dostal další záchvat dusivého smíchu.

 

,,Jste komický, Pavle. Taková směska absolutního ňoumy s dobrákem. S těmi obchoduji úplně nejraději.“

,,Snažíte se mě urazit?“

,,Spíš vytočit.“

,,Prosím?“

,,Okousávání nehtů je znakem psychické lability. Chci vás vytočit do běla, abych věděl s kým mám tu čest.“

,,Mě nevytočíte.“

,,Vytočím vás do půl minuty kdykoliv, ale nechtějte to zažít. Proti mně jste amatér.“

,,Normálně bych vám řekl, aby jste se o to pokusil, ale něco mi říká, že by jste to dokázal.“

,,Bravo! Bravo! Pavle, vy se mi líbíte. Vy jste okamžitě pochopil pravidla hry. Kdybyste jen tušil, kolik naivních zoufalců se snažilo reagovat na mé první popíchnutí.“

,,Bylo to jako píchnutí do vosího hnízda, že?“

,,Touché! Pavle, odpovídáte na jedničku. Tady máte voucher do restaurace v hodnotě 500 korun, nic moc za něj nepořídíte, ale pro vaší Simonu to bude řekl bych…i-m-p-o-n-u-j-í-c-í.“

   Luis se zeširoka usmál, takže Pavel získal pocit, že mu snad vidí skrz hlavu.

 

   Luis šel ke karafě s whisky a nalil do dvou sklenic dva velké panáky.

,,Pavle je na čase vyřešit váš problém.“

,,Popojedem.“

,,Jak trefné, popojedem.“

 

   Luis podal Pavlovi sklenici, pak si sedl na otočnou kancelářskou židli a přejel po kolečkách celou kancelář. Když skončil s teatrálním výstupem, zakotvil vedle židle Pavla. Sáhl do kapsy, vytáhl dálkový ovladač a spustil žaluzie.

 

,,Malá prezentace, Pavle. Však to znáte z práce, že?“

 

   Pavel se napil whisky a z jeho výrazu šlo vyčíst pobavení smíchané s napětím a očekáváním. Luis vypadal, že ho právě tato kombinace neuvěřitelně nabíjí.

 

,,Pavle, nejste první ani poslední, kdo má podobný problém. Každý problém má však své řešení. Řekněme, že okusování nehtů je naší specialitou.“

 

Luis se opět rozesmál a jakoby náhodou spustil prezentaci.

 

   Na plátně se objevil krvavý chuchvalec.

 

,,Pardon, to je něco jiného.“

 

   Pavlovi se sevřel žaludek a nasucho polknul.

 

,,Klídek, Pavle. To pravé nás teprve čeká.“

 

   Začalo první krátké video. Na křesle seděla přikurtovaná postava a přes hlavu měla pytel.

 

,,Poslyšte nechte toho. Jestli mi tady chcete pouštět nějaký torture porn ála Saw nebo Hostel, tak na to nejsem zvědavej. Úplně to vidím. Teď přijde nějakej úchyl se zahradnickýma nůžkami a ušmikne mu prst a vy mi pak řeknete, ty, ty, ty, ještě jednou si kousneš do nehtíku a ušmikneme ti ho taky.“

,,No, vidíte, Pajásku, jak vám to pálí.“

,,Dneska se dá s kečupem a premiérou natočit cokoliv, tím mě neoslníte.“

,,To bezesporu dá. A abych řekl pravdu, tak přesně to, na tom videu je. No, nasral jste mě, jen co je pravda. To jste nemoh ani chvíli předstírat, že jste překvapenej? Na tom videu je takových vychytávek, palečnice, zarážení hřebíků pod nehty, drcení prstů kladivem…no, nedá se nic dělat. Když nechcete, tak nechcete. Já se s tím žít naučím.“

 

   Luis vstane ze židle a pomalu přejde na druhou stranu místnosti.

 

,,Vraťme se k vaší půvabné přítelkyni, Simoně.“

,,Milerád.“

   Luis se opět neodolatelně usmál.

,,Jste tvrdohlavý, Pavle. Jako osel, nebo dubová palice. Když vám řeknu, aby jste si přestal kousat nehty, tak vy mi to tady odpřísáhnete, aby jste měl pokoj.“

,,To je dost pravděpodobné.“

,,Takhle to ale nechodí. Mám dlouhodobě nedůvěru k lidem. A vy nejste výjimkou, přestože jste sympatický.“

,,Kolik tady ta sranda stojí? Já vám to zaplatím a bude to.“

,,Vy nic platit nebudete, naše společnost funguje trošku jinak.“

,,Jak konkrétně?“

,,Kdybych vám to řekl, musel bych vás zabít. Firemní know-how.“

,,Nejste náhodou taková ta firma na systému letadla?“

,,Ne. Náš systém je mnohem důmyslnější a podstatně zábavnější než nějaké pitomé letadlo.“

,,Zatím jste mě nepřesvědčil o tom, že by vám někdo cokoliv zaplatil.“

,,Dobře, Pavle. Teď jste to přehnal. Je na čase vám firemní know-how přiblížit.“

,,A pak mě zabijete?“

,,Když to bude nezbytné.“

 

   Pavla jeho tón hlasu přesvědčil o tom, že neblafuje.

 

,,Naše společnost působí na trhu již několik let.“

,,Tyhle kecy si odpusťte, přejděte k věci.“

,,Vaše přítelkyně Simona se o naší společnosti dozvěděla na základě doporučení své kamarádky Edity. Pokud by jste se jí zeptal, od té doby, co jí kontaktovala, už se neviděli. V případě, že by jí vyhledala a zašla s ní třeba jen na kávu, dozvěděli bychom se to a platil by odstavec 4 Smluvních pokut naší společnosti.“

,,Nejsem z toho příliš moudrý.“

,,Obecně platí, že zlozvyků se člověk zbavuje velmi těžko. Na tom se shodneme.“

,,Jistě.“

,,Naše úspěšnost je 100%.“

,,Vážně?“

,,Edita měla problém. Kousala se do jazyka a měla špínu za nehty. Bylo pro ní obtížné najít partnera a proto měla doma dvě kočky. Jeden náš pracovník je v době našeho společného sezení odvezl a umístil do naší pobočky v Ďáblicích. Potom jsme jí nechali sledovat. Na pracovišti, v obchodě, kdekoliv. Podstatné je to, aby nevěděla, že je sledována. Využíváme na to brigádníky, jsou totiž levní.“

 

   Luis se zasměje.

 

,,Když jsme zjistili, že se na parkovišti před Bauhausem v půl osmé večer kousla nevědomky do jazyka v domnění, že jí nikdo nevidí, jednu z koček jsme usmrtili v plynové komoře a poslali jí záznam na DVD v High Definition rozlišení.“

,,To si děláte prdel?“

,,O Editě víme, že je labilní. Je altruista, zajímá se pouze o ostatní a z psychologického profilu jsme zjistili, že je nejvíce fixovaná právě na svá zvířata.“

,,Parchante.“

,,Potom jsme jí řekli, že druhou kočku jí vrátíme v případě, že nám doporučí dalšího klienta, zaplatí poplatek s přirážkou za porušení odstavce 6 a najde si přítele.“

,,Vy jste jí donutili najít si přítele?“

,,Je to v jejím dobru. Byla na zvířata přímo chorobně fixovaná. Byl to zlozvyk, o kterém nevěděla a my jí ho zbavili.“

,,Jak si našla přítele?“

,,V tom jsme trochu pomohli. Dala si inzerát na seznamku, kterou provozujeme a my se pak o to již postarali. Máme největší databázi se singlery v této zemi. Téměř každý zlozvyk nakonec zničí sebenadějnější pár.“  

,,A jak jste to myslel, že už se nevídá se Simonou?“

,,Platil by odstavec 4.“

,,Jsou smluvní podmínky k nahlédnutí?“

,,Pouze pro klienta.“

,,Jsem přeci klient.“

,,Klient je Simona. Ta platí, pak je klient. Vy jste pacient.“

,,Pacient?“

,,Ano podle smlouvy. Ale mezi námi, buďte rád.“

,,Počkat, počkat. Jak je tedy možné, že to platila Edita sama?“

,,Z důvodu úmrtí klienta platí pacient.“

,,Cože?“

,,Obávám se, že jste pochopil odstavec 4, Pavle jste bystrý. Dostanete druhý voucher. Máte rád sushi?“

,,Tohle Simona přece nepodepsala.“

,,Ale podepsala. Je to velmi šikovně napsané, máme dobrého právníka.“

,,Do hajzlu.“

 

,,Máme skutečně pestré portfolio našich činností. Dělají pro nás nejlepší násilníci z celé republiky, mistři zastrašování, podvodů a také zaměstnáváme pár ostrých hochů a pochopitelně i pár doktorů a veterinářů. Mohu vám ukázat pár spisů s dokumentací tu máme přesnou.“

,,Do prdele. Co jste to za společnost?“

,,Kdyby jste mě nepřerušil na začátku mého povídání, mohl jsem vám to říct. Vzpomínáte jak jsem vám řekl, že naše společnost působí na trhu již několik let? Zarazil jste mě, ať vás neotravuji svými kecy.“

,,Vysvětlete mi, co teď děláte se Simonou!“

,,Momentálně jí odváží z práce náš taxík na naší pobočku v Ďáblicích.“

,,Co tam s ní budete dělat?“

,,Ale no tak. Nechte fantazii trochu pracovat. To se bude odvíjet podle toho, zda si budete kousat nehty nebo ne.“

,,Budete mě sledovat?“

,,Ale no tak, to je snad jasné.“

,,Vaše praktiky jsou odporné.“

,,Na nás Českou obchodní inspekci nikdo nepošle…“

,,Platil by totiž odstavec číslo 4.“

,,Myslím, že si rozumíme. A teď mě omluvte, mám tady totiž dalšího klienta. Ten je speciální, je to silný kuřák.“

 

   Pavel nasupeně odešel z kanceláře. Když scházel ze schodů chtěl si nervozitou začít kousat nehty, ale věděl, že nemůže, byly tam kamery. Tak ho to rozčílilo. Za rohem pak šel do trafiky pro zápalky, aby si mohl, alespoň s něčím hrát v ústech. Když se přibližoval sirkou ke rtům měl sto chutí se pořádně zahryznout do nehtu u palce. Jenže nešlo to. Cítil neustále pohledy v zádech. Věděl, že tohle z něj brzy udělá paranoika. Jenže znáte to, skutečnost, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou. Fantazie pracovala. Co by jí asi tak mohli udělat, kdyby se večer u televize zahryznul do nehtů. Ten chlap je prase, o tom nepochyboval. Nechal by jí za to zohavit? Když mohli dát kočku do plynové komory, co by udělali jí? Prý zaměstnávají násilníky. Zatraceně. Simono, Simono, proč jsi mi to udělala? Byl nervóznější než kdy jindy.

 

   Jel na nákup. Jednou za měsíc dělali se Simonou velký nákup. Pokaždé byl stejný, ale skutečnost, že ho nedělají spolu ho znervózňoval. Bože, potřeboval by se kousnout do nehtu na ukazováčku. Cítit tu pachuť nehtoviny na jazyku. Naložil nákup do auta a když strkal klíčky do zapalování měl zase to nutkání.

 

   Po čtrnácti dnech ho rozčilovalo úplně všechno. Tolik se soustředil na to, aby si neokusoval nehty, že málem přišel o práci, když vyjel na šéfa. Bylo to nesnesitelné. Byl jak obézní ženská při redukční dietě, která začala nenávidět řapíkatý celer.

 

   A pak to přišlo. Na firemním záchodě se zamknul na toaletě a tam si začal okusovat nehty. Zahryzával se a přitom se mu na tváři rozehrával spokojený úsměv. Trvalo to sice jen minutku, ale stálo to za to. Ze záchodu vyšel vyměněný člověk.

 

   Večer seděl u televize a sledoval s otevřenou plzničkou přenos z poslanecké sněmovny, když se najednou rozezněl zvonek. Pavel šel otevřít a přede dveřmi byla objemná krabice. Rozhlédl se, ale nikoho neviděl. Když však na víku krabice uviděl 6 v kroužku bylo mu jasné, že v té krabici nic příjemného nebude.

 

   Krabici položil na stůl v kuchyni a rozpečetil jí nožem. Nahoře uviděl fotografii v plastovém obalu, na které si kouše nehty na firemním záchodě.

,,Ty parchanti nechali dát kameru na hajzl?“, dal si hlavu do dlaní. Po zádech mu začal stékat nepříjemný potok studeného potu.

 

   V krabici byl dále levný přenosný DVD přehrávač s obrazovkou a kleště.

Zapnul přehrávač a spustil se záznam.

 

,,Dobrý večer, Pavle? Vy jste mi něco slíbil a nedodržel. No, nelíbí se mi to, ale tak nějak jsem s tím počítal. Vždycky s tím počítám. Nebudu vás dlouho napínat. Simona se tady stala nesmírně populární. Máte kouzelnou přítelkyni. K-o-u-z-e-l-n-o-u. Ale to vy víte, že jo? No a pak tady máme jednoho sráče, co si kouše, nehty, Pavle. Vás. Zmrda, který zradil svou přítelkyni. Cítíte se blbě? Nebo je vám to u prdele, co Pavle? Najednou nemáte připravenou odpověď, co? Vezměte do ruky ty kleště, Pavle. Nebo je vezmu do ruky já a vaší milé přítelkyni se to nebude líbit. To asi neutuží váš vztah, co Pavle? Řekl bych, že ho to naopak ukončí. A to bude váš konec, Pavle. Simona je štěstí vašeho posranýho života….Už je máte v ruce, Pavle? Jenom si je vezměte do ruky, Pavle.“

 

   Pavel seděl jako opařený, ale nakonec kleště pevně sevřel ve své pravici.

 

,,Sice na vás nevidím, Pavle, ale řek bych, že je právě svíráte v ruce. A to je dobře, Pavle. Moc dobře. Víte, Pavle. Když bych po vás chtěl, Pavle, aby jste si ulámal nehty, tak by to, uznejte sám, nebylo ono. Nehty dorostou. A co nám nedoroste a přitom se bez toho nehty okusovat nemůžou? Správně, Pavle, jsou to zuby. Zuby, Pavle. Je na čase jim udělat, pá, pá.“

 

   Luis teatrálně zamával do kamery.

 

,,Máte na vaši soukromou zábavu čas do zítřejšího rána, přesněji do 7 hodin, kdy přijde do práce Boris. A váš osud potká Simonu. Jenže to nebude konec. Poběží dále druhé varování a pak už bude platný odstavec 4. A jelikož jste bystrý, Pavle, tak už víte, co to znamená.“

 

   Záznam skončil. Pavel si dal hlavu do dlaní a pak přemýšlel, co bude dělat. Když dopíjel pátého panáka whisky a odhodlaně se díval na fotografii své přítelkyně na poslední dovolené troufl se podívat významně na kleště. Během tohoto pohledu si naposledy vyzkoušel svůj skus a pak jen zavřel oči a otevřel ústa.

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Anonym 13 května 2010 v 12:27

    no ty vole, věřim tomu že je to fakt dobrej způsob odnaučení zlozvyku, ale dokonale šílenej ,,To bezesporu dá. A abych řekl pravdu, tak přesně to, na tom videu je. No, nasral jste mě, jen co je pravda. To jste nemoh ani chvíli předstírat, že jste překvapenej? Na tom videu je takových vychytávek, palečnice, zarážení hřebíků pod nehty, drcení prstů kladivem…no, nedá se nic dělat. Když nechcete, tak nechcete. Já se s tím žít naučím.“

  2. Profilový obrázek
    Sheldon 11 května 2010 v 23:40

    Oukej, dostali jste mě, námět jsem fakt ukrad  Tedy ukrad, ono jak se to vezme, mě se ta povídka Nekuřáci moc líbila, ale neměla tah na branku, proto jsem chtěl ten námět upravit tak, jak si myslím, že by to mělo být. A četl jsem jí už před 15 lety a od té doby nic, takže asi tak. Jinak Pavle, poznal jsi správně, jméno jsem použil záměrně  Mám sice hrozný práce, ale jednou za čas musím napsat nějakou horrorovou věc a pořád mě to baví. Každopádně díky za chvalozpěvy, je to milé  

  3. Profilový obrázek
    Pavel 10 května 2010 v 18:44

    Vsadím se, že jste se smíchy neudrželi, ale chtěl bych vás všechny vidět, co by jste dělali na mém místě?!!! Jděte všichni do prdele!

    Vítám tě mezi náma. Už jsem si myslel, že jsi to pověsil na hřebík?. Jinak tohle je další skvělá práce, byť osmdesát procent povídky tvoří jen dialog, má to originální nápad a je to celé v Sheldonovském stylu, který je prostě moje parketa.

Nový komentář