Začátek všeho…


Tento pravdivý děsivý příběh, který vám budu vyprávět, se stal v roce 1943 v období II. světové války v lesích Nectavského údolí.

Děda, který mi vyprávěl, co té osudné, sychravé podzimní noci našel, měl ve tváři hrůzu a strach..

Brzy ráno vstal, obléknul se, přes rameno hodil flintu a vyrazil do lesů. Všudypřítomný hlad a bída ho i přes těžkou nemoc, kterou v té době trpěl donutil, aby zkusil štěstí pytláctvím..

Když míjel krucifix na rozcestí, pokřižoval se. Jako by tušil, co za hrůzy ho čekají. Nešel na místo, kam chodil obvykle. Zamířil hlouběji do lesa, aby výstřely unikly uším němců, kteří v té době měli nedaleko tábor.

…Stoupal strmým kopcem vzhůru, když najednou zaslechl křik. Křik jaký do té doby ještě neslyšel. Netušil odkud… jako by se ozýval ze všech stran. Přikrčil se v trávě a se strachem, který procházel celým jeho tělem, nebyl schopný pohybu..

..Nevěděl jak dlouho tam byl. Jak dlouho čekal a chvěl se zděšením.. Připadalo mu jako věčnost než sebral odvahu, aby pokračoval v cestě… Co to mohlo být?? Od lidí ve vesnici věděl, že někde v těchto místech se ukrývá židovská rodina, která sem utekla před fašistickými zvěrstvi.. Byli to snad oni??

Přikrčený a s puškou v ruce se plížil trávou… Když v dálce zahlédnul rozvaliny starého hradu, zamířil k nim. Chtěl si na chvíli odpočinout a nabrat síly…

„Co, co bylo dál, dědo??“ Naléhal jsem, aby pokračoval s vyprávěním… Roztřepanou rukou si nalil slivovici… polknul. Zvednul se od stolu, zatáhnul závěs a zapálil petrolejku. Ta jen matně osvětlovala jeho bledou, vrásčitou tvář… Jako by měl strach, aby ho nikdo neslyšel… Jeho oči byly tak.. tak zvláštní.. Nikdy jsem neviděl nic podobného!.. A skoro šepotem pokračoval….

Těžce oddechoval. Skrčený za rozpadlou zdí nabíral sílu. V hlavě mu běžely myšlenky, co to mohlo být? Kdo to tak zoufale křičel?? Zrovna nahýbal láhev s vodou, aby se napil, když nedaleko se ozvalo něco, co mu připomínalo chroptící ženu… Upustil láhev a lehnul si na zem… Zpoza keře spatřil obrys postavy, která s mrazivým smíchem“vyšla“ze země.. Aby nezačal křičet zděšením, zakousnul se do paže takovou silou, až mu začala téct krev.. Omdlel..

Probudil se až když les pokryla noc.. „Bože,ta žena!!!“ Prochladlý a ztuhlý hrůzou se těžce zvednul. Nahmatal pušku. Jen úzký pruh měsíčního svitu mezi korunami stromů mu osvětloval ponurou krajinu.“ Musím jí pomoct!“

V těch místech, kde spatřil postavu, zahalenou v černé kápi, našel vchod. Sáhnul do kapsy pro sirky, škrtnul.. Uviděl schody, vedoucí kamsi hluboko pod zem.. Z kusu košile, namotané na větev, udělal pochodeň a opatrně scházel dolů. Každý stín, každá kapka vody, která s plesknutím dopadla na zem, ho přiváděla k zoufalství..

To, co spatřil na konci klenuté chodby, mu podlomilo kolena. Sesunul se na podlahu a jen stěží dýchal. Pod stropem vysela na oprátce žena. Zohavená mučením, bolestnou křečí a s vyrazem šílenství ve tváři…

Tohle bylo to poslední, co mi tenkrát děda řekl. Druhý den ho našli oběšeného ve stodole se stejným výrazem ve tváři jaký popisoval u ženy, kterou našel.

Lidé si šeptali, že za to může čarodějnice, kterou místní pověsili a následně upálili. Ještě z oprátky proklela všechny se slovy, že se vrátí!!

A tohle byl jen začátek…

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Allegor 21 prosince 2010 v 19:29

     Fajn táboráková historka, ale uvítal bych otevřenější konec. Třeba že děda vypráví, jak došel na konec chodby, posvítil lucernou před sebe, a – ruce se mu roztřásly. Zasípal. Tvář jako stránka dávné kroniky, líčící nepopsatelné hrůzy. Chytl se za hrdlo, naposledy zalapal po dechu a hlava mu padla na šíji.

    Tak nějak:)

  2. Profilový obrázek
    Kondik 18 prosince 2010 v 22:57

    Borci,díky moc za komentáře!Určitě se polepším!Byla to jen taková rychlovka..Jelikož moje dospívající neteře a synovec opravdu pocházejí z vesničky v Nectavském údolí,bylo to jen spestření jednoho deštivýho večera A měli jste vidět ty obličeje,když jsem jim s ohořelého cáru papíru četl tenhle příběh s tím,že jsem ho našel na půdě…

  3. Profilový obrázek
    Isaac 17 prosince 2010 v 19:34

     Námět sice sálá děsuplným hororovým příběhem a je docela zajímavý.

    Ovšem styl jakým je odvyprávěn mi nepřináší zhola nic z toho, co by hororová povídka měla nabídnout. Spíše mi to připomíná rychlou klasickou táborovou historku, než rozvinutý příběh… Určitě se z toho dalo vytěžit mnohem více…

Nový komentář