Vzpomínky na smrt

Šest měsíců uběhlo od doby, kdy byl Jesici bratr brutálně zavražděn. I po těchto šesti měsících ji myšlenka na to, že se vrah může vrátit, nedá spát. Dlouhou dobu tráví vyhlížením z okna, jestli se nevrátí její noční můra. Po dlouhé době se Jesice podařilo usnout. Jenže ten okamžik té děsivé noci se jí opakuje hlavně ve spánku.

Před šesti měsíci
Bylo ráno. Jesica šla jako každý den pro poštu. Byla tam obálka adresovaná přímo jí. Otevřela ji a vyndala z ní dopis. A na něm:

Ahoj. Řekni svému bratrovi, ať jde v 20:00 k nedalekému domu.
Ulice: Fleming street 69.

Byla hodně zvědavá, co se tam bude dít. Odnesla dopis bratrovi. Ten jenom vrhl oči na dopis. Bylo úplně vidět, jak mu zkameněl obličej. V 20:00 bouchly zadní dveře a bratr odešel. Jesice to nedalo a šla za bratrem. Sledovala ho dlouhou dobu asi tak tři kilometry. Konečně se objevil malý dům na Fleming street 69. Dům byl schátralý, stěží v něm mohl někdo žít. Bratr zaťukal. Otevřely se dveře a bratr vešel dovnitř. Jesica se vplížila pod okno domu a opatrně se podívala dovnitř. Chvíli si ten podivný muž s bratrem povídal. Asi po 15 minutách se ozval řev. Ale ne hysterický, ale spíž řev bolesti. Podívala se na místo,  kde se řev ozýval. Byl tam její bratr a ležel mrtvý na podlaze. Teklo tam hodně krve. Na stěnách bylo snad víc krve, než malby. Bratr byl podříznutý. Ale ten muž nikde. Jesica si uvědomila, že bratra zabil on, protože tam snad nikdo jiný nebyl - SNAD. Jesica nemohla nahlas brečet, protože by ji ten muž mohl slyšet a také zabít. V tom se ozval ten samý zvuk, jako když se otevřely dveře. Jesica se na poslední chvíli stačila schovat za sud vedle domu. Muž kráčel v krvavé bundě přes dvůr ke svému autu. Otevřel garáž a potom se ozval ještě jednou zvuk těch dveří, ale muž stál u garáže. Jesice ztuhla krev v žilách, když viděla další postavu (nedalo se říct že by to byl člověk, byl dost silně znetvořen nejspíž od kyseliny nebo od ohně). Znetvořená postava šla také ke garáži a táhla za sebou káru a na ní nejmín šest mrtvol, mezi nimi i jejiho bratra. Jesici se zmocnil strach a panika. Chtěla utéct, ale to by ji slyšeli. Snažila se odplížit za vedlejší stěnu domu. Byla už na rohu, ale v tom ji chytl za vlasy ten muž a za ním běžela ta zrůda. Jesica začla ječet. Ale ti dva se jen úchylácky smáli. Zrůda Jesicu vzala na rameno a nesla ji ke garáži. Zrůda měla za kalhotama nůž. Jesica ho vzala a bodla ho zrůdě do zad. Upustila Jesicu na zem a začala ječet a posléze zrůda umřela (měla probodnuté vnitřnosti v okolí srdce). Jesica se hbitě zvedla a začala utíkat, co jí nohy stačily. Slyšela za sebou jenom: "Ty děv** já si tě najdu, AAAAAAAAACH". Utekla daleko od toho ohavného domu.

Současnost
Jesica se vzbudila. Koukla na budík a ten ukazoval 01:32. Vstala a šla ke schodišti a uslyšela dupot bot. Pomyslela si, že to je on. Uviděla postavu ve stínu, takže mu nebylo vidět do tváře. Viděla jenom pusu od krve, USMÁL SE! Jesica spanikařila a postava se rozeběhla do druhého patra za ní. Jesica běžela do pokoje, byla mezi dveřmi. Najednou cítila strašlivou bolest. Podívala se dolů a uviděla krvavý nůž trčící jí z břicha. V tom ji muž pošeptal do ucha: "Já ti říkal, že si tě najdu." Jesica upadla k zemi. Zemřela. O muži se nikdy nikdo nezmínil, ani ho nikdo neviděl.