Voyge en Paris (Cesta do Paříže)


Epilog

Bylo parné letní odpoledne. Krajem se ozývalo dunění kopyt a kola zvedala oblaka prachu. Všichni, kteří zůstali naživu z vesnice Carville, pospíchali do Paříže. Ne proto, aby byli včas na Slavnostech vína, ale protože museli. Byl to závod … závod s časem.

 

France/Carville/23.7.1868/22:41

Utíkej!“. Panika se šířila všude kolem. Všude kolem byli zmatení lidé, kteří se snažili skrýt.
“Tam ne pojď sem!“ Do domu vběhli dva lidé. Panovala zde tma.
“Jak  se jmenuješ?“ zeptal se jeden toho druhého a zapálil svíčku. Světlo odhalilo sotva 15 letého chlapce, který byl jistě pohledný, ale teď měl obličej zamazaný špínou a pokrytý zaschlou krví. Ten druhý byl muž, ve kterém chlapec poznal jednoho ze správní rady vesnice.
“Víš co se venku děje?“ zeptal se muž chlapce.
“Samozřejmě kdo by to nevě…“ chlapcova slova byla přerušena rozražením dveří. Chlapcova ústa se ještě naprázdno otevírala, když mu Bestie se zamručením urvala hlavu.

 

France/voyge en Paris/14.8.1868/18:55

Paříž již byla blízko. Dlouho očekávaný cíl jejich cesty se blížil. Bohužel se blížila i Bestie. Bylo také jasné, že do Paříže do soumraku nedojdou. Budou se muset po cestě někde usadit. Blížili se k opuštěné vesnici Saint Reine, která byla sice trochu pobořená, ale ne natolik, aby v ní nemohli přenocovat. Starosta začal udílet pokyny a vytvářet hlídky. Bylo jasné, že je dnes Bestie navštíví. Někteří lidé uléhali ke spánku, jiní rozdělávali oheň. Dnešní noc bude dlouhá.

 

France/Carville/24.7.1868/10:17

“A já vám zase říkám, že zůstat ve vesnici je holá sebevražda!“ křikl jeden z občanů na shromáždění na radnici. Vzápětí se dostavila vlna souhlasných i nesouhlasných výkřiků. Schůze trvala již od časného rána a stále se nebyli schopni dohodnout.
“Já si myslím, že by jsme se měli opevnit ve vesnici, Bestii jsme již jednou zranili, tak proč ji nezabít!“ chopil se slova radní Maxmilián.
“A já si zase myslím, že váš názor nikoho nezajímá. Čím se chcete bránit? Hromadou starých zrezivělých zbraní? Ženy by upletli Bestii svetýrek a dětí jí ubily lízátkem. Dokonalá obrana.“ Nakonec se těsně hlasovalo pro cestu do Paříže.

 

France/doupe Bestie/24.7.1868/19:49

Ležela zde a lízala si rány. Sice byla zraněná, ale ne moc. Rozhodně to ale nebyla smrtelná zranění. Bestie přece nešla zabít. I když … začínala o tom pochybovat. Měla být nezranitelná a teď tady ležela s tržnými ránami na těle. Měla také strach. Bestie dříve necítila žádné emoce ani city. Dřív zde byl jen hlad, hlad, hlad. Ten strach byl pro ni něco úplně nového. Ale tomu bude brzy konec. Věděla, že vesničané odešli. Až je dožene, skoncuje se všemi. Teď si ale musí odpočinout a nabrat síly na dlouhý lov.

 

France/Saint Reine/14.8.1868/0:28

Oheň osvětlovala tváře  hlídkujících. Uhlíky vypadaly ve tmě jako tisíce oči pozorující a vyčkávající na svoji obět. Bestie vyčkávala ve stínech. Vztek v ní stoupal. Když dosáhl vrcholu, vytryskl ven a Bestie zaútočila. Trhala vesničany na kusy, které odlétávaly všude kolem. Ale vesničané trhali taky. Probíjeli se do Bestie a vytrhávaly z ní kusy masa. Byl to nerovný boj, Bestie měla navrch, ale nakonec se jeden muž dostal k srdci, které vytrhl a rozmačkal na kusy. Bestie s řevem padla na zem a věčný boj mezi ní a vesničany konečně ustal.

Sdílejte článek

Nový komentář