Seržant pohlédl na pachatele. Naproti němu seděl hubený shrbený mladík, díval se do stolu. Seržant zapnul diktafon.

„Tak začneme s výslechem. Jaké je tvoje jméno.“

Mladík stále hleděl do stolu, tiše odpověděl.

„David Hawk.“

„Kolik je ti let?“

„Dvacetjedna.“

„Kolik jsi zabil lidí?“

„Mou vinou zemřelo 13 lidí.“

„Proč jsi je zabil?“

Mladík poprvé pohlédl seržantovi do očí.

„Plně beru za jejich smrt zodpovědnost. Doufám, že dostanu křeslo, ale žádám vás neptejte se mě proč.“

„Musím se tě zeptat, je to moje práce, a rádi by to jistě věděli i rodiny pozůstalých.“

„Některé věci je lepší nevědět“ promluvil mladík.

„Proč jsi zabil ty lidi?“

„Tak dobře, když to tak chcete vědět, tak vám řeknu jak to bylo. Kde mám začít?“

„Nejlíp, když začneš na začátku“

„Jak chcete.“

***

Po střední škole jsem se nedostal na vejšku. Celé to bylo přání rodičů, celá ta posraná vysoká. Chtěl jsem jít na rok dělat, do doby než budou další zkoušky, proto jsem si našel práci. Spíš tu práci ve městě nikdo nechtěl, proto nebyl takový problém jí sehnat. Sám se pím, že jsem jí vzal. Abych se ale vrátil k tomu co to bylo za práci – byl to noční hlídač na hřbitově. Proč se má hlídat hřbitov, smál jsem se paní co mi práci na úřadě nabízela. Když mi ale řekla o výdělku, tak jsem tu práci vzal. Nebyla to žádná almužna, byl to nadprůměrný plat. Paní z úřadu mě poslala za jedním chlápkem, kterej už tam hlídal, prý se s ním budu střídat. Jaké bylo mé překvapení, když mi řekl, že budu hlídat sám, že končí. V duchu si určitě říkal „ty seš ale vůl, že ses nechal na tu práci chytit“. Nechci mu, ale křivdit. Zeptal jsem se chlápka, jestli za dobu co hlídal někdy chytil nějakého lupiče. Prej ne. Tak proč se to sakra hlídá? Dohod sem se s ním, že než odejde, tak jednu noc bude hlídat se mnou. Večer jsem dorazil na hřbitov, už na mě čekal před branou. Šli jsme do kostela. Vypověděl mě, jak to tam chodí. Dozvěděl jsem se musím každou hodinu projít okružní cestu kolem hrobů. Fakt kurva dobrá práce. Začínal jsem proklínat, že jsem se do toho nechal navrtat. Nedalo mě, abych se nezeptal chlápka proč končí. Tolik peněz? Neměl zájem se o tom bavit a já jsem nechtěl dále vyzvídat.

První noc utekla rychle. Myslel jsem si, že to tak bude ubíhat pořád, realita byla jiná. Druhá noc se už přímo vlekla a únava mě čím dál víc ničila. Tři silné kávy mě, ale dokázali udržet na nohou. Uběhl měsíc, už jsem si na obrácený rytmus zvykl.

Bohužel všechno nemůže být pořád dobrý, a problémy na sebe nenechali dlouho čekat. Jednou ráno za mnou přišla nějaká žena z městské rady. Začala pěkně zhurta, že jsou na mě stížnosti. Lidem se ztrácejí věci z hrobů a že si to prý zaplatím. Celkem to dělalo třicet tisíc. První výplata padla v niveč, měsíc jsem makal za nic. Rozhodl jsem se, že si ty parchanty zlodějský najdu. Pátral jsem různě po hospodách, nemusel jsem hledat dlouho. Už ve třetí hospodě jsem narazil na jednoho feťáka, který se chlubil, že vykradl hřbitov. Začal se smát co tam hlídá za trotla, který si to neumí ohlídat. To už na mě bylo moc. Šel jsem k feťákovi a rozbil mu hubu. Varoval jsem ho, že pokud ještě páchne na hřbitov, tak dostane ještě víc. K mé smůle to byl vysoký představitel městského gangu. Hned ten večer vpadlo deset pořízků na hřbitov, odchytli mě a poslali do nemocnice. Ještě mě zamrazí, když si na to vzpomenu. Po třech měsících jsem byl z nemocnice propuštěn. Bohužel atak na mě zanechal trvalé následky, přišel jsem o jedno varle.

Ta městská špína ze mě udělala mrzáka. Hádejte, kdo po mě dostal práci hlídače. Byl to ten feťák, kterého jsem zbil v hospodě, ten kvůli kterému všechno začalo. Výborná spravedlnost. Zbij pracujícího a dostaneš jeho práci. Ha, ha, ha.

Začal jsem žít jen pro svoji pomstu. Věděl jsem, že proti přesile, nemám silou šanci. Nikdo ze známých nechtěl pomoct. Všichni se jen vymlouvali. Mohlo to všechno dopadnout jinak, kdyby se dvě party šly porvat. Vlastně k tomu přispěla náhoda. Moje prabába se zabývala černou magií a já věděl, že po ní zůstaly nějaké knihy na půdě. Nebudu rozebírat jak, ale našel jsem jednu knihu, kde byla různá kouzla, narazil jsem tam na kouzlo Volt, neboli panenka Woodoo. Hned jsem věděl, že to zkusím. V krátkosti popíšu, co to je Woodoo. Původně vzniklo na Haiti. Tam místní černoši vyvolávali tajné obřady. Woodoo se dá použít jak k léčení, tak i odstranění osob. Pomocí panenky Woodoo se dá člověk částečně ovládat. K tomuto kouzlu je zapotřebí část lidského těla – nejlépe vlasy. Panenka se vyrábí ze slámy. Do ní se přidá část těla. Pomocí malých jehliček se píchá do panenky a člověk potom cítí velké bolesti. Musí se ale píchat pouze do těla, nikdy ne do hlavy. Vpich do hlavy způsobuje smrt. Nikdy jsem neměl v úmyslu zabít.

Nejdříve jsem nevěděl jak mám získat vlasy. Dozvěděl jsem se, že se na hřbitově skoro denně chlastá. Vypravil jsem se tam a čekal až se feťáci spijou do němoty. Potom jsem každému z nich ustřihl pramínek vlasů. Doma jsem sestrojil malé panenky. Dohromady jich bylo třináct. Pak jsem se každý den jenom bavil. Vzal jsem si panenku a různě ji propíchl. Například jsem ji píchl do nohy a feťák spadnul. Takhle to šlo asi dva týdny.

Jednou večer zazvonila u mých dveří cizí rodina – manželé a holčička. Měli něco s autem, chtěli pomoct. Ženu s dcerou jsem zatím poslal ohřát k sobě domů, sám jsem s mužem opravoval auto. Auto bylo zpraveno asi za hodinu. Žena s holčičkou také vyšly z domu, poděkovaly a já se vrátil domů. S hrůzou jsem si uvědomil, že jsem zapomněl schovat panenky. Spěchal jsem rychle do pokoje. To co jsem spatřil se mnou otřáslo. Každá panenka měla propíchnutou hlavu. Byl jsem jako v mrákotách, rychle jsem běžel na hřbitov. Mezi flaškami ležela mrtvá těla. Bože co jsem to udělal. To jsem doopravdy nechtěl. Potom přijela policie a zadržela mě. Byl jsem tak zdrcen, že jsem se ani nepokusil utéct. A to je zhruba celý příběh.

***

Seržant vážným pohledem upíral zrak na mladíka.

„Takže ty si myslíš, že uvěřím povídačkám o černé magii a nějakejch panenkách, který když se propíchnou tak umřou. Čím jsi je otrávil?“

„Vidím, že to bylo všechno zbytečný. Nevěříte mi. Už vám nemám co říct. “

„Proč lžeš.“

Mladík se chytil za nohu.

„Bože!“

Škubl levou nohou.

„Co to tady sakra hraješ?“

„Někdo si udělal moji panenku. Je to ta rodina. To oni propíchali ty hlavy. Musíte je najít, oni jsou ti vrazi.“

Mladík sjel k zemi. Byl mrtev.

***

„Je mi toho chlapce líto.“

„Museli jsme ho zabít prozradil by nás. Už jsi zapomněla co nám ti feťáci udělali. Zabili a znásilnili nám starší dceru. “

„Teď jsme my vrazi. “

„Už na to nemysli. “

K rodičům přiběhla jejich dcerka.

„Tatínku už si můžu hrát s tou panenkou.“

Otec vytáhl špendlík z hlavičky a panenku hodil dcerce.