Válka s jinými


,Už je po večerních hodinách, poprchává, okolím je slyšet slabý, houkavý vítr. Nacházíme se kdesi ve vojenském táboře, nebo spíše základně. Celý komplex je osvětlen lampami a reflektory, které hlídají , aby se po základně nepohyboval nikdo nepovolaný. Jsou tu i hlídky, které tomu mají zabránit a právě jedna dvojčlenná hlídka postává u jednoho vchodu, chráněný závory.

"To je otrava."

"Mně je to jedno. Já už pozítří odjíždím za svou Ketty. Kvůli ní si nějaký ten den ještě postojím."

"No jo . Ty se máš Franku. Já tu musím být ještě půl roku." Řekl Max a vytáhl z kapsy své uniformy placatici.

"Neblbni. Jestli tě nachytá Dawis….."

"Generál Dawis!" Ozvalo se za nima.

Vojáci se s leknutím otočili a zasalutovali. Max tajně zahodil placatici za sebe, do trávy. Generál k nim kráčel s rukama za zády. Měl pečlivě vykartáčovanou uniformu. U náprsní kapsy se mu pohupovaly tři malé medaile.

"Pohov vojáci. Přišel jsem vám jenom dát pokyny na dnešní hlídku. Kousek odtud, za kopcem jsme zaznamenaly pár výbuchů a naše patroly, které vysíláme do terénu, mizí. Mám podezření, že sem teroristé vysílají své špehy a záškodníky. Dejte si pozor."

Generál se otočil na podpatku a kráčel pryč. "Kdyby něco… máte povolení střílet." Zakřičel ještě při odchodu. Vojáci se vrátili na svá místa a hlídali. Frank z kapsy vytáhl malou, ušmudlanou fotku, na které byla žena s nádherně žlutými vlasy a dvě malá batolata.

"To je Ketty?" Zeptal se Max, zatímco v trávě hledal placatici.

"Ano. Už se nemůžu dočkat. Snad se dneska nic nestane."

"To si piš že nestane. A kdyby jo, je mi to jedno. Já du spát."

"Cože? Děláš si srandu? To tu mám hlídat sám?" Frank zandal fotku zpět.

"Nebudeš tu hlídat sám. Stále tu budu, jenom budu spát. Toť vše." Odsekl Max a začal si stlát v trávě.

Frank k němu rozzlobeně přiskočil a chytl za límec zrovna když si lehl.

"Seš zas ožralej. Nebudu kvůli tobě riskovat že tu zkysnu ještě rok."

"Pusť mě." Maxův pohled zvážnil.

Najednou Frankovi přilítla pěst do obličeje. Začala rvačka. Padaly pěsti,kopance i bezhlavé narážení plným tělem do soupeře. Rvačka však náhle přestala, neboť Frank zaslechl zvuk kroků u závory. Bez váháni pustil Maxe a vrátil se zpět. Na zemi viděl v prachu stopy, vedoucí do základny, kde se ztrácely. Za Frankem přiběhl Max a nahlédl mu přes rameno.

"Ty debile." Zasyčel Frank. "Tak konečně máš co si chtěl, po tomhle průseru mě nejspíš zavřou a je to jen tvoje vina!! Tohle si chtěl? Spokojen?"

Frankův pohled se náhle odvrátil směrem ven. V jednom křoví u lesa, který se rozkládal kolem celé základny, uslyšel křupání a viděl jak se křoví hýbe.

"Někdo tam je. Běž tam. Budu tě krýt samopalem, tamto si s tebou pak vyřídím."

Max shledal že pokud nechce dostat pažbou přes obličej, bude lepší Franka uposlechnout. Plíživě postupoval ke křoví, zatímco jej Frank kryl. Max už byl těsně u křoví. "Nic tu není. Asi to bylo nějaké zvíře." Frank sklonil samopal a oddychl si. Náhle však Max zakřičel bolestí. Frank vyděšeně koukal, jak z Maxe stříká krev a jak se mu za krkem objevila šedá, plochá ruka. Max padl na zem. Za ním nic nebylo. Frank postupoval vpřed. Samopal natažený co nejvíc před sebe. Blížil se k Maxovu tělu. Když tu z toho podivného křoví vyskočila malá, stínem zahalená postava a utíkala směrem k Frankovi.

"Kurvaaaaaa!!" Zařval Frank a zběsile střílel před sebe. Malá postavička jej přeskočila a vysokou rychlostí proběhla pod závorou do základny. Frank podivného návštěvníka sledoval. Přeskočil závoru a stále nespouštěl z očí tu, asi 70 cm vysokou bytost. Všiml si že před jednou budovou stál náklaďák o který se opírali 2 vojáci. Trpaslík běžel k nim.

"Hej! Bacha!" Snažil se je upozornit Frank. Vojáci si však znamení všimli , když útočník byl příliš blízko. Bytost se vyšvihla a vyskočila vojákovi přímo na hlavu. Ten vydal přidušený výkřik a s rozpáraným krkem sklouzl na zem.

Druhý voják se lekl a vlezl do náklaďáku a chtěl ujet. Nicméně i ten neuspěl. Bytost vyskočila na kapotu, prorazila čelní sklo a skočila na sedadlo hned vedle vojáka. Celý náklaďák se začal houpat a ozývaly se rány. Poté se otevřely dveře a vojákovo bezvládné tělo vypadlo ven. Frank spěchal k vozidlu , přičemž po cestě zmáčkl tlačítko poplachu. Základnou se rozlehl silný, vojáky velice nenáviděný zvuk. Frank si stoupl od náklaďáku bokem. A spustil ze samopalu dávky na dveře. Po střelbě k nim přiběhl a zkoumal zdali zasáhl útočníka. Avšak místo řidiče i úložný prostor byl prázdný. Když vylezl ven, kolem náklaďáku už stály vojáci, s podivem sledující mrtvoly dvou kolegů.

Všechny oběti včetně Maxe měli naprosto rozsekaný krk. "Ustupte! Nechte mě projít." Ozvalo se z davu vojáků. Mezi nima se objevil Generál Dawis. "Co se sakra stalo?" Ptal se rozčíleně. Nikdo neodpověděl. Dawis přistoupil k Frankovi.

"P.. p..pane já." Frank se zpotil. "Někdo..nebo něco.. já nevím.."

"Co? Co se sakra děje? Vymáčkněte se!"

"Někdo pronikl do základny. No a… něco divnýho. Nebezpečnýho.. zabilo to Maxe a pak ty dva."

Náhle se ozval výkřik a ze strážní věže spadlo tělo . Opět mělo rozpáraný krk. Všichni vojáci tam namířili svoje samopaly. Reflektor který tam byl náhle zhasl. Na strážní věž byla spuštěna palba z více než dvaceti samopalů. Jakmile přestala, vojáci čekali co se bude dít dál.

"Hej co to je?" Zařval jeden voják a ukázal na půdu pod strážní věží. Byla tam louže jakési žluté kapaliny, která odkapávala z věže. Voják k ní poklekl a dotkl se ji ukazováčkem a prostředníčkem.

"Au! To pálí." Voják klepal s rukou. Konečky jeho prstů však náhle zmodraly a následně zčernaly,vytvořila se tam jakási plíseň. Začala se rozšiřovat po celé ruce, dostala se vojákovi pod oblečení a už se dotýkala jeho krku. "Pomoc! Pomozte mi někdo." Přihlížející nevěděli co mají dělat. Plíseň pohltila celého vojáka jako kořeny. Jakmile byl celý obalený, spadl na zem. Jeho obalené tělo se jen cukalo. Jeden voják k němu poklekl a zašťouchal do něj hlavní svého samopalu. Nicméně i samopal podlehl podivné plísni a pokud by voják zbraň včas nepustil, pravděpodobně by se to přeneslo i na něj. Dawis ještě chvíli se zděšeným výrazem pozoroval mrtvá těla okolo, a pak se obrátil k vojákům. "Vážení. Zdá se že máme co dočinění s naprosto neobvyklým nepřítelem." Nervózně přešlapoval.

"A mám takový pocit, že ani není lidský."

"Není lidský?" Ozval se jeden voják. "Jak? Není lidský?"

"Tak jak jsem to řekl. Dějí se tu velice podivné věci. Výbuchy v okolí, naši vojáci beze stopy mizí….."

Dawis se zarazil když si všiml že jej skoro všichni přestaly vnímat. Všichni vojáci včetně Franka koukali kamsi na oblohu. Dawis se podíval jejich směrem a spatřil velice podivný jev. Přes velice husté mraky prosvitovalo velice silné světlo. Ovšem kvůli mrakům nebylo možné zjistit odkud to světlo jde. Všichni byli naprosto omámeni a koukali na oblohu s pocitem strachu, i uvolnění.

Jejich pozorování náhle přerušila silná rána a záblesk. Od místa svitu vystřelil skrz mraky modrý paprsek a dopadl na jednoho vojáka. Všichni byli na okamžik oslepeni. Jakmile se vyjasnilo, spatřili na místě, kde ještě před chvílí stál silný voják, jen hromádku popela a popraskanou zeď. V hustém mraku byla díra. Stále tenčící skupina se ještě ani nerozhlédla a už temnému, modrému paprsku podlehl další voják. To bylo znamení pro ostatní. Náhle nastala panika. Všichni se rozprchli na všechny, světové strany a slepě střílely směrem k obloze na tajemnou záři. Modré paprsky střílely furt, sice párkrát minuly, a na místě dopadu vytvořily jen silnou prasklinu, ale to se nestávalo příliš často.

Frank se snažil najít nějaký úkryt, přitom stále střílel po podivném objektu a rozhlížel se, jestli se v jeho dosahu nenachází ten „vražedný pidimužík" . Jak střílel, zaskočilo ho silné světlo a na okamžik téměř oslepl. Když se rozkoukal, málem se zbláznil. Onen vražedný paprsek padl těsně vedle něho. Dokazovala to prasklina na zemi. Jeho rukáv hořel. Uhasil jej a radši se dal na útěk. Po objektu nestřílel, stejně to nemělo smysl. Jeho cesta směřovala kolem krychlovité budovy sloužící jako skladiště. Frank se držel podél zdi a postupoval vpřed. Najednou se asi 15 metrů před ním objevilo to čeho se bál. Malá postava stála na konci u plotu, opět zahalená ve stínu, ovšem na místě kde byla hlava, byly tentokrát vidět dvě široké červené tečky, připomínající oči. Frank zmáčkl spoušť, místo střelby se však ozvalo jen cvakání. Bytost natáhla krátkou ruku směrem k němu. Frank stál jak zkamenělý.

"Proč mě už nezabije? Nic mu v tom nebrání. Nebo…

Frank udělal jeden krok k němu.

"Nebo mi chce něco říct?"

Chtěl udělat další krok, ale rychle uskočil neboť jej vyděsilo střílení ze samopalu v jeho blízkosti. Z bytosti začala lítat žlutá tekutina, z boku na ni někdo střílel. Bytost udělala krátký skluz po břiše, směrem k Frankovi a pak se vymrštila a skočila na střechu skladiště, pak už byly slyšet jen její kroky po plechové střeše.

Zpoza rohu se vynořil střelec. V ruce držel samopal, spěchal k Frankovi. Cestou šlápl do malé louže žluté tekutiny.

"Si v pohodě kámo?" Zeptal se. Trochu udýchaně

"J..j..jo. Díky."

"Nevíš co se to dějě?"

" Ne." Odpověděl Frank, jako by byl zmámený.

"Ok. Tak se měj… dej si bacha, tady se dějou divný věci. Musím jít do… ááááá.. Sakra co to je?"

Zachránce začal naříkat bolestí a skákat na jedný noze. Frank ho podepřel a pomalu položil na záda.

"Co je ti?"

"Já nevim. Kurva. Sem asi šláp na hřebík nebo co."

Jeho bota byla obalená zase tou podivnou plísní. Chtěl si ji sundat, ale jako kdyby bota srostla s nohou. Postupně zčernaly i jeho ruce.

"Co se to se mnou dějě? Nemůžu se vůbec hýbat."

Stačila chvíle a voják byl opět podivnou hmotou obalen také. Frank už musel jednat. Nemohl tu zůstat, musí pryč. Rozběhl se za náklaďákem, prapodivné světlo již bylo dál, pohybovalo se a střílelo paprsky po všech čertech.

Kolem přibylo pár mrtvol se zraněním na krku, což dokazovalo že tu byl opět ten zabiják. Frank byl už jen pár metrů od náklaďáku. Když v tom se od světla ozvala střela a náklaďák bouchl pod náporem paprsku. Světlo na obloze se přemístilo přímo nad Franka a osvětlovalo jeho tělo bílým světlem.

"Franku! Uteč!" Frank se koukl směrem k hlasu. Stál tam jeho dobrý přítel James. Držel v ruce raketomet a mířil na světlo.

"Běž! Teď!" James vystřelil a raketa zasáhla svůj cíl. Objekt na obloze se zatřepal a rozehnal husté mraky. Na okamžik Frank spatřil jakési bledé tváře. Pak však světlo změnilo směr a vrhlo se po  Jamesovi. Frank toho využil a vběhl do skladu. Proběhl skrz něj jako namydlený blesk a ocitl se za skladem.

Tam už viděl z garáží vyjet tank. Společně s tankem držel krok i oddíl deseti vojáků s těžkými zbraněmi. Kousek dál se nacházel Dawis který vše komandoval vysílačkou. Vedle něj stál jeho osobní strážce s kulometem. Frank chtěl vběhnout do kasáren, Dawis na něj však zamával aby šel k němu. Frank byl otráven, ale musel uposlechnout rozkaz.

"Franku. Každá ruka dobrá. Půjdeš támhle do zbrojnice, vezmeš si zbraně a přidáš se k oddílu…."

"Pane!! Proti tomuhle nelze bojovat!"

"Ty odmítáš rozkaz!? Padej!!"

"Kdyby to byli teroristé, prosim. Ale tihle jsou silný. Pobili už spousty našich lidí a my sme zatím nedostaly ani jednoho!"

" Takže ty odmítáš uposlechnout mého příkazu?! Zavřu tě! Zavřu tě a nechám tě tady, to chceš? To chceš?!"

"Je mi to líto pane. Vím že jsem vás zklamal, ale tohle je jako jít s kudličkou na houby proti atomovce."

"Cože? Wagnere! Zavři toho dezertéra!"

"Provedu pane!" Dawisův bodyguard pověsil kulomet na rameno a chytl Franka. Vzpíral se, ale nebylo mu to moc platné. Wagner byl příliš silný. Vedl Franka směrem ke kasárnám, kde se pak nacházelo vězení pro zajatce a dezertéry. Těsně před dveřmi se však Wagner zastavil, pustil Franka a do ruky vzal kulomet.

Frank hned zjistil proč. Na střeše stál malý stín a dvě červená světla. Zabiják vyskočil a přistál Wagnerovi na krku. Frank mohl shledat jejich vraždící umění. Trpaslík se na svalovci držel jak klíště a pak mu z ruky vyjely drápy, které pak hluboko zabodl do krku a trhl do stran. Frank konečně spatřil bytost v celé své „kráse". Šedivá kůže včetně hlavy, která měla tvar do oválu. Ve tváři naprosto neutrální výraz a na hrůze přidávaly obrovské, červené oči. Měla kůži neskutečně odolnou vůči kapalinám. Krev která se řinula z krku zabitého Wagnera po kůži hned ztekla a nezanechávala žádné stopy vlhkosti. Frank využil času a vrazil do dveří kasáren. Zabouchl dveře a zatarasil je těžkou bednou ležící poblíž.

Uběhl pár metrů a už slyšel křupnutí dveří. Tvor ho pronásleduje. Frank běhal úzkými koridory a házel za sebe vše na co narazil. Židle, stoly, bedny. Vše co se hodí jako překážka pro pronásledovatele. Vběhl do jedné ubytovny. Byli zde pouze palandy a noční stolky, které opět použil jako zátarasy. Frank se přimáčkl ke své barikádě a zhluboka vydechoval. Zvenčí slyšel zvuky bitvy. Při jednom výbuchu najednou zhasly všechna světla. Frank se ocitl v naprosté tmě.Byl k smrti vyděšený, nicméně se odhodlal odendat potichu všechny překážky a otevřít dveře.

Chodba byla prázdná, záložní světla se rožnula. Franka překvapilo, když zvuk bitvy najednou ustál. Frank pomalu postupoval chodbami a hledal východ, nejbližší garáži. Frank se dostal ven druhým vchodem. Dostal se k místu kde to záhadné světlo udeřilo poprvé. Všude ležely hromádky popela připomínající co se tu stalo. Kousek dál viděl zdemolovaný tank, ze kterého šel hustý černý kouř. Zpoza rohu jedné budovy se vynořil Dawis. V ruce držel revolver a opíral se o stěnu. Z úst mu tekla krev a neměl jednu ruku, jeho uniforma byla roztrhaná a špinavá. Belhal se směrem k Frankovi. Náhle se ze stejného rohu vynořily opět ty démonské oči.

"Pane! Za váma!"

Dawis se otočil, vystřeli z revolveru. Kulka trefila bytost do hlavy, z rány tekla žlutá tekutina. Ovšem rána se ihned zahojila.

Bytost ukázala prstem na Dawise. Z prstu vyletěl jakýsi projektil a rozstřelil Dawisovu hlavu na několik kouskú. Jeho bezhlavé tělo se skácelo na zem. Frank vykřikl. Netvor se s naprostým klidem pohyboval směrem k němu. Frank chtěl utéct, pak se ale stalo něco, co mu vyrazilo dech. Nad jeho hlavou se vznášela odpověď na otázku kterou si kladl už hodně dlouho. Zdroj podivného světla byl odhalen. Vznášel se nad ním legendární létající talíř. Začal klesat. Čím níže byl, tím více osvětloval celé okolí. Náhle padla mlha. Hustá bílá mlha, která by se dala krájet. Frank nic neviděl. Bál se udělat krok kamkoli. Mlha se pomalu vyjasňovala. A to co viděl po vyjasnění mu vyrazilo dech podruhé a intenzivněji.

Kolem něj se objevily stovky, tisíce těchto bytostí. Byly všude. Na střechách, na věžích, nebylo místa kde by nebyli. Tisíce červených očí obklopovaly celý jeho prostor. Jeden z nich vystoupil z davu a podíval se na Franka. Barva jeho očí se změnila z ostře červené na kouzelnou modrou. V tu chvíli uslyšel Frank ve svých uších nesnesitelné pískání. Frank se chytl rukama za hlavu a začal řvát. Jeho hlava ho bolela, cítil jak mu z uší teče krev. Okolní tvorové v klidu přihlíželi a neprojevovaly žádné emoce. Hnusné pískání pomíjelo a sláblo, pak Frank zaslechl šumění několika hlasů a nakonec zaslechl větu vyslovená naprosto nelidským hlasem: "Našli jsme tě."

 

O den později.

Farmář si sundal slaměný klobouk a napil se vody z polní láhve. Připravoval se na sklizeň, nicméně měl ještě čas. Posadil se na lavici a relaxoval. Jeho pohled se náhle zděsil a jeho dobrá nálada zmizela. Nad jeho farmou se vznášel diskovitý objekt. "Panebože! Oni existují." Všiml si jak z objektu vypadly jakési věci. Objekt pak zmizel velikou rychlostí pryč. Farmář přiběhl na místo dopadu. Viděl podivnou hromádku. Začal ji prohledávat. Našel roztrhanou vojenskou uniformu se jménem: Frank Ricardo.

V kapse pak nahmatal papírek. Byla na něm fotka s překrásnou blonďatou ženou a dvěma malými dětmi. Na druhé straně bylo žlutě napsáno: "Miluji vás. Nebojte se. Přijedu vás navštívit."

 

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Akul 21 července 2009 v 18:44

    Fender Dark: povidka se mi celkem libila, ale mel bys psani zlepsit po gramaticke strance……….a jen mi vadilo, ze kdyz uz ten talir pristal a ty maly mrchy provedli vysadek tesil jsem se, ze obsadi a vyhubi celou Zemi a misto toho si odnesli jen Franka (to ze jdou po nem bylo jasny uz z prvni tretiny povidky, ale to je jedno) tot vse..

  2. Profilový obrázek
    Pavel 19 července 2009 v 14:58

    Fender Dark: V podstatě, já proti akční povídce nic nemám, ale pokud se celou dobu jen střílí a lítají jak si sám napsal hektolitry krve, brzo mě to přestane bavit, k těm hruškám : to by mi ani tak nevadilo, konec konců ve válce to tak většinou bývá, ale mě spíš tu a tam zarazilo chování některých vojáků, protože silně pochybuji, že vycvičený voják  pro boj s teroristy a ještě k tomu nasazený v ohnisku, se snaží před nepřítelem odjet náklaďákem, tyhle hoši jsou profíci a jen tak něco je nemůže rozházet.   to byl jeden malej příklad.

    see-sawandrew: Jednoduše řečeno, každý z nás má rád trochu něco jiného a v každé povídce si hledá to svoje. Tohle by nemuselo být zas až tak špatný jenže já měl při čtení pocit, že sleduji jednu z těch béčkových kravin o skupině vojáků a neznámeém nepříteli, kterých je plná televize. Tak právě proto.

  3. Profilový obrázek
    see-sawandrew 18 července 2009 v 22:53

    Pavel: občas tvé gusto taky docela nechápu, jelikož (pži vší omluvě za neúctu a nutnosti to dál rozpitvávat), jsi pochválil poslední povídku šárce a následně docela poplival tohle. Podlé mého názoru je tohle rozhodně mnohem záživnější povídka než ta, která se řeší o kus dál.

    Fender Dark: docela se mi to líbilo. I když je vidět, že inspirace je zase značná (každou chvíli jsem v ntom viděl jiný film), celkově to působí docela dobře. Sice je to poměrně rychlé a občas až příliš zmatené, nicméně atmosféricky to na mě působilo, bůhví díky čemu. Příště to zkus víc rozepsat a alespoň nějakým postavám přidělit alespoň nějaké vlastnosti, a bude to dobrý. :o)

  4. Profilový obrázek
    Fender Dark 18 července 2009 v 22:52

     Pavel: A co se týče filmotéky, tak já se tu a tam kouknu na nějaký to běčko kdy emzáci napadnou základnu, ale nijak mě to neláká. Vím že po tom co teď napíšu mi vzhledem k mé povídce asi nebudeš věřit ale, já si pod pojmem horor představím strach. Mám rád horory u kterých se bojíš a ne ve kterých jsou hektolitry krve a kilometry střev.

  5. Profilový obrázek
    Fender Dark 18 července 2009 v 22:44

    Pavel: Je pravda že tato povídka byla dost akční. Co se týče chování vojáků, sice sem to v době psaní z žádného filmu neokopíroval ale uznávám že je přehnané. K tomu že vojáci padají jak hrušky. Tímto způsobem jsem se snažil demonstrovat sílu a moc jiné civilizace. Také je v popisu , že povídka vznikla během jednoho dne ( konkrétně asi za 5 hodin) což byla asi chyba kterou doufám nezopakuji.

    Jsem rád že se ti líbil aspoň název. Hold na to já mám štěstí, doufám že neskončím jen u psaní názvů. 🙂

  6. Profilový obrázek
    Pavel 18 července 2009 v 20:51

    Celou dobu jsem se modlil ať to utrpení skončí a měl jsem chuť to v půlce příběhu vzdát. Absolutní slátanina která nemá hlavu ani patu člověče. Hlavní hrdina celý příběh jen utíká z místa na místo, vojáci padají jako hrušky a vůbec to zpracování vyhlíží dost dětinsky na konci už jsem se neudržel a musel jsem se od srdce zasmát. Já chápu, že se v hororu tak nějak odbočuje z reality, ale co je moc, to je moc! Zkrátka tamtéměř nic, co by jen trochu drželo příběh na uzdě a to nemluvě o chování vojáků, které jsi zřejmě okopíroval z nějakého filmu s podobnou tématikou. Nebudu to dál rozmazávat, tímhle jsi u mě fakt nezabodoval a pokud to srovnám s tvoji předešlou povídkou nevidím mezi nimi rozdíl, snad jediné co se mi na povídce líbilo nejvíc byl její název. Nápad by to nebyl zas až tak strašnej, ale to zpracování… Tím tě ale nechci odradit, naopak piš dál, ale pokus se trochu změnit svoji filmotéku, jelikož mám pocit že tě tyhle filmy dost inspirují a bohužel se to negativně projevuje ve tvé tvorbě.

    Nenech se odradit, piš dál a jak říkám, zkus se podívat na nějakou hororovou klasiku z předešlích let a zavři pod zámek všechny ty současný kokotiny, který se předháněj jen v krvavosti, ale příběh nějak utekl, což je tvůj případ. Hodně štěstí s další tvorbou!

Nový komentář