Ti druzí

| 29 září, 2008 v 17:59

1997

Matka Sarah, Anna, byla ženou, kterou Jim na slovo poslouchal. Miloval ji a zároveň ji celý život vyčítal, že se neustále ohlíží na druhé a vždy jim před ním dává přednost. Do skupiny „těch druhých“ patřila i Sarah, jeho dcera.

Život Sarah se od základů změnil osudného února 2000, kdy její matka Anna zemřela. Jim byl zamlklý a snažil se sobě i své dceři pomoci. Chtěl zapomenout a přestat na svoji dceru žárlit. Vždyť Anna již zemřela a tudíž „ti druzí“ zůstali pouze druhými a on je tu přeci proto, aby Sarah pomohl. Kupoval ji dárky, zval na večeře, snažil se vyslechnout její problémy a trpěl její pubertální chování. Již se zdálo, že k sobě nalezli cestu, když se v jejich životech objevil Celvin, mladý muž, nový přítel Sarah. Společná cesta otce a jeho dcery se opět rozdělila.

Je 25. dubna 2002, pozdní večer. Sarah právě dorazila domů, prohodila pár slov se svým otcem, do větších debat se raději nepouštěla, protože se nechtěla hádat. Dala si horkou koupel, uvařila čaj a zalezla si do svého pokoje. Vonné svíčky zářily a ukolébaly její tělo do sladkého spánku.

Probudila se uprostřed noci. V pokoji bylo ticho a zpode dveří prosvítalo světlo. Zůstala ležet v posteli a snažila se znovu usnout. Její pohled zabloudil ke dveřím. „Zapomněla jsem zhasnout v obýváku.“zamumlala. Ospala se ploužila chodbou do druhé místnosti. Světlo se ale od ní vzdalovalo. Pohlédla z okna. Zmizeli světla lamp, chodníky, silnice, parkoviště a okolní domy. Rozpoznala velké sochy, které byly zahaleny zářivou bílou mlhou. Byly to obličeje! Velké kamenné obličeje! „Kde to vlastně jsem?“ Ptala se Sarah sama sebe. Zmocňoval se jí strach. Jako by do svého vlastního domova nepatřila. Prohlížela si obývák, který znala nazpaměť. Rozhodla se zavolat své nejlepší přítelkyni Kate. Sluchátko bylo hluché. Sedla si do křesla a snažila se uklidnit. Slyšela zpěv. Zadívala se do chodby, její matka stála jako vždy před zrcadlem a česala si svoje dlouhé vlasy. Vznášela se v bílé noční košili. Sarah byla šťastná, že ji vidí. Dychtivě ji sledovala. V tu chvíli se k ní její matka otočila. Její zpěv utichl. Na Sarah se dívaly chladné oči, které neměly slitování. S hřebenem v ruce vplula do obýváku. Sarah se chtěla probudit. „Vždyť jsi vzhůru.“ Zašeptal ji kdosi v hlavě. „Běž ihned pryč! Sem nepatříš!“ Ozval se hlas znovu. Chtěla pryč, ale nemohla. Její matka byla blíže a blíže a v očích měla vražedný výraz. Hlas se ozval znovu „Sem nepatříš!“ Křičel ji v hlavě. Nebylo úniku. Upnula se na myšlenku, že vše je sen. Poslední, co ucítila, byla tupá rána do zátylku.

Sarah, jedna z „těch druhých“ zemřela.