Ti druzí – Den „poté“


Sluneční paprsky se vkrádají do liduprázdného obývacího pokoje. Denní světlo přináší pocit bezpečí. Je ticho. Jim obvykle vstává kolem páté do práce, den „poté“ tomu nebylo jinak.

Celvin se kolem sedmé rychlým krokem blíží do školy. Dneska ho čeká náročný den – pár písemek a hodiny ekonomiky. S hořkým úsměvem a šíleným výrazem, myslí na Sarah, ta sladká Sarah, jeho láska a otrokyně. Zabloudí do vzpomínek na společně strávené noci a výlety do přírody. „Včera jsem to přehnal“. Kolemjdoucí se udiveně ohlédne za hlasem, Celvin zapomněl, že je na rušné ulici.

Při včerejším obědě se opět pohádali, kvůli jeho vztahu s Jimem. Snažil se jí vysvětlit, že k němu teď necítí žádný respekt. Chlap, který stále žije s pocitem méněcennosti, neumí žít svůj život a užírá se závistí vůči své vlastní dceři, nemůže být přeci milujícím otcem. Poslední slova Sarah, když se v noci vkradl do pokoje prosvíceného svíčkami „Buď potichu, ať na nás táta nepřijde. Ráno jen zabouchni, klíče ti dát nemůžu a nechrápej!“ mu stále z ní v uších. Během noci nemohl spát, chvílemi měl pocit, že ho Sarah chce opustit. Přitulil se k ní, měl chuť se pomilovat, nereagovala. „Tak to jsme skončili miláčku“ pošeptal ji.

Vytáčí číslo Sarah. „Účastník není dostupný…“.

Den se vleče. Konečně je polední přestávka. Na chodbě potká Kate.

„Neviděl jsi Sarah?“

„Ne, neviděl.“

„Má vypnutý mobil!“

„No a? Copak musí být pořád na příjmu?“

„Vy jste se zase pohádali?“

Celvin beze slova vyběhne ven z budovy školy. Hlavou se mu honí události z minulé noci. Bere auto, a vydává se na svoji chatu.

Za tři hoďky zavržou ztrouchnivělé dveře chaty. S pocitem strachu projde dvě místnosti a posadí se na postel. Volá Jimovi.

„Jime? Tady Celvin. Já… já… já potřebuji mluvit se Sarah. Nevíte, kde by mohla být?“

„A kdepak jsi?“ zeptá se Jim milým hlasem.

„Jsem na své chatě.“

„Pokud ji uvidím, tak ji vyřídím, kde jsi, a když bude chtít, dovezu ji za Tebou, slibuji. Zůstáváš tam přes noc?“

„Ano zůstávám.“

„Je zvláštní, že zrovna Tobě nedala vědět, kde je. Je jako její matka. Zajímá se více o druhé, nežli o mě.“ Jim prudce zavěsil.   

Smráká se velmi rychle. Celvin se převaluje na posteli a stále si pohrává se vzpomínkami. Chtěl by, aby mohl vymazat předchozí noc ze svého života. Nechápe, kam se Sarah ztratila, utéct přeci nemohla. Pevně ji svázal a schoval do sklepa, kam nikdo nechodí. Byla to přeci jen hra, chtěl ji jen vystrašit. Byla tak bezbranná, odevzdaná a krásná.

Celvin se posadí na postel. Jeho pohled zabloudí k oknu. Je tma, venku si vítr pohrává se stromy. Ostré světlo ho bodne do očí. Musí si je zakrýt rukou. Že by přijel Jim? Zmocňuje se ho panika. Dveře se pootevřou, vidí bílé prsty, na jednom z nich je prsten. Dal ji ho k výročí. Ruka zmizí. Hladí ho po tváři. S hrůzou se obrací. Vidí Sarah, jak se na něho usmívá. Její krásně bílé zuby, rty k zulíbání. Je šťastný, že ji vidí, chce ji obejmout. V tu chvíli mu zmizí pod rukama.

Dveře se rozlítnou dokořán. Blíží se opět k němu, její oči ho probodávají jako jehly. Podjely mu nohy, válí se po zemi. Povlak z pohovky ho dusí. S velkou námahou se postaví na nohy. Ovinuje se kolem jeho těla. Snaží se ho ze sebe strhat, dusí ho. Natahuje se pro kanystr. Okolo sebe vylije benzín. V kapse nahmatá zapalovač. Škrtne.

Ocitá se v ohnivém sloupu. Jiskry ohně se ho postupně zmocňují. Dusí se. Padá do bezvědomí a poslední na co pomyslí, jsou Jimova slova: „Je jako její matka. Zajímá se více o druhé, nežli o mě.“

Sdílejte článek

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář