Temnota přichází

Kostelní věž odbila půlnoc a někde z dálky se ozýval sýček.

Po malém hřbitově se prochází stařenka a o čagánku jde k velkému smetišti. „Ach ty moje záda, kdyby si je chtěl tak čert sebrat!“ naříkala. Došla k velké jámě do poloviny naplněné všelijakým smetím z hřbitovu. „A už jdu domů. Zejtra mají být dušičky, sice jsem to trochu přetáhla, ale aspoň mám už všechno uklizený.“

V ten okamžik se pod obrovskou kopou odpadu objevilo červené světlo. Stará babka se zděšeně na světlo podívala a vyjekla : „Kristepane! Co to bylo? Pfuj!“ odplivla si na smetiště a v obličeji měla výraz strachu.

„Radši bych měla jít pryč.“ Podívala se ještě jednou na smetiště a otočila se k chodníku za ní. Naráz ji polapily za nohy dvě velké ruce a strhli ji do smetiště.

Guardes vyskočil ze své postele. Byl celý zpocený a zadýchaný, jako by právě běžel. „Něco se stalo… a zrovna na hřbitově!“ řekl si tiše a okamžitě běžel ke skříni na kraji jeho pokoje. Rychle se oblékl a přistoupil k dřevěnému stolu. Strčil ruku pod stůl a ozvalo se jemné klapnutí. Asi něco zmáčkl. Poté vyjela ze stěny skříňka. Guardes ji otevřel a začal si z ní vytahovat všelijaké dýky, meče a jeden kříž. „Snad mám všechno! Už jsem tam dávno měl být.“ bědoval a šel z pokoje pryč.

Všude byla ještě tma a zdálky se stále ozýval sýček. Guardes vešel na malý plac před kostelem. „Kde jsi? Já vím, že se tu schováváš! Tak vylez.“ Řval.

Po chvilce se z dálky ozvalo chraplavým hlasem: „Já se tě nebojím, pán mě poslal, abych tě zničil!“ „Tak pojď! Vyřídím to s tebou za pár minut.“ Odpověděl mu Guardes a vytáhl si meč.

Z dálky se začala objevovat veliká postava. Měsíc byl právě v úplňku a postavu přicházející ke Guardesovi začal krásně osvěcovat. Postava byla obrovská, všechno maso v těle měla hnilé. Z černých očí jí tekl hnis a zuby měla jen čtyři, byly to obrovské tesáky. V ruce držela sekyru potřísněnou zaschlou krví. „Tady jsem“ řekla chraplavým hlasem postava. „Tak ale brzy půjdeš zase zpátky, odkud jsi přišel!“ řekl Guardes . Strhla se mezi nimi bitka. Oba dva byli velice mrštní a souboj byl tedy vyrovnaný. V tu přišel osudový okamžik. Guardes se rozběhl s mečem vztyčeným dopředu a zabodl se postavě do jejího hnijícího břicha. Hnijící obr se jen usmál a sekyrou uťal Guardesovi hlavu. „Se mnou sis zahrávat neměl, protože já jsem Pěšák pekel!“

Guardesovo tělo bez hlavy padlo před kostelem a leželo tam celou noc. Pěšák se zatím někam uschoval.

Nastalo pochmurné ráno. Matka Guardese právě vstala a její nádherný zlatý řetízek s modrým kamenem se na slunci krásně leskl. Šla do kuchyně, aby rodině nachystala snídani.

„Pane Bože!!! Hrůza!!! HRŮZA!!! před kostelem je mrtvola!!! Nemá hlavu!!“ ozývalo se z venku. Vyděšená Ann, matka Guardese se podívala z okna.

Na cestě pobíhal vyděšený farář a řval tuto strašnou zvěst. Ann rychle přiběhla do ložnice a vzbudila svého manžela Petera: „Petře, Petře, farář se zbláznil! Vykřikuje, že před kostelem je mrtvola bez hlavy.“ Vyděšený Petr vstal a zeptal se: „Cože?“ na chvíli se zamyslil a vyděšeně vykřikl: „NE! Honem, musíme se podívat, jestli je Guardes doma!“ Peter věděl, že Guardes je tajemný magický strážce celé vesnice a že mu každou chvílí hrozí velké nebezpečí.

Oba dva ustaraní rodiče přiběhli do Guardesova pokoje a v hrůze strnuli: „Ann, náš syn již nežije.“ Guardesova postel byla prázdná. Obou dvou vytryskly z očí slzy. Věděli, že Guardes je mrtvý. Padl při ochraně vesnice před zlověstnými silami Pekel.

Peter oznámil sourozencům Guardese, Aronovi a Alaně, že jejich bratr je mrtvý. Neřekl však, jak zemřel. Proběhl pohřeb a když už všichni spali, přišel Peter k Aronovi. „Arone, vstávej! Musím ti něco říct.“ „Eee. Co chceš, vždyť je už tolik hodin.“ „Musím ti něco říct.“ Řekl Peter. „No, tak dobře, ale pospěš si.“ Peter si sedl vedle Arona na postel a začal mu vysvětlovat: „Arone, tvůj bratr byl zabit. A já ti teď chci vysvětlit proč.“ „No, říkej.“ „Nevím, jak jinak to říct, ale naše rodina je velice výjimečná. Máme jedno poselství, které trvá již po tisíce let. Tvůj bratr Guarades byl takzvaný Strážce Dobra. V naší vesnici je brána do pekel. A z ní vycházejí různí vyslanci samotného Satana. Ten chce ovládnout svět, ale díky tvému bratrovi se mu to nikdy nepodařilo. A teď, když je mrtví, musí někdo převzít jeho řemeslo. Je to tvůj úkol, Arone, můj synu.“ „To ti mám uvěřit?“ zasmál se Aron. „Je to pravda a to co zabilo tvého bratra, je stále někde tu a myslím si, že chce zabít celou naši rodinu.“

Trvalo mnoho dní, než Aron opravdu uvěřil. Zatím se vesnicí šířila hrozná zvěst. Mnoho lidí umíralo, byli tajemně zavražděni. Někteří se ani nenašli. Nejhorší asi bylo, když byl ráno nalezen jeden vesničan, jak je pověšen za vnitřnosti k jednomu stromu.

Aron uvěřil a stal se z něho Strážce. Jeho prvním úkolem, bylo zabít to, co mu sebralo bratra a co teď vyvražďuje celou vesnici.

Nastala půlnoc a Aron přišel plně vyzbrojen na hřbitov. „Polez, ty jedna hnusná obludo!! Chci tě rozsekat na malé kousky!“ řval Aron. Pěšák stál opodál a nečekaně hodil po Aronovi sekyru. Aron se obrovskou rychlostí otočil a mečem sekyru odrazil. „Tak tady jsi, pojď. Jdu pomstít svého bratra!“

Pěšák vytasil svůj obrovský meč a rozběhl se na Arona. Aron nastavil také svůj meč a oba dva se střetli. Dobro proti Zlu. Světlo proti Tmě. Stále se ozývaly rány, když se střetla ocel s ocelí. V tu vyrazil Pěšák Aronovi meč z ruky. Aron byl přece jen ještě méně zkušenější, než býval jeho bratr.

Pěšák stál se sekyrou proti bezbrannému Aronovi.

„Teď, budeš zničen. Strážce!“ zařval Pěšák a sekl sekyrou po Aronovi. Ten ale zavčasu před sebe nastavil kříž ze zlata. Sekyra se zastavila o zlatý kříž. „Brzy tě pošlu zpátky do pekla, ty hnusná zrůdo!“ řekl Aron.

Pěšákova sekyra začala rudnout. Kříž byl mnohem silnější než obyčejná sekyra. Celá sekyra se již pomaličku tavila, Pěšákova prohnilá ruka takovou teplotu nevydržela a shořela.

„Ty jeden…“ Pěšák nestihl doříct svoji větu. Aron vrhl křížem po jeho hlavě a ta se teď rozprskla na tisíc kousků. Všude kolem se naráz objevil hnusný zápach a za pár okamžiků zbytek Pěšákova těla shořel.

Strážce Aron zabil svého prvního nepřítele. Nepřítele, který mu zabil bratra. Ve vesnice poté panoval klid. Aron nepociťoval dlouho žádný výskyt pekelné bytosti, až...