Temnota přichází 2: Satanovo dílo


Ve vesnici bylo nádherné ráno. Ann chystala celé rodině snídani a její krásný zlatý řetízek s modrým kamenem se za svitu slunce leskl. „Rodino! Pojďte jíst. Je snídaně.“ Zavolala Ann na zbylé členy rodiny.

Jako první přišla do kuchyně Alan. Byla to sestra Arona. Hned za ní Peter, manžel Ann a za několik minut ještě ospalý Aron. Všichni usedli ke stolu a Aron si stěžoval: „To byla zase noc.“ „Neříkej. Opravdu?“ podíval se na Arona Peter. „Ano, ale teď už je všechno v pořádku!“ řekl veseleji Aron a Ann jim podala snídani. „Díky mami, ale já nechci. Musím jít ještě pryč.“ Řekla vymlouvavě Alan. „Ale do oběda ať jsi zpátky! Ahoj.“ Řekla ustaraně její matka Ann.

„Tohle dělá skoro každej den. Kde vlastně pořád chodí?“ zeptal se Peter. „Nevím.“ Pokrčila rameny Ann.

Den klidně plynul. Byly tři hodiny odpoledne, ale Alan se stále nevracela. „Ta holka mi dělá starosti! Už tu dávno měla být! Tak se dříve nechovala!“ nervuje se Ann. „V klidu. Určitě už brzy přijde.“ Utěšoval ji Peter.

Zpoza rohu je sledoval Aron. Najednou něco pocítil. Spadl k zemi a matka s otcem ho zpozorovali. „Co se ti stalo?“ zeptala se Ann. „Další! Prošla tu nějaká další bytost z Pekla!“ řekl Aron a postavil se. Venku se začaly objevovat obrovské černé mraky, které zvěstoval přicházející bouřku. „Je to něco strašně moc silného. Musím rychle jít!“ Aron  běžel do svého pokoje a tam se vyzbrojil. Od souboje s Pěšákem si vytvořil pěknou řádku nových zbraní. Například meč, který má rukojeť ve znamení kříže, takže má i magickou sílu. Také má nové vrhací křížky, které slouží jako hvězdice.

„Už jdu. Nevím kdy se vrátím.“ Řekl Aron a vyšel z domu. „Vždycky, když jde bojovat, tak se o něho bojím. Nechtěl bych přijít o dalšího syna, jako jsem přišel o Guardese.“ Řekl tiše Peter. „Neboj,“ chytla ho manželka za ruku, „on se vrátí. Určitě.“

Za pár minut se přivalila nad vesnici obrovská bouře.  Gigantické černé mraky ze sebe vypouštěli jeden blesk za druhým.

Aron došel na hřbitov, tam kde je brána do Pekel. Vytáhl si svůj meč a rozhlížel se kolem. Nikoho neviděl, ale cítil ho. Cítil tu obrovskou moc, která kolem něho krouží. Bouřka stále sílila a obrovský vítr strhával koruny stromů k zemi. „Kde jsi? Už čekám.“ Řekl si tiše Aron.

Najednou udeřil blesk nedaleko od něho. Zasáhl kostelní věž, která celá zčernala a její dřevěná střecha začala hořet. Aron stále čekal v pozoru, věděl že se něco silného brzy objeví.

Vítr už nabyl největších sil. Střechy domů létaly pryč a Aron se musel držet jednoho pomníku na hřbitově. Blesky začaly zasahovat i domy. Bylo to divné, protože blesk zasahuje vysoká místa, ale teď strefovaly každý dům.

Poté se asi tak dvacet metrů před Aronem začal tvořit vír. Černý vír. Aron tušil, že tohle bude ta bytost.

Ale vír zmizel a na jeho místě se objevila krásná mladá žena. Měla rudé šaty a hedvábně bílou pleť. Z Aronovích úst vyklouzlo: „Alan?“ Alan se na něho chladně usmála. V očích jí kolovalo zlo. „Co tu děláš, Alan?“ zařval Aron a skoro ho ani nešlo slyšet, protože vítr kolem stále sílil a nešlo slyšet jediného zvuku.

„Bratříčku…“ řekla klidným, ale pronikavým hlasem. Již to nebyl její hlas, ale hlas temnoty, velké moci…hlas Pekel.

„Proč jsi tu?“ zařval Aron. „Protože jsem přišla zničit svět!“ řekla Alan a hrůzostrašně se začala smát. Ve vesnici se již začal tvořit hurikán. Stromy létaly vzduchem. Všichni lidé se schovávali ve sklepech. Jen Aron, strážce měl tolik síly, že se ještě udržel na nohou. „Jak myslíš, zničit svět?“ zeptal se Aron a nemohl uvěřit, že jeho sestra by byla z Pekel.

 

Alaniny vlasy divoce vlály, ale ona i přes to, že kolem zuřil hurikán, stála, jakoby se nic nedělo. „Jak myslím, zničit svět? Velice jednoduše. První musím zabít tebe. Potom zbytek té naší podařené rodinky a pak už to bude snadné. Pošlu na svět nejmocnější kletby a nikdo mi v tom již nezabrání!“ „NE! Snad by jsi nás nechtěla zabít? Jsme tvoje rodina!“ zařval Aron.

 

Ve vzduchu již létalo všechno možné. Třísky z rozbitých domů, zvířata, stromy i lidé, volající v posledních chvilkách svého života o pomoc. „Vaše rodina již dávno nejsem. Jsem z Pekel a Peklu budu sloužit!“ začala se znovu nechutně smát. Všude začínala být větší a větší tma.

Aronovi vytryskli slzy a řekl: „V tom…v tom případě, tě… budu muset zabít.“ Uchopil pevněji meč a vrhl se proti Alaně.

Alan se na něho s úsměvem podívala a napřáhla proti němu ruku. Za několik sekund ze sebe vyslala obrovskou tlakovou vlnu. Arona to odhodilo o deset metrů zpět a všechny pomníky se roztříštili na tisíce kousků.

„Kde jsi nabrala takovou moc?“ řval nevěřícně Aron ležící na zemi. „Dal mi ji pán. Můj pán.“  Zasmála se Alan. Celá vesnice by se dala popsat jediným slovem: Apokalypsa .

Peter s Ann jsou schováni ve sklepě. „Tam venku je taková hrůza a moje dcera se synem tam právě někde je!“ plakala Ann. Peter ji objal a také mu tekly slzy. „Musíme jenom doufat, že se jim nic nestane.“

Ve sklepě se náhle objevilo světlo. Bylo to jasné světlo. Uprostřed světla se objevila postava. Byl to muž, nešlo mu vidět do tváře. Jen pronikavým hlasem řekl: „Petře, otci Aronovův, Guardesův a Alanin. Jsem posel Dobra a  vyzývám tě, abys šel pomoci svému synu porazit síly Pekelné. Aron je v obrovském nebezpečí a potřebuje tvou pomoc.“ „Ale já nemám žádnou sílu! Vždyť se tam venku ani neudržím na nohou!“ Řekl zoufale Peter. Hlas pokračoval: „Tímto ti dávám nadlidskou sílu, stejnou sílu, kterou vlastní i tvůj syn. BĚŽ, nebo ztratíš i druhého syna a svět bude v ohrožení!“ Světlo zmizelo. Peter se podíval na Ann a řekl jí: „Viděla jsi to?“ Ann přikývla. „Běž mu pomoct. Je to náš syn.“ Peter se na ni podíval a odpověděl: „Dobře. Vrátíme se, slibuji.“

Peter se opatrně vydal do domu i v domě foukal silný vítr, rychle zašel do Aronova pokoje a ozbrojil se nějakými zbraněmi. „Jdu do toho!“ řekl si a vyšel ven.

Alan si pohrávala s Aronem. Házela s ním z jedné strany na druhou a to pouze jedním mávnutím ruky. „Alan! Jsi má sestra! Prosím, vrať se. Prosím…“ Aron byl totálně domlácený. Z celého obličeje mu tekla krev. Ležel na zemi a už nebyl schopen velkých pohybů.

Peter vytasil meč a vytáhl si dřevěný křížek. Na hřbitov šel ze zadu a viděl jak Alan zabíjí jeho syna. „Musím to zlo z ní dostat.“ Řekl si tiše a obrovskou silou hodil křížem po Alan.

Alan zaječela obrovskou bolestí a klekla si. Dřevěný křížek se jí zaryl do zad a propálil jí rudé šaty. Alan stále křičela v obrovských bolestech. Kříž se jí zarýval do masa. „Áááá! Tak ty tu máš i tatíčka? Vy svi……“ najednou Alan zavřela oči. Stále klečela a začal z ní vylézat červená záře. Aron se pomalu postavil na nohy a s údivem v očích řekl: „Panebože, byl v ní vtělen Satan a teď přichází zde.“

Alan padla k zemi a na ní se začal plazit obrovský rudý had. „Satan! Musíme ho dostat zpátky do Pekel! Nebo se z celého světa stane velké pohřebiště!“ zařval Peter na Arona.

„Tati, schovej se někde! Řeknu zaklínadlo a to ho pošle zpátky do Pekel!“ zařval Aron. Venku už byla hrůza.Domy se vytrhávaly ze základů. Kostel, který byl poblíž hřbitovu se celý vznesl a rozbil se o další domy. No prostě hrůza.

Aron začal něco nahlas mumlat cizími slovy. Had se začal podivně svíjet a v posledních chvilkách jeho pobytu na zemi se ozvalo mocným hlasem: „Ano, zaženete mne zpátky, ale má moc a strach tu budou věčně! Sesílám na tuto vesnici a na celý svět kletbu! Mrtvý vstanou z hrobů svých a živý se tam nikdy nedostanou!“ po těchto slovech had shořel a Aron dořekl svou větu. Bezvládné tělo Alan zmizelo……

Bouře pominula a vítr ustal.

Aron a Peter se navrátili domů. Peter rychle běžel do sklepa za Ann. Za chvíli se ozval Peterův bolestný výkřik.

Ann tam ležela mrtvá a její tělo bylo odděleno od hlavy.

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    PETRS 26 srpna 2008 v 08:42

    Já nikom nevynadávám. Enom nevím, jestli tu povídku vůbec vidíte, protože mám problémy s přihlašováním a ukazuje sa mně, že vypršela platnost jakéhosi certifikátu. A nevím, jestli mě funguje to posílání. Teď už aspoň vidím, že to tu je. Enom sem čekal až mně nekdo odpoví, abych si byl jistý, že to tu je.

    Takže nemyslete si, že bych nekom nadával a jestli to tak vypadá, tak promiňte.  

Nový komentář