Succubus: Démon trýzně

přečteno: 746x

tisknout článek

            Temnou mrazivou nocí se nesl stín. Mladý kněz se ještě na rozcestí mezi Main Street a Nitsch Evenue rozloučil se svým starším přítelem a rádcem Geraldem Gardnerem, se kterým vždy trávil sobotní večery v dlouhých rozpravách. Tavares, jako začínající kněz se nejen zajímal o duchovní záležitosti z pohledu víry, ale také z pohledu psychologie, které se mimo své povolání hodně věnoval. A právě Gerald Gardner coby protřelý badatel tohoto oboru se v jeho očích stal studnou moudrosti, ze které čerpal užitečné znalosti. Pro Tavarese ale víra zůstávala vždy na prvním místě.

            Z nebe se pomalu ale jistě začaly snášet vločky sněhu, které dopadaly na Tavaresův černý kabát. Kněz zamířil napříč ulicí k protějšímu domu, aby unikl probouzející se vánici. Chodba uvnitř byla tísnivá a potemnělá. Tavares si jen bezmocně povzdechnul, když zjistil, že neustálé promrskávání vypínače zůstává bez odezvy. Trvalé výpadky proudu se v poslední době stávaly samozřejmostí a Tavaresovi nezbývalo nic jiného, že se proklestit tou temnou chodbou ke svému bytu. Poslepu odemknul dveře a celý promrzlý uháněl dovnitř. Tam ho ovšem omráčil další příval mrazu, který sem proudil skrze otevřené okno. Tavares se tomu sám podivil. Přísahal by, že bylo před jeho odchodem ještě zavřené. Marně tápal v paměti a poté usoudil, že bude nejlepší se tím dále nezabývat a okno prostě zavřít. Když tak učinil, z jeho nepřítomnosti ho vyvedl podivný pocit, jakoby se v pokoji nenacházel sám. Rozhlédl se kolem sebe a jeho zrak zůstal viset na temné postavě, krčící se v koutě. Tavares úlekem zůstal stát na místě jako kamenná socha.

„Kdo jste? Co tu chcete?“ vytrousil Tavares ze svých rozklepaných úst.

Postava vystoupila ze stínu. Byla to drobná dívka oděná v tmavém plášti, který na ní visel jen nalehko. Pohlédla na přepadlého Tavarese smyslnýma očima a mírně se usmála, jakoby chtěla zastřít známky studu. Její dlouhé rudé vlasy doslova žhnuly jako plameny. Tavares hleděl na její bledou tvář jako uhranutý. Jeho zrak spočinul na nejkrásnější ženě, kterou kdy ve svém životě viděl. Vzhledem k jeho kněžské přísaze jich sice moc nebylo. Ale i tak nepochyboval, že před ním stojí dokonalá a nádherná dívka v plném rozkvětu.

Jemně cukla rameny a její svršek se pomalu snesl dolů. Tavares cítil po celém svém těle záchvěvy rozrušení. Hlavou nervózně škubal do strany a se zatajeným dechem zíral na dívčiny přednosti jako smyslů zbavený. V jejích očích spatřil tisíce hříšných plamenů, které jen pobízely Tavarese v jeho chtíči. Když zřel, že se k němu dívka přibližuje, opatrně poodstoupil. Neznámá se však jeho nerozvážnosti nezalekla a pokračovala ve svém počínání. Neostýchavě se na něj přitiskla, jako nějaká lehká dívka z ulice. Teď už nejevila známky studu, ba naopak otevřela bránu svému chtíči, který ji naprosto ovládl. Tavares ucítil, jak mu její dlaň příjemně laská tváře. Tím na chvíli odpoutala jeho pozornost a druhou rukou mu začala rozepínat šat. Tavares se při tom znovu zachvěl, ale nedokázal v sobě najít odvahu jí v tom zabránit. Vlastně to ani neměl v úmyslu.

Dívčina dlaň se snesla k jeho krku, kde čirou náhodou nahmátla svatý křížek. Když jej sevřela, dalo se z jejího úšklebku vyčíst čiré znechucení. Poté křížek rychle strhla z Tavaresova krku a zahodila neznámo kam. Mladý kněz leč zahloubán do jejích vášnivých doteků si ničeho nevšimnul a ochotně položil své tělo na postel. Vítězně se na něj položila, jakoby chtěla zabránit jeho případnému odporu a začala Tavarese líbat svými plnými rty. Tavares si v tuto chvíli myslel, že našel nebe! Nikdy neměl tu čest pocítit teplo ženského těla. Dokonce ani netušil, jak vášnivé dokážou ženy být. Užíval si to všemi smysly. Každé pohlazení, každý polibek a každý záchvěv rozkoše se snažil plně vychutnávat, jako kdyby někde v hloubi duše tušil, že by to mohlo být naposled. Neznámá dívka, ač vypadala mladší než Tavares sám, budila dojem, že se v této situaci nenachází poprvé. Věděla přesně, co sama chce a věděla co se Tavaresovi, jako muži, zamlouvá a podle toho také činila. Kněz jí pevně sevřel ramena a potom sjel níž k jejím ňadrům. Dívka odpovídala tichými vzdechy. Vzrušovala ho každým kouskem svého těla, které v tuto chvíli doslova hořelo. Pevně Tavarese sevřela svými stehny, že by se jeden divil, kde v sobě ta křehká dívka našla takovou sílu. Kněz si rázem připadal, jako chycený ve svěráku. Příval bolesti ochromující jeho trup ho vyvedl z vln rozkoše a vrátil do děsivé reality. Snažil se uvolnit z toho hrozného sevření. Její klín byl však pevnější než skála a nepovolil. Naopak když rudovláska pocítila známky odporu, ještě víc přitvrdila. Při pohledu na knězův bolestný výraz si samou radostí mírně skousla dolní ret. Nesnesitelnou bolest sotva rozdýchával a svými silnými pažemi se snažil dívce vymanit. Ta, vzrušená více z jeho utrpení a bezmoci než ze sexuálního aktu, se zřejmě dobře bavila. Vůbec se nebránila hlasitému smíchu, ze kterého Tavarese mrazilo v zádech.

„Bože!“ vykřikl Tavares v bolestné křeči, která se stále stupňovala.

„Bůh už tu pro tebe není, knězi!“ poprvé promluvila. Mohutný mužský hlas, který vyšel z úst mladé a na první pohled nevinné dívky, jen přiostřoval bizarnost této nečekané situace. Ač by se někomu tento výjev zdál komický, Tavaresovi připadal spíše jako zlý sen.

„Podívej se, knězi, támhle je tvůj Bůh!“ ukázala do temných míst pokoje, kde se v měsíčním světle třpytil Tavaresův křížek, „Válí se tam jako bezvýznamné prase. Zapudil si ho!“

Kněz sebou škubal ve snaze se vyprostit z pekelných okovů té nelidské bestie, která se skrývala pod rouškou roztomilé dívky. Pokojem se nesly výkřiky mísící se s chraplavým smíchem. Jakoby Tavares slyšel smát se a naříkat tisícero zatracených duší. Jakoby se celé podsvětí výrazně bavilo z jeho utrpení.

Rudovlasá bestie se fanaticky smála, až se pobaveně prohnula v zádech. Celá postel se z jejího oslavného tance třásla, přičemž nebohého kněze stále svírala ve svém klíně. Když se uklidnila, znovu pohlédla své oběti do tváře. Viděla strach a bolest a to ji naplňovalo nehynoucí radostí. To, co nyní Tavares uviděl, by si nepředstavil ani v těch nejhorších snech. Bestie na něj hleděla skrze vypouklé zkalené oči, které vypadaly, jakoby snad patřily nějaké hnijící mrtvole. Popraskané šedivé rty se groteskně usmívaly a odhalovaly změť nesouměrně rostoucích špičáků, které doteď ochotně skrývala. Svraštěná popraskaná kůže ledabyle visela na mrtvolně vyhublém těle, jež nabralo nezdravých, ba přímo odpudivých odstínů. Předmět Tavaresovy touhy se jako lusknutím prstu změnil v odpornou ohavnost. Jen ty krásné rudé vlasy stále plápolaly a kypřily životem. Strach a bolest! Tavares se neubránil křiku.

„Copak? Ještě před chvílí bys mě samotným chtíčem snědl!“ vypustila z úst znovu tím odporným chraplavým hlasem. Tavares znovu úpěnlivě zasténal, když mu hlasitě zapraskaly kosti někde v oblasti kyčle. A sevření stále sílilo.

„Dokončíme, co jsme začali, knězi! Pojď si užít!“ zachroptěla opět a zaryla své dlouhé prsty do Tavaresovy hrudi. Její laskání připomínalo dotek rozžhaveného kovu. Kam jen spočinulo její pekelné pohlazení, tam zůstaly jen zbytky spálené kůže a masa. Tavares sténal v krutých bolestech a sténat nepřestával. Připadalo mu, jakoby jeho tělo polykalo tisícero ohňů. Bolestí zatínal všechny svaly v těle a to poslední na co myslel, byl děsivý fakt, že ještě stále souloží s něčím, co je dosti podobné rozkládající se mrtvole. Jeho agónie byla tak nesnesitelná, že si nevědomky prokousl jazyk ve dví. Z jeho úst vypadla odtržená část jazyku, následovaná nezastavitelným proudem krve. A znovu se ozvalo to děsivé praskání kostí. Jeho klín byl rozdrcen ve zlomku sekundy jako kus křehkého porcelánu. Z jeho otevřeného podbřišku se pod přívalem krvavé lázně vyvalily kusy potrhaných střev a jiných vnitřností, které tělu přirozeně vypověděly službu. Rudovlasá bestie zanořila své žhavé pracky do té krvavé čeládky a nadšeně se v ní přehrabovala jako v nějaké krabici plné cenností. Kousky střev, ve kterých plavaly ještě zbytky dnešní večeře, si nenasytně rvala do svého zubatého chrupu. Náhle se bestie hrozivě rozkřičela a její tělo ověnčily plameny, které spalovaly všechny její „lidské“ rysy. Rudé vlasy se změnily v několik málo uhelných drátků a nezdravou kůži polykal oheň jako kus papíru. Tavares, dávící se vlastní krví a omráčen bolestí a zápachem střevních výměšků, objevil pravou tvář bestie. Ve víru plamenů se zjevila nemalá postava pokrytá místy popálenou kůží a slizkými šupinami, pyšnící se svými mohutnými tlapami a koňskými končetinami, kde jako dominanta vládla děsivá kostnatá hlava, ze které se dozadu stáčely kozlí rohy. Démon děsivě zasténal, když se z jeho zad objevil pár blanitých křídel. Hladové plameny spalovaly jejich těla na uhel a hříšnou duši padlého kněze odnesly s sebou k pekelným branám, za kterými nečekalo nic jiného, než nekonečná muka.

            Tavares v tuto chvíli věděl, že našel peklo!

EPILOG:   

... Z čistého hněvu, který by vznítil milióny pekelných plamenů, vzešel démon Sukkubus. Lilith, prvotní žena stvořená z prachu a špíny, stojící po boku samotného knížete zla, vnukla démonovi svoji lidskou podobu krásné ženy a všechen svůj hněv vrhla proti mužům, kterými od prvopočátku svých dnů opovrhovala. Sukkubus v roušce beránčím byl vyvržen na svět, kde sbíral duše nevinných lidí, které s sebou odnášel do podsvětí. Mnoho mužů čisté duše padlo v hříšných plamenech a mnoho jich ještě padne. Proto buďte bdělí, protože démon zavítal mezi nás!