Strom Oběšenců


Den jak jako jiný, ale něčím se přece jen lišil. Bylo nalezeno další tělo…Na tom samém místě, kde ostatní. Pravděpodobně sériový vrah s citovou vazbou na toto místo. Vždy stejným stylem: nafingoval sebevraždu – oběšení nebo jakýkoliv jiný způsob udušení. Nikde se nenašly otisky, oběti neměly nic společného…jen vraha (a způsob jakým byli zabiti – pochopitelně).

Tělo odvezli do márnice. Zůstalo tam jen pár novinářů, čumilů a několik kriminalistů. Lidi se pomalu rozcházel. Jen dva z policistů hlídali místo, kdyby se náhodou vrah vrátil, bylo ovšem možné, že byl v davu nebo mezi novináři. Každopádně zůstali. Sami uprostřed parku. Siluety stromů vypadaly ve tmě jako postavy, které se sápají na dvě bezmocné postavy. Teplota se pomalu blížila k nule. Stíny stromů jako by byly stále blíž, ač setrvávaly na svém místě. Dva vynervovaní policisté sebou škubali při každém sebemenším šramotu. Po chvíli se ozval poměrně hlasitý zvuk, jakoby se k nim někdo blížil. Jeden z nich se šel podívat na místo, odkud to vycházelo. V tiché noci se i jeho tiché kroky zdály být hlasité. Došel na místo, o kterém si myslel, že tam bude někdo nebo něco. Nic. Než se však stačil otočit, cosi pevného se mu obmotalo okolo krku a začalo se to utahovat. Začal vydávat dávivé zvuky, čímž upoutal pozornost svého kolegy. Zareagoval pozdě. Stisk byl tak silný, že mu zlomil páteř. Jeho tělo bezvládně dopadlo na zem. Jeho spolupracovník byl šokován. Už tím, že viděl mrtvého kolegu, ale i vrahem. Propadl panice a utekl.

Když se zastavil, byl už mimo park. Zavolal na okrsek. Do několika minut přijeli. Jelikož neobjevili důkazy o tom, že na místě byl někdo jiný, než oni dva, zavřeli přeživšího do cely předběžného zadržení. Potom do vyslýchací místnosti.

,,Proč?“ ptali se ho.

,,Nevěřili byste mi,“ zněla jeho odpověď.

,,Ach tak…případ pro Muldera a Scullyovou?“ byla posměšná reakce.

,,Já to nebyl!“ bránil se.

,,A kdo teda…byl jsi tam jen ty, on…a stromy.“

,,Kdybych to byl já…proč bych vás asi volal?“

Na krku oběti nebyly nalezeny žádné stopy po uškrcení rukou, ale v krku se nacházely třísky. Přeživší policista byl propuštěn pro nedostatek důkazů, které by svědčily proti němu. Byl ovšem suspendován.

On však věděl, kdo, nebo co je vrah a byl připraven pomstít se. O svou služební zbraň sice přišel, ale vzhledem k situaci by mu stejně byla k ničemu.

Místo činu bylo nehlídané. Přistoupil tedy ke stromu, kde se našly všechny oběti.

Se sekerou v ruce se rozhlížel po parku. Věděl, že vrah tu bude, vždycky tu byl. Prakticky se nikdy nehnul z místa. Rozmáchl se a sekl do stromu. K jeho hrůze a překvapení z něj vystříkla pořádná sprška krve. Větve se začaly pohybovat, a bylo možné zaslechnout něco jako šepot. Naštvaný šepot. Rázem mu vystřelila jedna z nejsilnějších větví přímo k obličeji. Máchl proti ní sekerou. Nepovedlo se mu jí sice useknout, ale větev se stáhla zpět. To ovšem neznamenalo, že se vzdává… V zápětí se na něj vrhlo asi pět silných větví. Tento útok se mu nepovedlo odrazit. Pokusil se uskočit. Větve se mu omotaly kolem nohy a tahaly ho blíže ke stromu. V poslední chvíli se mu povedlo větve přesekat a dostat se dál od stromu. Zborcený krví, která stříkala z větví utíkal parkem. Sice se nepomstil, ale zachránil si život…alespoň si to myslel. Jeho snaha byla bezúčelná ten strom bude nejspíš vraždit dál. Belhal se parkem zpět k domovu. Říkal si, že odtud odjede, daleko, pryč od toho prokletého místa. Najednou pocítil prudkou ránu, kterou doprovázel zvuk lámajících se kostí. Podíval se dolů. Skrze hrudní koš mu projela velice silná větev. Nemohl dýchat. Přišel totiž o téměř celé plíce. Větev se stáhla spět, a on padl na zem. Okolo něj se rozlévala krev. V jeho bledém obličeji bylo vidět překvapení z nečekaného úderu.

Ráno ho našli. Nedokázali vysvětlit kdo, jak a proč. Vyloučili sebevraždu. A nemohli dokázat, jak se na vysokou větev vedlejšího stromu dostaly úlomky jeho kostí, kus plic a část srdce. Uzavřeli případ jako nevyřešený. Park byl uzavřen, a nikdo do něj nevkročil ze strachu před sadistickým sériovým vrahem,který možná chodil po okolí. Jen mrtví vědí jak to bylo, ti však budou mlčet…Možná ale taky ne…

Sdílejte článek

10 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    Jeys 20 listopadu 2009 v 20:04

     jojo 😀 dobrý 😀

    ale mužou bejt rádi že tu nemaj kategorii horrorové Básničky 😉 některý jeho básničky sou fakt hustý 😀 ( má jich tušim kolem 60-90ti  😀 ) a tématiku si podle toho co tu píše asi představíte 😀 head in fridge, burn your crosses , obratte kříže, bomba, vrahova ukolébavka …… no některý fakt stojej za to 😀

  2. Profilový obrázek
    Kapr 20 listopadu 2009 v 15:56

     jo a jedna rada, když už strávíš čas psaním a tím, že to sem dáš tak svoje  dílo neodbývej slovy: asi to zase nebude nic extra. Sakra jsi hrdý autor, dílo je něco jako tvé dítě tak mu věř, zbytečně tak odrazuješ čtenáře. Ti si řeknou, no když sám autor naznačuje, že to stojí za hovno, tak to asi bude pěknej shit, ale to v tvém případě rozhodně není

Nový komentář