Smrt z močálu


Sobota – to je horečka. Den, který si člověk musí užít. Den, kdy se jde zapařit. A Rocky si každou sobotu užíval na diskošce v sousední vesnici. Dobrá hudba, pěkné holky které daj – co víc si člověk může přát? Tentokráte si však Rocky nestačil moc užít, v půl dvanácté v noci totiž nečekaně vypadl proud a diskotéka proto skončila předčasně.

Rocky se tedy vracel přes les domů. A jak šel sám nocí v tmavém lese, vzpoměl si, že o půlnoci začíná jedenáctý červen. Ten den slaví svátek Bruno. A Bruno nosí smrt. Tedy alespoň podle několikset let staré legendy, která se zrodila v okolních vesnicích. Podle ní, tu kdysi žil podivný přízrak zvaný Bruno, který si liboval v roznášení smrti. Koho dostal do spárů, ten zemřel. Až přivolaný kněz ho zaklel do močálů a Bruno z nich může vylézt jen jednou za rok, v den kdy má svátek. To je za chvíli!

Rocky zakroutil hlavou. ,,Takový nesmysl!" pomyslel si. V hlavě mu začala hrát písnička, kterou před chvílí slyšel na diskotéce.

KLF – Last train to transcentral. Uplynulo už čtrnáct let, od té doby, kdy byl tento hit nový, přesto dokázal i teď dostat Rockyho do varu. Začal si nahlas zpívat, až došel k močálu.

,,Bruno, přeju ti všechno nejlepší k svátku!" zařval.

A v tu chvíli se hladina močálu rozvířila a k nebesům z ní stoupala pára. Rocky zůstal stát na místě. Co se to proboha děje?

Z močálu se vynořil dlouhý kostnatý pařát odporně nažloutlé barvy a začal šátrat kolem sebe, až se zachytil kmenu nejbližšího stromu. Pak se začal pozvolna vysoukat ven.

Bylo to odporné stvoření! Kostlivec potažený nezdravě lehce žlutou kůží, s dlouhými drápy na rukou a se spousty tvrdých zubů v ústním otvoru. Z postavy padaly na zem kousky bahna.

A pak ze sebe ten tvor vydal táhlé zaskučení – zvuk, kterým dával najevo, že po roce je opět tady. Bruno povstal!

,,A sakra!" zaklel Rocky. Teď už na nic nečekal a utíkal lesem jak nejrychleji dovedl. Neodvážil se otočit. Podle praskání lámaných větviček však věděl, že ho Bruno pronásleduje.

Les začal pozvolna řídnout a brzy se vedle cesty objevil první dům. Budova, kterou obýval Rocky. Bleskově vrazil dovnitř, zamkl za sebou a dveře zabarikádoval starou těžkou skříní. Potom se celý udýchaný posadil na zem a čekal co bude. Ticho netrvalo dlouho. Zvenku se ozvalo zaškrábání na dveře, z kterého Rockymu naskakovala husí kůže.

,,Bruno si jde pro tvoji duši!" uslyšel Rocky skřípavý hlas, až se rozklepal strachy.

,,Vypadni, ty bestie!" zaječel.

,,Bruno tě jde zničit! Bruno si vezme tvojí duši!" zněla odpověď zvenčí.

Rocky už to nevydržel a začal netrpělivě přecházet po pokoji. Telefon neměl, mobil před týdnem ztratil a nový si ještě nestačil koupit. To je sakra situace!

Bruno začal venku zase škrábat na dveře. ,,Čekám tu na tebe! Chci tvojí duši!"

,,Já chci, aby si vypadnul!" zařval Rocky. Jeho pohled spočinul na starém dřevěném kříži, který visel na stěně ještě po starém majiteli.

,,Když nepomůže tohle, tak už asi nic!" pomyslel si. Sundal kříž ze stěny a přešel až ke dveřím. A v tu chvíli kříž obklopila zlatavá záře, která se zformovala do průsvitné postavy ducha několik set let mrtvého kněze. Ten prošel skříní i dveřmi a pak se zvenku ozval bolestný řev, patřící Brunovi.

Přízrak byl opět zahnán do bažin.

Sdílejte článek

34 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Prasoid 21 srpna 2008 v 09:22

    Nějak moc se tu řešilo něco, co se řešit vůbec nedá, ale asi to bylo tím tehdejším horkem. Povídka je celkem slušně zmáknutá, i když trochu rychlejšího tempa, zpomalení by značně pozvedlo atmosféru, kterou příběh jako takový, legenda o spícím smrťákovi, nabízí. I tak ale bylo dosaženo jistého přechodu od počáteční bezstarostnosti k trochu temnějšímu naladění.

  2. Efez 25 května 2007 v 19:46

    Já jsem čekal, že si někdo určitě zašťourá a proto jsem tvůj první komentář bral jako normální věc. Ale když si reagoval na kladnej komentář od Papapapa že je divnej, tak jsem si řikal že “trochu” přeháníš.

    Já vím, že moje povídky nejsou např. vůbec psychologicky rozvinutý, kladu důraz spíš na děj a aby to byla taky trochu sranda. Neni to sice pak tipickej horor, ale např. mě osobně se to tak líbí víc – mam rád když je horor napínavej, třeba i drsnej a hlavně by tam měla být akce – ta je podle mě nejdůležitější, ale mělo by to bejt taky pozitivní a člověk by neměl mít po přečtení nepříjemnej pocit. Ale to je věc pohledu.

    Doporučuješ mi přečíst si Drakobijce. Přiznám se, že jsem četl díly 4-7 a skutečně tam byly některý velmi dobrý povídky (třeba od Šlechty nebo Martina D. Antonína ). Četl jsem tam však jednu nejmenovanou povídku od jedné nejmenované autorky, která mi přišla naprosto strašná a přesto se dostala do sborníku. Nebudu zatím říkat o kterej příběh se jedná i když mám chuť to udělat. Proto mi příjde soutěž “o železnou rukavici lorda Trollseyera” trochu nepochopitelná.

  3. Zdenek 25 května 2007 v 19:03

    Ha, bouře se přiřítila Tak hurá na vás………

    Vím, že blbě kecat umí každej. A co byste chtěli v tomhle horku? Chytře už mi to prostě nejde………….

    Nebudu odpovídat každýmu extra, vezmu to souhrně…….. Samozřejmě že si uvědomuju, kolik je autorovi let. I to jsem si zvládnul zjistit. A řikám rovnou, v sedmnácti jsem taky psal lecjaký kraviny. Když je dneska po hafo x letech vyndám ze šuplíku, mlátím hlavou o zeď a říkám si “Proboha, jak jsi mohl…” A věř mi, že jednou  za pár let to uděláš taky. A budeš se tomu smát, co všechno jsi byl schopnej napsat za blbiny.
    No, od té doby jsem se dopracoval ke svému heslu, které už jsem tu uvedl (to o té autorské sebekritice, kdyby se to někomu nechtělo dole hledat). A taky už tak nějak nepíšu, tudíž už není co kritizovat….

    A to si představte, kdyby sem vlítnul někdo z naší první fantastický ligy (a že tam je setsakra borců) a začal to rozebírat opravdu z literárního hlediska. Asi by ses už tolik Efezi nesmál. Takhle to je jen jeden bezvýznamný ukecaný šťoural odkudsi, který ani nejde z vlastní kůží na trh. Tys to udělal. Jen dobře. Je to fajn, že se nebojíš a pustíš svou tvorbu ven. Ale pak tak trochu musíš čekat, že si někdo zašťourá. Ne všechno co jsem sem napsal, bylo napsaný správně. Ale to je jedno. Pokusil jsem se ti aspoň z mého pohledu běžného čtenáře, který už přečetl nějakých pár knih a teď má pocit, že je ten nejchytřejší na světě,ti nastínit, jakých chyb se asi tak dopouštíš. A jak se k tomu postavíš, to už je jen a jen tvoje věc. Věř, že taky jsem dostal kdysi prudy, že to co píšu, stojí za starou belu. A taky mi to bylo někde……..

    Tak to nějak uzavřem ne? A jak jinak, než nějakou prudou………

    Ne, dám pár rad. Tři, jako kouzelnej dědeček……

    1. Hodně piš. Jen tím se budeš pomalinku zlepšovat.

    2. Hodně čti. Čtením si budeš podvědomě zlepšovat češtinu, stylistiku a podobné důležité věci pro psaní. A abys viděl, jak se opravdu pořádně píše a mohl si z toho vzít příklad. Pro psaní fantastických povídek doporučuji třeba sborníky Mlok a Drakobijci ze známých S,F a H soutěží. No a pak těch několik našich špičkových autorů, kteří z těchto soutěží často vzešli a dneska patřej mezi naši špičku. Jana Rečková, Edita Dufková, Žamboch, Vladimír ŠLechta, Františka Vrbenská, Pavel Renčín……… A další………. Každej z nich píše jinak, svým vlastním jazykem, ale píšou velmi dobře….. No a ty dobrý zahraniční autory ti určitě psát nemusím………… Knížky jsou pro psaní ty nejlepší učebnice…….

    3 A přečti si od Stephena Kinga knížku O psaní. Není to sice žádná příručka jak psát, ale je to psaný čtivě a najdeš tam hromadu dobrých rad. Sice to není žádnej proslulej literární kritik, ale zepár kousků napsal a vcelku s tím měl i nějakej menší úspěch.

    Tak a to je ode mne opravdu vše, jestli se sem ještě navrátím jest napsáno ve hvězdách, které mi asi dnes nad hlavou nezasvítí, sleduji-li to krásné bouřkové mračno za mými okny. To vypadá jako noc stvořená pro nějakou kvalitní hrůzu. Tak nechť vám Fredy vstoupí do sna a Mike s Jasonem vám klepou na dveře Loučím se, hluboké kóření a rukycel, velevážené panstvo a damstvo………

    PS: Ještě si nemůžu odpustit jednu nepříjemně štiplavou poznámku, proč si všichni mladí blogaři a blogařky (nebo blogeři a blogerky? hergot, co je vlastně česky správně?) musej cpát na blogy takový děsný blikavý, hopsavý, strakatý a podobně strašný pozadí? Vždyť kolikrát se to nedá na tom pozadí přečíst…………… Ale tohle nekomentujte, já vim, že se vám to líbí a měnit to nebudete………….

  4. Efez 25 května 2007 v 17:21

    to Zdenek:

    Zřejmě právě píšu nějakýmu proslulýmu literárnímu kritikovi, což je mi velkou ctí.  

     Každý má právo říct svůj názor, což respektuju. Ale nedá mi to a musim se tě zeptat: ,Napsal už jsi taky něco?´  Pokud ano, tak bych si to docela rád přečetl a také to zhodnotil. 

    Vím že moje povídky nejsou zdaleka dokonalý, ale musim se smát, kolik chyb jsi schopnej v nich najít. 

    Jinak jestli chceš, mrkni se na mojí stránku efezuv.blog.cz    Těším se na tvoje další komentáře.

     

  5. karkulka 25 května 2007 v 07:42

    4 Zdeněk:

    Hele myslím že možná si chce taky uvědomit kolik je případnému autorovi let

    Ano, jasně, některé povídky jsou kraviny, nedávají smysl, jenže…

    Pokud někdo něco napíše a zveřejní, tak by si spíše zasloužil pochvalu než hned velké odsouzení.

    Blbě kecat umí každý.  Autor se přece může zlepšovat a zlepšovat.

    Všichni víme že je spousta lepších věcí a neboj, že nemůžeme spát.

    Ps. Mě jako vášnivé čtenářce prostě připadá fajn, že se někdo snaží a píše

    ps. Ale s tou kritikou máš taky pravdu

  6. Zdenek 24 května 2007 v 21:52

    Z čeho tu kdo nemohl spát? Lidi, lidi, lidi……….. Vy jste fakt divný………..
    Vždyť to stojí za starou bačkoru………. Sežeňte si povídky od Svatopluka Doseděla. Jestli z tohohle nemůžete spát, tak z Doseděla už byste se o to už nikdy nepokoušeli……………
    Ono i na tomhle serveru se dají najít věci o sto procent lepší………..
    Ale dobře, abych jen neprudil….

     Efezi, z tvých povídek je vidět, že jsi stále ještě na začátku a jediné, co ti nechybí, je nadšení. Bohužel úroveň tvých prací není příliš vysoká. Nemá to atmosféru,  chybí tomu správná pointa, literárně a stylisticky se dopouštíš mnoha chyb.

    Jen na ukázku:

    “Z močálu se vynořil dlouhý kostnatý pařát odporně nažloutlé barvy a
    začal šátrat kolem sebe, až se zachytil kmenu nejbližšího stromu. Pak
    se začal pozvolna vysoukat ven.

    Bylo to odporné stvoření!
    Kostlivec potažený nezdravě lehce žlutou kůží, s dlouhými drápy na
    rukou a se spousty tvrdých zubů v ústním otvoru. Z postavy padaly na
    zem kousky bahna.”

    Napsat větu Bylo to odporné stvoření! Je totálně mimo mísu. To si má čtenář domyslet sám. Maximálně to může vypustit z úst nějaká postava v příběhu a to jen jako vyprávění nějaké legendy. Popisuju-li monstrum, popíšu ho tak, aby si sám čtenář představil tu odpornost. Nepodsouvám mu to takhle na zlatém tácu, nýbrž okolo něj proběhnu s tácem zakrytým plátnem, ať sám čtenář podumá, co na tom tácu vlastně je. Dál takhle rychle za sebou použít dvakrát slovo odporný je stylistická chyba. Mlátí to tu do očí. Nezdravě žlutá kůže. Tak je-li to monstrum z bažin, zdravou barvu mít určitě nebude. A opět, jednou popíšeš žlutý pařát a o dvě věty dál zase žlutá kůže. Stačí to napsat jednou, popřípadě to zopakovat nějak nenásilně. Tvrdé zuby v ústním otvoru . To je opravdu zvláštní pocit, nějak nevím, co si pod tím představit. MOnstrum by mělo mít zuby zkažené, nebo špičaté nebo já nevim…… A ústní otvor. To nepříjdeš na něco lepšího? A poslední věc. Čteš to po sobě pořádně? Asi ne, jinak bys nemohl napsat větu: Pak
    se začal pozvolna vysoukat ven. Přečti si to třikrát za sebou. Nepřijde ti nějaká divná?

    Něco k dějovým zvratům už jsem napsal níže. No, nechci tě prudit, ale lepší kritika hned na začátku, než mazání medu kolem huby. Musíš na sobě ještě hodně pracovat. To je prostě fakt. Vím, že se ti to asi nelíbí, ale pokud nebudeš vědět o chybách, které děláš, nezlepšíš se. Jednou se pak třeba budeš pokoušet o úspěch v nějaké literární soutěži a budeš se moc divit, že jsi skončil na samém chvostě. KLidně požádej i nějakou DOBROU učitelku češtiny, ať ti tvou tvorbu prolítne z hlediska češtiny a stylistiky.

    A jedna rada, kterou si řídím: Prvním a největším kritikem má být vždycky autor sám. Ušetří si pak hodně zklamání.

  7. Zdenek 19 dubna 2007 v 00:18

    Teressko, nedej se, souhlasim s tebou……….. Jenom čumim, kolik náhod se dá nacpat do tak krátkého příběhu…. Náhodou vypadl proud, náhodou je Bruna, náhodou první chalupa, náhodu ztracený mobil, náhodou kříž………. To je na mě fakt moc………
    Ale abych nebyl až tak kritický, do věty “Bruno se zrodil” to byl slušnej základ pro hororovou zombie komedii…….  Protože jinam se taková věta použít nedá….. Ale opravdu, mohla by z toho být docela zábavná komedie

     

Nový komentář