Smrt z močálu
18. 12. 2006 / autor: Efez / kategorie: Hororové povídky
Sobota - to je horečka. Den, který si člověk musí užít. Den, kdy se jde zapařit. A Rocky si každou sobotu užíval na diskošce v sousední vesnici. Dobrá hudba, pěkné holky které daj - co víc si člověk může přát? Tentokráte si však Rocky nestačil moc užít, v půl dvanácté v noci totiž nečekaně vypadl proud a diskotéka proto skončila předčasně.
Rocky se tedy vracel přes les domů. A jak šel sám nocí v tmavém lese, vzpoměl si, že o půlnoci začíná jedenáctý červen. Ten den slaví svátek Bruno. A Bruno nosí smrt. Tedy alespoň podle několikset let staré legendy, která se zrodila v okolních vesnicích. Podle ní, tu kdysi žil podivný přízrak zvaný Bruno, který si liboval v roznášení smrti. Koho dostal do spárů, ten zemřel. Až přivolaný kněz ho zaklel do močálů a Bruno z nich může vylézt jen jednou za rok, v den kdy má svátek. To je za chvíli!
Rocky zakroutil hlavou. ,,Takový nesmysl!" pomyslel si. V hlavě mu začala hrát písnička, kterou před chvílí slyšel na diskotéce.
KLF - Last train to transcentral. Uplynulo už čtrnáct let, od té doby, kdy byl tento hit nový, přesto dokázal i teď dostat Rockyho do varu. Začal si nahlas zpívat, až došel k močálu.
,,Bruno, přeju ti všechno nejlepší k svátku!" zařval.
A v tu chvíli se hladina močálu rozvířila a k nebesům z ní stoupala pára. Rocky zůstal stát na místě. Co se to proboha děje?
Z močálu se vynořil dlouhý kostnatý pařát odporně nažloutlé barvy a začal šátrat kolem sebe, až se zachytil kmenu nejbližšího stromu. Pak se začal pozvolna vysoukat ven.
Bylo to odporné stvoření! Kostlivec potažený nezdravě lehce žlutou kůží, s dlouhými drápy na rukou a se spousty tvrdých zubů v ústním otvoru. Z postavy padaly na zem kousky bahna.
A pak ze sebe ten tvor vydal táhlé zaskučení - zvuk, kterým dával najevo, že po roce je opět tady. Bruno povstal!
,,A sakra!" zaklel Rocky. Teď už na nic nečekal a utíkal lesem jak nejrychleji dovedl. Neodvážil se otočit. Podle praskání lámaných větviček však věděl, že ho Bruno pronásleduje.
Les začal pozvolna řídnout a brzy se vedle cesty objevil první dům. Budova, kterou obýval Rocky. Bleskově vrazil dovnitř, zamkl za sebou a dveře zabarikádoval starou těžkou skříní. Potom se celý udýchaný posadil na zem a čekal co bude. Ticho netrvalo dlouho. Zvenku se ozvalo zaškrábání na dveře, z kterého Rockymu naskakovala husí kůže.
,,Bruno si jde pro tvoji duši!" uslyšel Rocky skřípavý hlas, až se rozklepal strachy.
,,Vypadni, ty bestie!" zaječel.
,,Bruno tě jde zničit! Bruno si vezme tvojí duši!" zněla odpověď zvenčí.
Rocky už to nevydržel a začal netrpělivě přecházet po pokoji. Telefon neměl, mobil před týdnem ztratil a nový si ještě nestačil koupit. To je sakra situace!
Bruno začal venku zase škrábat na dveře. ,,Čekám tu na tebe! Chci tvojí duši!"
,,Já chci, aby si vypadnul!" zařval Rocky. Jeho pohled spočinul na starém dřevěném kříži, který visel na stěně ještě po starém majiteli.
,,Když nepomůže tohle, tak už asi nic!" pomyslel si. Sundal kříž ze stěny a přešel až ke dveřím. A v tu chvíli kříž obklopila zlatavá záře, která se zformovala do průsvitné postavy ducha několik set let mrtvého kněze. Ten prošel skříní i dveřmi a pak se zvenku ozval bolestný řev, patřící Brunovi.
Přízrak byl opět zahnán do bažin.


. Povídka je celkem slušně zmáknutá, i když trochu rychlejšího tempa, zpomalení by značně pozvedlo atmosféru, kterou příběh jako takový, legenda o spícím smrťákovi, nabízí. I tak ale bylo dosaženo jistého přechodu od počáteční bezstarostnosti k trochu temnějšímu naladění.

Tak hurá na vás.........
A věř mi, že jednou za pár let to uděláš taky. A budeš se tomu smát, co všechno jsi byl schopnej napsat za blbiny.
,ti nastínit, jakých chyb se asi tak dopouštíš. A jak se k tomu postavíš, to už je jen a jen tvoje věc. Věř, že taky jsem dostal kdysi prudy, že to co píšu, stojí za starou belu. A taky mi to bylo někde........
Ale tohle nekomentujte, já vim, že se vám to líbí a měnit to nebudete.............
