Tma. Běžím. Kroky se přibližují. Bazén je již blízko. Kupuji v rychlosti vstupenku na noční plavání. Mizím ve sprše. Kroky se přibližují. Mužský hlas šeptá „Mě neunikneš. Tvá smrt se blíží.“ Těžká ruka mi padla na rameno. Krev v žilách mi tuhne. Otočím se. Zlověstné oči něžné blondýnky mě probodávají. „Zemřeš!“ Prudkým pohybem se vymaním a běžím ze sprchy do bazénu. Snad chci uplavat, nevím. Je prázdný. Čirá modrá voda se líně převaluje. Něžná blondýnka se zalyká svou vlastní krví. Vyděšený pohled mě varuje. Zachrčí „Utíkej…“. Hlas v mé hlavě mi oznamuje „Hon začíná!“
Je krásné slunečné ráno. Vyjíždíme lodí na širé moře. Petr sedí a svírá křečovitě dřevěný kolík s ostrou špičkou. Nespouštím z něho oči. Bleskne mi hlavou „Hon začíná!“ Vyšinutě běží proti mně, uhýbám a Petr s napřaženou rukou padá přes palubu. Mizí pod hladinou. „Musíme ho vytáhnout! Dělejte!“ Nabádá Adina. Nehýbám se, přemýšlím. Snažím se uklidnit a zaslechnout hlas v mé hlavě. Mlčí.
Druhý den ráno dorážíme ke břehu. Krásné písčité pláže nás vítají. Kormoráni loví za rozbřezku ryby. Petra Adina nakonec vytáhla. Od včerejšího dne nemluví. Nepřítomným pohledem zírá na pobřeží. Ukotvíme loď a jdeme prozkoumat ostrov. Míjíme několikapatrové hotýlky. „Vidíš ten hotel naproti Tobě? Se čtyřmi patry a jedním schodištěm? Jdeme se podívat do druhého a třetího patra.“ Prohlásí Petr z ničeho nic. Následuji je. Cítím úzkost. Hotel je starý, dřevěné schodiště je bez zábradlí. „Nestrkej do mě!“ Petr rychle běží po schodišti, je nahoře. Kde vzal sirky? Zapaluje suché větve stromů, které jsou poblíž schodiště. Bláznivý smích se rozezní po celé ulici. Stojí, nehýbe se. Adina křičí a chce pro něho běžet. Zadržím ji. Petr stojí v plamenech a směje se. Plameny sžírají schůdek po schůdku. „Tvůj čas přijde. Dívej, jak je smrt nádherná“. Zazní mi v hlavě. Uklidňuji Adinu. Spěcháme spolu s dalšími pryč od hořícího hotelu. Adina se zdržuje v zadu. Jsem k ní zády, tu mi kolem ucha prolétne kousek kovové tyče. Otáčím se. Hon pokračuje. Vbíhám do autobusu, který právě zastavil na zastávce. Dveře se zavírají. Slyším kolem sebe monotóní hlasy „Tvůj čas již přišel. Smrt je nádherná“.
já jsem to nepochopila máš to spletené do sebe a taky přeskakuješ z věci na věc z místa na místo
Jedna z nejlepších věcí, co jsem tady zatím četl. Ještě trochu víc osobitosti a míň šablonovité formy jako ze školních učebnic stylistiky, ale i tak hodnotím hodně vysoko. Žádná hloupost, je nad čím přemýšlet, nabízí se možnost imaginace, vnímání ve více rovinách. Víc než slušná úroveň.
Tak tohle je pro můj mozek trochu vyšší dívčí…nějak jsem to celé nepochopil. Plete se tam pátý přez devátý. Jako povídka se mi to moc nelíbilo… je to pro mne trochu záhadná šifra Mistra Leonarda
sorry, nepochopila jsem
Já si nemohu pomoct, ale vyprávění této povídky mi přišlo tak rychlé a zbrklé, že nevím ani přesně o co tam jde. Chce to spomalit vyprávění. Zbrklost se nevyplácí a tento příběh je živoucím důkazem. Jinak námět je skutečně dobrý, ale je ti to k ničemu pokud o něm neumíš poutavě vyprávět. Těším se ale na další tvé povídky.
eee ja som to trošku nepochopila 😀 prečo je ta smrť nadherna?? prečo ho nahanaju???? kto to je? čo im spravil?????? prečo sa zapalil????
Taky mi to přijde stračně rychlé a stručné. Ale každý jsme nějak začínali
d odatek: omlouvám se za mýlku v osobě
.. tedy – “situovala..” a “…vypsaná”
Nezaujalo… není to z důvodu krátkosti, spíše proto, že jediné, co je napsané, je děj sériově ubíhající za sebou v krátkých větách.. ano lze takový styl použít pro spád děje, ale také vzhledem k tomu, že jsi děj situoval dokonce do několika dní, nemůžu tu nebarvitost skousnout. Je to jako jíst brambůrky rychle za sebou… a spád je místy tak hektrický, až agresivní, že se značně vytrácí pointa příběhu, který zní nepochybně zajímavě, ale nejsem si jistý, zda je pochopitelný a logický… je vidět, že ještě nejsi pořádně vypsaný, ale náběh máš dobrý. Chce to jen přece jenom trošku zpomalit, čili, jak já říkám : “psát čtivé okecávačky”