Šepot


V noci začalo pršet. V opileckém oparu leží s očima dokořán a zírá na stíny na potemnělém stropě. Přes těžký a silný závěs se sem dostane jen zlomek z pouličního osvětlení, ale i to stačí, aby se tvary na bílých zdech seskupily do  obrazců, které ho v tuto noční hodinu dokáží vyděsit. A k tomu ještě ten déšť! 

Zrakem spočine na nočním stolku, kde do tmy září zelená digitální čísla. Deset minut po jedné. Leží tu již více než čtyři hodiny a spánek stále nepřichází. A pokud se tomu nepostaví, pochybuje, že ještě někdy přijde. Vedle postele stojí téměř prázdná lahev Jacka Danielse.  

Už dva týdny se pořádně nevyspal, ale v posledních dnech se to stále stupňuje a poslední dvě noci spal snad jen pár minut. Zároveň ho drtí obrovské návaly bolesti hlavy. Alkohol mu pomáhal jen ze začátku, nyní mu přináší jen otupělost. Přes den je unavený a duchem nepřítomný. V práci je téměř k nepoužití. Příští týden si vezme dovolenou, aby se dal trochu dohromady. Možná zajde k doktorovi, kdyby potíže nezmizely. Ne, tady doktor nepomůže! Je tu totiž ještě něco. Něco co mu dělá mnohem větší starosti než nespavost nebo bolest hlavy.

Šepot. Tichý šepot někde uvnitř jeho hlavy. Zpočátku tomu nevěnoval moc pozornosti. Myslel, že jde jen o vnitřní hlas, který přičítal vyčerpání a únavě. Šepot však přicházel stále častěji. Netrvalo dlouho a zjistil jeho příčinu.

Poprvé si tento zvláštní jev uvědomil, když jednoho dne přišel z práce  a namířil si to do koupelny svého malého opuštěného bytu ve třetím patře panelového domu. Už dlouho žil sám a v nejbližší době to ani neměl v úmyslu měnit. Nějaká ta občasná známost na pár týdnů, nic víc. A i tyto pokusy o vztah se zdály být už jen minulostí. Uvědomil si, že vést samotářský, a tak trochu i sobecký styl života, je přesně to, co mu vyhovuje.

Přistoupil k umyvadlu a otočením kohoutku uvolnil proud vody. Opláchl si ruce a s nakloněnou hlavou zůstal strnule stát zaujat něčím neobvyklým. Trvalo jen pár sekund než si uvědomil v čem tkví problém. Byl to zvuk, který způsobovala voda vytékající do umyvadla, odkud následně mizela s bublavým klokotáním v temnotách kanalizace. Ten zvuk mu připadal nepřirozený, nevěděl však proč. Přikládal to změně tlaku v potrubí či postupně ucpávajícímu se sítku. Ten podivný zvuk se však ozval i téhož večera, když se po sobě chystal umýt těch pár kousků nádobí od večeře. Když se to opakovalo i později při sprchová- ní, rozhodl se, že druhý den odpoledne zajde za správcem, aby se s ním poradil. Avšak události následujícího dne způsobily, že za ním nikdy nezašel.

Po příchodu do práce si chtěl natočit studenou vodu do konvice, aby si mohl postavit na svou obvyklou ranní kávu. Náhle zůstal zírat v němém úžasu. Opět ten zvuk. Teď měl ale jistotu, že není stejný jako předešlého večera. Rychlým krokem se vydal přes chodbu na pánské toalety, vůbec nevnímaje pozdravy svých kolegů. Ten zvuk tu byl znovu. V krátkých intervalech lomcoval pákovou baterií nahoru a dolů, doprava a doleva. Šum vytékající vody a její bublání při odtékání do odpadu vytvářely sled zvuků, které se postupně měnily v šepot.

Nedokázal sice rozpoznat slova, ale o tom, že se jedná o zastřené drmolení nebylo pochyb.

Zešílel jsem snad?

Zpočátku byl slyšet pomalý a táhlý šepot. Čím silnější byl proud vody, tím hlasitější se šepot ozýval. Přidávaly se další a další hlasy až mu v hlavě zněl chaotický šepot desítek či dokonce stovek hlasů. Náhle si uvědomil, že za jeho zády stojí jeden z jeho kolegů a s pobaveným výrazem na tváři ho pozoruje.

„Těžká noc, co?“

Vyděšeně se na něj otočil. Po spáncích mu stékal studený pot.

„Co se děje? Jsi v pořádku?“

„Měl jsem pocit, jako bych z té vody slyšel hlasy. Jsem už zřejmě přepracovaný.“

„Myslím, že ta voda je v pohodě, na rozdíl od tebe“, odpověděl se smíchem kolega a odešel.

Sakra, má recht. Potřebuju dovolenou jako sůl.

Toho dne obešel ještě několik míst v budově. Když pouštěl vodu, snažil se před přítomnými v blízkém okolí chovat nenápadně. Vše se ale obešlo bez jaké- koliv reakce, která by potvrzovala jeho zjištění.

Opravdu jsem jediný, kdo to slyší?

Všichni kolem se věnovali své každodenní činnosti.

Co když je to jen nějaký žert? napadlo ho.         

Co když to všichni jen hrají a mě teď odněkud pozoruje skrytá kamera?

Výskyt takového množství techniky rozmístěné po celé budově se však zdál být nemyslitelný. A navíc, pokud by to všichni jen předstírali, museli by to být ti nejlepší herci na světě.

Šepot se toho odpoledne stal již zcela zřetelným. A volal jeho jméno.

 

Tak to tedy vše začalo. Nejdřív byly slyšet jen hlasy. Později se přidaly bolesti hlavy. Jak dny ubíhaly, snažil se čím dál více vyhýbat místům, na nichž se vyskytovala voda v jakékoliv formě. Nebylo to ale tak jednoduché, jak by se to mohlo na první pohled zdát. Zvuky byly všudypřítomné.

Jeho jméno šeptal pisoár probuzený čerstvou teplou močí. Ozývalo se i z kamenné kašny, která chrlila vodotrysk vzhůru k nebi, když přecházel náměstí. Volala ho řeka, když spěchal přes most, aby se co nejrychleji dostal domů. Dokonce i obyčejné pití ze skleničky nebo přímo z láhve mu dokázalo pocuchat nervy. To když zjistil, že ho osloví každé usrknutí či polknutí. V práci, kde měl pocit, že se šepot valí ze všech stran, to byla učiněná muka.

 

Jeho tělo každým dnem stále více chřadlo a za těch několik dní výrazně pohubl. Osobní hygienu omezil na minimum a koupelně se snažil vyhýbat. Veškerou potřebu vykonával v sedě a s dlaněmi pevně přitisknutými na uších. Každé spláchnutí mu v hlavě rozkmitávalo tisíce jehliček a tělo pokryla husí kůže společně s ledovým potem, který se vytváří ve chvílích té nejkrystaličtější hrůzy. Dřez byl již nějakou dobu ucpaný zbytky zapáchajícího jídla a celou kuchyňskou linku pokrývaly hromady špinavého umaštěného nádobí. Po bytě se povalovalo množství prázdných láhví od alkoholu.

 

Deset minut po jedné. Prší. Uvědomuje si, že je to první déšť od chvíle, kdy to všechno začalo. Dešťové kapky dopadající na okenní tabuli a parapet, přinášejí neuvěřitelnou trýzeň. Několikrát téměř omdlí, bolest je nesnesitelná.

Hlavu mu zaplavuje moře šeptajících hlasů. Rve si vlasy, pěstmi si masíruje spánky.

„DOST! UŽ PROSÍM PŘESTAŇTE!!!“, zakřičí opilým hlasem do prostoru, kde jeho prosby v mžiku zanikají.

Musí se tomu postavit. Sám sebe se snaží přesvědčit, že šepot je pouhým výplodem jeho fantazie. Opilý a téměř nepříčetný se vypotácí z pokoje. Zamíří do kuchyně, kde do dřezu naplno pouští vodu. Silný proud teplé vody uvolní zápach linoucí se ze zbytků zaschlého jídla. Šepot zaplavuje celou místnost.

„TÁHNĚTE DO HAJZLU, VYPADNĚTE Z MÝ HLAVY.“

Oči podlité krví. Zuby drtící se o sebe. Krvavé skvrny po zdech, klouby    na rukou zbrocené krví.

 

Nazlátlý obsah další načaté lahve mizí v jeho hrdle. Dokonce i Jack tiše šeptá. Zamíří do koupelny.

Svou mysl ale již téměř neovládá. Snad jen maličký zlomek myšlenky v ce- lém tom chaosu a bolesti se dá ještě najít. Naplno pouští vodu jak do umyvadla, tak do vany, kde ucpává odtok. Bolest v hlavě ho náhle oslepuje a on se pomalu i v šatech sesune do vany, kde ztrácí vědomí. Tělo se uvolní a šepot náhle utichá.

 

Místnost zaplavená studeným světlem zářivek.

Dva muži stojící nad lůžkem, na němž spočívá tělo čtyřiadvacet hodin mrtvého muže.

„Voda jen urychlila to, co bylo stejně nevyhnutelné.“

„Co tím chcete říct? Myslel jsem, že je to jasný jako facka. Usnul vožralej ve vaně a utopil se. Sousedi několik pater pod ním by mohli vyprávět.“

„Ano, v krvi se našlo velké množství alkoholu, to je pravda. A to, že se utopil, je také pravda.“

„Ale?“

„Nicméně pitva prokázala, že ten člověk měl na mozku nádor velikosti golfového míčku. Při takovém tlaku a otoku mozku musel ten člověk trpět jako zvíře.

Sdílejte článek

Nový komentář