Sádlo


   Představte si, že je neděle a sedíte před televizní obrazovkou. Začíná zbrusu nová reality show, která nezná hranic. Na obrazovce uvidíte moderátora s nagelovanými vlasy, falešným úsměvem, který je oblečený v drahém značkovém obleku. Po obligátním potlesku v televizním studiu v ruce sevře desky s nápisem ČESKOSLOVENSKO CHCE HARDCORE a podívá se přímo na Vás.

 

,,Příběh, který budete dnes milí diváci sledovat je o dívce jménem Lucka. Jenže nikdo jí neřekne jinak, než sádlo. Jak asi tušíte její soukromý život není nic moc. Omezila ho tedy jen na Top Star magazín a chleba se sádlem a cibulí. Zeptejme se Lucie, proč to tak je?“

 

   Lucie sedí u stolu v malém panelákovém bytě.

 

,,Pěkně mě po tom tučným pálí žáha, ale co nadělám, že jo. Jenže k chlebu se sádlem se v noci jaksi nepřitulíte. Teda můžete, ale asi to nebude mít ten efekt, který očekáváte. Mou jedinou šancí je dieta. Krutopřísná dieta, řekla bych.

 

,,Ano přátelé, Lucie se rozhodla během dnešního večera zhubnout. Ale nejen zhubnout, chtěla by si najít nějakého milého chlapce. Naše televize jí proto dala do oblečení skryté kamery, které budou sledovat její snažení. V případě, že se jí to podaří získá 5 milionů korun. Nebude to však tak jednoduché. Do cesty jsme jí nasadili řadu překážek, které dopředu nezná. Upozorňujeme, že náš štáb její život nenatáčí, vše sledujeme pouze z kamer ve studiu, které pak přenášíme na naši adresu www.hardcore.cz. Podívejme se nejprve, co Lucii potkalo dnešní den.“

 

   Sledujeme záběry v obchodním středisku. Obraz komentuje Lucie svým hlubokým smutným hlasem.

 

,,V době, kdy jsem se rozhodla seriózně hubnout mi bylo trochu přes 20 let. Pracovala jsem na pokladně Tesca, takže nějaké vlastní peníze jsem měla, i když jak asi správně tušíte nic moc. Práce na pokladně by se dala vystihnout jedním slovem – PÍP.

   Byl pátek odpoledne, když jsem se převlékala ze svého mundúru do civilu. Měla jsem za sebou šestnáctku po inventuře a chuť vyhodit planetu do vzduchu. Všechno mě bolelo, svědilo a pálilo.“

 

   Nyní sledujeme pohled skrytou kamerou z knoflíku u jejího kabátu.

 

   Lucie vychází ven služebním vchodem a jako na potvoru se srazí s nějakým mužem. Rozsype se mu velká taška, kterou nosí trhovci. Z ní vypadnou desítky malých krabiček a kapslí. Obraz je špinavý a rozmazaný.

 

,,Ježiši, promiňte.“

,,Co jste to řekla?“

,,Promiňte.“

,,Jo takhle. No, nic se nestalo. Koukejte příště na cestu.“

,,Mám za sebou šestnáctku, jsem unavená.“

,,A co bych měl krucinál říkat já? Já jsem nespal už tejden.“

 

   Lucie si ho zkoumavě prohlíží. Muž má žluté zuby s ostrými špičáky, zažloutlé bělmo a šedozelené oči. Vlasy měl kdysi asi špinavěblonďaté, ale to bylo dávno, to bylo když si ještě myl hlavu. Podívá se mu na ruce, má nehty jako drápy a na nohou sešlapané polobotky.

 

,,Vy jste bezdomovec?“

,,Já?“

,,Je tu někdo jinej?“

 

   Zasměje se vysokým pištivým hlasem.

 

,,To teda není. Kromě vás pochopitelně. A vy vydáte za dvě.“

 

   Diváci ve studiu se smíchy válejí po zemi.

 

,,Vy sprosťáku.“

,,Je to pravda, neumím lhát.“

,,Tak se to budete muset naučit. Kam vůbec jdete?“

,,Vevnitř mám prezentaci. Ochutnávačku.“

,,V tomhle stavu vás tam nikdo nepustí.“

,,Proč?“

,,Protože smrdíte, jste špinavej a pochybuju, že máte potřebný lejstra.“

,,Nejenže jste tlustá, ještě jste nějaká vychytralá. A vůbec, co je vám do toho?“

,,Co to máte v tý tašce?“

,,Zboží.“

,,Jaký?“

,,Mr. Diet. Účinnej hit.“

 

   V rohu obrazovky zabliká PP – Product placement.

 

,,Je to drahý?“

,,Pro vás ani ne.“

,,Jak to?“

,,Ztracený případy maj slevu.“

 

   Diváci v sále se opět smějí. Moderátor ve studiu ukazuje do kamery vztyčený palec.

 

,,Hnusáku.“

 

   Lucie mu vlepí facku a dá se k odchodu. Bude jí ještě ponižovat, takovej špindíra.

 

   Valí své olbřímí tělo po špinavém chodníku a v duchu nadává. Cítí se unaveně, poníženě a neskutečně naštvaně.

 

,,Sádlo, počkej.“

 

   Lucie doufá, že to nebylo myšleno na ní, ale bylo jí bohužel jasné, že je. Přemýšlela, jestli je to někdo z televize.

 

,,Hergot, počkej, povídám!“

 

   Lucie se otočí a muž stojí přímo za ní., najednou vypadá neškodně, jako hromádka neštěstí.

,,Máš pravdu, takhle by mě tam asi nepustili. Můžu jít k tobě?“

 

   Ze studia slyšíme smích.

 

,,To si děláš prdel, ty hovado?“

,,Tak se tak nečerti, sem holt poněkud vyšťavenej, dlouho jsem nespal a potřebuju voraz.“

,,Tak jeď domů.“

,,Sem tak unavenej, že už nemůžu jet ani domů.“

,,Žádnej domov nemáš, seš houmelesák.“

,,Hovno, sádlo. Nejsem. Jsem jen unavenej chlap, vem mě k sobě a slibuju ti, že nebudeš litovat. Osprchuju se a když budeš chtít, tak tě zvalchuju, žes to ještě nezažila.“

,,Seš odpornej.“

 

   Exemplárně vystrčí jazyk a začne na ní kmitat. Lucie se ho začíná bát.

 

,,Na to nemáš,“ řekne navenek uraženě.

,,To by ses divila.“

 

   Lucie se otočí. Neřekne záměrně ani ano, ani ne. Prostě jde. Neznámý jí následuje. Pajdá na jednu nohu jako Goebbles a neustále se usmívá. Z koutku mu odkapává slina.

 

   Lucie vešla do špinavého panelákového vchodu. Zapáchal psí močí a kočičími výkaly. Šla pomalu, vlnila před ním svým obrovským zadkem a neustále mu dávala možnost, aby jí neztratil z dohledu a následoval.

 

   Diváci ve studiu vidí záběr ze skryté kamery, kterou má muž. Přibližuje její velký zadek, který diváci sledují v obrovském detailu v televizi. Diváci se smějí až hýkají blahem. 

 

   Nastoupí do výtahu. Muž je proti ní maličký, krčí se před ní jako malý školáček. Myslí si naivně, že kdyby se z něj vyklubal nějaký úchylák, tak by ho zalehla a byl by s ním šmitec.

 

   Otevře dveře do svého bytu. Byl zařízený naprosto jinak, než by asi každý očekával. Všude převládala růžová, alespoň doma si mohla připadat jako barbína, ne jako vysmívaná obézní nešťastnice.

 

,,Dáš si něco k pití?“, zeptá se opatrně.

,,Dám si nějakej tvrdej, jestli máš.“

 

   Usmála se a šla nalít slivovici.

 

,,Tam je koupelna, vydrhni se.“

 

   Šel pomalu do koupelny. Lucie si nemohla pomoci, ale musela se dívat klíčovou dírkou. Svlékl si šaty, z jedné nohavice vysypal dva dlouhé brouky, sundal si ponožky a odhalil tak nohy pokryté plísní. Jedna noha mu podivně zapáchala. Musel to být bezdomovec. Zarazilo jí ale něco velkého tvrdého, co čnělo z jedné nohavice. Když se svlékal, ozval se dunivý zvuk. Až do této chvíle si myslela, že vidí dobře, ale musela se rozkoukat. Po chvíli ostření jí došlo, že je to kámen a byl evidentně od krve.

 

   Ocitáme se zpět ve studiu.

 

,,Milí přátelé, náš človíček se jmenuje Jarda a za pár stováků udělá pro naší televizi cokoliv. Je to bezdomovec a my mu nabídli 500 korun pokud se k ní vetře do bytu a trochu jí …kamera blíž…ještě blíž…“

 

   Vidíme pouze zuby moderátora.

 

,,…postraší.“

 

   Jarda se začíná sprchovat. Špinavá hustá voda sotva odtéká do kanálku sprchového koutu.

,,Já si tu svini podám,“ procedí mezi zuby, ale citlivé mikrofony to zaznamenají.

 

   Diváci ve studiu tleskají. Začíná reklamní blok. Moderátor ve studiu se napije sodovky.

,,Leoš Mareš pukne závistí. Pak si toho frajera podám v přímým přenosu.“

 

   Do studia přichází režisér přenosu.

,,Bude to trochu divočina, ale je to všechno domluvený. Je to jenom jako. Každopádně je to přímej přenos a potřebujeme atmosféru, tak hulákejte, jo?“

 

   Dav zajásá a zatleská.

 

   Na plátně ve studiu se začíná odpočítávat. Když se číslice změní v obraz z bytu, je ve studiu hrobové ticho.

 

   Koupelna je plná páry, ale Jarda tam evidentně není. Zrcadlo nad umyvadlem je rozbité a celé od krve. Dveře do koupelny jsou otevřené. Lucie nalévá vodu do kávovaru, pak jde nakrájet nohavici jablečného štrúdlu dlouhým ostrým nožem. Když je hotová, jde se podívat do koupelny. Zabere jí to sotva pár vteřin. Spoušť v koupelně přehlédne s ledovým klidem. Jde se podívat k předmětu, co Jardovi vypadl z kalhot. Sehne se pro něj a drží placatý kámen. Když si ho prohlédne detailně, uvidí na něm ještě krví přilepený chomáč vlasů. Nechápavě na něj civí. Jde se podívat k rozbitému zrcadlu. Namočí prst do červené vlhké hmoty.

 

   Diváci ve studiu začínají skandovat:,,Kečup! Kečup!Kečup!“

 

   Lucie se předkloní a pachuť krve jí obrátí žaludek.

 

   Vpravo nahoře na obrazovce diváci uvidí logo pořadu ČESKOSLOVENSKO CHCE HARDCORE.

 

   Osuší si ústa a postaví se. Je vyděšená natolik, že si naprosto nelogicky začne něco mumlat pro sebe. Mikrofon to nestihne zaznamenávat, ale i diváci ve studiu vidí, že tentokrát se dívají na pořad s hvězdičkou. Když uslyší její vzlyky a zahlédnou její pokřivenou tvář v rozbitém zrcadle, chtěli by sami program vypnout.

 

   Lucie je cizincem ve svém bytě. Přes slzy skoro nevidí a ví, že i v tak malém bytě jako má ona, je řada zákoutí, kde by mohl být návštěvník schovaný. Přemýšlí, jako by měla použít zbraň, ale je tak vyděšená, že jí to vůbec nemyslí.

 

   Jde pomalým krokem. Ve studiu jsou její kroky příšerně pomalé, ale o to děsivější. Režisér přenosu se snaží přepnout na oblečení na zaplaceném bezdomovci, ale je to marné. Kamera jen zabírá zamlženou koupelnu. Musí být v tom bytě někde schovaný nahý.

 

   Lucie se rozhlédne po chodbě panelákového bytu. Dveře jsou zavřené, podívá se směrem k obýváku, pak ložnici, na dveře koupelny a toalety. Vše je tak děsivě blízko. Přemýšlení jí zabere jen chvilku, odváží se k zoufalému kroku. Rozeběhne se k venkovním dveřím. Její běh je však nejen těžkopádný, ale i zbytečný, v okamžiku, kdy se snaží odstranit jistící řetízek ze dveří, surově jí popadne nahý muž za vlasy a brutálně zatáhne.

 

   Lucie zařve hrůzou a prohne se, v tu chvíli jí podkopne nohy a ona se svalí na zem. Skočí na ní, tlačí na ní své zdeformované nahé tělo a dýchá jí do tváře zkažený dech.

 

,,Když jsem ti, ty tlustá děvko říkal, že tě zvalchuju, tak to nebyla prdel.“

 

   Diváci ve studiu začínají skandovat:,,Dost! Dost! Dost!“

 

    Moderátor žádá o reklamní blok a ve studiu se objevuje pouze logo programu. Produkční pořadu vysílá na místo natáčení ochranku a policii.

 

   Lucie leží zcela bezmocná na zemi. Po tváři jí kanou slzy a začíná litovat svého unáhleného rozhodnutí být v televizi.

 

,,Máš docela talent, ale na mě to neplatí. Vysmívala ses mi, co? Myslíš si, že seš něco víc, viď? To, že nemám domov neznamená, že jsem horší člověk. Prostě jsem v životě neměl tolik štěstí. Těch pár stovek, co mi ty panáci z televize dali, už mě z toho marasmu nevytrhne. Je mi všechno jedno.“

 

   Dal jí sevřenou pěst před nos, aby jí viděla. Z kloubů mu tekla krev proudem.

 

,,Odpoledne jsem poprvé zabil. Přetáhnul jsem pejskaře v parku placatým kamenem. Mlátil jsem do něj, dokud jsem neviděl, že mu teče mozek. Ten jeho zasranej čokl byl aspoň za dvacet táců. Místo, aby dal prachy potřebným, tak šlechtí zrůdy na vodítku. Hnus. Rozumíš, mi ty, povrchní krávo? Myslíš si, že když seš tlustá, tak je svět špatnej a zkaženej? Sama seš taková, žereš, abys zapomněla na to, že se ti každej vysmívá. A víš co? Patří ti to.“

 

   Kopla ho do rozkroku a zasáhla ho přímo do nejcitlivějších partií. Obličej se mu zkroutil do bolestného klaunského šklebu.

 

,,Na ženskou si dovolíš, co?“ zaječela fistulí.

 

   Kopla ho znovu. Jeho obnažené tělo se začalo na zemi cukat. Kopla ho vší silou do ledvin. Zkroutil se v bolestné agónii a z vysokého řevu se zmohl jen na duté chroptění. Jeho hlas zněl, jak z nějaké kovové trubky.

 

,,Tak placatým kamenem, říkáš, dokud mu nevytekl mozek?“

 

   Chytla ho za vlasy a táhla ho do koupelny. Ječel, zdeformované tělo vytvářelo na zemi zkrvavené šmouhy.

 

,,Takže ty bys rád někomu uděloval lekce z humanismu, ty parchante.“

 

   Dovlekla ho doprostřed do koupelny a tam vzala do jedné ruky zkrvavený kámen a druhou ho bolestivě tahala za vlasy.

 

,,Tak se podíváme, co máš v hlavě.“

 

   Sevřela kámen v pěst a uhodil ho vší silou do hlavy. Zapískal jako raněné zvíře a snažil se vyprostit. Druhá rána byla mnohem silnější. Začínal mít mžitky před očima, ale napřáhl se kolem sebe a když nahmátl střep ze zrcadla začal se smát. To jí rozzuřilo ještě víc. Mlátila ho do hlavy kamenem a on se smál jako pomatenec. Tvář zrudlá od své vlastní tělesné tekutiny poplivaná jejím vztekem, špičaté žluté zuby pocákané vlastní krví a zkroucená tvář svědčily o tom, že je už zcela mimo smysly.

 

   Jeho děsivý smích jí přesto nutil k nepříčetnosti a ani nezaregistrovala, že se napřahuje k mocnému švihu se střepem, který byl spíš automatický než promyšlený. Když jí střep protnul dlouhým řezem krk nebyla schopná ničeho.

 

   V okamžiku, kdy se jí z krku vyvalila krev jako z přehrady vtrhla do koupelny policie. Tělo nahého muže hrálo všemi barvami a ona cítila, jak z ní pomalu vyprchává život.

 

   Producenti televizní show okamžitě zastavili. Nečekali, že se to celé takto zvrhne, ale ohlas byl přímo obrovský a záběry z kamer v bytě teroru, pak přehrávaly po desáté hodině ve speciálech, které lámaly rekordy ve sledovanosti.

 

   Lucie se probrala již bez kamer. Absolvovala řadu lékařských vyšetření, včetně psychiatrických, ale nikdo nebyl schopen jí zbavit příšerného strachu, který měla s každým dalším mužem v bílém plášti.

 

   Umístili jí na psychiatrické oddělení do samostatného pokoje na náklady televize. Jelikož byla neklidný pacient, často jí kurtovali. Sice hubla, což byl její primární cíl, ale bylo jí to úplně jedno. Jizva na krku byla němým svědkem hrůzného zážitku a neustále se smějící klaun s rozbitou lebkou v rohu pokoje byl doslova k zešílení. 

 

Konec 

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Sheldon 18 prosince 2010 v 01:26

     Pro see-sawandrew – S tím rozsahem je to u tebe vždycky potíž, protože mi ho kritizuješ pokaždý. Sádlo má délku 9 normostran a zkrátil jsem jí o 3 strany, protože už mi to přišlo moc. Když píšu, tak pracuji pochopitelně s klišé žánru a není to žádná sociologická sonda, ale horror. Každý máme svůj styl. Death metal má tak 70 normostran? Zkrátka preferuješ dlouhé povídky, já krátké, strohé a jednoduchoučké s průserovými závěry. Jinak opravdu nepíšu povídku za večer, i když moje povídka působí uspěchatě, nepropracovaně, a snad až odfláknutě. A k poslední větě, děkuju, to mě ještě nenapadlo a nikdy jsem to nedělal, asi to opravdu zkusím, třeba budu o 500% lepší pisatel. 

  2. Profilový obrázek
    see-sawandrew 17 prosince 2010 v 13:51

     Sheldona si cením, protože nápady na povídky má skutečně dobré. Jsem jednoznačně pro každý pokus rýpnout si pořádně do nesmyslných a zvrhlých preferencí dnešních diváků, které jim ještě méně etické televize umožňují uspokojovat pomocí reality show. Tohle téma, spojené se společensky odsuzovanou korpulencí či obezitou mohlo být perfektní, a při trpělivém a propracovaném psaní by mohla vzniknout skvělá společensko-kritická povídka s nádechem hororu… bohužel, Sheldone, nepodařilo se ti to a nejsem si jistý, jestli ses o to vůbec snažil. Ve skutečnsoti jsi tak skvělý nápad ubil v několika krátkých odstavcích nesoudržného textu bez nějakého hlubšího podtěxtu, vyjma několika explicitních rýpnutí, které ale nepůsobí tak, jak mají. Nápad zprostředkovat povídku v přítomném čase a skrze televizní studio je sice zajímavý, ale likviduje to vazbu čtenáře a hlavní hrdinky, které jde o život. Text působí hrozně uspěchatě, nepropracovaně, a snad až odfláknutě. Závěr je už úplný průser, ale takových máš ve svých povídkách víc. Seš dobrý pisatel s dobrými nápady, ale mám pocit, že svými vlohami mrháš na jednoduchoučkých a strohých povídkách, kterými nápad nepředložíš, ale zabiješ. Příště na svých dílech více zapracuj, dej jim čas, upravuj je, doplňuj, a budou o 500% lepší než teď.

  3. Profilový obrázek
    Sheldon 17 prosince 2010 v 12:08

     Díky za komenty. Povídka se hodně měnila, nejprve to bylo o trablech hlavní hrdinky a pak jsem do toho zařadil nápad s reality show, které upřímně nesnáším a nedíval jsem se na ně. Jejich všudypřítomnost mě však natolik štvala, že jsem si vymyslel tuto parodii na to, jak chce být každý v televizi. Je pravda, že tentokrát jsem poněkud přitlačil na pilu a trochu ubral na komických vložkách, ale chtělo se mi zase po čase trochu přitvrdit. Dlouho nosím v hlavě nápad, který se mi zdá docela nosný. Představte si, že pracujete v obchodě se starožitnostmi, kolegyně musela odejít dříve domů a když už se chystáte k odchodu, zamknete a zhasnete, někdo zabuší na dveře. Sice toho člověka znáte, ale vypadá tak nějak jinak:-)

  4. Profilový obrázek
    Anonym 16 prosince 2010 v 16:49

     Ale jo. Sice brutální a mírně zvrhlé nejsou moc pro mě, i když někdy takové pasáže taky do svých povídek začlením, ale aspoň trošičku originální nápad, u kterého se příjemně pobavím. Jinak nápad s reality show byl velmi dobrý, povídka se četla dobře a jedním dechem… jen lituji, že je toto první dílo, které jsem od tebe četl. Asi se k tvým předešlým povídkám ještě vrátím…

  5. Profilový obrázek
    Pavel 16 prosince 2010 v 14:21

    Tak to já jsem opačného názoru. Spíš mám pocit, že ještě malonko povolil uzdu a z povídky se skutečně stal brutální, sprostej, nechutnej…prostě HARDCORE. Bylo tam několik pasáží, kde jsem se zasmál, ale jako celek mi to přišlo už dost extrémní a upřímně obsah zklamal mé očekávání. Takže kolego, pan Mareš určitě zbledne závistí, ale na mě československá reality show moc velký dojem neudělala. Na stranu druhou, zkoušet se má všechno a ne vždy to každému sedne. Nelituju, že jsem tohle četl, ale určitě si ji nezařadím mezi tvoje nej nej… třeba pozdravy z ukrajiny byly o třídu výš… tak příště. Přeju hodně štěstí

  6. Profilový obrázek
    voodoo 16 prosince 2010 v 08:21

    Vtipné, svižně napsané, ale nějak se nemůžu ubránit dojmu, že si se na své poměry docela krotil (nebo mám prostě chuť nechat vyhodit planetu do vzduchu a potřebuju nějaký hardcore).

       Ten námět s reality show se mi zamlouvá, asi takhle si to producenti představují – násilí, ponižování, sex, krev – etika a všeobecné morální hodnoty musejí stranou, jen ať máme vysokou sledovanost. V reálu by možná nejraději zašli ještě dál.

       Tvoje povídky pro mě mají příjemný (hodí se to slovo vůbec?) náboj, takže jim dokážu odpustit ledasco – v tomto případě poněkud šťastný konec a ten přesah vlivu těchto reality show taky není až tak úderný, jak si asi zamýšlel (nebo možná nezamýšlel a já jen spekuluju). No nic jdu podle návodu na internetu smontovat nějakou zbraň hromadného ničení.

Nový komentář