River of deceit


 „Řeka zákeřnosti stahuje dolu, o, o, jediný směr, potápíme se dolu, dolu, o dolu."


Layne Staley (1967-2002)
Mad Season

Pro: Karel Borský
Od: Gen. Alois Diviš
Předmět: Nalezený deník

Dobrý den pane náměstku,

Zasílám Vám nalezený deník z oblasti 01 (bývalá oblast Děčínsko), podoblast F, sektor 5 (Benešov nad Ploučnicí). Deník byl nalezen pátým regimentem třicáté první jednotky NATO (kódový název Alpha Company) dne 25. listopadu 2012. Podle vojenské směrnice č. 250B z roku 2010 jsme nuceni všechny nalezené osobní věci odeslat na ministerstvo obrany pro další důkladné prozkoumání a objasnění ztráty 41. výsadkového mechanizovaného praporu, 44. lehkého mechanizovaného praporu, 102. průzkumného praporu 141. zásobovacího praporu, 152. ženijní prapor, 312. prapor radiační, chemické, biologické ochrany, několik ztracených leteckých jednotek z 21. základny taktického letectva, dále pořádkové policejní síly měst Benešov nad Ploučnicí a Děčín, to znamená objasnění ztráty 20 tanků T72, 2 tanků T72M4CZ, 45 obrněných transportérů BVP 1, 67 obrněných transportérů BVP 2, 11 obrněných transportérů OT64, 6 vrtulníků Mil Mi-24 (NATO kód „Hind“), 9 vrtulníků PZL W-3 Sokol, 14 proudových letounů Aero L-159 (NATO kód „Alca“), 50 nákladních vozů Tatra 815, 2 nákladní vozy Tatra 810, 15 hlídkových vozů Škoda Octavia, 4 vozy zásahové vozy Volkswagen Transporter, a v neposlední řadě ztrátu (případně pohřešování) 10.054 příslušníků Armády České republiky, 52 policistů, 35 příslušníků útvaru URNA a bezpočtu civilistů. Nalezený deník byl majetkem desátníka Miroslava Olmery, který sloužil u 44. lehkého mechanizovaného praporu jako řadový voják.

S vřelým pozdravem

 

Generál Alois Diviš
velitel třetí mechanizované divize NATO

Přílohy: Olmera_denik_copy.pdf


 

25. červen

Naše jednotka byla převelena z kasáren nedaleko Jindřichova Hradce do České Kamenice, nikdo nechápe ten náhlej přesun. Už sloužím nějakej ten rok a nic takhle zajímavýho se ještě nestalo. Možná bude nějaký mezinárodní cvičení v rámci NATO, to mi připomíná, že nesmím zapomenout na Vašíčka, se kterým jsem se vsadil, že to bude jenom cvičení a nic jinýho. Doufám, že sázku vyhraju, vsadili jsme se o tisícovku a já nutně potřebuju ty prachy.

31. červen

Začíná se to tady hemžit cizíma vojákama, jsou tady ženisti, chlápci od mechanizovaný divize (s jejich naleštěnýma T72M4 CZ, jak těm hajzlům záviděj ostatní), jednotka odstřelovačů, člověk by si mohl připadat jako méněcennej, když je jenom řadovej pěšák. Vašíček se na mě při každý příležitosti culí, myslí si, že tu sázku vyhraje, je to blbec, každýmu je přeci jasný, že když se slejzaj ostatní vojáci na jedno místo, tak musí bejt nějaký cvičení. Ferstein mi dneska poslal na mail první obrázky novýho prototypu pěchotní pušky od ČZ, jestli se nám to dostane do rukou, tak konečně nebudeme muset spoléhat na ty starý vzory 58. Nádhera!

5. srpen

Haha, Vašíček mi bude muset zaplatit. Blbec, jsem si to říkal celou dobu. Ale upřímně, musím se přiznat, že mi spadl kámen ze srdce, poslední dobou jsem podléhal zcestný představě, že to nebude cvičení. Měl bych možná věřit víc svejm instinktům, přeci jenom, dva roky v armádě, to musí bejt někde znát. Mimochodem, bavil jsem se s kapitánem Kolským, přesvědčil mě, že nás čeká opravdu jednoduchý cvičení, začíná to zejtra a bude trvat tři dny. Jsem zvědavej, co si na nás pánové byrokrati připravili.

9. srpen

Tak, zrovna jsem se vrátil ze cvičení, bylo to divný. Měli jsme simulovaný zásah v městský zástavbě, jednalo se o karanténu oblasti, nikdy předtím jsem na podobnym cvičení nebyl. Sám za sebe můžu říct, že tohle je hodně, hodně divný. Hlavně je dost nepravděpodobný, že tady vypukne nějaká velká epidemie, kterou způsobí nějakej virus. Žádná nákaza v týhle době nemůže propuknout, nežijeme ve středověku, nemáme mor, nemáme planý neštovice, SARS je taky minulostí. Ale abych nezapomněl, výsledky cvičení příliš byrokraty nepovzbudily, to místo bychom efektivně neudrželi v karanténě, dřív nebo pozdějc by to prej povolilo. Vašíček mi zaplatil za prohranou sázku. Mám radost, posílal jsem manželce nějaký fotky z kasáren, chudák, je doma s prckem sama. Musím se za nima podívat, až budu mít možnost.

15. srpen

Včera jsme v klidu večeřeli, když dávali v televizi nějakou zprávu o výbuchu chemičky. Prej tam pracovali na nějakym experimentálním léku, všechno ostatní je tajný. Co jsem slyšel z televize, tak celej komplex chytnul od požáru ve spalovně, nikomu není jasný, jestli tam někdo uhořel nebo ne. Hasiči to tam prej budou hasit celou noc. Ferstein dneska přijel do kasáren, má jednu z těch novejch pušek, tak s tím samozřejmě před všema machroval. Vojenský osazenstvo se strašně rychle rozrůstá, může nás tady bejt okolo tří, možná čtyř tisíc (Nebo je to mnohem víc lidí? Už mi to trochu splývá). Na jedno blbý cvičení docela velký množství vojáků, ale asi to bylo nějaký důležitý cvičení, co já sakra vím.

16. srpen

No, jak dneska začít? Okolo pátý ráno jsme měli výjezd. Chápeš to? Vojáci a měli jsme pohotovost! Vezli nás do Ústí, k tý chemičce, naše jednotka má dvanáct lidí, celkově tam jede asi pět jednotek, všechno pěšáci, chtějí to udržet mimo pozornost médií, nepotřebujou, aby lidi panikařili kvůli tomu, že jim městem projíždí četa tanků. Chápu to, ne že ne. Drželi jsme celou ulici v karanténě, teď mi začíná docházet důležitost toho cvičení. Jsou tady s náma i nějaký policajti od stáťáků. Docela z nás maj respekt. Abych ti to objasnil, jsme tady kvůli tomu, že se odtamtud nevrátili hasiči (je trochu paradox, že požár uhasili). Držíme ulici v karanténě a čekáme na to, až se vrátí pochůzkáři od fízláků, stejně nechápu, proč do toho hned srali vojáky, zase tady budeme zbytečně. Posraný byrokrati.

17. srpen

Policajti se nevrátili. Nálada začíná docela nebezpečně houstnout, Vašíček s Fersteinem už mají v zásobnících ostrý náboje, což by ještě nebylo tak strašný, ale oni přestali používat pojistky na kvérech, takže kdyby se něco posralo, tak můžou omylem vystřelit a nedopatřením zabít nějakýho civilistu, na můj vkus docela risk. Kapitán Kolský je za to hodně zprdnul. Motal se tady štáb nějakejch samozvaných reportérů, tak jsme je poslali do prdele, tam, kam patřej, nechápu, co tady chtěli natočit. Je paradox, že ulice je docela dlouhá, ale jsou tady jenom dvě cesty ven. Napadá mě, co se sakra stalo s těma lidma, který jsou v karanténní oblasti, doufám, že to stihli ven. Mimochodem, dneska jsem potkal svýho starýho kámoše Lukáše. Studuje tady na peďáku, haha, zrovna takovej mamlas bude učitelem, no, musel jsem se mu smát, ptal se mě na situaci ohledně karantény, řekl jsem mu, že nemám šajn, co se děje. Šel bych s ním na jedno, ale musím hlídat karanténu.

18. srpen

To, co se stalo včera večer, bylo kurva divný. K našemu zátarasu se přibližoval nějakej vagusák, byl asi zfetovanej nebo co, museli jsme ho zastřelit. Co na tom bylo, ale opravdu divný je to, že měl na sobě zaschlou krev, když nad tím přemýšlím, tak z něj ani nestříkala krev, když jsme do něj stříleli, dost divná náhoda. Začínám chápat, proč jsou fízláci rádi, že jsme tady s nima, určitě by se posrali strachy, kdyby měli sami zastřelit člověka, jo, jsou to zkurvený amatéři (jeden z nich se pozvracel na zem, měl bejt v Afghanistánu jako já, pak by ho něco takovýho nepřekvapilo – další důkaz toho, že se k policajtům dostane každej druhej, kdo tam chce). Mám noční směnu, tak zejtra napíšu, jaký to bylo. Hmm, doufám, že budu moc hrát zase na tom smartphonu. Noci, kdy se nic neděje, jsou tady docela běžný, už by nás odsud mohli dát pryč, ale je to zbožný přání, jsou tam ty ztracený dementi, co nenajdou cestu ven.

19. srpen

Dneska se to kardinálně posralo. Karanténa byla porušena. Začalo to včera, vyběhnul nějakej blázen, tak jsme ho zastřelili, hlídalo nás to pět chlapů. Koho by napadlo, že to odnesli i ty civilisti. Nevím, co mám říct dřív, jestli to, že jsme byli evakuováni, to že máme první ztráty nebo to, že se to dostalo do ostatních civilních zón. Tak začnu prvníma ztrátama, Ferstein je mrtvej, něco takový jsem v životě neviděl, jako kdyby to byli posraný kanibalové z Afriky, doslova ho sežrali, zkurvený fízláci nedokázali udržet svoje pozice, utekli. Zbyli jsme tam dva, byl tam Lokský, odstřelovač. Nezastavili jsme je, utíkali jsme. Ta banda hajzlů se rozutekla do vchodů, do všech baráků okolo. Ferstein za náma běžel, byl jedním z nich, zastřelil jsem ho. Jak sakra mohl ožít? Ta masa byla strašná, mohlo jich bejt okolo padesáti, možná šedesáti. Stali se z nás civilisti, náboje došly, nikdo nechtěl pokládat život za jedno obyčejný a nedůležitý město. Mají nám přijít nějaký posily, ze štábu přišly rozkazy, že máme hermeticky uzavřít hranice města. Zajímalo by mě, jak zastavíme sto tisíc lidí. Tohle nemůže dopadnout dobře.

20. srpen

Převeleli nás do Neštěmic, máme tam držet pozice. Počítají s tím, že neudržíme Ústí. Posily konečně dorazily, je tady pár obrněnejch transportérů OT-64, nějaká ta Tatra a asi tak třicet mužů. Vašíček byl převelenej do Ústí, tak jsem zvědavej, co mi bude říkat, až se vrátí. Neštěmice jsou klidný, lidi panikaří, neví co se děje. Kdo by jim to zazlíval? Nikdo neví, co se děje. Začínají se o to zajímat lidi z Prahy, hlavně televize. Po lidech od chemičky se slehla zem, pátrá po nich Interpol. Připadám si, že jsem se dostal do nějaký hnusný hry patriotů. Co se dá dělat, jednou jsem voják, tak musím chránit stát. Kapitán Kolský je naštěstí s námi, jestli se z toho nějakej člověk dostane živej, tak to budou lidi pod Kolským, ví, co dělá. Vyprávěl o tom, že se naše ozbrojený jednotky snažej zjednat pořádek v Ústí, ale už je prej přes deset tisíc infikovanejch. Jestli je to pravda, tak jsme všichni pořádně v prdeli a nepomůže nám ani svěcená voda.

21. srpen

Neštěmice jsou pořád klidný, je to až k nevíře, necelejch pět kiláků odsud je bitevní zóna a člověk by nepoznal, že se něco vůbec děje. Vašíček dneska volal, prej mají těžký ztráty. Říkal, že je to celý neudržitelný. Štáb nepošle žádný posily dřív než 23. srpna. Kapitán dneska říkal, že se podíváme do Ústí, díky bohu za obrněný transportéry. Jsem vážně napnutej, jak to v Ústí vypadá, v televizi dávali na regionální televizní stanici zprávy o incidentu. Přestáváme chytat rádiový stanice z ústeckýho směru, je to divný, jako v katastrofických filmech. Volal jsem ženě s dcerou, ptali se, jak na tom jsme. Neumím lhát. Brečela mi do telefonu, tak jsem jí musel ujistit, že se mi nic nestane. Ty zkurvenej lháři.

22. srpen

To, co jsem dneska viděl, mi nikdo neuvěří. Zátarasy směrem na Děčín se držej jen tak tak. Viděl jsem Vašíčka, je z něj troska, drkotal něco o tom, že zabil přes sto lidí. Nedivím se mu, to pohne s každým, všechno mi připadá tak nevýznamný. Co se mu asi honilo hlavou, když střílel po těch lidech? Jsou to ještě pořád lidi? Za karanténou to bylo něco šílenýho, připadal jsem si jako v pekle. Kdyby mě nechránil třiceti milimetrovej pancíř, tak bych měl fakt panickou hrůzu. Mírák je zaplavenej utečencema, viděl jsem Lukáše. Ptal se mě, co se děje, řekl jsem mu, ať se nesnaží utýct z města, že by po něm stříleli lidi od zátarasu. Na Míráku jsme udělali ukázkovou obranu, mohli jsme zabít okolo pět seti těch hajzlů. Pár našich vojáků zařvalo, o policajtech ani nemluvě, hroutěj se z pohledu na ty sráče, jeden spáchal sebevraždu, viděl jsem jednoho fízla, ze kterýho ty hajzlové žrali vnitřnosti, pěkně nechutnej pohled, vidět tělo rozervaný ve dví , ty parchanty jak z něj žerou všechno, co můžou sežrat a obličej policajta, kterej je stále živej. Zabil jsem ho granátem. Je pozdě večer, snad přečkáme noc.

23. srpen

Posily konečně dorazily, ale prej nejdřív pojedou zajistit Děčín a přilehlý města, chtějí evakuovat civilisty, to je pochopitelný. Píšu to v transportéru, Mírák padnul. Lukáš běžel na vlak, snad dorazí domu v pohodě, snad se dostal přes tu karanténu. Přiřítila se na nás horda těch sráčů, Kolský jim říká Infikovaní, tak jim tak budu říkat taky. Jsem voják a cejtím se zahanbenej, že jsme ustupovali, ale jinak bych tam chcípnul. Celý Ústí je v prdeli, při zpáteční cestě jsme nabírali vojáky z karanténního zátarasu. Takový udivený obličeje jsem dlouho neviděl, Kolský volal na štáb, prej máme jet do Děčína, cokoliv je lepší než Ústí. Projíždíme Děčínem a řveme na lidi megafonem, ať se vrátí do svejch bytů, kdyby jenom tušili, co je čeká za zvěrstvo.

24. srpen

No, kde mám začít? Děčín je izolovanej, heh, stejně se to zase nějak posere, neudrželi jsme je v Ústí, neudržíme je pod kontrolou ani tady. S Kolským a chlapama od chemický jednotky jsme udělali razii v jednom domě, kde podle civilistů měli být Infikovaní. Vtrhli jsme tam a začali jsme střílet na všechny strany, ještě teď mám před očima obličeje těch lidí. Ten informátor se spletl, pozabíjeli jsme okolo deseti lidí, žádnej Infikovanej, nikdo bez pulzu. Takovýhle situace člověka měněj, ale jako profesionální voják bych si měl na tohle zvyknout, tak jakýpak copak. Vedlejší ztráty jsou ve válečnejch konfliktech od začátku věků. Linii obrany držíme okolo Tyršáku (prej se tak jmenuje ten velkej debilní most), východní strana města je plně pod kontrolou naší armády, ale o druhý bych si nebyl tak jistej. Fízláci tam lítaj se zásahovkama, snažej se odtamtud dostat ty nebohý civilisty, zejtra jim jedeme s chlapama pomoc, tak jsem zvědavej.

25. srpen

Přestává mě cokoliv překvapovat, týpci z Urny jsou docela psychopati, něco na způsob Johna McLeana, postříleli jsme pár desítek Infikovaných. Do Děčína se začali sjíždět lidi z výzkumnejch ústavů, asi chtějí přijít na to, co se tady děje, proč se mrtví vracejí zpátky do života. Jen ať dělají svojí práci, my budeme zase dělat naší. Hemží se to tady desítkama armádních oddílů, je tady asi patnáct tanků, ty zátarasy něco vydržej, možná jsem byl se soudem karanténní situace trochu unáhlenej, tam jsme ty obrovský tanky neměli, neměli jsme ani dost mužů. Zase jezdíme zachraňovat lidi z hlavní strany, začínám si zvykat na tenhle denní chleba. Kapitán říkal, že nás ještě mají dodatečně posílit tejpci z Český Kamenice, pořád mám divnej pocit, že někdo s tímhle počítal, že to všechno bylo naplánovaný.

26. srpen

Tak jsme dneska s Vašíčkem byli převelený k výsadkářský divizi, odjeli jsme na vrtulníkovou základnu ve Františkově, zejtra máme mít výsadek v Ústí, k chemičce, mezi zubama procedil, že Ústí budou bombardovat. Oni chtějí bombardovat město, kde můžou bejt ještě lidi? Je to trochu zvrácený, ale potřebujou dostat aspoň úlomek představy toho, co se dělo v tý továrně. Františkov vypadá hodně zvláštně, je to mrtvá vesnice, vypadá to, že je vláda evakuovala (konečně aspoň jedno dobrý rozhodnutí, civilové by se tady jenom pletli). Vzletová plocha je podél silnice, která vede vesnicí. Je tady asi tak šest Mi-24. Doufám, že zejtra to bude v tom Ústí v pohodě, i když jak může bejt v pohodě výsadek do centra zombie apokalypsy?

27. srpen

Bylo to něco šílenýho. Ústí je prázdný, ti, kteří přežívali, už nejsou. Celoplošný bombardování poničilo velkou část města, z vrtulníku jsme pod sebou viděli různý fakulty vejšky, který byly zničený. Bombový šílenství. Je mi těch lidí líto, ale opravdu tady někdo mohl přežít víc jak deset dní? Šlo nás do toho pět, úderná skvadra z pekla. Komplex chemičky byl bombardováním netknutej, dalo by se říct, že se záměrně vyhnuli bombardování. Díky bohu? No, jak se to vezme. Vlítnuli jsme do budovy, překypovalo to tam Infikovanými. Naštěstí jako správná infiltrátorská jednotka jsme měli tlumiče. Všechno šlo jako po másle, dostali jsme se až do ředitelovy místnosti, potom jsme rozebrali počítač a vyndali z něj harddisk. Jestli chtěli nějaký informace, tak budou určitě na harddisku. Za deset minut jsme běželi pryč. Vrtulník nás v pořádku vyzvedl.

28. srpen

Dneska nám přišel rozkaz ze štábu, výsadkářské divize se prý ruší (asi už není co bychom mohli zachránit). V Děčíně asi začíná přituhovat, volal jsem kapitánu Kolskýmu, přiznal se, že situace je opravdu vyostřená. Těch Infikovaných je víc než jsme si byli schopní připustit. Dostáváme se k podivný věci, jak účinná je karanténa okolo Ústí? Větší města hlídají, ale co vesnice? Nemůžeme hlídat všechno, je mi těch lidí líto.

29. srpen

Jak jsem říkal v minulym zápisu, začíná se to šířit dál. V Benešově nad Ploučnicí bylo zaznamenáno několik případů, místní fízlové mají asi plný ruce práce, někdo dokonce požádal o to, aby měli povoleno střílet na civilisty, který se budou potulovat venku. Koho by to napadlo, že policajti budou dělat tyhle pakárny? Na můj vkus je to příliš šílený. Volal jsem dneska ženě, měli by vypadnout z republiky. Už to tady není v žádnym případě bezpečný, nedokážeme udržet všechno a obávám se, že to velký města nezachrání. Kolský nám dneska říkal, že štáb bude mít nějaký tajný jednání. Prej se to bude týkat nějakýho rozmístění vojáků okolo veškerých vesnic v okolí. Chtějí asi opravdu hermeticky uzavřít nakaženou oblast. Jak si asi poradí s lesy a podobnejma věcma?

30. srpen

Po denní pauze jsem byl převelenej do pěší jednotky, máme se snažit zajistit nějakou malou vesnici v okolí Benešova, je to směrem na Českou Kamenici, jmenuje se to tam Habartice. Dostali jsme echo od policajtů, že jim tam něco uteklo. Je to jeden den, ale něco v kostech mi říká, že to bude solidní pakárna. Čekaj, že tam ještě někoho zachráníme? Ale rozkaz je rozkaz a jediný co zmůžu je stěžování si pod nosem. To byl přeci ten důvod, proč jsem narukoval do armády, abych zachraňoval krásky v nesnázích a snažil se zachránit celej svět před zlejma lidma. Trochu začínám pochybovat, že my jsme ti dobrý chlapi.

31. srpen

Habartice, to bylo šílený psycho, šli jsme tam v pětičlennym komandu, shodili nás nad koncem Horních Habartic. Měli jsme se projít celou vesnici a podívat se na to, v jakym stavu to tam je. Všechno je v prdeli. Už když nás měli vypustit po laně z helikoptéry, tak se to tam jenom hemžilo Infikovanejma. Říkali jsme pilotovi, že to je celý na hovno, že je to ztracený, ale on měl prej svoje rozkazy, tak nás vyhnal ven, díky bohu pár fragmentovejch granátů nám pomohlo. Měli jsme pročistit celou oblast a dojít pěšky do Benešova na debriefing k řídícímu důstojníkovi. Každej z nás měl nějakejch pět set nábojů do MP5, jako kdyby někdo čekal, že tady budou problémy. Ta cesta byla fakt něco otřesnýho, po chvíli jsme přestali počítat, kolik jsme jich zabili. Takovej ten pocit, kdy jenom čumíš přes mířidla kvéru a mačkáš spoušť jako nějakej posranej robot. Chvíli jsme museli stát na místě, zbraně se přehřívali. Akravsek si spletl jednoho civilistu s Infikovaným. Střelil ho do pravý ruky, chtěli jsme se pro něj vrátit, ale Infikovaný nás odřízli, nejsem si jistej, jestli ho pokousali nebo ne, ale zavřel se ve stodole. Po nějakejch třiceti minutách zabíjení jsme se dostali do Dolních Habartic, ta samá situace. Cesta se dělila na spodní a vrchní, která šla po hlavní, rozdělili jsme se. Šel se mnou jeden nováček, jmenoval se Roredil, divný jméno, hehe. Po nějaký době jsme byli v hajzlu, bylo jich tam příliš, takže se mi vrátil flashback z Ústí, kdy jsem utíkal bez nábojů, abych se zachránil. Roredil byl mrtvej, nebyl tak rychlej jako já a Infikovaní ho rychle dostihnuli. Doběhl jsem k Benešovu, druhej tým byl v plnym počtu. Chvíli odráželi palbu, ale pak to vzdali. Nějakej plukovník Novák od nás vzal hlášení. Nedokážou si představit, v jak těžkej sračkách jsme.

1. září

Tak nám začíná novej měsíc. Kolský nám zase začal velit, Vašíček se vrátil z mise, byl prej na průzkumu se svojí jednotkou po okolních vesnicích nedaleko Děčína. Je to prej stejně zlý jako v Habarticích. Začínám bejt den ode dne depresivnější a depresivnější. Jestli se s tím něco neudělá, tak je nezadržíme. Kolský nám říkal, že všichni vojáci mají pohotovost, prej nás tady bude dalších několik tisíc. Do dvou tejdnů to má letectvo velkoplošně bombardovat, aby zabránili další možný kontaminaci a především, aby nám dali trochu šanci bojovat s nima. Jsem skeptickej.

13. září

Ztratil jsem svůj notebook (ale díky bohu se zase našel, asi se mu ode mě nechtělo). Měnili jsme stanoviště, jsme zase zpátky na Tyršáku. Zazněl nějakej tuze chytrej rozkaz, že bychom měli přejít do útoku. Tak nějak nechápu, co čekají? Že tam v pohodě vlítneme a všechny postřílíme? Pak bude na světě celosvětovej mír a všechno bude samozřejmě dokonalý. Asi mi to leze všechno na mozek, ty jo. Těch několik minulejch dnů bylo hodně hektickejch, návaly Infikovaných jsou čím dál větší. Každej den to vezme tak pět až šest vojáků. Kulka do hlavy, to je celý. Je to divný, vidět tady umírat kamarády a mít v paměti to, že tě virus může chytnout kdykoliv se mu zachce. Potřeboval bych o něco víc chlastu než je tady. Jediný, co mi ještě dodává nějakou odvahu, je to, že žena s malou vypadly z republiky. Díky bohu. Aspoň nějaký dobrý zprávy.

14. září

Vašíček je mrtvej, zabili ho při hlídce, ten nápor byl strašlivej, přestali útočit, až když jsme je postříleli těma velkorážníma kanónama. Situace je neudržitelná, můžeme na ně poslat všechno, co máme, ale nemyslím si, že je to nějak zdrží. Ztratil se nám první tank, přemýšlím nad tím, jestli je to fakt ztráta nebo jenom zabili posádku.  Určitě je nic nezastaví, kdybyste viděli ty masy, co jsem viděl já. Střílíme po všem, co se dostane před bránu, zabili jsme dokonce i nějakýho neinfikovanýho psa. Dvaceti milimetrová kulka mu prorazila zboku žebra, ležel tam jako vyvrženej králík, s vnitřnostma rozházenýma vedle sebe. Kolský si se mnou šel popovídat o mejch pocitech, chtěl vědět, jak to snáším, když jsem poslední živej člověk u jednotky. Co jsem mu měl říct? Že mi je skvěle a těším se na další dny? Ani hovno. Poslal jsem ho do hajzlu, beztak budu přidělenej k nějaký jiný jednotce nebo mi sem naserou nějaký posraný nováčky. Strašně moc se těším, až uvidím další lidi chcípat. Bude to fakt paráda.

15. září

Dneska ty idioti ze štábu jednali o možnosti bombardování Ústí. No, zajímalo by mě, koho to asi tak zajímá? Mě ne. Zpočítal jsem si počet zabitých. Bylo jich jenom lehce přes sto. Moje muška stojí za hovno. Ať si zabijou, koho chtějí, kurva. Manželka mi několikrát volala, nevzal jsem to. Co jí mám asi tak říkat? Že tady všichni chcípneme? To určitě. Přestávám mít strach o to, jestli se z toho dostanu živej, možná jsem se už doopravdy zbláznil nebo taky ne. Co na tom sakra sejde?

16. září

Brutální útoky, už je sotva držíme. Do konce měsíce jsme v hajzlu. Máme tak těžký ztráty, že to nestačej nováčci doplňovat, neobtěžuju se tím, abych se jich ptal na jména, beztak rychle chcípnou. Ale mám pořád dost nábojů. Po dlouhý době jsem psal Lukášovi, je asi v nějakejch těžkejch sračkách. Motal se nedaleko Prahy. Prej začínají opevňovat Prahu. Chápeš to? Oni opevňujou Prahu. Vědí, že je nezadržíme. Kolskej říkal, že schválili to bombardování, má to začít 22. září, jsem docela dost zvědavej, jestli to něco změní. Dal bych si nějaký pivo, provianťáci na nás začínají trochu srát. Prej mají ve Františkově nějaký problémy s Infikovanejma. Jsou prostě v prdeli, karanténa totálně selhala, nebojím se to říct.

17. září

Podle GPS je tady asi tak dvě stě tisíc Infikovaných, i kdyby tady byli všichni zpropadený vojáci, který Česká republika má, tak je to poměr furt okolo skoro dvě ku jedný. To by nebylo ještě tak zlý, ale už registrujou první případy i v středočeskym kraji, takže s tou Prahou měli rechta, chtějí se udržet aspoň do tý doby než evakuujou papaláše – o ně jde vždycky především. Na začátku října mají jednat o nějaký pomoci od OSN a NATO, zajímalo by mě, jak dlouho budou o týhle pomoci jednat, tipuju tak rok nebo dva. Byrokrati nikdy neuměj nic udělat rychle, jsou to prostě… byrokrati.

18. září

Tak jsme přeložený s Kolským a dalšíma chlapama do Benešova, máme hlídat tohle malý město. Tak už je Děčín ztracenej. Proč by nás sem překládali? Máme krejt ústup našich vojáků, jestli se to teda povede a nebudou padat ty obrovský pumy na ně. To by ještě chybělo. Benešov je paradoxně v dobrym stavu. Nejsou tady žádný brutální ztráty na životech, pár lidí to odneslo, jasně, ale mohlo to bejt mnohem, mnohem horší. Je to takovej zajímej policejní režim, zákaz vycházení, zákaz prakticky všeho, ale likviduje to pravděpodobnost, že lidé přijdou do styku s Infikovanými. Je to všechno pěkně pod kontrolou. Musím vzít zpátky ty moje kecy, který jsem měl předtím o Benešově. Takhle to mělo bejt v Ústí, takhle by se to neposralo. Ale proč brečet nad rozlitym mlíkem, když zítřek může bejt poslední den? Nebo už dnešek?

19. září

Je to pohoda, žádnej Infikovanej na obzoru. Děčín začíná bejt v ještě větších sračkách než byl předtím, prolomili tu barikádu. Zařvalo tam docela dost vojáků. Půlka z nich spala, druhá půlka umírala. První půlka byla roztrhaná na kusy. Vím, jak to chodí, ale to přeci nemusím znovu rozebírat. Nevím, jestli udělají nový opěrný stanoviště, ale okolní vesnice, malý města jsou nenávratně pryč, Infikovaní se vracejí do Děčína. Proč to dělají? Kdo to má kurva vědět? Určitě nemají vzpomínky, vždyť jsou úplně vymletý polomrtvý hovada, který žerou živý lidi. Už aby ty zmrdy bombardovali, nic jinýho je už asi nezpomalí.

20. září

Začaly výsadky do okolních vesnic. To teda brzo. Ženou ty vojáky na smrt, co udělá družstvo o síle dvanácti mužů proti tak pěti stům Infikovaných? Počítám s tím, že to zase udržej pod pokličkou a nebudou to pouštět mezi média, jak to dělají dodnes. Reality show a pořady typu Prásk. Jo, jenom chcípáme za svojí vlast a zabíjíme Infikovaný plus civilisty, který se dostanou do zóny s Infikovanýma, je to nevděčná práce. Kdybych to byl věděl, tak bych byl doktor a pomáhal lidem, ne je zabíjel. Ale na takovýhle myšlenky je už trochu příliš pozdě, měl bych se vrátit rychle do normálu.

21. září

Je tady takovej klid, bejt o něco větší teplota, tak tady ležíme a opalujeme se. Hehe, ne, teď vážně, dorazilo sem několik vojáků. Je nás tady tak dvacet, plus mínus autobus. Kolský řekl, že dneska začaly lehký bombardování, je to cvičný, aby zjistili, jak to bude ničivý. No, mohli by nám tak pár tejdnů navíc dát. Ale nezastavěj je, to je přeci jasný. Půjdu spát, jsem fakt unavenej, dneska jsem běhal kolem Benešova, musím si držet kondičku.

22. září

Je večer a pravděpodobně celej odpor právě skončil. Nějakej blbej bombometčík si spletl souřadnice a vypustil ty pumy dřív. Zařvali tam naši vlastní vojáci. Ty bezpilotní UAV bombardéry jsou zlo, zvlášť když je obsluhují neschopní Američani. Nejradši bych ty hajzly vlastnoručně roztrhal. Takže teď došlo i na nás. Budeme muset bránit Benešov, civilové by měli zdrhat, ale mají kam zdrhat? Habartice v hajzlu, v Český Kamenici je nějaká vojenská osádka, takže by tam mohli mít šanci, pokud se dostanou přes Haba. Něco mi říká, že zejtra bude asi poslední den mýho života. Františkov je taky v hajzlu, Kolskej říkal, že uzavřeli leteckou základnu a letěli pryč. Takže je to asi na nás. Překvapivě.

23. září

Tak je konec, celá vojenská osádka Děčína je v hajzlu, nikdo se dnes nevrátil. Budeme to muset udržet my. Všechno se tady rozpadá, špatný zásobování, máme asi tak poloviční množství munice. Stejně to nevystřílíme, ty parchanti jsou pěkně rychlý. Špatně se trefujou. Už jsou nějaký na obzoru, nevím, jestli má smysl snažit se bojovat. Ale můžu to zkusit. Už jsou na dostřel, začínají do nich pálit vším, co máme. První vlnu jsme v pořádku odrazily, ale je jich víc a víc, nemáme techniku, co měli v Děčíně, nemáme ani takovej počet mužů. Ze štábu nechoděj žádný rozkazy, mají nás za mrtvý. Všichni jsme už teď mrtví.

 (Konec záznamu)

Má bolest je mnou zvolená, minimálně tomu tak věřím, mohl jsem se buď utopit nebo si svléci kůži a plavat ke břehu. Teď si můžu nechat narůst nádhernou skořápku, aby všichni ostatní viděli.“ 

 

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Nefilim 5 června 2012 v 20:59

    Historka sa mi páčila. HAPPY Super nápad. Len čo sa mi nepáčilo bolo že to miestami pripomínalo novinoví článok. Nebolo to osobné, do deníka si človek zapisuje emócie a pociti. Bit na mieste toho vojaka som na smrť dosraní a rozhodne bi som smrť kamarátou neprešiel tak dvoma vetami. Ale inak naozaj dobré.

Nový komentář