Stála na autobusové zastávce a čekala. Krásná, patnáctiletá holka s dlouhými černými vlasy. Jako obvykle čekala na autobus. Dnes ji čekala těžká písemka z matematiky, a tak se na ni pilně připravovala. Jakmile uslyšela zvuk autobusu, zvedla automaticky hlavu a schovala učebnici lineárních rovnic.
Autobus zastavil. Ona nastoupila, zaplatila a jako obvykle si šla sednout na své oblíbené místo vedle Daniely, její nejlepší kamarádky.
"Ahoj Dančo, těšíš se na tu písemku?", zeptala se s úsměvem na tváři. Byla nejchytřejší dívka ze třídy a všichni ji považovali za velkou autoritu.
"Ani mi nemluv", odpověděla jí kamarádka,"včera sem u toho usnula a rodiče mě pak museli budit."
Martina (ta černovláska) se podívala z okna a dodala: "To já jsem celý den proseděla nad učebnicí, ale když mě to přestalo bavit ,šla jsem si sednout k televizi."
Bydlela totiž se svými rodiči v luxusní vile u zámku, kde její matka dělala průvodkyni.
Jakmile dojely do školy, vystoupila z autobusu, zamávala známému řidiči a utíkala do šaten. Matematiku měli první hodinu, ale ona se stejně těšila, že ta písemka se povede.
Z matematiky měla (jak jinak) jedničku. Měla z toho velkou radost a Daniela se radovala s ní, i když sama dostala dvojku. Po škole se Martina s Danielou postavily na zastávku a čekali. Jenomže místo obvyklého autobusu přijel starý a podivně zapáchající. Daniela se na Martinu podívala a nastoupila. Martina se chvíli rozmýšlela a nastoupila za ní.
Než zaplatila, zeptala se teď neznámého řidiče: "Mohla bych se zeptat, proč dneska jede tendle autobus?"
"Jseš moc zvědavá mladá dámo a jestli si nepudeš sednout, mohlo by to taky blbě dopadnout," a zašklebil se.
Martina se mu podívala do obličeje a spatřila něco, co vypadalo jako tvář mrtvoly. Raději si šla sednout k bledé a vyděšené Daniele.
"Tohle se mi nechce líbit, pošeptala jí do ucha, když si sedala na místo vedle ní.
Vyjeli. Obvykle autobusem jely děti ze školy, ale teď tam seděla Martina s Danielou úplně samy. V polích najednou autobus absolutně bezdůvodně zabočil na lesní cestu. Martina vykřikla. Rozběhla se k řidiči a zeptala se s hrůzou v hlase: "Kam to ksakru jedete?". Hlas se jí třásl.
"No přece do záhrobí," usmál se řidič a rozchechtal se nepřirozeným smíchem.
Super, moc se mi to líbí
trochu mi to pripomina konecou scenu z nocni mury v elm st. myslim 2.dil ale pohoda
Kazdej prehlídne.
som neuveritelne blbý a nelogický človek
For Esko : No jasně, že to má pokračování … to je snad logické ne? Řidič autobusu, 1. část …
počkaaaaaaaaať to je koniec? alebo sa robí pokračovanie??? lebo to rozhodne chce nejake pokračovanie!!!!!!
Zajímavý nápad,možná jen se příště více rozepsat,a tak
…..Mchdm,v poslední době se to tzady povídkama jen HEMŽÍ!…..A víte taky,že Soldier píše DALŠÍ povídku?Už se těším,doufám,že to bude lepší,Soldiere!