Řetězy svědomí 1.část


Klidná noc. V dálce je slyšet houkání sov a jiné zvuky nočních zvířat. Silnice se leskne po čerstvém dešti , který ještě před chvílí omýval střechu benzínky nesoucí jméno: "Benzínka u Bena". Kromě Benova auta v okolí nestálo žádné a Ben chtěl za chvíli zavřít. Byla to málo frekventovaná silnice. Všude po cestě byl jen les a jen na tomto malém kousku na levé straně silnice byla jediná budova v okruhu deseti kilometrů. Tedy. Jediná obyvatelná budova,ale o tom až později.

 

Ben seděl uvnitř a četl si noviny. Tu a tam si ukousl trochu koblihy a zapil dobrou kávou. Zrovna si četl článek: "V oblasti řádí neznámá čtyřčlenná banda, která převážně po nocích vykrádá menší podniky. Převážně benzínové pumpy a bazary. Jsou ozbrojeni a neváhají své zbraně použít. Majitel jedné nejmenované benzinové pumpy skončil s prostřelenou nohou. Nosí černé oblečení a maskují si obličej kuklami. Pokud tyto lidi uvidíte,ihned kontaktujte policii. " Ben se na chvíli zděsil, ale pak si vzpomněl, že pod pultem má schovaného svého „dvojhlavého parťáka" jak mu říkal. I tak mu to na klidu moc nepřidávalo. Jsou přece čtyři.

Mezitím se ale venku ve křoví schovávali jakýsi lidé.

"Sakra!"

"Co je?"

"Do tohodle sem s váma neměl jít. Sme vole toho chlapa málem zabili."

"Kdyby ho Jack nestřelil, byl bys bez koulí kámo."

"Kurva!Jestli nás chyťej…"

"Drž hubu srabe! Se taky ze všeho hned posereš. Sme na tom všichni stejně. A nechytí nás pokud furt takhle nebudeš vyvádět. Vzchop se Carle."

"Ok?Kde vlastně sou Jack a Nick?"

"Šli něco obhlídnout. Nevím co chtěj obhlížet. Je to jenom vloupačka. Dneska to vyjde čistě a hladce. Jako že se Ray Thompson jmenuju."

"Neřvi vole!Nebo tohle zopakuješ na policejní stanici."

Carl a Ray za sebou zaslechli kroky. Otočili se a spatřili Jacka a Nicka.

"Kde ste byli?"

"Jen se pojistit. Ten parchant vypadá neškodně." Řekl Jack.

"Poďme už na to. Už to chci mít za sebou." Řekl Carl.

"Ok.Dem to tomu parchantovi natřít. Kukly na hlavu."

Všichni z kapes vytáhli černé kukly a nasadili si je na obličej. V této tmě byli téměř neviditelní a pokud se náhodou mihli ve světle, připomínali přízraky. Skrčeni se pomalu blížili ke dveřím benzínky. Jack cestou vytáhl zbraň. Pak vytáhl zbraň i druhý vůdce Nick. Ray a Carl budou pouze loupit. Jakmile se parta přiblížila ke dveřím, rozběhla se a Jack se natáhl přes pult a strčil do Bena.

"Dej sem všechny prachy Parchante! Otevři tu kasu.Dělej!" Ben byl vystrašený. Jeho obavy se naplnily.

"Dobře dobře. Jen mě prosím vás nechte být."

Ben si nechtěl hrát na hrdinu. Doma na něj čekala manželka a tři děti. Měl brokovnici na dosah ruky, ale nechtěl riskovat. Začal odemykat kasu. Ray a Nick braly vše možné. Nick hlídal venku.

"Rychle ! Pospěš si nebo to s tebou a  s tvoji rodinou nedopadne dobře."

Ben asi nepochopil že se jedná pouze o výhružku. Prudce se postavil.

"Co děláš?Odemkni už do prdele tu kasu parchante, nebo z tebe bude kobliha. Vemte mi pár piv chlapi!"

Ben se ale na Jacka zničehonic vrhl přes pult. Oba dva spadli na regál s pitím a brambůrky. Ben rozčíleně mlátil do Jacka.

"Kurva!! Sundejte ze mě toho parchanta!"

Z venku se přiřítil Nick, chytl Bena z Jacka a připlácl ho na zeď, odstoupil a namířil na něj pistoli. Jack vstal. Na hlavě měl pytel od brambůrek. Sundal si ho a namířil též pistoli na Bena.

"Kamaráde." Začal Jack. Mluvil zcela klidně a chladnokrevně. "Já když něco řeknu.Tak se to splní."

Okolím se náhle ozvaly tři výstřely. Ben se sesouval k zemi. Jeho bílá košile se zabarvila červenou tekutinou jenž pomalu vytékala ze tří ran na jeho hrudi. Ještě než Ben vydechl naposled, řekl cosi nesrozumitelného a zemřel. Jack tam stál, z hlavně jeho pistole se kouřilo. Carl k němu vyděšeně přistoupil.

"Co si to…Co..Ty vole!S..Si děláš..Kurva…"

"Drž hubu jo? Parchante jeden."

"Jacku. " Řekl Nick "Na tohle nejsem ani já připravený. Cokoliv ,ale tys zabil člověka."

"Nezabil. Sebeobrana. Parchant dostal co si zasloužil."

Ray ztratil slova a radši neříkal nic.

"Pamatujte si.Musíme se schovat. Nemůžeme na veřejnost." Následovala chvíle mlčení. "Znám jedno místo. Uprostřed lesa. Ideální. Místní rodáci se ho bojí,nevím proč,znáte různý vesnický povídačky ne?"

O pár minut později

Je stále noc. Zvuky přírody a nočních zvířat přerušují kroky a křupání větviček. Jack se plíží lesem. Za ním jde Nick, Carl a Ray.

"Jak je to ještě daleko?" Zeptal se Nick.

"Nevím. Nikdy sem tam nebyl. Jen kámoš mi řekl že ten barák občas zahlídl."

"Barák? Budeme v baráku? Neni to moc nápadný?"

"Je.Ale jak sem řek. Sem se nikdo neodváží."

"A proč?" Zakoktal Carl.

"Sem vám jasně řek že tu koluje ňáká legenda ve stylu bezhlavý rytíř a podobný krávoviny."

"Na tom něco bude. Lidi si to nevymysleli jen tak." Opět řekl Carl.

"Sakra Carle! Vrať se do školky." Řekl Jack ale vzápětí naprosto zničehonic se ozval blesk. Rána která se dá rovnat výbuchu granátu.

Začalo pršet. Zvedl se prudký vítr, blesky přicházely v intervalech pěti až sedmi vteřin a hrom se ozýval téměř okamžitě.

"Co se to děje sakra?"

"To je jedno. Sice prší ale sme tady." Řekl Jack a ukázal na podivné stavení.

Vypadalo to jako menší rezidence. Ten dům byl naprosto černý, měl klasické dveře. Byla tam i nějaká okna. Vypadalo to jako by v domě sto let nikdo nebyl. Čtveřice se pomalu blížila, bláto jim čvachtalo pod nohama. Jack opatrně otevřel dveře, ozval se nechutný, vrzající zvuk který Carlovi způsoboval husí kůži. Jack rozsvítil baterku a začal prozkoumávat chodbu.

"Rozhlédněte se tady. Sejdeme se zde za deset minut." Všichni souhlasili a rozešli se.

Jack zůstal sám v chodbě. Na konci chodby bylo schodiště nahoru. Po obou stranách chodby bylo několik dveří. Jack se rozhodl že půjde do dveří na konci. Zvuk otevírajících dveří byl snad ještě horší než poprvé. Jack poznal že dorazil do kuchyně. Aspoň to asi kuchyně byla.

Byl zde stůl, na něm talíře ve kterých byl obsah kolem kterého létaly mouchy. Ve dřezu bylo plno nádobí, které bylo omotané vlákny pavučin. Pavučiny byly všude. Jack se dkrz ně musel prodírat. Najednou po obličeji cítil cupitání malých nožiček. Měl na hlavě přibližně pět desítek pavouků. Dalších několik cítil v oblečení.

"Šmejdi malý!" Zaklel Jack.

Po té co ze sebe setřásl množství pavouků, začal se konečně pořádně rozhlížet. Asi minutu se procházel po kuchyni a snažil se něco najít. Koukl se ven z okna. Stále pršelo, všude kolem domu byly stromy. Jack se posadil na zaprášenou židli a otevřel si láhev piva. Zhluboka se napil, náhle však pivo vyplivl a přiběhl k oknu protože zrovna někoho viděl jak venku proběhl kolem.

"Kluci ? To jste vy? Venku ne vy blbci!"

Jackovi se nedostalo žádné odpovědi. Jen mezi stromy opět někoho zahlédl.

"Kdo je to?" Žádná odpověď.

Jack nad tím chvíli přemýšlel. Pak ale opět vzal láhev, přiložil k ústům a…. se znechucením vyplivl. Místo piva byla v láhvi jakási oranžovohnědá , hustá tekutina ve které se hýbaly housenky a stonožky. Jack se vyzvracel do dřezu.Láhev se roztříštila.

"Ani tvůj odpor se nerovná nechutnostem , které jsi provedl." Zaslechl Jack odkudsi a viděl opět za oknem , mihnout siluetu postavy.

Opět se koukl oknem ven a opět nic. Jack se sklonil k rozbité láhvi. Na zemi bylo obyčejné pivo. Jack byl zmatený. Všiml si však že uplynulo deset minut.

 

 

Po chvilce

Všichni se sešli v chodbě sloužící jako předsíň. Tedy skoro všichni.

"Kde je Carl?" Zeptal se Nick.

"Určitě ještě hledá parchant jeden. Učí se rychle." Řekl Jack s tak trochu lehkým úsměvem, snažící se uklidnit.

"Jacku teď vážně." Řekl Ray "Kde je?"

"No když jsem narazil na kuchyň tak jsem z okna viděl venku někoho. Co když?"

"Carl nás určitě chce prásknout. Hajzl jeden!" Zařval panicky Nick.

"Nech toho! Nic není jistý." Namítl Ray

"I kdyby nás chtěl prásknout. Daleko se nedostane. Tady v lese je spoustu divoký zvěře.Kanci ho zaživa roztrhají."

"Cože? Jacku znám tě dlouho a vím moc dobře že na náhody nevěříš."

"A co my zbývá kurva?! Ven nejdu."

"Snad se nebojíš."

"Nechte toho jo? Oba! Řekněte mi co ste našli."

Ray vytáhl z batohu jakési konzervy.

"Našel sem sklep. Byly tam tyhle konzervy. Sou v nich fazole, asi, datum spotřeby nečitelné. Pak je tam sud, asi s vínem, nebo něčím takovým."

Nick naštvaně mlčel.

"Nicku!Co si našel ty?" Nick stále mlčel.

"Kurva Nicku! Přestaň mě srát. Seš jak Carl."

"Já že sem jak Carl? Nechápu tě.Cos v tý kuchyni sežral? Mochomůrku zelenou?"

"Nicku!!" Zařval Jack a zaťal pěsti. Nick se na Jacka podezíravě podíval.

"Chceš se prát?"

"Já osobně ne Nicku." Nick se divil. Jack mluví naprosto vážně.

"Jacku. Došlo to moc daleko. Máš pravdu. Carl nepřežije. Nemá zbraň,ani jídlo.Nic"

Zbylá trojice se uklidnila a vzduchem již nelítaly žádné hádky.

"No dobře. A teď k tomu co sem našel." Řekl Nick a z batohu vyndal jakousi věc.

"To je puška." Řekl udiveně Ray.

"Ano ale ne jen tak ledajaká puška. Je to puška z první světové války. Zdá se že ten dům už toho pamatuje fakt hodně."

"K čemu nám je ňáká pravěká flinta? Máme vlastní nádobí." Řekl s úsměvem Jack.

"Jacku! Nevšiml sis? Ta puška je naprosto čistá a udržovaná. Dokonale vyleštěná. Jako nová. A taky vypadá že je funkční, ale po celém domě, aspoň co jsem zjistil nejsou žádné známky přítomnosti. Žádné stopy,prostě nic."

Následovala chvíle mlčení. Nick uložil pušku zpět.

"No ale to je jedno. Dále sem našel pár pokojů nahoře. Postele? Hrůza ,ale to je jedno. Aspoň že máme každý pro sebe."

"Konečně. Aspoň něco." Řekl s veselým povzdechem Jack.

Náhle následovala silná rána přímo v místnosti. Všichni stály jako ochrnutí a ani se nehli.

"Co to bylo?" Řekl Ray. Nick se náhle skácel.

"Nicku!" Z Nickova těla tekla krev.

"Co se sakra stalo!" Zařval Jack držící pistoli v ruce.

Nick měl prostřelené záda.

"Ta puška." Začal Ray. "Musela ho střelit z batohu."

"Cože?"

Nick sténal v bolestech.

"Rayi! Byls medik ne? Ošetři mu to ňák a přenes ho do nějakého pokoje." Jack zněl a choval se vskutku vystrašeně což nebyl žádný každodenní jev.

"Mám tu možná nějaké obvazy. Kouknu co se dá dělat."

 

O 3 hodiny později

Stále je bouřka. Stále prší. Ray leží v posteli. Je sice plná prachu a Ray musel tu a tam odehnat nějaké štěnice a podobnou havěť, ale dalo se zde spát. Ray sice před chvíli usnul, ale z toho všeho co se stalo se probudil a opět přemýšlel. Po dlouhé době si zopakoval to co se jako medik naučil. Hřeje ho u srdce že zachránil život kámoše. Nick spal hned vedle a o místnost dál spal Jack. Ray si pokládal spoustu otázek.

"Kde je Carl? Proč zmizel? Ztratil odvahu a utekl, nebo je tenhle dům fakt prokletý?" Ještě jedna otázka ho trápila.

 

"Co sem to KURVA viděl tam ve sklepě?"

O 3 hodiny dříve

Stojí tu všichni. Carl,Jack,Nick a Ray.

Jack se rozhlíží a říká. "Rozhlédněte se tady. Sejdeme se zde za deset minut." Všichni souhlasili.

Ray si vybral hned první dveře. Ještě se rozhlédl. Jack šel na konec chodby. Nick nahoru po schodech. Carla neviděl. Otevřel dveře , dostal se do jakési místnosti. Skoro celou místnost zabíral stůl.

"Hm jídelna. Žral sem spoustu sraček , ale tohle je moc." Reakce na asi několik stovek much létající kolem rosolovité, tlející hromady masa, která byla položená na podnosu uprostřed stolu.

"Fakt nóbl večeře." Řekl Ray a pozvracel se.

"Kam sem se to dostal." Pronesl Ray s povzdychem. Rozsvítil baterku. Prachu tu bylo tolik, že proud světla vypadal skoro jako světelný meč. Jakmile si zvykl na odporný smrad, začal se pouštět do hlubšího průzkumu jídelny. Do obličeje mu neustále létaly mouchy. V místnosti bylo velké okno díky kterému šlo opět vidět ven. Kromě okna byly v kraji místnosti také dveře. Při otevření spatřil schody nebo spíš u úzké schůdky dolů. Pomalu došlápl na první schod. Najednou za sebou zaslechl rychlý smích. Ray se prudce otočil. Ten smích zněl, jako kdyby jej vydával nějaký skřítek.

Jako kdyby se někdo zasmál poté co se plně nadýchal helia. Raye kromě smíchu upoutalo také to že v místnosti už nebyly vůbec žádné mouchy. Ani jedna. Jak se udiveně rozhlížel,uslyšel opět divný smích a tentokrát viděl skrz okno venku pohyb. Nebyl to člověk, spíš to vypadalo jako pohyb vzduchu nebo kouře, nebo něco takového. Ray měl trochu strach. Chtěl být radši zpět u kluků, ale rozhodl se , že půjde dolů.

Pomalu scházel schody. Každý krok byl důkladně zvážen. Schody pod tíhou Rayových chodidel vrzaly a praskaly. Nastupoval kousek po kousíčku. Náhle vykřikl zděšením když ucítil že ho cosi chytlo za nohu. Ztratil rovnováhu a řítil se ze schodů kamsi do temna. Ray ležel na zemi. Baterka , kterou upustil mu svítila přímo do obličeje. Ray se postavil, uchopil baterku a začal zkoumat kde vlastně je.

Byli zde police a regály. Všude bylo plno věcí. Hřebíky, šrouby, šroubováky, kleště, svěráky a spoustu dalších věcí. Ray začal hledat něco k užitku. V rohu místnosti spatřil sud.byla v něm pípa. Po otočení kolečka z něj tekla červená tekutina.

"Víno.Hmm.Doufám." Řekl pro sebe Ray s mírným úšklebkem. Přistoupil k dalším poličkám. Začal je prohrabávat a odhazoval neužitečné věci až našel jakési konzervy.

"No bezva. Nic moc,ale něco." Ray zabalil konzervy do batohu a zkontroloval čas. Ještě dvě minuty.

"Čas odejít."

Ray vzal batoh na záda a vydal se ke schodům. Zaujala ho ale jedna kniha ležící na stole. Ray ji vzal do ruky. Na vazbě bylo napsáno : "Tvé činy." Ray knihu otevřel. Bylo to fotoalbum. Byli tam fotografie z války v Afgánistánu. Roztrhaná těla vojáku, výbuchy, střelba i týmové fotografie. Ray si to prohlížel.

"Vzpomínáš si na Afgánistán?"

Ray leknutím upustil knihu, která o zem velmi intenzivně bouchla.

"Halo?Kdo je to?" Ray byl vyděšen hlubokým hlasem , který se rozlehl sklepem.

Ray nechtěl otálet a šel ke schodům. Nedbal na to jestli jsou schodu pevné či ne. Tentokrát cítil opravdový strach. Náhle se opět ozval písklavý smích, ale tentokrát to nebylo jen krátké zasmání, nýbrž dlouhý , intenzivní smích. Ray se podíval zpět dolů. Viděl tam jakéhosi malého kluka. Ray zkameněl strachy. Kluk se na něj podíval. "Proč jsi nechal mého tatínka umřít?" Ray byl k smrti vyděšen. Klukovi začala modrat kůže a rudnout oči . Otevřel ústa. Měl v nich ostré a dlouhé zuby.Kluk se hnal po schodech k Rayovi.

Ray začal panicky řvát a běhat po schodech jak splašený nahoru. Za sebou slyšel dýchání, nechtěl se otočit. Vyběhl nahoru, do očí mu vlétly mouchy, nic neviděl. Spadl tvrdě na židli, ale byl sám.Nikde žádný kluk. Za vchodovými dveřmi slyšel kroky. Kluci se už určitě shromáždily. Ray se rozhodl, že jim nic neřekne. Byl by za blázna a vůbec je možný že se mu to jen zdálo. Už dva dny přece nespal. Došel do předsíně kde potkal Jacka i Nicka. Carl však nikde.

O 3 hodiny později

"Co to bylo? Bylo to tak skutečné." Ray vytáhl pivo.

Stále ho děsilo jakým způsobem jej získal. Na smrt byl zvyklí. Jeho služba v Afgánistánu byla plná obětí. Nikdy však nebyl připraven na to že se bude podílet na vraždě nevinného člověka. Ray se zhluboka napil. Nemohl usnout . Ne po tom co se mu stalo. Jen tak koukal do stropu a přemýšlel.

Stále myslel na toho chlapce. Stále si v mysli přehrával ty jeho slova.

"Proč jsi nechal mého tatínka umřít." Občas to pro sebe pronesl šeptavým hlasem. Ray chtěl usnout, chtěl svit slunce.

"Ať už je ráno." Přál si.

Opět koukal do zašedlého stropu. Zavíraly se mu oči, jeho víčka byla čím dál těžší a těžší. Usínal. Když v tom:

"Aááááá!!! Nech mě bejt! Já sem nic neudělal. NIC!"

Ray prudce vyskočil z postele. Zvenčí slyšel tento křik. Ten hlas mu něco říkal. Koukl se ven. Spatřil Carla.

Klečel tam na kolenou. "Vypadni z mýho života ty hajzle!!" Carl byl šílený.

Měl v ruce nůž a řezal se do ruky. Byl celý zakrvácený. Brečel. "Carle!" Zařval Ray. Carl se vyděšeně podíval na něj skrz okno. Ray byl šokován. Carl měl vybodané oči. Z jeho prázdných očních ďulků tekla krev. Carl se postavil. Potácel se jako se jako kdyby byl opilý. Utíkal do lesa.

"Carle stůj!Sakra!"

Carl utíkal dál a křičel .

"Zabijte mě už vy svině! Zabijte mě už kurva!" Za běhu se stále řezal do rukou a do krku.

Ray ihned běžel po schodech dolů až se dostal ven. Nedaleko viděl Carla běžícího do lesa.

"Stůj! To sem já, nikdo ti neublíží."

"Ubliž mi. Zabij mě!Já nechci žít."

Ray se z plných plic rozběhl za ním. Carl byl evidentně smrtelně zraněn,ale i tak unikal Rayovi velkým náskokem. Jeho chování se podobalo pacientovi ústavu. Carl za běhu,křičel, brečel,smál se, stále Ray slyšel bodání a řezání Carlovu vlastní rukou do vlastního těla.

Ray následoval Carla už celkem hluboko do lesa. Carl byl daleko, mizel. Ray to nevydržel, vysílením padl na kmen stromu a nechal se omývat deštěm. Stěží popadal dech, z úst mu šli obláčky kouře kvůli velké zimě. Ray ale náhle pozvedl hlavu, slyšel jakousi melodii. Melodie byla slyšet z dálky a byla slabá. Ray ji následoval, melodie ho sama vedla, byla z ní cítit síla a kouzlo. Ray následoval zvuk melodie. Tu a tam se zastavil aby se zaposlouchal a aby lépe odhadl směr. Po chvíli hledání našel zdroj hudby. Na jedné větvi naprosto mrtvého stromu visela zvonkohra.

Měla čtyři provázky, na každém z nich visela jedna mince. Mince do sebe vlivem větru narážely a vytvářely tu hudbu. Ray se podíval blíže.

"Cože?Co to má…."

Ray spatřil že na každé té minci byla jedna podobizna členů party.Na jedné minci byl Jack,na další Nick,na další minci Ray spatřil i sám sebe. Ale čtvrtá mince byla od krve a poškrábána nějakým ostrým předmětem.

"Škráby škráby škráb. Uříz sem si dráp. Chichi!"

Ray se otočil. Spatřil Carla, tak jak ho viděl před chvílí. Olizoval zakrvácený nůž. Pak jej namočil do svého zakrváceného a rozřízlého hrdla a znovu olízl. Ray byl v šoku. Vytáhl zbraň.

"Bojíš se mne?" Zeptal se smutným hlasem Carl,přičemž si zabořil ruku do svých rozcuchaných vlasů.

"Mám se bát?" Odpověděl Ray, stále připraven zmáčknout spoušť.

Carl ze své hlavy vytrhl chuchvalec vlasů a začal si jej prohlížet, jako kdyby na pláži nalezl mušli.

"Ne!Bát se smrti stejně nemá cenu. Je to stejné jako ,kdyby ses bál vlastního dýchání. Bát se přirozenosti." Carl si narval chuchvalec vlasů do úst a začal žvýkat.

"Carle. Panebože. Co se ti stalo?"

Carl se na chvíli zastavil. Spolkl vlasy a olízl nůž.

"Co se mi stalo?"

Carl přistoupil o jeden krok k Rayovi.

"To co se stane tobě! Právě. Teď!!"

Carl se démonicky usmál.

……

 

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Pavel 3 července 2009 v 22:02

    Postavy jsou absolutně nevyprofilované, ctenář se dozvý jen jejich jména, ale vůbec nevím, kdo je kdo. Přišlo mi to hrozně vyumělkovaný a okoukaný z béčkových filmů. Pytel od brambůrek na hlavě působí spíše komicky a věta – Mezi tím se ale venku ve křoví schovávali jakýsi lidé-  vypadá jakoby to psalo malý dítě.  Není to asi chyba, ale 90% povídky tvoří dialogi což připomíná spíš scénář. Mám pocit, že je tam několik pasáží, které tam ani nemuseli být, protože se z nich člověk stejně nic moc nedozvý, v tomhle případě bych doporučoval celou povídku tolik nerozepisovat a naopak ji o něco zkrátit ale pohrát si s popisi hlavních hrdinů a okolí, jinak totiž dlouhá povídka, která je nemastná a neslaná čtenáře nudí, což se v mém případě bohužel stalo. To je můj názor.

Nový komentář