Puls


Sylva se přitulila k Tomášovi a jemným pohybem mu přejela jazykem po uchu. Věděla moc dobře, co na něho funguje a jak ho přinutit udělat přesně to, co chce. Vyšlo to vždycky. Ucítila, jak se Tomáš lechce zachvěl a otočil se k ní.

"Co je?" zeptal se.

"Už mě to tu nebaví, chtěla bych jet domů," zašeptala prosebným hláskem a ještě víc se k němu přivinula.

Nechala se přemluvit, aby strávila páteční večer s Tomášem na oslavě narozenin jeho nejlepšího kamaráda. Nechtěla dělat v jejich vztahu zbytečné vlny, takže souhlasila, ale čtyři hodiny ve společnosti bandy opilých pitomců, za které Tomášovi přátele považovala, bylo víc než dost.

Sylvina prosba vyvolala na jeho tváři trochu rozpačitý výraz. Bavil se, ale taky nechtěl, aby kvůli němu Sylva podstupovala další hodiny nudy. Poznal na ní, kdy se baví a kdy zábavu jenom předstírá.

Prosím," řekla co nejmileji jak dokázala a rty mu znovu přejela po jeho citlivém ušním lalůčku.

Tomáš jí vlepil pusu na čelo a přikývnul. Znovu podlehnul její už tolikrát použité, ale přesto stále stejně účinné ženské zbrani.

Vyšla k autu a čekala, až se rouzloučí s oslavencem. Zapálila si cigaretu a rukávem začala seškrabávat bílou námrazu, která se usadila na předním skle, aby co nejvíc urychlila odjezd. Za jejími zády se ozvaly kroky doprovázené smíchem. Poznávala Tomášův hlas, ale druhý byl pro ní cizí.

Pod lampou uviděla Tomáše, jak se pomalu blíží s druhou postavou opřenou o rameno.

"To je Petr," představil Tomáš svého společníka, když se konečně dostali klátivou chůzí k autu, "trochu to přehnal s pitím a nemá tu nikoho, kdo by ho odvezl domů."

"P….tr…..," vyšlo z úst Tomášova přítele a pokus o stisknutí Sylviny ruky naznačoval, že se mělo jednat o zdvořilé představení.

"Velmi mě těší," procedila Sylva mezi zuby a otevřela zadní dveře, aby ho mohl Tomáš naložit dovnitř.

Přetáhnul mu přes hruď bezpečnostní pás a Petr okamžitě usnul.

"Takhle to bude vypadat, až budeme mít miminko," pokusil se Tomáš odlehčit atmosféru, když sednul za volant. Na Sylvu jeho vtipy vždycky fungovaly. Věděla, že má dobré srdce a nemohl odmítnou pomoc svému kamarádovi. Vlastně ho proto měla tak ráda a nemohla se na něj zlobit.

Auto se pomalu rozjelo do tmy. Sylva se uvelebila v sedačce spolujezdce a pomalu usínala. Z rádia ji ukolébávala tichá hudba mísící se s pravidelným předením motoru. Teplo z větrání ji příjemně uklidňovalo. Představovala si, jak se za chvilku schoulí doma do peřiny a nechá se pohltit spánkem. Pomalu usínala.

"SAKRA!" vytrhnul ji zpátky do reality Tomášův výkřik.

Otevřela oči a zahlédla, jak světla auta uhybají kolem světlé postavy uprostřed silnice a řítí se ze stráně mezi stromy. Než stačila vykřiknout, omráčila jí bolest hlavy a všechno kolem potemnělo.

Když znovu přišla k vědomí, první co zaregistrovala, byl mráz, který prostupoval celým jejím tělem. Pomalu otevřela oči. Začínala si uvědomovat, co se stalo.

"Tomáši?" podívala se na místo řidiče vedle sebe.

Tomáš v něm seděl bez známky vědomí a jeho hlava ležela svěšená na prsou, jako by spal.

"Tomáši, řekni něco, Tomáši."

Začala lomcovat jeho tělem a v hlavě jí naskakovaly ty nejčernější myšlenky. Konečně se pohnul a pomalu zvednul hlavu.

"Co… co se stalo?"

"Sjeli jsme z cesty… díky bohu, že ti nic není… myslela jsem, že….."

"Petr, co Petr, je v pořádku?"

Teprve teď si Sylva vzpomněla, že s nimi v autě cestoval ještě někdo. Rychle se nahnula přes sedadlo dozadu, ale tam byla jenom prázdná sedačka. Zadní dveře za Tomášem byly otevřené a do auta jimi vcházel lesní chlad, který se zažíral až do morku kostí.

Natáhla ruku a prudkým trhnutím je zabouchla.

"Je pryč, asi se probral dřív než my a šel pro pomoc.Počkáme tu na něj, Tome?"

"To pochybuju. V tom stavu v jakém byl by sotva někam došel. Možná vypadnul, když jsme sjeli ze silnice."

"Byl přeci připoutaný, nebo ne?"

"To jo, ale ten blb se mohl klidně cestou odpoutat."

"Co se vlastně stalo? Spala jsem a probrala jsem se, až když auto sjíždělo ze stráně dolů."

"Já nevím. Prostě jsem jel a najednou se před autem objevila nějaká bílá postava. Myslel jsem, že tam někdo stojí, ale asi to byla jenom mlha. Sakra, měli jsme jet domů dřív. Musím se jít podívat, jestli tu Petr někdě neleží."

Vystoupil ven z auta. Stálo mezi stromy pod velkým svahem, který byl poničený sjíždějícím vozem. Okolí pokrývala přízemní mlha, takže Tomáš neviděl, jestli někde ve svahu neleží Petrovo tělo.

"Petře?" zakřičel do tmy. Žádná odpověď.

"PEEETŘEEE!"

Mezi stromy se ozvalo zapraskání a noční tmu na chvilku prosvítil záblesk namodralého světla. Z auta se ozval vyděšený křik. Tomáš zapomněl na svého kamaráda a rychle skočil zpátky ke svojí lásce.

"Co se děje? Stalo se ti něco?"

"Tam, tam mezi stromy…." drmolila Sylva a třesoucí se rukou ukazovala do prostoru před autem.

Tomáš se zadíval tím směrem. Dlouho neviděl nic kromě mlhy a okolního lesa. Potom tmu znovu prosvětlilo několik pulsujících záblesků namodralého světla, mezi kterými se v mlze objevil obrys postavy stojící mezi stromy. Světlo pohaslo, ale zvláštní bytost zůstávala. Vypadalo to, jako by její obrysy tvořili záblesky drobných elektrických výbojů. Vytvářely obraz postavy zahalené do dlouhých cárů látky, které povlávaly kolem do všech stran. Jejich cípy se lehce dotýkaly země a zcela zakrývaly nohy, plachtíci několik centimetrů nad zemí.

"Co to je?" vzlykla Sylva.

Její hlas nějakým způsobem pomohl Tomášovi zkoncentrovat myšlenky a začít uvažovat racionálně.

"Musíme zavolat pomoc."

Zajel rukou do kapsy a vytáhnul mobil.V autě se rozlilo slabé světlo z displeje, na kterém se neukazovaly žádné znaky. Svítilo z něho jenom slepé nažloutlé světlo, jako by byl mrtvý. Tomáš ho vypnul a vyndal baterii, které pečlivě otřel všechny kontaky před tím, než ji zasunul zpátky. Ozvalo se zapípání mobilu uváděného do provozu, ale jeho obrazovka znovu zazářila tím slepým světlem. Sylva vytáhla z kabelky na zemi svůj telefon, ale i z něj na ně svítilo jenom jedno velké světlo.

"Musely se rozbít, co budeme dělat teď?"

Tmu znovu rozštípnulo několik světelných pulsů. Když jejich světlo polevilo, objevily se další zahalené postayv. Byly mnohem blíž jejich autu. Tomáš se Sylvou neviděli jejich tváře, ale přesto měli pocit, že je pozorují. Proplouvaly tiše nočním lesem a jejich nehmotná těla osvětlovala koruny stromů.

"Musíme počkat, až se rozední. Třeba potom zmizí."

"A co když nezmizí?"

"Zmizí. Určitě zmizí."

Přitiskli se k sobě, aby se zahřáli. Pozorovali, jak se všude kolem nich objevují další postavy, než jim výhled zakryla dopadající námraza a proměnila jejich výhlet na strašidelné siluety jenom ve změť namodralých šmouh. Seděli tam tiše několik hodin, než Sylva usnula.

 

Když se probudila, byla kolem stále téměř neproniknutelná mlha. Tomáš seděl vedle ní a zíral do zamrzlého okna před sebou, na kterém se odráželo modré světlo. Podívala se na hodinky. Ukazovaly tři čtvrtě na jedenáct. Bylo dopoledne, ale les stále pokrývala tma jako o půlnoci.

"Jakto, že je pořád tma? Jakto, že se nerozednívá?"

Tomáš neodpovídal.

"Tomáši? Jsi v pořádku? Spal jsi aspoň chvilku?"

"Nemůžeme tady zůstat," promluvil konečně zvlášním hlasem. "Nevím proč, ale něco mi říká, že tady nemůžeme zůstat. Přemýšlel jsem nad tím celou noc. Zkusím mezi nima proběhnout. Silnice by neměla být daleko. Autem jsme nemohli tak hustým lesem daleko dojet. Seženu pomoc a přijdu pro tebe."

Sylva na něho beze slova zírala. Děsil ji zvláštně chladný zvuk, který slyšela v Tomášově hlase a podivný výraz v jeho tváři. Připadalo jí, jako by mu zatímco spala nějakým způsobem došlo, co se kolem děje a teď se to snaží před Sylvou skrýt.

"Miluju tě," políbil ji na tvář a než mu stihla cokoliv říct, vyrazil ven z auta.

"Tomáši," nahnula se za ním z otevřených dveří.

Viděla, jak několika skoky překonal krátkou rovinku a nohama zabral do stoupajícího svahu. Udělal několik kroků, než zakřičel a v křeči padnul na zem. Tmou začalo sílit modré světlo, do kterého probíjely elektrické výboje zalévající celý prostor oselpující září. Tomášovo tělo se vzneslo do vzduchu. Před tím, než její oči oslnil obrovský záblesk, zahlédla mezi výboji siluety postav, které se kolem něho stahovaly.

Zabouchla dveře. Do očí se jí nahrnuly slzy a její mysl pohltila beznaděj.

Byla vysílená pláčem. Ničilo ji to dlouhé čekání bez sebemenší naděje na záchranu. Tomáš měl pravdu. Když zůstane tady, stejně zemře. Východ slunce, který by mohl přinést vysvobození, nikdy nepřijde.

"Taky tě miluju," zašeptala do tmy.

Vyskočila ze dveří a rozběhla se směrem, ve kterém tušila silnici. Svaly, ztuhlé dlouhým sezením, jí okamžitě zahltily řezavou bolestí, ale skryté instinkty touhy po přežití ji hnaly do předu největší rychlostí, jaké byla schopná.

Periférním zrakem zahlédla světla, která se k ní okamžitě začala stahovat, ale byla rychlejší. Možná to dokáže, možná jim uteče, možná….

Vzduchem se začalo ozývat praskání elektřiny. Sylva ucítila, jak jí její výboje projíždějí tělem a sílící brnění jí umrtvuje svaly. Kolem jejího těla se začaly stahovat neviditelné ruce. Její nohy se začaly odlepovat od země a břichem jí projela bodavá bolest.

"Neboj se Sylvo, už tě to nebude dlouho bolet." ozval se za v její hlavě konejšivý hlas.

Byla vyděšená k smrti, ale jeho zvuk ji přesto neuvěřitelně uklidňoval. Přestala se bránit a nechala se unášet dál do výšky.

Kolem ní se konečně začalo rozednívat a les pod jejíma nohama najednou ožíval životem. Z výšky v něm rozeznala oranžové vesty záchranářů, kteří vyprošťovali dvě mrtvá těla z auta, které bylo z části zaklíněné pod padlým stromem, který zcela rozdrtil jeho předek. Na nosítkách vedle auta seděl plačící Petr, choulící se pod hnědou dekou.

"Každý se mě bojí, každý se snaží utéct, ale nakonec doženu každého. Nikdo mi neunikne. Přišel tvůj čas Sylvo, běž."

Les kolem začal mizet a před Sylvou se objevilo ostré světlo. Zavřela oči a vkročila do něj. Bolest v břiše zmizela spolu s ní. Slyšela, jak přestává tepat její srdce. Tělem se rozlil klid a ucítila, jak její tělo objímá Tomáš. Poznávala jeho vůni a jeho doteky. Poznala jeho polibek.

Teď už budou spolu. Navždy.

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Skypper ( profil autora )

Dlouholety fanda hororu. Mam rad hlavne horory s pribehem a spise duchariny a magii, na masakry me moc neuzijete.

Nový komentář