Půlnoc


15.1.1992

Lenka je na diskotéce roku. Teda už byla. Vzpomněla si totiž, že do půl jedné v noci musí být doma. Všichni její kamarádi ještě ,,paří na dýze” a Lenka už se vrací domů. Je půl dvanácté a pět minut v noci. 15-ti letá dívka právě vyrazila směrem domů. Už od budovy, kde se konala diskotéka se jí zdálo, že ji někdo sleduje. Ale i přesto se snažila jít v klidu. Za pět minut je půlnoc. Lenka jde, ale je jí něco podezřelé. Za celou dobu nepotkala jediného člověka. Ani auto neprojelo a to jde kolem hlavní silnice. Je sice skoro půlnoc, ale i přesto…Ani jedno auto… Za 1 minutu bude půlnoc a Lenka za sebou slyší nějaký šramot. Podivný hluk se přibližuje…Lenka se otočí…Zakřičí…
       V tu samou chvíli se narodilo krásné děťátko rodině Peškových. Pavle Peškové se ulevilo, ale byla štěstím bez sebe, když viděla svou krásnou holčičku. S manželem se rozhodli, že ji pojmenují Agnes. Připadá jim to jako zajímavé a magické jméno. 

2.8.1992

Agnes byla ještě půlroční miminko, když při autonehodě přišla o otce. Ten jel domů z práce a srazil se na přejezdu s vlakem. Jeho auto bylo úplně rozdrcené. Malá Agnes nechápala co se děje. Nechápala, proč její maminka stále brečela. Nechápala, proč ji večer otec nepřečetl pohádku. Nechápala, proč ho už nikdy neviděla.

15.1.2007

Agnes rychle vyrostla a dnes slaví patnácté narozeniny. Nyní už věděla, proč si na svého otce nepamatuje. Už věděla, že zemřel při autonehodě a už se s tím celkem vyrovnala.

        Jsou tři hodiny odpoledne a venku začíná pršet. V sedm její matka odešla na noční směnu do práce a Agnes zůstala doma sama. O půl osmé začalo pršet víc. Hodiny rychle ubíhaly a dívka byla rozhodnuta, že o hodině v noci půjde spát. Zatím surfovala na internetu. Když bylo jedenáct hodin, začala venku hřmít bouřka. Jelikož už Agnes jednou při bouřce vyhořel počítač, teď ho raději vypnula. Hodiny ubíhali a Agnes nemohla usnout. Asi proto, že venku hřměla velká bouřka. Asi proto, že mněla divný pocit, i ve svých patnácti letech měla z něčeho strach. Měla strach, ale nevěděla z čeho…

…Agnes ležela v posteli. Ani se nehnula. Měla strach si dojít k počítači pro mobil. 

      Blížila se půlnoc. Už zbývá jen 5 minut. Najednou se ozvala ohromná rána a venku blýsklo. Agnes viděla takový blesk, který ještě nikdy nespatřila. Za celých 15 let života neviděla tak veliký a ohromný blesk Něž se stačila vzpamatovat z té rány, všimla si, že na monitoru počítače je něco napsané. Jak může naskočit nějaký text na vypnutý počítač? Bylo to Agnes divné, ale i přesto se odhodlala a došla k počítači. Sedla si na židli a 2 minuty před půlnocí začala číst. Text byl napsán zvláštním písmen. Tohle písmo ještě nikdy na PC neviděla. Celé jí to připadalo nějaké divné. Do půlnoci zbývalo 15 vteřin a Agnes dočetla text. Byl to příběh o nějaké dívce, která se jmenovala Lenka. Před patnácti lety byla na diskotéce. Od té doby, co odešla domů ji už nikdo nespatřil. U textu byla i fotka. Je půlnoc. Na kostelu odbíjí hodiny tuto noční hodinu. Dneska ovšem hlasitěji něž jindy, Agnes se lekla a otočila se. U dveří stála dívka. Mohlo jí být patnáct let…Agnes ji poznala. Je to ta samá dívka, jako ta, kterou viděla před chvílí na počítači. Jen s tou změnou, že Lenka u dveří měla obličej pořezaný nožem…A byl celý od krve…A co bylo nejhorší, Lenka měla v ruce nůž! V Agnes hrklo. Bylo jí jasné, že Lenka ji přišla zabít. V hlavě se Agnes honili všemožné myšlenky. Lenka se s nožem v ruce začala ke své oběti přibližovat. Dívka se bála jako nikdy v životě… ,,Přece se nemůžu tak lehce vzdát.” řekla si Agnes a snažila se Lence utéci. Došlo ji, že dveřmi nemůže, protože tím směrem stojí Lenka. Jediná cesta ven je oknem. Agnes tedy šla k oknu, otevřela ho 
a….a bála se skočit. Díky pouličnímu osvětlení viděla venku sníh a led. Lenka se stále přibližovala a Agnes se třesoucí strachy, stála u okna. Začala si uvědomovat, že jí jde o život a rozhodla se skočit. Jak se rozhodla, tak také učinila. 

      Skočila na zledovatělý chodník. Ten nebyl posypaný. Jak dopadla, tak se smekla. Zjistila, že nemůže hýbat s levou nohou. ,,Nejspíš ji mám zlomenou.” pomyslela si ,,To mi tak chybělo.” Podívala se směrem k oknu odkud vyskočila a viděla v něm Lenku. Najednou Lenka zmizela. Agnes byla úplně sama o půlnoci na zledovatělém chodníku se zlomenou nohou. Zkusila se postavit. Stála pouze na pravé noze, ale to nemohla dlouho vydržet, proto se levým bokem opřela o stěnu domu. Rozhodla se, že půjde k sousedům. Tato cesta ji velmi vyčerpávala. Už byla na dně a myslela si, že k sousedům nedojde. V mžiku se před ní zjevila tajemná osoba, která byla k Agnes, která dostala další zával strachu otočená zády. Osoba, která měla dlouhé hnědé vlasy s červenými melíry se pomalu začala otáčet. Byla to Lenka. Červené melíry na Lenčiných vlasech byla krev. Stále měla v ruce nůž. Pro Agnes je tohle nejhorší noc, kterou kdy mohla zažít. Lenka se k oběti začala opět přibližovat. Agnes ustupovala dozadu, ale se zlomenou nohou jí to moc nešlo. I když Lenka taky nebyla moc rychlá. Ale stále rychlejší něž Agnes. Lenka už byla téměř u Agnes a napřahovala ruku ve které měla osudný nůž. Agnes najednou před sebou viděla celý svůj život. Celý život jí v mžiku sekundy proběhl před očima. Cítila, jak ji ostrý nůž zajíždí do těla… 

     Najednou Lenka přestala. Z Agnes začalo zářit zvláštní světlo, kterého se vražedkyně bála. Proto ustupovala a před světlem si zakrývala obličej. Agnes nechápala co se děje. Otočila se a viděla za sebou zářícího muže. Ten muž jí připomínal otce, jak ho znala z fotografií. ,,Tati” odvážně promluvila ,,Ty jsi mi zachránil život. Děkuji!” Její tec jí přiložil ruku k místu, kde ještě před chvílí byl nůž útočníka a rána se Agnes v mžiku zahojila. Tak učinil muž i se zlomenou nohou. ,,Dítě moje, vedeš si dobře. Pokračuj v této cestě smrti. Musíš ji projít a přežít. Příjde i chvíle, kdy ti nebudu moci pomoci. Pokračuj dál. Brzy se zase setkáme!” řekla otec Agnes a zmizel. 

       Agnes pokračovala dál v cestě. Už byla jen kousek od sousedů. Ovšem nyní za sebou slyšela podivný šramot. Otočila se a opět viděla Lenku, která jí pronásleduje. Agnes začalo docházet, že Lence jen tak neunikne. Začala utíkat. To jí teď se zdravou nohou šlo dobře. Lenka ovšem taky zrychlila svůj krok. Agnes začala být vyčerpaná, ale Lenka jako by měla nekonečno energie. V jednu chvíli Agnes napadlo, že to vzdá. Stejně Lence nemůže utéci. Ale zase si vzpomněla na slova svého otce: ,,… Pokračuj v této cestě smrti… Musíš ji projít a přežít… Pokračuj dál…” ,,Přece mi poradil a určitě mi poradil dobře. On o všem ví a až mi bude nejhůř, tak mi pomůže.” Ujišťovala se Agnes a rozhodla se, že to nevzdá. Utíkala co ji síly stačily. Ale problém byl v tom, že už byla na pokraji sil. Byla to pro ni nejnáročnější noc v životě. Byla velmi unavená a měla velký strach. Strach, který ji nedovolil usnout. 

      Únavou zakopla Agnes o patník. ,,To je konec.” Pomyslela si. Na Lence bylo vidět, že z této chyby má radost. Oběť ležela na zasněženém a zledovatělém chodníku. Byla téměř bez síly. Přibližovala se Lenka s nožem v ruce a s úmyslem zabít svou oběť. Ze všech sil se Agnes zvedla. Ale v tu chvíli byla už Lenka u ní. Napřáhla ruku s nožem. Agnes nemněla šanci uniknout. Jediná šance záchrany byla bitka. To si Agnes uvědomila a proto rukama zabrzdila útok Lenky. Lenka rukou tlačila ze všech sil, ale Agnes se držela statečně. Jejich síly byli vyrovnané. Lenka pořádně zatlačila a Agnes pomalu začala povolovat se svým odporem. Lenčin nůž se začal přibližovat k hrudi oběti. Nůž už se dotýkal těla Agnes. Teď ovšem nikde nezářilo světlo, které odradilo vražedkyni od útoku. Teď nepřišel dceři na pomoc její mrtvý otec. Teď byla Agnes podle otcova předpovědi v boji sama. 

    Nůž už se začínal zařezávat do těla. Agnes sebrala poslední síly, co se v ní skrývali. Síly, o kterých ani nevěděla, že je má. Sebrala je a zatlačila. Začala Lenku přetlačovat. Byla silnější něž vrah a díky tomu byl nůž dál a dál od nebohého těla oběti. Agnes najednou měla takovou sílu, že byla schopna naprosto ovládat Lenčinu ruku. Proto nůž obrátila proti Lence. Řekla si totiž, že je to poslední naděje, jak se ducha Lenky nadobro zbavit. Nůž se díky síle Agnes stále přibližoval k tělu. Ale tentokrát k tělu Lenky. Agnes napadlo, že by mohla vyhrát tím, když nůž Lence zabodne přesně do srdce. Zjistila, že to byl dobrý nápad, protože Lenka se začínala čím dál tím víc bránit. 

     Nůž vjel Lence přesně do srdce. Jelikož Agnes pouze pohybovala s Lenčinou rukou, až do této doby byli na noži ruka Agnes i Lenky. Teď ovšem Lenka přestávala ztrácet sílu a ruka jí z nože spadla. Měla ještě sílu na to aby Agnes chytla pod krkem a začala jí škrtit. Oběť se ovšem nedala a Lenku od sebe odstrčila. Lenka padla k zemi. Na zemi leželo po patnácti letech opět tělo Lenky. Agnes ho chvíli pozorovala. Najedno viděla, jak mrtvé tělo zmizelo. Místo toho ovšem před sebou opět spatřila nádhernou zář. ,,Dcero, jsem na Tebe pyšný. Už se nevrátí. Prošla, jsi touto zkouškou.” promluvil otec k Agnes, která ho jen pozorovala. Nebyla schopná slova. Byla totiž v šoku, z toho co této noci prožila. Otec se hrdě na svou dceru pousmál a zmizel. Spolu s ním zmizela i krásná záře. 

   Agnes spadla na zem. Spadla a nehýbala se. Ovšem nebyla mrtvá. Byla v takovém zvláštním kómatu. Teď ani nevnímala okolí, jen ležela na chodníku. Na kostelních hodinách odbila jedna hodina v noci. Čas, kdy chtěla jít Agnes původně spát. Bouřka už byla dávno pryč a byla jasná zimní noc. 

Druhý den ráno našla Agnes před domem matka. Zeptala se jí, proč je venku. Ale ta si vůbec nic nepamatovala. Matka jí zkontrolovala teplotu, ale nemocná Agnes nebyla. Od té doby neviděla nikdy Lenku, která jí onu noc chtěla zabít. Ale neviděla ani svého otce. Vlastně ho zná jenom z fotografií, protože zemřel, když jí bylo půl roku a na osudnou noc si nepamatuje… 

Sdílejte článek

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář