Prokletí Johnnyho Bloodhanda část 1.


Byl večer, sedm hodin a už byla tma. V létě je sice touhle dobou ještě světlo, ale teď v zimě je tma jako o půlnoci. Hřbitov se zavírá přesně v sedm hodin, poslední lidé odcházejí a brána se ze skřípotem zavře. Ospalý hlídač, ještě projde hřbitov, aby zjistil, jestli tu nezůstal nějaký muž či žena. Po své obvyklé procházce se vydal ke krematoriu, prošel jím a zamířil domů, aby se konečně trochu prospal. Hřbitov byl nyní prázdný, ten večer bylo chladno a pusto, nefoukal vítr a obloha byla bez mraků. Svíčky na hrobech klidně hořely a ani ten nejmenší vánek je nemohl uhasit. Zdálo se, že celý hřbitov je ponořen do ticha, ale v ten okamžik se u zadní hřbitovní zdi ozvaly zvuky. Šest kamarádů si ten večer řeklo, že půjdou na hřbitov vyvolávat duchy, protože je to nesmírně zajímavé, ale většina se bála případné věci, co kdyby je našli nebo ještě horší věci, co když se ten duch bude mstít. Samozřejmě nikdo na duchy nevěřil, ale ještě nikdy nezkoušeli žádného vyvolat.

Skupinku tvořily dvě holky a zbytek byli kluci, byli to dobří kamarádi, kteří by nikdy nenechali toho druhého v průšvihu. Plížili se mezi hroby a hledali vhodné místo svůj tajemný obřad. Nakonec našli dobré místo a tam se usadili, zapálili svíčky a každý se vydal na různé části hřbitova hledat nějakou osobu, kterou by mohly ten večer vyvolat. Michal, hlavní organizátor akce, našel veliký hrob, kde stálo jméno John Bloodhand. Přečetl si o něm dole, kde stálo „Kéž spatří světlo tam kde právě je, Bože spas ho před pekelnými spáry.“ To ho úplně nadchlo a tak se vydal zpátky s tím, že už mají osobu na vyvolávání. Všichni se hned ptali, kdo to je, a když se dověděli jméno souhlasili s tím. Jenom Bára, Michalova holka z toho nebyla nějak nadšená, jakoby to jméno už někde slyšela, ale nechtělo se jí to říkat nahlas. Začali vyvolávat. Asi po pěti neúspěšných minutách se ozval za nimi jakýsi šelest jako kdyby tam někdo byl. Všichni se otočili a spatřili něco, čemu by nikdy neuvěřili, stál tam muž, vypadal jako živý, ale věděli, že živý není, dotyčný nemohl mluvit a okamžitě se rozplynul zanechal na zemi jenom jakýsi kus papíru, všichni se zvedli a šli k tomu útržku byl hodně starý, vlastně to byla mapa, ale nevěděli čeho, byla moc velká tma a oni nato neviděli pořádně Marek, který zůstal u svíček se náhle pohnul, měl divný pocit že ho někdo sleduje.

Vtom se vymrštila kolem Markových úst ruka a druhá ruka ho chytla za ruce takže se nemohl bránit a cosi ho táhlo pryč od ostatních. Nakonec zmizel a nikdo si toho nevšiml. Mezitím se všichni vrátili zpátky, ale zjistili, že Marek tu není, řekli si, že možná už šel nebo je chtěl vystrašit a měl tu všechny věci, takže dom jít nemohl, tak se ho všichni vydali hledat, ale nenašli ho.Všichni začínali mít strach, kde Marek je. Najednou narazili na další kus papíru, tentokrát to byl vzkaz a stálo na něm „Jestli vašeho přítele chcete ještě vidět najděte místo na mapě a tam na vás bude čekat.“ Bára se podívala na jméno které bylo připsáno pod vzkazem a vyjekla. Na lístku bylo jméno Johnny Bloodhand a otisk malé krvavé ručičky.

Teď už věděla co jí bylo tak povědomé, viděla to přece v jednom seriálu a zapamatovala si to tak, že už nato nikdy nezapomene, Johnny Bloodhand byl masový vrah, který své oběti mučil, krutými způsoby a nakonec je utopil ve vlastní krvi, odtud pochází jeho jméno. Jeho tělo se ale po jeho smrti kamsi ztratilo a nikdo nevěděl kam a ostatní věděli, že jestli budou chtít Marka zachránit mají málo času.

Sdílejte článek

Nový komentář