Případ manželů Štandlerových


Není to dávno, co se mi v živote moc nedařilo. Nemohl jsem dlouho zavadit o žádnou práci a brzo jsem byl bez peněž a neměl jsem na nájem. Nakonec jsem našel práci jako noční hlídač na parkovišti jednoho velkého hotelu, ale moc peněz jsem za to nedostával. Mohl jsem si tak dovolit jenom skromné bydlení v jednopokojovém bytě v průjezdu starého kamenného domu na okraji Brna.

Kromě mě bydlelo v domě ještě několik lidí, kterým se v životě vedlo podobně jako mě a jeden byt nade mnou obývali tři studenti. I když byli dost hluční a já se přes den potřeboval vyspat na noční práci, nejvíc ze všeho mi vadil pár, který měl byt naproti mně v průjezdu.

Byli to manželé Štandlerovi, kteří se přistěhovali asi týden po mě. Oba byli ve věku něco okolo čtyřicítky. Nevím, jak dlouho byli spolu, ale od té doby, co se přistěhovali se jenom hádali. Jejich výměny názorů byly slyšet po celém domě, takže jsem byl brzy v obraze, v jakém stavu jejich vztah nachází.

Ona odcházela každé ráno v sedm do práce a vracela se až pozdě večer. Odcházela ve stejnou dobu , kdy jsem se já vracel domů. Její zaměstnání bylo pro ženu dost neobvyklé. Pracovala v jedné soukromé firmě, která se zabývala deratizací bytů zamořených hmyzem. Jednou jsem s ní zavedl o jejím povolání řeč. Ukázalo se, že studovala na Karlově univerzitě obor biochemie, ale školu nedokončila. Zřejmě kvůli muži, do kterého se zamilovala, a kterého si vzala. S nedokončenou školou se jí nepodařilo dostat na místa, o kterých snila, a musel se tak místo důležitých výzkumů spokojit jen s každodenním bojem s hordami brouků a hlodavců.

Jakou školu vystudoval on nevím, ale to bylo vlastně jedno. Jeho největší zálibou se stal alkohol, takže mu stejně žádná práce dlouho nevydržela. Po nějakém čase zřejmě snahu o práci vzdal a celé dny trávil propíjením peněz, které jeho žena vydělávala. Spolu s tím, jak se zvětšovala jeho závislost na alkoholu a s tím partnerské problémy, stoupala i jeho agresivita a hádky se stále zhoršovaly.

Jednou, když jsem se znovu snažil „neslyšet“ jejich hádku a usnout, abych dospal spánkový deficit z práce, zaslechl jsem, jak ji manžel mezi množstvím těch nejhorších nadávek vyhrožuje zabitím. Asi jsem měl tehdy něco udělat, možná někam zavolat, nebo nabídnout paní Štandlové pomoc, ale měl jsem dost svých problémů a jako většina lidí jsem si nechtěl přidělávat další, které se mě navíc vůbec netýkaly. Nechal jsem to být a myslel, že budu mít klid, ale ve skutečnosti jsem tak nechal odstartovat tu nejodpornější věc, jakou jsem ve svém životě zažil.

Druhý den po této hádce, když jsem se vracel domů z práce, jsem našel paní Štandlerovou spát na zemi ve vstupním průjezdu. Můj příchod jí probudil. Rychle vyskočila ze země a chtěla zmizet ve dvoře, ale prudká změna polohy jejímu vyčerpanému tělu neudělala dobře a než stihla udělat krok, podlomily se jí nohy a složila se zpátky na zem. Rychle jsem k ní přiběhnul a chtěl jsem jí pomoct. Když jsem k ní přišel blíž, pochopil jsem, proč strávila noc raději na betonové zemi průjezdu. Její levá tvář byla promodralá podlitinami a pravé oko lemoval velký monokl. Okamžitě mi došlo, že se její muž minimálně z části pokusil vyplnit svou výhrůžku z předešlé noci. Teprve teď se ve mně probudilo špatně svědomí a chtěl jsem svoji předešlou lhostejnost k jejímu problému nějak vynahradit. Pomohl jsem jí vstát a nabídnul jsem jí, aby zůstala u mě, než vymyslíme způsob, jak jí pomoct, ale ona mojí nabídku odmítla s tím, že už jí dlouho život ničit nebude. Myslel jsem si, že se ho již dříve rozhodla opustit a má již nějaké náhradní ubytování zajištěné, ale brzo jsem zjistil, že jsem se znovu mýlil.

Od toho dne hádky u Štandlerových ustaly. Nechápal jsem, co zpříčinilo takovou změnu v jejich vztahu, ale byl jsem rád, že mám konečně klid na spánek. Asi za dva dny se u mých dveří ozval zvonek. Byl to pan Štandler. Na první pohled na něm bylo vidět, že s ním není všechno v pořádku. Měl propadlé bledé tváře a velké pytle pod očima prozrazovaly jeho vyčerpání. Stěžoval si na silné bolesti břicha a požádal mě o nějaké prášky na uklidnění zažívání. I když z něj byl silně cítit alkohol, věřil jsem, že jeho stav zapříčinily opravdu bolesti břicha. Dal jsem mu poslední plato léků, které jsem v domácí lékárničce našel. Když se otočil k odchodu, všimnul jsem si, že je jeho „pivní“ břicho nafouknutější než obvykle a že mu při chůzi zřejmě působí velké bolesti. Zeptal jsem se, jestli nepotřebuje zavolat sanitku, ale odbyl mě jenom nepřátelským zabručením a s námahou zmizel ve dveřích svého bytu.

Do večera jsem se ani s jedním z manželů Štandlerových nesetkal. Až když jsem odcházel večer na parkoviště, potkal jsem paní Štandlovou při návratu z nákupu. Rány na jejím obličeji začínaly pomalu mizet a při vstupu do domu si pohvizdovala veselou melodii. S úsměvem na tváři mě pozdravila a začala hledat v kabelce klíče od bytu. Odpověděl jsem jí a vyšel před dům s pocitem, že v domě opravdu zavládnul na trvalo klid a pořádek. Ten pocit mi ale vydržel jen do druhého dne ráno.

Už když jsem odemykal dveře do průjezdu, slyšel jsem za nimi hlasité nadávky. Uvnitř jsem našel pana Štandlera. Stál uvnitř opřený o zeď a hlasitě sténal. Jeho obličej byl skroucený v bolestivé křeči a po tvářích mu stékaly slzy. Měl na sobě jenom trenky a rozepnutou košili, která odhalovala jeho břicho, které už bylo nafouknuté takovým způsobem, že jeho kůže na několika místech nevydržela a popraskala.
„Zabil jsem ji“ vyhrknul ze sebe a znovu zaskučel bolestí, a po chvilce pokračoval: „Zabil jsem tu mrchu, za to co mi provedla.

Teprve po těchto slovech jsem si uvědomil, že v pravé ruce drží velký nůž.
„Dala ho do mě……………chtěla mě nechat chcípnout,“ zakřičel a v tu chvilku se mu podlomila kolena, která už dál nedokázala unést tíhu jeho velkého břicha.
„Musíme ho dostat ven,“ zakřičel na mně a natáhnul ke mně ruku, ve které držel nůž: „Musíš ho ze mě sakra dostat.“

Pochopil jsem, co po mně chce, ale nezmohl jsem se na slovo. Udělal jsem několik kroků dozadu, až jsem narazil do dveří průjezdu. Když Štandler viděl, že mu nepomůžu, stáhnul ruku s nožem zpátky a začal ze sebe chrlit nadávky přerušované výkřiky bolesti. Potom se vzpřímil na kolenou a na chvilku se zarazil. Napřáhl ruku a rychle si zabodnul nůž do břicha. Hlasitě zakřičel a prudce škubnul s nožem dolů. V jeho břiše se otevřela díra a tou se ven vyvalila směs smradlavé kaše šedivého slizu a vnitřností.

Koukal jsem na tu nechutnou hromadu a držel se dveří, abych neomdlel. Potom jsem si všimnul, že mezi vnitřnostmi leží ještě něco. Nejdřív jsem si myslel, že jsou to střeva, ale když se to pohnulo, poznal jsem, že na se na hromadě zmítá asi dvaceticentimetrový tlustý červ. Kroutil se v té směsi sem a tam a s mlaskavým zvukem požíral část jater. Vyděšeně jsem se vypotácel ze dveří pryč od té hrůzy a vyzvracel se na chodník. Když jsem se dal znovu dohromady, zavolal jsem sanitu a policii.

Počkal jsem venku, až v průjezdu všechno vyklidí, sepsal protokol s policistou a do bytu jsem se vrátil až odpoledne. Ten den jsem už nic nejedl. Jenom jsem se sklátil do postele a zavolal do práce, abych si vzal na několik dní dovolenou.

Po nějakém čase jsem se dozvěděl, co vypátrala policie při vyšetřování případu manželů Štandlerových.
Problémy s domácím násilím měli již před tím, než se přistěhovali do našeho domu. Když se situace ale znovu začala opakovat i v novém bytě, žena se rozhodla, že už se dál terorizovat nenechá. Při nedávné deratizační akci našla zárodky vzácného parazitního červa ve zdechlině psa v bytě po jednom pěstiteli exotických rostlin. Zřejmě využila manželovu opilost a dostala je do jeho trávicího traktu spolu s večeří.
Jak příběh pokračoval dál jsem už bohužel věděl.

Nikdy jsem se nebál hadů, pavouků ani jiné havěti, ale když někde uvidím červa, musím rychle odejít pryč. Kamarádi se mi kvůli tomu často smějí, ale vysvětlit jim to nemůžu…….stejně by mi nevěřili.

Sdílejte článek

Skypper ( profil autora )

Dlouholety fanda hororu. Mam rad hlavne horory s pribehem a spise duchariny a magii, na masakry me moc neuzijete.

Nový komentář