Predator III


Vzduchem zasvištěla čepel meče. Filip se musel pořádně ohánět, aby stíhal krýt útok svého nepřítele. Začínal už ale ztrácet síly a pomalu mu docházelo, že tento souboj snad ani nemůže vyhrát. O pár vteřin později ucítil prudkou bolest v levé paži, to když jej zasáhla ostrá zbraň nepřítele. Hbitým pohybem uskočil stranou a letmo pohledl na svoji levou paži. Byla potřísněna krví. Jeho nepřítel v brnění však útočil dál. Filip jen stěží vykrýval údery mečem a stále ustupoval.

Hlavou mu probíhala spousta myšlenek. Chce-li přežít, musí se vzchopit. Byť se to zdálo nemožné. Filip se však vzdát nechtěl. Jak se kryl před útokem nepřítele, stále hledal chvíli, kdy bude moci zasadit ránu i on. Zranění ho bolelo stále víc a sil už skutečně nebylo mnoho. Pak to přišlo. Filipovi se povedlo uhnout před mečem, otočil se kolem nepřítele a téměř naslepo se ohnal svojí zbraní, a ostrá čepel zasáhla protivníka do nohy mimo brnění. Upadl.

Filip měl alespoň chvíli si oddechnout a zmobilizovat poslední síly. Nepřítel se kousek odplazil a snažil se postavit na nohy. Nešlo mu to. Filipův zásah mu způsobil hlubokou ránu. Pak se přestal hýbat. Vykrvácel.

Filip těžce dýchal a snažil se ovázat své zranění šátkem. Přemýšlel, co dál? Ano, musí se vrátit zpátky na bitevní pole ke své armádě, která bojovala o pár stovek metrů za lesem.

Filip vykročil. Šel po pěšině, která se po chvíli změnila na lesní stezku. Z dálky již slyšel řinčení zbraní a rány z děl. Zastavil se. Sedl si na blízký pařez a sáhl pro pistoli a střelný prach, aby si ji mohl nabít a být připraven k výstřelu. Za pár minut vstal a chtěl pokračovat dál v cestě. Stačil však udělt pouze dva kroky a strnul: před ním stále něco… Ano bylo to “něco”. Postava? Nebo přelud? Něco, co nedokázal popsat.

Bylo to vysoké. Jeho brnění bylo zvláštní. Byl maskovaný křovím? Co to může být?
“Kdo k sakru jsi?” vykřikl Filip směrem k postavě.
“Kdo k sakru jsi?” dostalo se mu odpovědi divným hlasem. A současně s tím mohl spatřit dlouhé ostré čepele na pravém boku nepřítele.

Filip ihned namířil právě nabitou pistoli a se slovy: “Chcípni!” vystřelil. Postava se jen mírně pohnula a vydala pronikavý zvuk. Filip si všiml svítící zelené tekutiny v místě, kam mířil jeho zásah. Zmocnil se ho divný pocit, přehodil si pistoli do levé ruky a pravou tasil meč. Postava vykročila směrem k němu a hrozivě vyhlížející čepele naháněly Filipovi stále větší strach. Náhle se stalo něco, co Filipovi úplně vyrazilo dech. Jeho nepřítel začal nabývat viditelných obrysů. Už to nebylo něco, maskované lesem, ale vysoké stvoření, co snad ani nemohlo pocházet z toho světa…

‘To snad není možné.’ pomyslel si Filip, když ta věc byla pouhé dva metry od  něj. Teď už byl na dosah. Filip se ohnal mečem, jeho rána však byla vykryta čepelemi na prvé ruce toho tvora. A to takovou silou, že Filipovi vypadl meč z ruky.
“Ne!” vykřikl a chtěl utéct. Stihl se ale pouze otočit. Chladná dvojsečná zbraň mu projela tělem. Zrak se mu sklopil směrem dolů, viděl krvavé čepele, jak mu trčí z břicha. Viděl, jak jeho nohy ztrácejí kontakt se zemí. Za chvíli byl mrtvý. A za dalších několik minut se již jeho tělo houpalo v korunách stromů.

Když tichý nepřítel odcházel z místa boje, stačil si ještě všimnout věci, kterou Filip upustil. Sehnul se pro ni. Byla to Filipova zbraň. Pistole, na jejíž pravé straně byl vyobrazen rok 1715…

Sdílejte článek

10 komentářů

Přidejte svůj komentář

Nový komentář