Poslední let


Křik, ten strašný křik. Přichází ze všech směrů. Bolest. Hrůza. Děs. Oslnivé světlo, všeobklopující temnota, absolutní mrazivé ticho.

Jack sebou poděšeně trhnul, probudiv se z nepříjemného snu. Tlukot jeho srdce už zase pravidelně a klidně odbíjel monotóní rytmus, když zjistil že pořád sedí v pohodlném křesle obchodní třídy dopravního letadla. "Proklatý sen" odfrkl si jen tak pro sebe, aby spolupasažérům nedával záminku ke zvídavým pohledům. Věděl jistě, že tato noční můra ho straší již poměrně dlouhou dobu, ale nikdy si z ní nebyl schopen zapamatovat více, než jen nepříjemné neurčité pocity. Unaveně se protáhl na své sedačce, zahodil chmurné myšlenky a jal se sledovat okolní dění.

Letuška, roztomilá mladá blondýnka, zrovna roznášela večeři, jejiž cena byla samozřejmě započítána v pekelně drahé letence. Jack se zakousl do šťavnatého steaku a musel přiznat, že kdyby se už nic jiného nestalo, tohle jídlo za tu cestu stálo. Letuška odnesla dojedené porce a Jack odpověděl volání přirody a odebral se vykonat potřebu na leteckou toaletu. U takovéto příležitosti, se vždy musel pousmát nad představou, jak jeho výkaly bombardují střechy měst a to i přesto, že věděl, že nic takového se neděje. Spláchnutí bylo dílem okamžiku a Jack se vracel ke svému místu.

Mezi pasažéry bylo podivně dusno. Všichni seděli ve svých sedačkách a mlčenlivě sledovali svítící nápis – Připoutejte se. "Pane, pane musíte si sednout". Mladá letuška div neporazila Jacka a už ho táhla k jeho místu. Ačkoliv mu lety nevadily, nyní se cítil divně a dalo by se říct že je vystrašený. Co se může dít? Vždyť letadlo má přistávat až za několik hodin.

Ozvala se hlasitá rána. Oslnivá záře nejdříve způsobila hřbitovní ticho a pak hrůzostrašnou paniku mezi cestujícími. Jack seděl tiše, slzy mu krápali po tvářích, když nehnutě sledoval trhající se křídlo letadla. Už pochopil a vzpomněl si. Oheň, těla zmítající se připoutány v bleděmodrých sedačkách. Výkřiky hrůzy. Hukot padajícího letadla. Je mrtvý, všichni okolo něj jsou mrtví. Nedá se zabránit tomu, co se už stalo. Náraz a vteřina ticha. Tma, někonečná tma.

Jack sebou trhl a trochu se uklidnil, když zjistil že pořád sedí ve své sedačce. Letuška zrovna roznášela porce jídla. No co, byl to jen hloupý sen, kdyby si tak byl dokázal vzpomenout, co se mu to vlastně zdá.

Sdílejte článek

10 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    Pavel 2 ledna 2009 v 12:39

    No v kritice jsi mistr světa, ale tohle už se ti dle mého moc nepovedlo..To že je až příliž krátká by mi ani tak nevadilo, ale nevím jestli je to záměr nebo pouhá náhoda, ale nějak mi připadá, že je to předělaný  úryvek z filmu Nezvratný osud. Co se týče realizace  není to vůbec špatný, ale věřim že zrovna ty by jsi z toho vymáčknul určitě daleko víc.

Nový komentář