Poslední dopis

25.3. 1986

Poslední dopis na doživotí odsouzeného sériového vraha:

Vážně by mě zajímalo jak se budete tvářit až se celý můj poslední dopis přečte, možná že někteří z vás by mě nejradši zabily ale v tom případě máte smůlu, to že to čtete znamená, že už jsem po smrti a nebo hodně daleko od vás. Určitě chcete vědět proč jsem to udělal. Proč jsem zabil zrovna je. I když jsem to nikdy nepřiznal a dělám to až teď.

Uvědomte si kolik z vás už někdy zatoužilo někoho zabít. Přitom je to tak snadné možná až příliš snadné. Mezi mnou a vámi zase takový rozdíl není, tedy jen tak drobnost, že já jsem psychopat a je mi jedno co všechno sem způsobil.

I ve vězení jsem četl noviny a vím kolik lidí je nezvěstných a vím že spoustu z vás užírá otázka: nebyla to další z mých obětí? Tohle je to jediné co mi zbylo a co mě po celé ty roky udržuje je to vědomí, že vím něco co vy ne. A tak to i zůstane. Nemůžu za to, že neschopní strážci zákona našli jen devatenáct stejným způsobem zabitých.

Později se budou nacházet další těla, a najdou se takový jako jsem já. Najdou si vlastní způsob jak uspokojovat své touhy po zabíjení, nebo mě budou následovat a obdivovat.

Drazí příbuzní chtějí vědět proč sem si vybral jejich blízké. Je to velice prosté vybral sem si je, protože byly na rozdíl od těch lidí co denně vídáte na ulici něčím výjimeční byly pro mě jistou metou, něčím čeho jsem chtěl dosáhnout. Tím, že někoho takového zabijete jako by jste tím získal něco z něho, něco co vám už nikdo nemůže vzít.

Bylo mi šestnáct a měl jsem svou první brigádu jako doplňovač zboží v obchodě, Thomas Young byl můj kolega a pořád mi předhazoval jak je lepší v práci, ve škole, v kolektivu a jaký úspěch má u holek.

Bylo jednoduché počkat si na něj po práci a zabodnout mu nůž do zad. Bylo to málo originální a navíc podrazácké a tak sem to musel vylepšit něčím originálním, vlastním, nečím co jednou budou obdivovat. I se svými základními znalostmi anatomie jsem zhruba tušil jak orgány vypadají. Proto sem vykuchal orgány a mozek dal do zavařovacích sklenic a nepotřebný zbytek těla jsem tam nechal. Bylo úžasně vtipné se jich zbavovat. Nikdy nezapomenu na to jak jsem sklenici s jeho játry dal do kartonu se zavařenými okurkami a pak sehrál tu scénu s tím jak jsem nevinný zaměstnanec a jak jsem z té hrůzy vyděšený. Všichni od prodavaček po posledního policajta mi to zbaštily. Poté co se našel zbytek těla a šikovně na veřejných místech poschovávané orgány jsem sehrál tu dojemnou výpověď na policii jací jsme byli s Tomem přátelé a jak moc mi chybí.

V ten den sem si uvědomil, že to můžu dělat dál a nic se mi nestane, nikdo nepojme podezření a případně odsoudí nějakého troubu co se jim zrovna nachomítne jen aby se neřeklo, že se policajti jen flákaj. Jejich velká chyba, mé plus.

Tak sem mohl v klidu a nerušeně jezdit po celé zemi a nikdo mě, slušného, milého a skromného nepodezíral. Zvlášť jako dobrovolníka při mnoha hledaní nezvěstných.

Napadlo mě mockrát jaké by to bylo, kdyby se nic nestalo a já překonal svůj vztek. Asi bych nikdy nepocítil tu moc, to uspokojení při pohledu na tělo při posledních vteřinách života. Do těch umírajících očí, které vědí, že je to konec, že nemají šanci na další život, a na poslední otázku na kterou před selháním svého těla myslí: Proč? Na to se mě ptají i když je poté vídám ve snech, v nádherných snech ve kterých zas a znovu vidím jak z nich vyprchává život.

V posledních vteřinách je všechny uvidím pohromadě a bude to to nejkrásnější co jsem kdy v životě viděl a uvidím.

The News 17.8. 1986

V supermarketu nalezen mozek v zavařovací sklenici

Dnes ráno byl v jednom obchodním domě nalezen mozek týden pohřešovaného Benjamina Reida. Policie se psi později nalezla zbytek těla a dál pátrá po ostatních orgánech. Muž byl zavražděn stejným způsobem jako před necelým půl rokem popravený sériový vrah Jason Brown, který ale nikdy nepřestal prohlašovat svou nevinu.