Poltergeist


Znáte ten pocit, když jste sami doma a přesto se vám zdá, že je někdo s vámi? Trochu se ochladí, schody začnou vrzat, průvan otevře okno, dům vydává tajemné zvuky a vy si jen říkáte, aby už to skončilo…

V takových případech se většinou rychle snažíme myslet na něco jiného a zakrýt tím strach, že by se snad v našem domě mohl objevit poltergeist. Co ten poltergeist vlastně všechno dokáže? Projevů je docela dost, tak uvedu alespoň ty nejznámější, jako je například přemistňování věcí, vrzání nábytkem, zapínání a vypínání elektrických spotřebičů, blikání žárovek, zvuky, zápach, rozhovor. Ale také i hlazení, šťouchání, štípání nebo šimrání.

Slovo poltergeist pochází z němčiny a v překladu znamená něco jako ,,hlučný duch“. On to je vlastně takový ,,hlučný duch“, vydává nejčastěji různé zvuky, ať už drnčení nábytku, nebo tiché hlasy. Ale můžu vás uklidnit, rozbory totiž ukazují, že všechny nebezpečné anomální jevy jsou jen hrozbami, které mají člověka vylekat, nikoliv zranit. A jak tyhle jevy vysvětlují odborníci? Jedná se o projevy psychické energie, jejímiž nositeli bývají nejčastěji mladí lidé v pubertě a nebo dospělí lidé se zvláštním stavem mysli, vystavováni dlouhodobému stresu, či stavu euforie. V angličtině se tento jev označuje zkratkou RSPK, což je opakující se spontánní psychokynéze. Podobné jevy jsou známé už od 12. století.

Určitě někdo z vás už slyšel o známém Endfielském případu. Tehdy šla rozvedená čtyřicátnice paní Harperová uložit své děti ke spánku v pronajatém domě. Stalo se to v půl desáté 31. srpna 1977 na severním předměstí Londýna. Z ničeho nic děti i s paní Harperovou zaslechly podivné zvuky připomínající šustění. Po té se těžký prádelník, který stál u stěny přesunul o půl metra ke dveřím a zatarasil tak východ z ložnice. Paní Harperová za pomoci dětí přesunula prádelník na původní místo, ale těžký prádelník se zase vrátil ke dveřím a už s ním nešlo hnout. Přitom šlo ze zdí pokoje zřetelně slyšet hlasité klepání a bouchání. Vyděšená matka s dětmi přivolala sousedy a následně policii. Policie dorazila na místo, celý dům ohledali, ale nic zvláštního nenašli. Až těsně před odchodem spatřili židle, které se sami posouvají. Policisté je chtěli přesunout zpátky, ale se židlemi nešlo hnout. Po té sepsali o záležitosti zprávu, udělali pár fotografií a dům opustili. Příští den okolo domu létaly kostky a skleněné kuličky, které byly na dotek horké. Jednou se dokonce nečekaně objevila uprostřed místnosti kostka, která přelétla přes pokoj a zasáhla fotoreportéra přímo do hlavy. Následující rok byl však pro rodinu kritický. Paranormálních jevů stále přibývalo. Praskali žárovky, přesunoval se nábytek, ohýbali se předměty a dokonce docházelo k samovolnému splanutí kousků papíru a šatstva. Dům byl i vysvěcen knězem, ale nic nepomohlo. Nakonec to zašlo tak daleko, že paní Harperová celou situaci psychicky nezvládla a odstěhovala se…Kdo by se jí taky divil, že.

A co na to odborníci? Vysvětlili to tím, že tyhle projevy souvisejí s malou dcerou paní Harperové Janet. Podle nich malá Janet velmi trpěla rozvodem svých rodičů a přebytečnou energii vybíjela tímto způsobem, pomocí psychokinetiky.

Tak co, nahání vám to mráz po zádech? Mně teda jo, sice poltergeisti bývají označováni jako hraví duchové, ale když dochází k jizvám na těle, tak už těžko můžeme hovořit o hře. O dětech se říká, že mají obrovskou fantazii, jsou známi tisíce případů, kdy si dítě vytvoří svého imaginárního kamaráda a s ním pak dokáže celé hodiny mluvit nebo si hrát. Jedná se snad o poltergeista?

Sdílejte článek

11 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. ondrej 16 srpna 2007 v 18:30

    Já nevěřím teorii, že to způsobovala ona malá holka. Ten případ znám a mám tam pár otazníků. Za prvé: Když se na konec rodina odstěhovala z onoho domu, nikdy se podobné události už v novém bydlišti neopakovali. A za druhé: Ta malá holka určitě byla rozvodem svých rodičů psychicky značně zdeptaná, ale já osobně bych hrůzou při prvním úkazu Poltergeista na celý rozvod ihned zapomněl, nebo by mi určitě připadal oproti tomuhle, jako procházka růžovým sadem. 

    Ovšem dodám jedno tvrzení vědců. Podle výzkumů lidský mozek využíváme zhruba ve dvou procentech. Ostatních devadesát osm je obestřeno tajemstvím a bůh ví, co by člověk dokázal, kdyby třeba využíval “jen” 20%. Telepatii? Ovládání druhých? I třeba pohyby s věcma? Kdo ví. Někteří si ale myslí, že jedna z těch schopností je vidět duchy. Prý to jde prokázat a probudit pomocí hluboké hypnózy. Ale to jsou jen dohady těch, co na duchy věří. Já osobně k nim patřím. A mám s tím své zkušenosti.

Nový komentář