Polibek


„Miláčku, budeš chtít také uvařit čaj?" Zvedla pískající konvici z plotny a v malovaném keramickém šálku přelila čajový sáček. Sledovala, jak sáček do sebe vsakuje vodu a potápí se ke dnu. Byl to jeden z těch nejodpornějších čajů, co ve městě prodávají. Ne, že by rodina LaPointů byla tak chudá, ale patřili mezi tu sortu spořivých šetřílků, kteří závidí ostatním i nos mezi očima. Sice chutnal jako vylouhované ponožky, ale pořád to byl čaj, tedy alespoň to nápis na krabici tvrdil. „Dáš si také čaj?" zeptala se ještě jednou, ale důrazněji. Jen v noční košili, bosá a s konvicí v ruce stála Iris u kuchyňského pultu zkamenělá čekaje na manželovu odpověď jako na kouzlo, které tuhle kletbu zlomí. Nenásledovala žádná odpověď. Iris si jen povzdechla, odložila konvici zpět na sporák, chytla svůj čajový šálek za ucho a odkráčela s ním do ložnice.

„Alespoň jsi mi mohl odpovědět," utrhla se Iris na svého manžela ležícího v posteli, když si odkládala šálek s čajem na starými novinami pokrytý noční stolek. Za pár centů je to věčné prostírání – vždy můžeme otočit stránku, říkala Iris vždy s úsměvem. Teď se však v jejím obličeji neznačil úsměv. Její ledový pohled by teď dokázal udělat z tekoucí lávy bobovou dráhu. Zrakem se vpíjela do manželových očí. Ten, přikrytý až po bradu přikrývkou, byl až příliš zabraný do stupidního seriálu o pobřežní hlídce, který právě běžel v televizi. „To snad nemyslíš vážně! Budeš mě pořád takhle ignorovat?" v šeru blikající televizor Irisiny oči přetvářel na reflektory automobilu. Třetí osoba by možná odpřísáhla i zvuk předoucího motoru, jak se to v Iris vařilo. „Člověk dře od rána do večera, pak ještě lítá po městě a shání něco, aby měl milostpán co do huby a on se mnou nebude mluvit? Můj životní koloběh vypadá asi takhle: spánek-práce-spánek-práce, nic mezi tím a ty se budeš tvářit, jako kdybys spolknul Šalamounovo hovno a budeš mě jenom přehlížet Patricku? Chystáš se v té zatracené posteli zapustit kořeny? Já tě totiž snad nikde jinde ani nevidím."

Patrick se ani nehýbl a tiše sledoval prsatou blondýnu v jednodílných oranžových plavkách, kterak bare do ruky plovák a skáče šipku do vody. Iris si přidržela noční košili u těla a sedla si na okraj své části manželské postele. Dramaticky se trupem otočila směrem k ležícímu manželovi, aniž by pohnula nohama, oči zachmuřené, ústa přísně stažená do úzké linky. „Doufala jsem, že naše manželství bylo z lásky. Doufala jsem, že my jsme přesně ten typ manželů, který ostatním ukáže, že lze žít celý život s jedním partnerem. Ty mi ale všechny naděje vyvracíš." Iris vyhoupla nohy na matrace a bokem se otočila k manželovi, hlavu si podpírala rukou. Pamela zatím vytáhla tonoucího muže ve středních letech z vody a hlubokými vdechy se mu snažila navrátit dech, prsa se jí houpala ve vzduchu.

„Je to už pět let Patricku," pokračovala utrápeně Iris. „Pět let jsme svoji, každý den byl nádherný. Poslední dobu ale pozoruji, že se mezi námi něco změnilo. Už ti nepřipadám přitažlivá?" zašeptala Iris a ruku položila Patrickovi přes pokrývku na rozkrok. Pokud jí přitažlivá opravdu přišla, nedal Patrick na sobě nic znát a v očích se mu odrážela Pamela přidávajíc masáž srdce k zatím neúspěšnému dýchání z úst do úst. Iris začala plakat. „Víš miláčku, já…mám pro tebe překvapení. Už dlouho jsem to…No však víš. A..a byla jsem dnes u lékaře.." vyprávěla Iris vzlykajíc mezi jednotlivými slovy. „…a víš jak dlouho jsme se o to snažili a konečně se nám to povedlo…" roztáhla ústa v širokém úsměvu a zajela rukou Patrickovi pod přikrývku. „Miláčku…

*****
Před třemi týdny

„Tak už pojď Iris a nenech mě čekat,"naléhal Patrick ležíc ukryt pod přikrývkou ve své manželské posteli. „Vždyť už jdu," zašvitořila uličnicky Iris a někam odběhla. Patrickovi se úplně opotily ruce, když mu přišlo na mysl, že už za chvíli jí bude rozepínat její upnutou podprsenku. Miloval ji. Byla to nejlepší a také nejkrásnější, co ho kdy v životě potkalo. Pohodlně se rozvalil na záda, přitáhl si přikrývku ke krku a ruce založil pod hlavu. Zhluboka se nadechl, vydechl – bolestivě ho bodlo někde mezi žebry, až zasykl. Překvapeně otáčel hlavou a rukou si hladil postižené místo. Po hrudi se mu rozlévalo podivné horko. Horko, které chvíli příjemně hřálo asi jako po loku kvalitní ruské vodky. Po chvíli se ale proměnilo spíše v nepříjemné pálení.

Zuřivě dýchal, aby oheň v hrudi uhasil, ale cítil, jak se mu krátí dech. Nedokázal do plic nebrat běžný objem kyslíku. V zádech cítil narůstat tupý tlak, který postupně sílil. S intenzitou tlaku v zádech naopak klesala možnost se zase plnohodnotně nadechnout. Rozkašlal se. Vykašlal do úst pár hlenů a cítil sladkost na jazyku. Vyplivl je do dlaně. Byly zabarvené dočervena. Měl pocit, jako když děti v zoo klacky píchají bezbrannou opici do prsou. Chtěl zavolat na Iris, na svou milovanou manželku, ale přes otevřená ústa mu z nich nevyšla jediná hláska. Obrovský svěrák, jako by mu teď drtil hrudník z obou stran. Oči mu lezly vysílením organismu z důlků, pak se svěrák utáhl na doraz. Ústa mu vydechly poslední zbytky vzduchu, plíce splaskly, šmátrající ruce hledající pomoc se zklidnily, oči otevřené. I ten poslední ždibec života z něj vyprchal.

*****

…jsem těhotná." Obličej jí svítil jako pestrými barvami malovaný obrázek. Patrick nereagoval, jen sledoval Pamelinu masáž srdce a chlapíka, který nakonec z plic vykašlává mořskou vodu. „Já vím, že toho uděláš pro rodinu víc než dost. Nechtěla jsem na tebe tak vyjet," řekla smířlivě Iris a ohodila z Patricka pokrývku až na zem. Neposednou rukou mu přejížděla po jeho promodralých stehnech. Dříve pevné svaly připomínaly strukturou spíše už jen prasečí šlichtu. Každý Irisin lehký dotek zbělal, vyrýsoval se Patrickovi hluboko do žilnaté kůže a velmi dlouho nemizel. Objala ho a hlavu mu přitiskla k hrudi. Jako by objímala lednici. Ona však cítila horkost jeho kůže i pravidelný rytmus srdce. Přisunula nohy k jeho tělu, jednu přehodila přes břicho a obkročmo si sedla na Patrika. Jedna ruka mu se žuchnutím bezvládně spadla na zem. „Můžeš mi ji rozepnout," zašeptala Iris a vzpažila obě ruce, aby měl k podprsence lepší přístup. Jeho prázdné oči se však dívaly jen skrze ní. „Počkej, pomůžu ti,"vystřelila pohotově Iris a ruce mu zvedla. Smýkala si s nimi po zádech a snažila se ho přimět, aby podprsenku rozepnul. „Máš rád delší předehru?" usmála se

Naklonila se Patrickovi nad obličej a sevřela mu obličej v dlaních. Pamela v televizi právě s Hasselhofem oslavovala záchranu života tonoucího se u Davidova jeepu. Iris se pohledem vpila do Patrickových hnědých očí, které teď pokrývala průsvitná slizká blána. Ústa měl jedovatě fialová, celé to podtrhávala voskově bílá pleť. Iris ho pohladila po čele, pravou rukou mu stiskla bradu, takže se mu ústa pootevřely. Zašedlým jazykem hýbaly červy. Svíjely se tam jako cirkusácká hadí tanečnice. Provrtávaly jeho odumřelé buňky a postupně zaplavovaly Patrickovo tělo při honbě za rozkladem. Tváře měl zevnitř vystlané koberci vajíček jakýchsi brouků, kteří se stačili v Patrikově mrtvole uhnízdit. Z celého těla sálal urputný pach. Iris se přiblížila svými ústy těm Patrikovým a palcem více zapůsobila na jeho bradu, takže se ústa rozevřela dokořán. „Miluji tě, Patricku LaPointe," pronesla a vsunula svůj jazky do Patrikových tlejících útrob mezi bující hmyz…

Sdílejte článek

10 komentářů

Přidejte svůj komentář

Nový komentář