Podivné město, 2. část


Petr křečovitě svíral lopatu v ruce a čekal co se na něj z informační místnosti vyvalí. Zvuk křupajícího a lámajícího se dřeva a následné vrznutí kliky mu oznamoval, že dveře vzdaly svůj souboj s oním neznámým. Petrovi přejel mráz po zádech z toho co následně uviděl. Ze dveří s vypotácelo něco, co vzdáleně připomínalo člověka. Pod roztrhanou nádražáckou uniformou a potrhanou čepicí výpravčího se skrývalo něco, co si Petr nedokázal představit ani v nejděsivějších nočních můrách. Vychrtlé postavě s našedivělou vysušenou kůží dominoval démonický obličej s vystouplými lícními kostmi, ze kterého se na Petra dívaly dvě mrtvé a chladné oči. Z vykotlané tlamy o obsahu asi šesti nebo pěti zkažených zubů vydala nestvůra jakýsi chrchlavý skřek a místností se náhle začal šířit hnilobný zápach.

Postava se začala pomalou, ale jistou chůzí sunout k Petrovi. Ten se nebyl schopný ani pohnout. Netvor byl ale stále blíž a blíž a Petrův vnitřní hlas mu  „velmi chytře napověděl, že pokud rychle nezareaguje, tak tenhle výlet bude asi jeho poslední“

Petr se konečně probral a vší silou praštil zrůdu přes hlavu. Ta okamžitě odpadla od těla a s nechutným žuchnutím spadla na podlahu a odkutálela se do kouta, kde se zastavila a její vykulené oči se upřeně dívaly na Petra. To už bylo ale na něj moc a tak se okamžitě vyzvracel do kouta. Když se jakž takž vzpamatoval,  rozhodl se,  že zde nebude ani minutu a vyrazil směrem k nástupišti. K jeho smůle byly však dveře zavřené. Začal propadat panice a tak se rozhodl že konečně vyrazí do města s nadějí že narazí na nějaké normální lidi. Otevřel tedy dveře,  které vedly do města a do tváře ho uhodil chladný zimní vzduch.Bylo mu to divné,  protože byl přeci srpen. Celé město bylo zahaleno do mlžného oparu, což dodávalo městu ještě děsivější rozměry, vše zde vypadalo živě a démonicky.

Petr se vydal po hlavní ulici směrem dolů k náměstí. Když kráčel mlhou jeho kroky se rozléhaly celou ulicí a přehlušovaly tak mrazivé ticho. Celou cestu měl nepříjemný pocit, že se na něj někdo dívá zpoza zatlučených oken. Když už byl skoro na náměstí jeho nepříjemný pocit se stal skutečností. Z domů se začaly plížit a plazit zrůdy stejné jako ta kterou potkal na nádraží a všechny vydávaly skřeky a sápaly se po něm. Petr začal zběsile utíkat zpět ke stanici. Vběhl dovnitř a zabarikádoval se zde. Beznadějně zde seděl asi tři hodiny. Zmocňovala se ho stéle větší panika. Bylo slyšet jen narážení stovek rukou těch příšer zvenku na dveře. Petr už ztrácel veškerou naději když jako blesk z čistého nebe uslyšel zahoukání vlaku. Příšery venku náhle utichly. Petr neváhal a začal zběsile kopat a bušit do dveří. Ty konečně povolily. Petr zběsile vyběhl  ven na nástupiště. Houkání vlaku bylo stále blíž. Konečně se ze zatáčky vyřítil vlak. Petr na něj začal zuřivě mávat a naznačovat mu aby zastavil. Vlak kolem něj ale projel jako by ho neviděl.  Petr ještě beznadějně za vlakem utíkal a křičel ať zastaví. Potom si beznadějně lehl na chladnou a špinavou zem. V tom se ozval zvuk při kterém Petrovi tuhla krev v žilách. Byl to totiž zvuk praskajících dveří,  které vedly z ulice dovnitř do stanice.

Nečekal dlouho a ze stanice se na nástupiště začali valit ty zrůdy a všechny měli namířeno na Petra. Petr ještě chvíli utíkal najednou ale upadl a vzdal to. Zrůdy už byly téměř u něj,  když vtom uslyšel znovu houkání vlaku. Zrůdy začaly vydávat zvuky jako kdyby je někdo na nože bral a najednou se rozplynuly. Ze zatáčky se vynořil vlak,  který začal přibrzďovat. Za nepříjemného skřípění brzd se vlak konečně zastavil. Z něj vystoupil průvodčí jako by nic a spustil na Petra:  „Co se tady válíš ty feťáku jeden, tahle stanice už přeci dávno nefunguje, buďto koukej rychle nastoupit nebo se tady můžeš válet dál jako prase“ . Petr na nic nečekal a vstoupil do vlaku. Celou cestu se mu ale zdál zvláštní sen. Byl jako by v tom stejném městě, ale asi tak v roce 1941.

Stanice byla čistá a upravená. Venku zrovna probíhaly oslavy nového roku,  když v tom se ozval  zvuk nepřátelských bombardovacích letadel. Všichni občané začaly zběsile panikařit a hledat úkryt ale už bylo pozdě. Z letadel začaly za doprovodu pískavého zvuku padat bomby. Nikdo to nepřežil. Město bylo rozbombardováno a zapomenuto. Petra probudil hlas, který oznamoval,  že příští stanici bude vystupovat. Týden po této události Petr na internetu hledal informace ohledně tohoto městečka.  „Temná Úžlabina“  kulturní centrum, okolo nového roku v roce 1941 rozbombardováno německými bombardéry a následně zapomenuto. Petr byl v šoku. Tohle přesně se odehrálo v jeho snu. Od té doby Petr po této události již nikdy nikam necestoval, ale na to co odehrálo v tom děsivém městečku již nikdy nezapomněl. 

 

Konec

 

Sdílejte článek

Nový komentář