Podivné město, 1. část


Petr byl jako mnoho dalších lidí vášnivý cestovatel. Dnes byl krásný slunečný víkendový den a proto se rozhodl, že si zajede do městečka, kde se prý dá najít mnoho zajímavých památek. O tomto místě už četl v novinách a proto byl už ve vlaku celý natěšený a netrpělivě postával u vlakových dveří koukající se z okna a napínajíc sluch očekával kdy mu informační hlas oznámí název jeho cíle. Z rezavého reproduktoru se chraplavým hlasem ozvalo jméno jeho cíle: „Temná Úžlabina“.

Petr natěšeně vystoupil z vlaku, ale jakmile se rozhlédl po nádražním dvoře zůstal zaraženě stát. Nikdo zde nebyl. Petr zde čekal plno veselých turistů, rodinek a mladých párů, ale stanice byla pustá a prázdná. Všechno bylo rozbité, oprýskané a pokud ho zrak nešálil tak dokonce i ohořelé. Rozhlédl se jestli přeci jen někoho nezahlédne. A vida! Povedlo se, za umaštěným okýnkem a šedivým závěsem zahlédl nejasnou siluetu. I když dotyčnému neviděl do tváře měl takový nepříjemný pocit že se na něj upřeně dívá.

Rázným krokem tedy vykročil k okýnku ve kterém stále nehybně stála ona tajemná silueta, když se však přiblížil nepatrně se pohnula. Petr přišel k okýnku a do nepříjemného ticha promluvil: „Dobrý den , omlouvám se že ruším, ale četl jsem o vašem kulturním městečku v novinách a jelikož zde nikoho nevidím tak vás prosím jestli byste mi jako cizinci neprozradil nějaké zajímavé kulturní body“. Místo očekávané odpovědi se však ozvalo jakési podivné zabručení a silueta zmizela za zdí. „Hm, tak ti moc děkuji , ty vstřícnej imbecile“,  Poslal Petr nadávku na účet onoho neznámého a vkročil do nádražní budovy.

Uvnitř to bylo cítit zatuchlinou a starobou a až na drobné detaily jako špinavé oprýskané dlaždice a obstarožní plakáty sdělující reklamy na nejrůznější nesmysly to tu vypadalo stejně jako venku. Petr si prohlédl plakáty, které oznamovaly nesmysly jako mýdlo za 2 haléře, čerstvý chléb v pekárně u  „U mlsného Kuchtíka“  a podobné pitomosti , Petra však jako cestovatele a obdivovatele historie ty plakáty zajímaly spíše jako historickou zajímavost protože mýdlo za 2 haléře se už dnes jen tak nevidí. Potom ale jeho zrak upoutalo něco hodně podivného.

Těsně vedle dveří vysel oprýskaný plakát, na kterém se viditelně projevil zub času. Na plakátu byla typickou dobovou kresbou namalována upravená, vesele se usmívající holčička která v rukou držela dort s nápisem  ,,Vzhůru do nového roku 1935“. Hm, tady se asi moc o aktuality nestarají pomyslel si Petr. Co ho však na plakátu zaujalo byl její obličej. Před lety mohla vypadat roztomile, ale dnes, dnes byly místo roztomilých dětských očí jakési neforemné prázdné bílé kruhy, které byly  konturovány a ohraničeni špínou a prachem, takže dohromady s usmívajícím se obličejem tvořili jakousi pekelně se šklebící grimasu. Nebyl to hezký pohled a tak Petr odvrátil  zrak. Rozhodl se tedy, že odejde z téhle nepříjemně a ponuře vypadající stanice a konečně se podívá do města.

Jak on sám s oblibou říkal, bude pátrat na vlastní pěst. Uchopil tedy zrezavělou kliku, když však do dveří něco zvenčí narazilo. Petr se neudržel a uklouzl na vodě smíšené s plísní která odkapávala ze stropu. Podíval se ke dveřím ze kterých tryskem vyběhla stará shrbené babka v šátku a s holí.  ,,Nestalo se ti nic synku“?  promluvila na něj starostlivým hlasem. Co to do vás vjelo ženská osopil se Petr. Nic mi není. Babka si radostně odfrkla, když se však Petr zvedl ze špinavé, vlhké a chladné země naskočil jí na obličeji nepřítomný výraz a sípavým hlasem pronesla: ,,Síly zla zde vládnou , rychle odsud odejdi chceš-li si zachránit život“. Jakmile to dořekla tryskem vyběhla ven na nástupiště a zmizela kdesi v křoví.

Petr začínal být naštvaný, uchopil kliku a chystal se trhnout s dveřmi a konečně vyjít ven z téhle zatracené budovy na čerstvý vzduch. Když byl v polovině trhnutí, uslyšel za sebou zvuk praskajícího dřeva. Otočil se a spatřil něco strašného. Ve dveřích které vedly z místnosti, kde se prodávaly lístky a získávaly informace a kde měl být ten podivný průvodčí byla díra, ze které čouhala šedobílá vychrtlá ruka s dlouhými špinavými a žlutými nehty, která šmátrala po zrezavělé klice. Petrovi došlo, že toto setkání asi nebude přátelské a tak hledal něco, čím by se mohl bránit. Jeho zrak utkvěl na v rohu opřené lopatě. Petr neváhal a rychle pro ni doběhl, uchopil ji, postavil se přede dveře a zaujal bojový postoj.

Sdílejte článek

Nový komentář