Piko zabíjí
12. 01. 2010 / autor: Jamall22 / kategorie: Hororové povídky
Udýchaný tramp doběhl až do samého středu lesa a usadil se za pařez. Těžce oddechoval, když z kapsy své šusťákové bundy vytahoval igelitový pytlík plný bílého prášku. Natáhl ruku a začal na ní rýsovat lajnu. Pak následovalo už jen dlouhé nasátí drogy do nosních dutin obyvatele lesa.
Docházejí mi síly. Přebytek metamfetaminu v mé krvi, těžký pytel přehozený přes mé rameno, intenzivní tlukot srdce, krev, která doslova pulzuje v žilách a černočerná tma kolem mě, je toho příliš. Slyším policejní sirény a hlasy. Jdou po mně! V igelitovém pytli, který leží na mých bedrech je ukryto mrtvé tělo. Mrtvé tělo mého dealera pervitinu Dillona. Měl si kurva uvědomit, že když odmítne prodat další dávku podnětlivému feťákovi jako jsem já, tak to nedopadne dobře. Stačilo jen pár bodných ran. Divím se, že moje rozpíchané a vyzáblé ruce byly něčeho takového ještě schopné, skoro už ani neudržím stříkačku. Jo, to by mi pomohlo, sundat pytel ze zad a šlehnout si. Zaplavilo by mne neuvěřitelné blaho. Ne, nesmím tomu podlehnout, nejsem sice silnější než droga, ale nejdřív musím tělo skrýt někde v tomhle zkurvenym lese. Pak si dám a všechno bude zase dobrý. Když jsem už u tý retrospekce, dochází mi, že poslední tři roky mýho bytí na tomhle prohnilym světě jsem nevěnoval ničemu jinýmu než piku. I hygienu nebo jídlo odsouvám do pozadí. Kdy já vlastně naposledy jedl? Můj hlad bohatě zasytí péčko. Můj život, moje závislost, moje zhouba. Pytel se mi zdá čím dál tím těžší, není už čas ho položit? Už musím být dost daleko. Tenhle les je nekonečný. Policejní sirény už odezněly, ale hlasy vnímám pořád. Vydali se mě hledat? Ano! Už jsou tady! Slyším dupot! Jsem v pasti!
Na zem dopadla dvě těla, jedno zabalené v černém igelitovém pytli a jedno přeťaté vedví.
Nad těly se zubil zarostlý tramp se sekerou v ruce.


Na hlavní stránce to akorát zabírá místo povídkám, nad kterými autor stráví čas a myslí je vážně.