Byla tma, půlnoc, lesem procházel mladý muž, na zádech nesl baťoh. Po chvíli si sedl na pařez, vytáhl z baťohu flašku vody a loknul si. Levou rukou si protřel obličej, vzdychl.
Musí jít dál, je jen otázka času než ho dostanou. On je, ale nenechá, aby ho dostali, sáhl do kapsy a vytáhl nůž. Má vůbec proti nim šanci. Zdálo se mu, že je znovu zaslechl.
„Už ho skoro máme.“
Dohánějí ho. Ne, už nebude utíkat, počká.
„On se nebojí.“
Ví, že si s ním budou hrát. Muž tiskl v ruce nůž.
„Prosím nechte mě, nic jsem vám neudělal.“
„Necháme ho?“
„To nejde, nemůžeme ho nechat.“
Muž vykřikl. „Co jsem vám udělal?“
„Nic jsi nám neudělal.“
„Tak proč? Proč já?“
„Necháme ho?“
„Nejde to.“
„Proč to nejde, proč?“
„Tak pojďte.“
„Je vyjmečný.“
„Ano, je vyjmečný nebojí se.“
„Je vyvolený.“
„Musíme.“
„Necháme ho, když je vyvolený.“
„Nechte mě, prosím.“
„Nemůžeme.“
„Tak si pro mě pojďte.“
Uběhlo pět minut, muž svíral v ruce nůž a čekal.
„Tak, kde jste? Proč nejdete? Bojíte se?“
Na poslední otázku si v duchu odpověděl sám. Oni se nebojí, oni si s ním hrají.
„Rozhodli jsme se, že tě necháme, když nám dokážeš svoji vyjmečnost.“
„A jak?“
„Máš ten nůž, tak se pořež.“
„Cože? Proč?“
„Dokaž nám, že jsi vyvolený.“
„A pak mě necháte?“
„Ano necháme.“
Udělal nožem na levé ruce pět červených čar. Bolelo to.
„Je vyvolený.“
„Udělal to.“
„Skutečně vyvolený.“
„Necháme ho?“
Muž s napětím čekal.
„Nemůžeme ho nechat.“
Levá ruka už byla od krve. Muž začal křičet.
„Co jsem vám udělal? Tak vy chcete moji krev? Krev? Krev?
Pravou rukou se rozmáchl a nůž projel muži do stehna, tam a zpět.
„Ááá.“
Cítil obrovskou bolest a klesl k zemi. Na nohu se už nešlo postavit. Ležel.
„Nemůžeme ho nechat, nejde to.“
„Ááá. Co jste to za lidi“
„Řízni se do krku.“
„Řízni se do krku.“
Muž náhle zahlédl světlo baterky. Pomalu se k němu přibližovalo.
„Tati.“
jedna z mála povídek na tomto webu které nedávají smysl…
no abych pravdu řekla nepochopila jsem z toho skoro nic možná jsem blbá ale nevím o co jde.
Tvé povídky se mi vždy líbily, ale tohlensto není povídka. Zkus napsat něco na styl tvého slavného Neviditelného.
Ve fantazii se sice meze nekladou, ale občas by to neuškodilo. Tohle byl asi jenom nějakej úlet, protože vím, že umíš vytvořit i lepší věci.
nic proti chlape, ale todle sem teda nepochopila 😀 ale mozna je to jenom moje osobní mezera…
Eraserhead: Máš pravdu, měl jsem to napsat jinak, tak aby na to čtenář přišel sám, že hlavní hrdina trpí schizofrenii…
see-sawandrew: Problém je v tom, že mě nebaví psát dlouhé věci, tohle jsem psal asi hodinu. Příště se pokusím napsat něco delšího…
Ha, já věděl, že popletu ty dlouhá i…
taky těsně vedle, Erasere…. správně je to “VÝJIMEČNÝ”
No, nápad je to vcelku zajímavý a provedení by taky nebylo špatné, kdyby jsi celou pointu neprozradil už názvem povídky. Kdyby se to nejmenovalo tak, jak se to jmenuje, bylo by to dost zajímavé, napínavé a v samotném závěru překvapivé čtení. Ta forma se mi k danému tématu zdá dobrá, vytváří jakési napětí, které by dobře vyvrcholilo. Ale jak říkám, celý jsi to doslova posral tím názvem, ten bere veškeré to napětí, kazí překvapení a celou tu povídku háže pod stůl. A jo, píše “VYJÍMEČNÝ”!!!!!!
Sorry, Stane, ale tohle ne… je hezké, že ses rozhodl napsat o paranoidní schizofrenii a pravděpodobně jsi o ní také něco napsal. Jenže jsi ennapsal povídku, napsal jsi vlastně docela bezobsažný rozhovor, není to zhola nic… piš povídky, piš příběh, nikoli pár tématickcýh řádků na téma, které tě nějakým způsobem zaujme.