Oči plné hladu

přečteno: 649x

tisknout článek

Asi osmiletý chlapec se nimral v napůl syrovém mase, které „vařila“ jeho o dva roky starší sestra. Rodiče byly už nějakou dobu pryč, a on se obával, že se nevrátí. otec odešel před týdnem lovit a když se dva dny nevracel, matka ho šla hledat. Možná je roztrhala zvířata, možná vojáci, kterých je teď všude plno. Občas okolo domu padl nějaký ten výstřel a dítěti se honily hlavou Věci…Obrazy toho co asi dělají vojáci (nebo zvířata) jeho rodičům. Udělalo se mu zle, což zapříčinilo, že celý svůj oběd vrátil.

„Sakra,“ zašeptal a utekl do svého pokoje, jako by si myslel, že ho to zachrání.                                            Sestra někam zmizela. V poslední době takhle mizí často… Není divu, řekl si, i já bych vypadnul z týhle smradlavý, plesnivý chatrče. To by ale znamenalo, že mě zajmou nebo na místě odstřelí. Rozhodl se tedy sestru najít. „Dům“ nebyl moc rozsáhlý, prohledávání zabralo sotva deset minut. Zbývala poslední místnost. Tahle místnost jim fungovala jako…lednice…lepší slova pro to nemám. Když nebude tam…tak utekla do lesa. Pomalu otvíral vrzající dveře. Pak uviděl to dílo zkázy.

Za dveřmi viseli jeho rodiče pověšení na háky jako prasata. Otec byl ohlodán do kosti a nezbývalo na něm skoro žádné maso. Z obou bylo odřezáno spousty tkáně a z jejich břich jež již nic nepokrývalo vysely střeva. Jejich žaludky se bezvládně pohupovaly.

Chlapec se díval nemohouc popadnout dech. Začal křičet. Avšak jeho křik umlkl v dávivém zvuku. Chtělo se mu blít, ale nemohl…neměl co. Zíral na těla a z úst mu odkapávala žluč. Bože, co jsem to udělal, poletovalo u hlavou. Došlo mu, že jeho obědy…večeře…byli oni. Za sebou zaslechl kroky a trhl s sebou. Ohlédl se. Stála tam jeho sestra s rukama za zády.

„Tys to věděla?“ zeptal se jako by mu to ještě nedocházelo.

„Chtěli udělat to samé nám,“ odpověděla prostě.

,,To by neudělali!“ vzkřikl.

,,Vojáci vylovili všechna zvířata. Jediný zdroj jídla je to…co je v domě. V noci jsem otce podřízla a udělala z toho sebevraždu, vypadalo to, že by raději zemřel, než aby zabil nás. Ráno ho našla matka a uklidila ho sem, pak nám řekla, že odešel lovit.  Po několika dnech se na mne ale začala divně dívat. Bylo mi jasné, že musí zmizet. Zabila jsem ji stejně jako otce. Nedokážeš si představit jak bylo těžké jí sem dostat. A teď…“

Švihla rukou kterou měla za zády. Do krku jejího bratra zajel nůž a chlapec začal vydávat chrčivé zvuky a skácel se dozadu, přičemž srazil otcovo tělo, které se naň zřítilo. Jeho sestra se k němu vrhla a s triumfálním výrazem v obličeji mu hlavu opižlala z krku Hlava ještě otevřela oči. To jako by jí probudilo, a se znechuceným výrazem ji odhodila. Pak se rozhlédla kde je a začala křičet, to se však změnilo ve smích…smích sadistického dítěte.

O několik dní později nalezli vojáci v lese chatrč. Když otevřeli dveře nalezli na podlaze lidskou tkáň a krev. Postupovali domem, když zaslechli zvuk. Došli k místu ze kterého vycházel a nalezli otevřené dveře za kterými na třech tělech klečela desetiletá…zrůda. Ústa zamazaná krví a v ruce ohlodanou nohu…ve značném stádiu rozkladu. Jeden z nich k ní přistoupil blíže, ale jen tak tak se stihl vyhnout hozenému noži. Druhý vytáhl vlastní zbraň a vypálil jí kulku do čela. Těsně před tím, než dopadla na zem, objevil se jí ve tváři sadistický úšklebek. Dům byl spálen i s mrtvou rodinou. No co…jsou to jenom lidé.