Neviditelný II


O dvacet let později.

 

Vašek právě křtil svého prvorozeného syna. Dal mu jméno Petr po svém otci, kterého ztratil v šesti letech. Vašek byl velitelem městských stráží, dbal na pořádek ve městě a okolí. Své smutné dětství už zapomněl. Po ztrátě otce se jeho matka rozstonala a do roka zemřela. Vaška si vzali k sobě matčiny rodiče a vychovali ho. Nyní se účastnili křtu svého pravnoučka.

***

Ve studni byl pouze jeden tvor. Ostatní tvorové kolem něho již zemřeli dříve. Nejdéle s ním vydržela mladá shrbená tvorka. Byla to ta tvorka, o kterou se staral. Bohužel před pěti lety zemřela a od té doby byl tvor sám. Jeho mysl byla rozpolcená, byl v ní hlad, ale i pomsta. Ani cizinců již ve městě nebylo, pouze pověrčiví lidé házeli tvoru, kterého to drželo při životě.

Parta hochů se rozhodla, že prozkoumá tajemnou studni. Přivázali si k nedalekému stromu lano a jeden z nich se spustil do studny. Tvor zpozorněl. Bylo to poprvé, co někdo z lidí vlezl do studně. Hoch na dně studně cítil mrtvolný pach, zvedal se mu žaludek a začal zvracet. Z ničeho nic ho tvor chytil za ruku. Hoch vykřikl, tvor uchopil kámen a jednou ranou mu rozťal lebku. Ostatní nahoře vida co se stalo, rychle se rozeběhli pryč, zapomenouc na lano. Tvor si všiml lana a s námahou se začal škrábat nahoru. Šlo to velmi těžko, použil nohy, ruku i zuby. Když se dostal až nahoru, ihned se rozběhl ke stavením.

***

Mezitím hoši zburcovali skoro celé město. Téměř všichni včetně starosty utíkali ke studni. Plály pochodně. Starosta si všiml lana a uvědomil si, že se zmrzačený člověk mohl dostat ze studně ven. Za celá léta pocítil starosta poprvé úzkost a strach.

„Přiveďte velitele městských stráží“ rozkřikl se „ a zavřete město, nikdo se nesmí dostat dovnitř ani ven“.

Ke starostovi přiběhl učenec Hek.

„Pane je s námi konec, už to není člověk ale je to zvíře, stvořili jsme hladovou bestii, která nás bude chtít zabít“.

„Nikomu to neříkej Heku“ řekl starosta.

„To tajemství si poneseme oba do smrti.“

Lidé se začínali rozcházet. Většina se vracela do svých domovů, někteří diskutovali venku.

Vaška zbudilo bouchání na dveře. Šel se rychle podívat co se děje. Otevřel dveře a viděl tam dva strážce.

„Musíte jít s námi do města veliteli“ řekl jeden z nich.

„Co se stalo tak důležitého, že mě budíte v tak pozdní dobu“ ptal se Vašek.

„Starosta pro vás rozkázal, protože došlo ve městě k vraždě.“

„Dobře počkejte deset minut, musím říct ženě, co se děje.“ Vašek se rozloučil s ženou a vypravil se s vojáky do města.

***

Tvor pobíhal po ulici. Uvědomil si, že ho ostatní lidé nevidí.Zpomalil. Před sebou spatřil dva lidi. Zastavil se před nimi a pozoroval je.

***

Dvě stařeny mezi sebou rozmlouvali.

„Co si o tom myslíš Heleno“ ptala se první stařena druhé.

„Myslím, že ta studna Ďáblova toho hocha zabila.“

„Ten kluk si to udělal sám“ namítla druhá. „Nemusel vůbec do té studny lézt. Seslal na celé město prokletí“ musíme se modlit.

„Mám strach“ řekla Helena.

„Prosím tě, proč ty, vždyť jsi toho tvora chodila denně krmit.“

„ Nemám strach o sebe, ale o rodinu.“

***

Tvor se stále na lidi díval, vůbec jim nerozuměl, jejich řeč už dávno zapomněl. Najednou začal pociťovat vůči lidem nenávist. Přiskočil k jednomu člověku a škubl mu s hlavou. Stařena se sesunula k zemi. Vida druhá stařena, jak její dlouholetá přítelkyně k zemi klesla, rozhodla se utéct. Udělala však pouze tři kroky. Tvor s ní udělal tu samou věc, co s první babiznou. Dostavil se pocit uspokojení.

***

Mezi tím se konala v domě starosty tajná schůzka. Sešli se tam starosta, Hek a jeden strážce. Starosta promluvil ke strážci.

„Ještě dnes se musíš vypraví do Prahy.“

„Ano pane, a co mám v Praze dělat“ zeptal se strážce.

„Najmeš tam ty nejlepší bojovníky a lovce démonů.“ V tu chvíli se začal smát Hek.

„Jakých démonů, byl to člověk, tu bestii jsme z něho udělali my.“

Starosta se strážcem ho, ale vůbec nevnímali.

„Mohl by ste mi dát na cestu pár zlaťáků“ řekl strážce.

„Lovci budou chtít vidět, že jim dobře zaplatíme.“

Starosta se odebral k truhle. Otevřel ji a vyndal z ní měšec zlaťáků. Hodil měšec strážci. Strážce se usmál.

„Přivedu vám ty nejlepší“. Vstal vyšel z domu, osedlal koně a hned se vypravil do Prahy. Hek odešel taky, pospíchal co nejdále od města. Bylo mu jedno kam jde. Vnímal svoji vinu, vnímal co stvořil. Starosta šel na ulici, čekal co se bude dít.

Tři muži se blížili k městu. Před bránou se zastavili.

„Otevřete bránu“ křikl Vašek. Brána se otevřela a muži vjeli dovnitř. U studny se zastavili a seskočili s koní. Kolem studny bylo pár lidí, mezi nimi byl i starosta.

„Co se tady stalo“ zeptal se Vašek. Lidé mu vylíčili co věděli.

„Co si o tom myslíš ty, starosto? „ Starosta jen pokrčil rameny, předvedl udivený pohled, jen ty oči mu lhaly.

Ze tmy se ozval ženský křik. Někdo křičel „vražda.“ Ke studni doběhla vyčerpaná Kopecká a začala křičet k davu.

„Lidičky utečte z města, vzadu jsou dvě mrtvoly.“ Nastala panika, lidé utíkali k domovu. Vašek Kopeckou okřikl.

„Nedělej zbytečný povyk ve městě a radši nás doveď k těm mrtvolám.“

Kopecká šla vpředu, za ní šli Vašek, starosta, stráže a pár zvědavců. Došli k tělu. Kopecká se začala křižovat. Vašek ji odstrčil a poslal domů. Prohlédl obě těla, viděl, že mají zlomený vaz. „Zná je někdo“ křikl do davu. Vystoupil kovář Pešek.

„Vím kdo to je, je to Helena Habrová a Alžběta Hutterová, známá u lidí jako porodní bába.“ Vašek zvážněl. Věděl, že mu starosta lže, před chvílí to bylo vidět v jeho očích.

Ukliďte ty báby“ rozkázal stráži. Přistoupil ke starostovi.

„Musím s vámi mluvit.“ Starosta poznal, že bude muset část pravdy rozkrýt.

***

Celé to z povzdálí pozoroval ještě někdo. Viděl jak nakládají jeho oběti a odnášejí je. Znovu pocítil tu touhu zabíjet. Věděl, že ji dlouho nebude moci potlačovat, byla silnější než on.

***

Vašek, starosta a tři biřicové si sedli kolem stolu u starosty doma.

„Pověz mi pravdu, starosto, pronesl Vašek.“ Na starostovi bylo vidět, že se mu moc nechce mluvit.

„Vše začalo již více než před třiceti lety. V té době jistý magistr vysokého učení se dostavil do města. Byl smrtelně nemocen a snažil se ve městě nalézt svého synovce Heka, aby mu předal návod na výrobu tajemného lektvaru. Heka nalezl , předal mu návod lektvaru, ale již mu nestihl říci, k čemu a jak návod použít. Zemřel. Hek se rozhodl lektvar namíchat. Když byl lektvar hotov, zastavil se s ním u mě, jestli bychom ho nemohli vyzkoušet na nějakém vězni. Já jsem souhlasil. Lektvar jsme dali vypít vězni, které byl odsouzen na smrt. Poté, co vězeň lektvar požil, zmizel. Nevěřili jsme vlastním očím. Nejdříve jsme si mysleli, že jsme odsouzence odeslali na jiné místo. Poslal jsem jednoho strážce do cely, kde se před chvíli nacházel vězeň. Bohužel naše domněnka, že vězeň byl na jiném místě, byla mylná. Jakmile strážce vstoupil do cely, okamžitě klesl k zemi. Něco mu zlomilo vaz. Zamkl jsem celu. Měli jsme podezření, že se vězeň stal neviditelný. Chtěli jsme si to ale potvrdit, proto jsem do cely hodili jídlo. Druhý den se podezření potvrdilo, jídlo tam nebylo. Vězně jsme nechali týden bez jídla a pití. Během týdne bylo slyšet z cely křik a žadonění o vodu a jídlo. Po týdnu, když jsme otevřeli celu, nalezli v nicotě mrtvé tělo. Po dvou týdnech jsem si uvědomil, že by se dalo na lektvaru slušně vydělat. Nechali jsme tři vězně spustit do studně a nechali je vypít lektvar. Zneviditelnili se. A to je celý příběh.“

Vašek celou dobu pozorně poslouchal , nezdálo se mu ve vyprávění pár věcí a proto se začal starosty vyptávat.

„Jak je možné, že se nevyškrábali ze studny ven, proč nemluvili a jak mohli vydržet tolik let ve studni.“

„Ještě před spuštěním do studně jsme jim usekli ruku a vyřízli jazyk, a proč vydrželi ve studni tak dlouho, to nevím.“ Starosta nechtěl Vaškovi říkat, že tam bylo vhozeno nejméně třicet lidí, a že mezi nimi byli i Vaškův otec a sestra. Chvíli bylo v místnosti ticho.

Vašek pravil „pokud je pravda co říkáš, už to dávno není člověk, ale zvíře, které musíme zneškodnit než zabije více lidí. Začneme hned z rána, ale nejdříve starosto musíš říci lidem, že jsi toho tvora stvořil.“

Starosta se začal smát.

„To nemůžu, všichni lidé z města by mě ukamenovali.“

„Nikdo nikoho kamenovat nebude, o to se postarám“ pravil Vašek. Nato rozkázal strážci svolej všechen lid na náměstí, kde starosta promluví. Strážce vstal a šel vyplnit rozkaz. Starosta seděl a tupě hleděl na stěnu. Vašek se zbytkem stráží vyšli na ulici.

Za dvě hodiny později bylo náměstí zaplněno do posledního místa. Všichni netrpělivě čekali co se bude dít. Vašek diskutoval se strážci, jednomu z nich řekl „už je čas, dojdi pro starostu.“

Strážce uposlechl rozkaz svého velitele a šel do starostova domu. Za malou chvíli se vracel zpět, byl sám. Když ho uviděl Vašek znervózněl.

„Veliteli starosta se oběsil, asi neunesl svou vinu.“

„Předstoupím tedy před lid já, řekl Vašek.“

Vašek vypovídal svými slovy to, co mu řekl starosta. Lidé byli udiveny a starostu proklínali. Vašek zakončil proslov následně – „chci aby všichni občané opustili ráno město, toto opatření platí na týden. Do té doby počítám, že se nám tvora podaří zneškodnit. Proto ihned všichni odejděte domů, sbalte si věci.“ Vašek domluvil a lidé se rozešli.

***

Byl unaven. Před sebou zahlédl stodolu, vlezl do ní a položil se na seno. Pomalu usínal. Uslyšel hluk. Z rohu vylezlo malé štěně a štěkalo. Stejně jako lidé nemohlo tvora vidět, ale oproti nim ho cítilo. Tvor chytil štěně, které začalo bolestně kňučet. To tvora rozčílilo a mrskl štěnětem o zeď. Na zdi se objevila rudá skvrna. Bylo ticho a tvor znovu ulehl. Konečně se mu dostalo tíženého spánku.

***

Ráno byli lidé po jednom vypouštěni z města ven, mělo se tím zabránit útěku tvora. Okolo deváté hodiny zůstalo ve městě pouze deset strážců, pět dobrovolníků a Vašek. Dle Vaškova rozkazu se rozdělili na čtyři skupiny. Pět dobrovolníků nechal pohromadě a poslal je prozkoumat severní část města. Tři strážce poslal na jih, tři na východ a sám se vydal se třemi strážci na západ.

***

Vzbudil se. O kus dál leželo mrtvé tělo štěněte. Už si nepamatoval, že štěně usmrtil. Jeho mysl žila přítomností. Ucítil sucho v ústech. Vyběhl ven před stodolu. Před sebou uviděl psí boudu a vedle ní misku s vodou. Celou ji naráz vypil. Žízeň už ho netrápila. Znovu začal pociťovat únavu, proto se vrátil zpátky do stodoly. Uviděl štěně a zaslintal. Za chvíli nezbylo ze štěněte vůbec nic. Nyní napitý a nasycený tvor ulehl na seno a usnul.

***

Pět dobrovolníků, kteří vyrazili na sever, byli většinou dobrodruzi. Každý z nich byl ozbrojen vidlemi a za pasem měl nůž nebo srp.

Druhá skupina tří strážců, kteří se vydali na jih, byli zkušení strážci, kteří byli již dlouho ve službě. Ozbrojeni byli kopím a dýkou za pasem.

To třetí skupina, která se vydala na východ, byla pravým opakem druhé skupiny. Byli to mladí strážci, kteří byli krátce ve službě. Nejraději by z města utekli, ale přísaha, kterou podepsali jim v tom bránila. Též byli ozbrojeni kopím a dýkou.

Poslední skupina nebyla také moc silná, ale jelikož je vedl velitel stráží, jejich úroveň dosahovala kvalit druhé skupiny. Šli na západ. Ozbrojeni byli stejně jako druhá a třetí skupina. Pouze Vašek měl místo kopí meč.

Skupina dobrovolníků dorazila ke kovárně. Jeden ji šel prozkoumat. Tak pokračovali se všemi domy při cestě. Dobrovolníci na nic nenarazili. Dle Vaškova rozkazu se měli všechny skupiny večer vrátit ke studni. Dobrovolníci se vraceli dřív, protože svůj úsek měli prozkoumaný a chtěli se ještě posilnit v hostinci, který se nacházel nedaleko studny.Ani druhá a čtvrtá skupina na nic nenarazila a vracela zpět ke studni.

Třetí skupina prohledávala svou určenou trasu ledabyle. Místo hledání spíše v domech kradli a pili víno, které se tam lidé zanechali. Už jim zbývala pouze jedna budova, byla to stará stodola. Plni úsměvu a posilněni vínem vešli dovnitř.

***

Uslyšel rachot. Před sebou spatřil tři lidi. Vstal. Všiml si jak lidé ukazují na seno, kde jedl.

***

„Vidíš to, je tam krev.“ Strážci chytli okamžitě pevně kopí. Dostávala se jim do mozku znovu střízlivost. Začali kopím sekat před sebe a přibližovali se ke krvi.

***

Viděl jak se k němu přibližují. Ucítil pocit nebezpečí a sebezáchovy. Přiskočil k jednomu ze strážců, vytrhl mu kopí a vrazil mu ho do břicha. Strážce se ve smrtící agónii svalil k zemi. Když to spatřili dva kolegové, začali švihat kopím jako šílení před sebe. Tvor byl ale rychlejší, druhému strážci vytrhl kopí a vrazil mu ho do hlavy. Třetí strážce se dal na útěk. Tvor vytrhl prvnímu strážci z břicha kopí a hodil na třetího strážce. Kopí prolétlo strážci zády.

***

První přišla ke studni Vaškova skupina, následovala druhá skupina a po ní přišli opilí dobrovolníci. Sotva se drželi na nohou. Vaška to rozčílilo. Rozkázal strážím, aby dobrovolníky vyvedli ven z města, protože jim nejsou v takovém stavu nic platní a spíše by byli na obtíž. Poté co byli dobrovolníci vyvedeni před městskou bránu, stráže se vrátili ke studni.Čekali na třetí skupinu. Když se už stmívalo, začínali mít podezření, že se s nimi něco stalo.

„Musíme se vypravit na východ a zjistit co se stalo“ promluvil Vašek.

Byla temná noc. Skupina si na cestu svítila loučemi. Postupovala dům od domu. Okolo druhé hodiny večer došli ke stodole. Stráže již byli unaveni. Vašek poslal do stodoly jednoho z mužů. Za chvíli se vrátil a vypověděl, že našel druhou skupinu. Tedy co z ní zbylo. Skupina se vypravila do stodoly. Na zemi viděli tři těla, která měla uříznuté hlavy. Vedle těl byly do země naraženy tři kopí a na nich nabodnuté hlavy. Jeden ze stráží začal zvracet. Vašek ho poslal ven. „Pane chybí jeden nůž“, pronesl jeden za stráží.

Ano opravdu“ řekl Vašek.

„Spalte ta těla.“ Na těla byly vhozeny tři hlavy a seno. Vašek vzal pochodeň a kupu podpálil.Všichni vyšli před stodolu.

„Půjdeme“ řekl Vašek.Všichni šli až na jednoho, který seděl na lavičce a byl k nim otočen zády.

„Stráž“ křikl Vašek. Strážce vůbec nereagoval. Vašek se rozčílil a rozběhl se k němu. Když k němu doběhl, strčil do něho. Strážce se svalil z lavičky, měl v hrudi vražený nůž.

„Do zbraní“. Stráže okamžitě uposlechli. Panovala nervozita. Odněkud přilétlo kopí a prolétlo hrudí jednomu ze stráží.

„Je na střeše. Za ním!“ Všech pět začalo lézt na střechu.

***

Běhal po střeše jako zběsilý. Měl radost z nového zabíjení. Tato hra se mu líbila.

***

Postupně vylezli všichni na střechu. Střecha byla strmá, museli být opatrní. Vašek šel vpředu.

***

Viděl je. Rozběhl se k nim a do prvního z nich strčil. Muž s mečem spadl ze střechy na zem.

***

Vašek procitl. Obrovská bolest v jeho těle nebylo to nejhorší, jako zjištění, že stvůra postupně uřezávala skupině hlavy. Viděl, jak jednomu ze stráží se od těla oddělila hlava a byla naražena na kopí. Poslední tělo vedle Vaška bylo likvidováno. Vašek věděl, že musí utéct, byl na řadě. Chtěl vstát, nemohl. Necítil své nohy. Věděl, že je zle. Začal se plazit pryč. Na rukou se mu strhávala kůže, krev mu tekla proudem. Doplazil se k jednomu z domů a dostal se dovnitř. Vysílením omdlel.

***

Tvor měl radost. Už si nepřipadal jako nic. Narazil hlavu na kopí a šel pro poslední tělo. Nikde člověka neviděl. Zařval. Bylo po radosti. Vzal nůž a začal bodat do hlav.

Sdílejte článek

Nový komentář