Neopětovaná láska


Jeho hbité konečky prstů dopadali na tlačítka klávesnice obdivuhodnou rychlostí. Spolu s tykajícími hodinami vytvářeli jediný zvuk v jinak utichlém domě. On seděl na červeném kolečkovém křesle a jeho tvář osvětlovala bílá záře monitoru.
Kurzorem myši najel na nápis "vzkazy", vedle kterého stálo "1 nový." Jedním pohybem ukazováčku, otevřel složku a četl.

"ahoj pavle tady denisa. musim ti něco říéct dlouho jsem tood dalovala. no víš já sem se dotebe zamilovala nevěděla sem jak ti to říct."

Jakmile dočetl poslední řádek, již v hlavě přemítal, co by odepsal. "Ty jedna tlustá krávo, aspoň se nejdřív nauč psát a potom mi něco piš. Chodit stebou nebudu ani kdyby mi zaplatili zlatejma cihlama zdobenejma diamty.

Ne, ne, to je na ní moc drsný", pomyslel si. "Co takhle : Ahoj Deniso, doufám že se na mně nebudeš zlobit, ale už někoho mám a navíc mě nijak nepřitahuješ. Přeju ti hodně štěstí v dalších vztazích. S pozdravem Pavel."

Druhá verze se mu docela zalíbila, sice nebyla tak upřímná a pravdivá jako ta první, ale aspoň se Denisa nenaštve a snad to i při své malé inteligenci pochopí. "Jo, to by šlo, napíšu ji tohle," řekl nahlas, aniž by si to uvědomil.

Položil ruce na klávesnici a během několika málo vteřin sepsal svůj předem vymýšlený text. Ani jednou se přitom nepodíval na ruce, ani jednou nezastavil. Ostatně není divu, v práci nic jiného nedělal. Jako kancelářská krysa tráví celý den u počítače. Pak přijde domů a většinou koná to samé. Dnešní večer není jiný.

Klikl na nápis "odeslat" a do horního vyhledávače naťukal svou nejoblíbenější webovou stránku vůbec – www.facebook.com.

Zadal heslo a přihlásil se. Do svého současného statusu napsal : "Dneska to nestálo za nic, aspoň že jsem konečně doma. Za chvilku si půjdu něco poslechnout na mp3 a pak spát. Zítra je sobota, takže dřív jak v 11 mě tu neuvidíte. Dobrou."

Jak slíbil, tak i udělal. Vypnul počítač a po tmě šel do kuchyně, neviděl nic, jen obrysy nábytku a dopadající světlo pouliční lampy na svém linoleum. Měl žízeň. Otevřel lednici a vzal zní poloprázdnou krabici s mlékem. Zanedlouho již jeho ústa vyplňovala slastná chuť plnotučné dobroty.

Vrátil se zpátky do pokoje, ulehl na svou měkkou zdravotní madraci a teplou peřinou se přikryl až po ramena. Sluchátka si strčil do uší a pustil svou oblíbenou hudbu. Chvíli měl zavřené oči a vnímal jen hluboký hlas zpěváka znějícího v své hlavě, na nic přitom nemyslel. Pak nastoupil jeho oblíbený interpret, Bob Marley. Ten Pavla ukolébal lepé než sebelepší pohádka od sebelepšího vypravěče. Usnul a spal tvrdým spánkem.

Zdál se mu nádherný sen. Byl oblečený do drahého smokingu a v puse měl kubánský doutník té nejvyšší kvality. Seděl v nějakém luxusním kasínu a hrál poker. U stolu byl i jeho nerudný šéf. Pavlovi přišly karty – 2,4 v srdcích. Obvykle by to zahodil, ale jeho šestý smysl mu napověděl, aby dal all-in. To také udělal. Všichni složili, až na jeho šéfa. Otočili se karty, starý muž měl jasně lepší kombinací ESO & K mimo barvu. Přisel flop – ESO, K, J. Přesto, že jeho soupeř měl již dva páry, Pavel byl naprosto klidný. Eso i král byly v srdcích. Stačí ještě jendno srdce a bere všechno. Nadešel turn, karová osmička. Pavel znejistil, ztratil naději, byl zoufalý. Vždyť šanci na výhru měl pouhých 19%. Dýler zahlásil "River" a současně otáčel kartu.

Pavel se najednou probral, vzbudil ho nějaký rachot u vstupních dveří. Sedl si a sluchátka vyndal z uší. Zaposlouchal se, jestli to uslyší znovu, ale nic než tikot hodin neslyšel. Zase si lehl a pořád přemýšlel, jestli ta poslední karta byla srdcová. Chtěl se vrátit do svého krásného snu a obrat svého šéfa o ten pohádkový balík peněz. Věděl, že to nejde. Věděl, že se už nikdy nedozví, jestli by vyhrál.

Zase usnul, ale nic se mu nezdálo. Opět ho probudil nějaký rachot uvnitř jeho domu. Už neváhal ani sekundu, vstal z postele a sebral kus uraženého tága opřeného o kus zdi v rohu místnosti. Získal ho při jedné hospodské rvačce, které se zúčastnil. Původně ho tam chtěl nechat, ale řekl si, že jako suvenýr si ho vezme. Třeba se jednoho dne bude hodit. A měl pravdu, pravě teď se mu hodí. "To mě chce určitě nejakej sráč vykrást. Jen počkej ja ti dám ty hajzle", řekl si pro sebe a uražené tágo uchopil obouruč jako středověký těžkooděnec. Pomalu otevřel dveře a vyšel na chodbu spojující po levé straně kuchyň a po pravé obyvák. U vstupních dveří uviděl obrys mohutné postavy. V té tmě jí však neviděl do tváře.

"Ty jeden hajzle, udělám ti z rypáku rizoto", zařval svým hlubokým hlasem na podivnou osobu stojící u dveří, ale obrys se ani nepohnul.
"Pavle, ty jsi mi napsal, že te nepřitahuju, je to pravda?", ozval se ženský hlas ze tmy. Všechno mu najednou dosebe krásně zapadlo jako dětská skládačka. "Ta pošahaná kráva si přečetla můj vzkaz a ted mě přišla znásilnit nebo hůř, zabít !", pomyslel si.
"Deniso, jsi to ty ?"
"Ano Pavle, jsem to já"
"Co tady ksakru děláš, jak si se sem dostala?"
"Jako první jsem se ptala já, tak mi odpověz", přistoupila blíž a světlo pouliční lampy ozářilo její baculatou tvář.
"Ano je to pravda, nepřitahuješ mě, ale nevykládej si to špatně, si krásná dívka, ale já mám jiný vkus, tak promiň.", řekl nejistým hlasem.
"Ty mi lžeš Pavle, ty si nemyslíš, že jsem krásná. Poznám to na tobě, tak nelžl !"
Její odpověď ho zaskočila, nejraději by jí řekl, že je ta nejhnusnější kráva, kterou za svůj život poznal, ale strach mu to nedovolil.
"Jak chceš Deniso, nelíbíš se mi. Stačí ? A teď snad můžeš konečně odejít."
"Špatná odpověď', řekla a z kapsy vytáhla velký porcovací nuž na maso. Jeho stříbrnou čepel ozářilo světlo lampy.
"No doprdele", zamlumlal si pro sebe a tágo stiskl ještě pevněji.
Ta hora tuku se rozhýbala nebývalou rychlostí a běžela přímo vstříc Pavlovi. Před sebou držela porcovací nuž a řvala bojovný pokřik : "Uáááááááááá".
Pavel si nakročil pravou nohou a plnou silou máchl směrem před sebe. Tágo narazilo do Denisini lebky a všude se rozstříkla krev. Pár kapek přistalo i na Pavlovu tvář…Byla teplá.
Čeho si ale Pavel nevšiml, bylo že 100 kilogramů tuku právě padá jeho směrem. Již nestihl uskočit, mohutná postava Denisi ho zavalila. Ucítil neskutečný náraz bolesti. Podíval se dolů a uviděl napůl zabořený nůž do své hrudi. Z rány mu srčela krev a špinila jeho bílý koberec, na který spadl. Nebyl schopný slova, nebyl schopný pohybu. Jen tam tak ležel a pomalu z něj prchal život.

Konec

Sdílejte článek

26 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    voodoo 26 února 2010 v 09:01

    Otřepané téma nepříliš dobře zpracované, možná ses chtěl pokusit o takový ten humorný, vulgární styl, ale mně to zanechalov ústech jen nahořklou pachuť. S takhle stroze načrtnutými charaktery nemáš na to, abys rozehrál pořádně nadupaný příběh. Přidal jsi dost chabou pointu…no prostě to celé nedávalo smysl, ale to si určitě uvědomuješ.

     

  2. Profilový obrázek
    Jamall22 24 února 2010 v 15:23

     Pavel: Ale no tak, nepříjde ti pod úroveň dospělého člověka (pokud je tvé datum narození v profilu pravé) chytat takhle trapně lidi za slovo? Navíc fráze “až tak moc tě nežeru” je v uvozovkách, ale kritizoval jsem vlastně tvou jinou povídku, už si nevzpomínám na název, ale napsal jsem tam, že je to totální paskvil…a je takřka nemožné chválit povídky někoho kdo kritizuje povídky tvé…a to i kdyby se ti ty povídky líbily (neříkám, že jo, ale zadostiučinění je věc, ke které má sklon řada lidí)

    Columbo: Jen chci abys věděl, že i přes dost nechvalnou kritiku ti fandím v další tvorbě, jak už jsem v některém svém komentáři avizoval.

  3. Profilový obrázek
    Columbo 24 února 2010 v 15:13

    Tak jsem si přečetl pár komentářů a s odstupem času vám musím dát za pravdu. Příště víc popřemýšlím o příběhů a postavách. Co se gramatiky týče, tak jsem si chyby chtěl opravit, ale na tohle serveru to bohužel po vydáni není možné. V budoucnu si to pořádně překontroluju, aby z toho nezvnikl takový patos…Jinak, díky za rady a komentáře, pokusím se z nich poučit. 

  4. Profilový obrázek
    Eraserhead 24 února 2010 v 11:47

     No… Tykající hodiny mě rozesmály natolik, že jsem myslel, že to už nedočtu. S překlepy a špatným pravopisem (linoleum se normálně skloňuje, takže klidně mohlo být napsáno “na svém linoleu) je tady jeden podstatný problém, nemyslím si, že by každý/á spisovatel/ka dokonale znala pravopis svého jazyka a nedopouštěli/y se překlepů. Navíc, v redakcích časopisů a nakladatelství jsou na to korektoři/rky, kteří/é na to dávají pozor a po autorek/autorkách to opravují. Tady to nedělá nikdo a občas to vypadá, že to nedělají ani autoři/autorky zdejších povídek. A pak to vypadá tragicky, mnohdy tak, že to fakt kazí dojem z celé povídky. V téhle jich je fakt dost a vystupují do popředí o to více, že se špatný pravopis v povídce řeší.

    Celkově povídka není napsaná špatně, má to nějakou strukturu, občas jde vidět nějaká hra se slovy, máto úvod, zápletku, vyústění (což některé povídky tady nemají vůbec!!!!).

    Má však dost negativ – 1) podle mě zbytečně moc dopodrobna rozepsaná pokerová (doufám, že byla pokerová) hra, v tak krátké povídce jsi se zbytečně moc rozepsal o naprosto nepodstatné věci; 2) dost antagonistické pocity mám z toho “Konec”, nevím jestli mě to pobavilo, nebo naštvalo, že to tam je. Proč? Myslíš, že nepoznáme, že to skončilo? 3) pointu příběhu v souvislosti s prvními řádky povídky nastíní již samotný název a to je chyba, přicházíme o překvapení 4) příběh samotný je dost suchý – no tak ji prostě odmítl a ona to neunesla. A co? Aby to zaujalo v těchto poměrech, musí to být zajímavěji napsáno, okořeněno něčím, pro co si pak čtenář/ka řekne “Jo, bylo to slabé, ale pro tohle to stálo za to přečíst.” To té povídce chybí. Trošku se ti to povedlo v závěru při těch úmrtích, ale ještě nic moc. 5) Víš co mě sralo nejvíce? Tvůj popis té holky – tlustá, zhrzená kráva, co neumí psát – to je tak neoriginálně a neinvenčně stereotypní, až mi to skoro zhnusilo celou četbu! Protože jasně – je tlustá, škaredá, tak musí být jeblá a tak velká citlivka, aby pro to udělala to, co udělala. Ono hezká hubená holka by toho asi nebyla schopna? No, vkus máme každý jiný, ale mě tohle na povídce vadilo nejvíce.

  5. Profilový obrázek
    Pavel 24 února 2010 v 06:58

    Jamall22: Já tvojí povídky neodsuzuji, jen říkám svůj názor stejně jako ho říkáš ty. Kdyby se mi líbila, řeknu že je pěkná nic víc nic míň. Fakt, že mě moc nežereš mě trápí ze všeho nejmíň. Takže piš dál a když napíšeš něco, co se mi bude líbit tak to taky kladně ohodnotím, jenže zatím se ti to ještě nepovedlo.

  6. Profilový obrázek
    Jamall22 24 února 2010 v 00:40

     za a) nenapsal jsem, že to je nejhorší povídka serveru, ale že se to řadí mezi nejhorší díla serveru a to je rozdíl…krom toho je to můj názor a budu si za ním pevně stát-neodradí mě od toho názory dvou lidí…k tomu se váže i za b) někteří lidé mé povídky chválí, někteří odsuzují (např. vy dva), taky věc názoru, proti tomu nic neudělám, za c) přirovnávat mě ke strašákovi po tom co jsem zkritizoval jednu očividně nepovedenou povídku je trochu podpásovka, nemyslíš Pavle? Krom toho je mi jasné, že je to “odplata” za mojí nechvalnou kritiku ke tvé povídce “až tak moc tě nežeru”

    Mortone, máš pravděpodobně zcela jiné měřítko co se týče děl na tomto serveru, nepřikládáš gramatice relevantnost (ano je to ovlivněno tím, že nejsi Čech)…pokud by těch chyb bylo pár, neřeknu, ale problém je, že tady je hrozná gramatická hrubka pomalu v každé druhé větě…skoro se to nedá číst a tím se atmosféra i pointa odsouvá do pozadí…mimoto i pointa je hrozným klišé a není nijak vyjímečná, ano možná se ještě dá říct, že to má hlavu a patu, ale to je asi tak všechno…”platí co jsem o povídce napsal” je slovní obrat myšlený asi jako třeba výrok “no nic…stojím si za svým názorem, který jsem napsal”…to jen pro upřesnění…a jak jsi Pavle napsal “Jamalla ber s rezervou” tak přesně tak beru s rezervou vás dva…nemá cenu se hádat, obvykle se stane, že na serveru kam chodí stovky “spisovatelů” se může často stát, že se dva (tři) neshodnou

  7. Profilový obrázek
    Pavel 23 února 2010 v 20:49

    Strašák je zpět tentokrát v podobě Jamalla22. A pak že se hystorie neopakuje.

    Myslím, že ta povídka je úměrná věku a neřekl bych, že je to nejhorší věc, co jsem zde četl. Málo kdo vystřihne na poprvé zbrusunové dílo. To se časem podá a že je tam čas od času nějaká ta gramatická chyba, tak z toho bych nestřílel, jsme přeci spisovatelé amatéři. Jen tak dál a Jamala ber s rezervou i já s ním mám špatnou zkušenost, ale chceto zachovat chladnou hlavu a psát dál.

  8. Profilový obrázek
    Morton Eucrow 23 února 2010 v 14:51

    platí čo si o poviedke napísal? nie neplatí, nesúhlasím s tebou… prečítal som Columbovu prvotinu a vôbec nie je zlá, je celistvejšia ako to čo som čítal od teba – spomínané piko a v stínech 2 som sa dostal asi do polovice (k tejto poviedke mám tiež výhrady, zdala sa mi chaotická a napísaná trochu naivne, názor si však vytvorím až keď ju dočítam). to že je niečo napísané gramaticky správne, neznamená že to ma literárnu hodnotu – napríklad ja do vášho/českého pravopisu nevidím a sústredím sa teda na pointu a atmosféru, štylistiku a ako využíva autor prostriedky ktoré má k dispozícií. stále trvám na tom, že nie si povolaný vyslovovať kritiku rázu “najhoršia poviedka serveru” – od teba to vyznie smiešne. jedna vec je vyjadriť názor, druhá zhadzovať a stavať sa nad niekoho.
    Columbo: poviedka trpí absenciou atmosféry, ale nie je napísaná zle. nevidím dôvod nepokračovať v písaní, ak ťa to baví

  9. Profilový obrázek
    Morton Eucrow 23 února 2010 v 02:01

     “jinak se to řadí mezi nejhorší díla horror.cz co jsem kdy četl” a kam radíš svoje poviedky?, “ale nechci bejt hnusnej” si schizofrenik? vždy, keď dostaneš chuť kritizovať, prečítaj si svoj počin “Piko zabíjí” a hryzni sa do jazyka… pardon za offtopic, k poviedke sa vyjadrím neskôr

  10. Profilový obrázek
    Jamall22 23 února 2010 v 01:05

     tak dílo se mi opravdu nechtělo číst už po třech gramatických chybách hned v prvním odstavci…nakonec jsem se překonal, přišlo mi jakoby to psali dva lidé…druhá část byla výrazně lepší…dokonce i hrubek ubylo (až na par vyjímek jako například “Denisini lebky”…jediné co mě opravdu pobavilo je, když chce napsat Pavel Denise: “Ty jedná tlustá krávo, aspoň se nejdřív nauč psát a pak mi něco piš.” a hned věta poté: “Chodit stebou nebudu ani kdyby mi zaplatili zlatejma cihlama zdobenejma diamty.” 😀 jinak se to řadí mezi nejhorší díla horror.cz co jsem kdy četl, ale nechci bejt hnusnej, navíc je to tvá první povídka, fandím ti abys gramatiku vypiloval, stejně tak divně složené věty…a kdoví? Třeba v tobě dřímá nějaký literární talent a jsem rozhodně zvědav na tvou další povídku…o kolik bude lepší nebo horší…

  11. Profilový obrázek
    Columbo 20 února 2010 v 10:36

    Abych se přiznal, tahle rádoby “povídka” byla sepsaná narychlo, žádné moc velké dumaní o příběhu, postavách apod. Prostě jsem sedl před papír a psal. Po dopsání jsem si to parkat přečetl, opravil pravopisné chyby, na které jsem narazil a dal se tím nezabýval. Příště o tom budu víc přemýšlet a dám tomu čas. 

  12. Profilový obrázek
    Sheldon 19 února 2010 v 23:52

    Podobnou povídku jsem napsal přesně v tvém věku a musím konstatovat, že i přes řadu viditelných neduhů jako je pravopis, ani zdaleka načrtnuté charaktery postav má jisté znaky příslibu do budoucna. Na začátku jsem se brutálně rozesmál spojení tykající hodiny, které jsou předpokládám roztomilým překlepem. Poslední 2 odstavce jsou bohužel plné chyb. Pro příště nespěchat, jak s příběhem tak s dokončením.

  13. Profilový obrázek
    Skypper 19 února 2010 v 13:19

    Vidím, že k tomu přistupuješ sportovně, takže se trochu rozepíšu. Pokud začínáš, tak to napsané špatně není. Někdy je tam cítit i náznak kvalitního stylu, který se určitě časem “vypíše”.
    Jde mi spíš o ten příběh, který mně osobně přijde hrozně stupidní. Za jedno tenhle model, že tě někdo přijde zavraždit je strašně ohranej. No a rozuzlení, že je to tlustá zhrzená holka, co tě nakonec v podstatě zalehne, mě nepobavilo, ale přišlo mi to spíš strašně trapný.
    Jestli píšeš rád a baví tě to, nepřestávej, od toho nikoho odrazovat nechci. Jen nad tím příběhem se příště víc zamysli. Ať se daří.

Nový komentář