Není úniku
15. 08. 2008 / autor: Stan / kategorie: Hororové povídky
Zdeněk se schoval pod peřinu.
Postava se pomalu přibližuje k jeho posteli, nadzvedá peřinu…
„Sestra“ oddechl si.
„Proč ještě nespíš?“
„Nějak nemůžu usnout.“
„Dojdu ti pro prášek na spaní.“
„Ne, já usnu i bez něho.“
„Tak už spi, dobrou.“
„Dobrou.“
Zdeněk zavírá oči, sestra odchází, zabuchuje dveře. Oči se s bouchnutím dveří znovu otevírají. Ví, že si pro něho přijde, slíbil mu to.
Usnul.
***
Do pokoje svítí slunce. Přežil, další den ho nechal na živu. Podívá se na hodiny, půl osmé.
Přehazuje si polštář přes hlavu, dvakrát bouchne pěstí do postele.
***
Znovu večer, odbíjí půlnoc. Zdeňkovi vystrašené oči hledí do stropu. Ví, že to bude dneska, cítí to. Zavírá oči, slyší škrábání o stěnu. Pomalu je znovu otevírá.
Je tady!
Polkne.
„Prosím nech mě žít.“
Mačeta se zakousne hluboko do masa.

Neuraž se, ale jak se tady už někdo zmínil, pokud hodláš nadále psát povídky tomuhle podomnému, rači to zabal .....
nezaujalo, škoda.
