Návštěva sestřenice

Třikrát se ozvalo zazvonění. Marek se zvedl od počítače a šel otevřít dveře. Přede dveřmi stála jeho sestřenice Dáša.

„Ahoj.“

„Čau. Co tady děláš?“

„Jedu kolem, tak sem se tady stavila.“

„Aha.“

„Tak co, pustíš mě dovnitř?“

„Jo, jo, pojď dál.“

Byla nádherná. Za ty tři roky co ji neviděl se nesmírně změnila. Hubená třiadvacetiletá 170 cm vysoká blondýna. Přiléhavé džíny dokonale vykreslovaly její perfektní postavu.

„Kam vlastně jedeš?“

„Do Olomouce.“

Marek nemohl z Dáši pustit oči. Něco mu na ní ale nahánělo strach, ta změna. To suverénní vystupování, před třemi roky to byla obyčejná neprůbojná holka.

„Proč jedeš do Olomouce?“

„Za přáteli z bývalé vejšky.“

„Počkej chvíli, musím si zavolat.“

Dáša vytáhla z kapsy mobil a vytočila číslo.

„Myslím, že to bude v pohodě, uděláme to podle plánu.“

Zavěsila.

„Komu si volala?“

„Příteli.“

„Něco důležitého.“

„Velmi důležité“, usmála se.

„Znovu se ozval domovní zvonek.“

„Kdo to bude tentokrát?“ Ušklíbl se Marek.

Šel otevřít. Za dveřmi se objevil neznámí muž.

„Co chcete?“

Marek dostal ránu do hlavy a sesunul se k zemi.

***

Vzbudil se, slyšel hlasy. Otevřel oči. Tma. Chtěl promluvit, místo toho se ozvalo jen zachrčení.

„Sestro, už se probouzí.“

„Chudák kluk.“

Chtěl vstát. Nešlo to. V hlavě mu proběhla myšlenka. „Co se to děje?“

„Řekneme mu to pane doktore?“

„Musíme.“

Doktor se dotkl Markovi hrudi.

„Chlapče mám pro tebe špatnou zprávu. Někdo ti amputoval ruce, nohy, vyřízl jazyk a odstranil oči.“

Torzo těla s sebou začalo škubat...