Mysl 3


„Už vím, že byla chyba tam jezdit. Teď aspoň znám cenu lidského života.“

***

Jeli jsme na chatu. Já, David, Jana, Marek a Jitka, pět spolužáků z vysoké, kteří si chtěli o prázdninách něco užít. Chata patřila Markovím rodičům a nacházela se hluboko v lesích v Jižních Čechách.

Na chatu jsme dorazili až večer. Sedl jsem si na lavičku před chatou a pozoroval krajinu. To ticho bylo úžasné.

„Je tady pěkně, že jo“ řekla Jitka.

Přikývl jsem.

„Sednu si na chvíli k tobě. Neva?“

„Ne, v pohodě.“

„Zbytek připravuje uvnitř večeři.“

„Co bude?“

„Konzervy.“

Jitka byla nádherná holka. Ale měla jednu vadu, byla zadaná.

„Už je večeře, pojďte“ křikl Marek.

Marka jsem moc nemusel, pro mě to byl namyšlený fracek, kterýmu dali rodiče všechno co chtěl.

Uvnitř už seděli u stolu David s Janou. Znali se od střední třídy a chodili spolu.

Po společné večeři jsme venku seděli u ohně. První šli spát David s Janou. Zbytek jsme pokračovali v hovoru.

„Tak už běž spát Marku.“

„Balím to“, prohodil Marek.

„Konečně.“

„Až půjdete spát, tak to zalijte.“

„Dobrou Marku.“

Já s Jitkou o samotě. Zkusil jsem to, moje pravá ruka ji pohladila po noze. Ucukla.

„Co to děláš?“

Políbil jsem ji.

„Nech toho.“

„Proč jsi taková?“

„Neber si to špatně Stane, ale vždyť víš, že někoho mám.“

„V poho.“

„Právě sis vykopala hrob děvče.“

„Asi pujdem spát.“

Zvedla se. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, zvedl jsem dřevo a praštil ji přes hlavu. Spadla a z hlavy jí tekla krev. Bylo mně to jedno. Začal jsem jí sundávat rifle.

„Ty seš, ale pěkná.“

Rifle byly dole a teď kalhotky. Rychle jsem schodil svoje oblečení. Líbal jsem ji na obličeji, bylo to dokonalé, skoro…

„Co to děláš?“

Zvedl jsem hlavu. Marek.

„Jakto, že sakra nespíš? Teď tě budu muset zabít.“

„Co asi děláme? Vidíš ne!?“

„Jitko seš v pohodě?“

Vstal jsem a oblékl se. Do ruky jsem vzal sekyru, kterou jsme štípali dřevo na oheň.

Marek už běžel do chaty.

„Proč mi to tak stěžuješ?“

Běžel jsem za ním, ta scéna byla jako z hororu. Marek byl ale rychlejší. Doběhl dovnitř a zabouchl dveře petlicí.

„Však já vás dostanu.“

Vrátil jsem se k ohni pro hořící dřevo a začal podpalovat chatu.

„Vylezte!“

Čekal jsem u vchodu se sekerou.

Uvnitř bylo ticho. Obešel jsem chatu.

„Druhý vchod. Proč mě to nenapadlo dřív.“

Utekli, nemělo cenu za nimi běžet. Šel jsem k ohništi. Na zemi ležela Jitka, pohladil jsem ji po obličeji, už byla mrtvá. Sedl jsem si vedle ni a pozoroval hořící chatu…

Sdílejte článek

Nový komentář