Můj přítel anděl

přečteno: 174x

tisknout článek

,,Mám strach, že už mě křídla neunesou."

,,Proč?"

,,Ztěžklo mi srdce žalem. Vidíš…i z očí mi už tečou krvavé slzy."

,,Zdálo se mi to."

,,Ne, kdepak…nezdálo! Ty slzy jsou krev. Krev lidí, co ukončili svůj život dřív než pochopili krásu žití."

,,Žití že má krásu? To pochybuji."

,,Tak vidíš, jsi jedním z nich."

,,I má krev stéká z tvých očí?"

,,Ano, krev plná bolesti a doufání, že bude líp."

,,A bude?"

,,Nevím…snad."

,,A co přijde teď?"

,,Tma."

,,Tma?"

,,Prázdno…tíha tam, kde bys měla mít srdce."

,,Měla? Ale vždyť já ho tam mám."

,,Tam dole."

,,Můj ty bože…to jsem já! Ale jak to? Co dělám tam dole? A co proboha ta krev?"

,,Ty si nevzpomínáš?"

,,Útržky vzpomínek…matná minulost…bolest uvnitř sebe, třev v rukou když…když jsem do ruky brala žiletku. Nebolelo to…jako bych usínala."

,,Usnula si."

,,Znamená to…že je konec…že je po všem?"

,,Znamená to, že jsi zhřešila. Vzala sis život a na to si neměla právo."

,,Nedalo se to zvládnout…teď je mi líp."

,,Tak pojď."

,,Kam?"

,,Tam, kde hvězdy nezáří!"

,,Je tam ošklivo?"

,,Je tam ticho."