Magor v lese


    22.6.2011 – S přítelkyní na sebe nemáme kvůli práci moc času, tak mě napadlo udělat si s ní romantický večer při svíčkách s vínem a něčím na zub na Hostivařské přehradě, samozřejmě na popud jejích mírných nátlaků, že nic romantického nedělám. Návrhem byla nadšená. Zpočátku jsem se bál černých mraků, ale nakonec to přidalo na romantické atmosféře a zajistilo nám to soukromí, po cestě tam všichni pospíchali pryč s prvními kapkami deště a hromy.

    Dorazili jsme hodinu před setměním. Začínalo to poměrně nadějně, přitopil jsem, přítelkyně pomalu sundala bundu, potom mikinu. Už byla jen v tričku a otrhaných džínech, přitopil jsem ještě víc, nato jsem zapálil svíčku, otevřel víno. Sám jsme „kvůli řízení pít nemohl“, takže jsem se jen díval, jak je uvolněnější, rozpovídaná. Pohladil jsem jí po hlavě a směřoval dolů.

    Myslel jsem, že bude parádní večer se vším všudy. Jenže pak jsem začal být nějaký nervózní. Jako když jdete s kamarádkou kolem okna své holky. No a pak mi řekla, že tam někdo chčije. V tom křoví vedle auta. Chvíli jsem nic neviděl, ale pak jsem objevil světýlko a viděl siluetu postavy, jak se dívá naším směrem. Ztlumil jsem rádio, a jen tak koukal. Bylo to takový to, jako když posvítíte na srnku světly na silnici a ona jen stojí, zírá a neví co dělat. Chvíli se nic nedělo, vytáhl jsem mobil, nevim, jestli jsem chtěl někam volat, kdyby se něco stalo „Pomoc jsem tady v lese…“ to asi ne no, tak jsem si řekl, že to aspoň vyfotím. Přece jen jsme v autě, takže. Natáhl jsem se přes přítelkyni, která byla docela v pohodě díky vínu, a zamkl jsem jí dveře. Po cvaknutí, se silueta dala trhavými pohyby dopředu. Zapnul jsem kameru na mobilu.

    Z křoví se vykulhal nejhnusnější, pošahanej bezdomovec, co jsem kdy viděl. Stál před námi a v ruce držel sekáček s lucernou, která ho trochu osvětlovala. Byl kompletně od bahna, ten se v něm musel normálně válet, protože mu stékal i z kukly, kterou měl na hlavě, pytel s dvěma černýma dírama. Kolem rukou měl obtočené provazy a řetěz, houpal se, jak hýbal rukou. Přes rameno měl přehozený dlouhý černý pytel. Podíval se na nás, neměl jsem ani odvahu dýchat, takový to bylo divný, chtěl jsem dát mobil přítelkyni, aby točila a já, ale ta jen sfoukla svíčku, aby k nám nebylo tolik vidět, a ukazovala na něj. Magor odkulhal do lesa. Nastartoval jsem a jel kousek vedle po cestě. Zahlédli jsme ještě jeden záblesk z lucerny a to bylo vše. Jeli jsme domů, naložili jsme se spolu do vany, ale celá ta romantika byla pryč. Nejhorší na tom bylo, že ta silueta, o které jsem myslel, že to je stín nebo já nevim co, tam byla od začátku.

     Asi to byl jen úchyl co se chtěl podívat, jestli náhodou něco nebude. V noci jsem se jen tak podíval na něco, co se týče krimi z okolí Hostivařské přehrady. Naskočilo mi mnoho článků, tady jsou jen první tři, takže pokud si půjdete vyrazit někam v tom okolí, raději si dávejte pozor, tak jako tak, já tam každopádně už nikdy nemusím:

Amputovaná noha, která se v úterý našla v hostivařském lesoparku, a ruka objevená minulý týden v Malé Chuchli patřily zřejmě stejnému člověku.  ("Je to jako puzzle. Zatím víme jen to, že minimálně chodidlo patřilo mladšímu muži a že člověk, který tělo rozřezával, měl už nějaké zkušenosti s vykosťováním," upozornil Lottes.)

V bahně hostivařské nádrže našli mrtvolu muže. ("Nemůžeme vyloučit ani cizí zavinění. Příčinu úmrtí pravděpodobně určí až pitva," dodala Miklíková.)

V Hostivaři za benzinkou našli rozkládající se mrtvolu.

Video z mobilu: http://www.youtube.com/watch?v=njlj30SUi6g

Karel

Sdílejte článek

  1. Pavel 29 září 2011 v 21:38

    Jednou jsme se s mojí přítelkyní rozhodli, že se na chvilku odprostíme od běžný rutiny postelového sexu. A tak jsme se při západu slunce sebrali a odjeli autem na pustou, lesní cestu. Slovo dalo slovo a já začal ze své rozpálené polovičky vášnivě odhazovat svršky. Venku už bylo dávno šero, kdesi dálce cvrdlikal cvrček a já se chystal strhnout ze své milé tigrované spodní prádlo, když mě ve zpětném zrcádku oslnila světla přijíždějícího auta. Než jsem se stihnul zmátořit, z venčí někdo zaklepal na okénko… Mláda na místě zamrzla a mě ten moment opustila chuť na jakoukoliv vášeň. Automaticky jsem sáhnul na zadní sedadlo, kde od jisté doby vozím pálku:-) stáhnul jsem na půl žerdi okenko a tam stál příslušník PČR.  Na jednu stranu se mi strašlivě ulevilo a na stranu druhou mě polilo horko. ,, Pane řidiči víte, že sem je zákaz vjezdu.? Co tu děláte?”

    ,, Hádejte…” Zněla má odpověď. Mladá vybuchla smíchy a strážce zákona nám popřál šťastnou jízdu a rudej jako rajče pokračoval v jízdě. A od té doby věřím všem vtipům o policajtech:-)

    Já vím, je to strašně trapnej příběh, ale narozdíl od toho tvého je pravdivý:-) Ou shit, moc mě nemrazilo, protože bahení muž s pytlem na rameni a lucerničkou v ruce je nejspíš podobraz zlitej čert a na ty já už dávno nevěřím… Ale vzhledem k tomu, že jsem něco podobného jako hrdinové příběhu zažil…ten pocit, že tam nejste sami… to ti dávám k dobru:-) Přeji hodně úspěchuv dalším psaní.

Nový komentář