Luxus


Vždy jsem upřednostňoval luxusní věci. Miluji drahá kvalitní vína, tmavé značkové obleky, hedvábné kravaty, francouzské sýry, italské salámy, španělské hovězí, švýcarskou čokoládu, drahá německá auta a luxusní ženy. Žádné navoněné slečinky na jedno použití, ale oduševnělé inteligentní krasavice – zkrátka mám spadeno na nedostatkové zboží.

Izabela byla prototypem ideální ženy. Měla krásné vlasy, hebkou pleť, příjemné vystupování, roztomilý úsměv a vlastní názor. Na symposium o anglosaské literatuře jsem se dostal vlastně úplnou náhodou. Organizátorem té akce byl můj dlouholetý přítel Karel a požádal mě o sponzorský dar. Zrovna jsem potřeboval vyprat jisté špinavé peníze a tak mi to přišlo vhod. Izabela byla šéfkou realizačního týmu. Brzy jsem zjistil, že platím několik apartmánů v Hiltonu, celé bedny vín Mariána Simčiče a dokonce i několik společnic. Izabela byla v mnoha ohledech precizní a když jsem jí byl představen dohodli jsme se na krátkém posezení u kávy.

,,Jak se vám to líbilo?“

,,Přiznávám, že mě to překvapilo, až na pár výjimek jako byl ten úchylák s kostěnými brýlemi bych řekl, že jste měli šťastnou ruku.“

Izabela se mé neznalosti zasmála.

,,To byl hlavní tahák naší akce.“

,,Kdo, že to byl?“

,,Dorian James, jeho poslední knihy se prodalo 5 milionů.“

,,Opravdu? A znám jí?“

,,Je to takový hermeneutický škvár.“

,,Áha. Tak to vysvětluje řadu věcí. Jak se to jmenovalo?“

,,Tajemství černé Madony.“

Musel jsem se zasmát.

,,To mi vážně uniklo a o čem to je?“

,,Je to kravina. Prodává se to díky explicitnímu perverznímu sexu

a útokům na římskokatolickou církev.“

,,Vždyť říkám, že to byl úchyl. Překvapte mě a svěřte mi tajemství.“

,,A co?“

Na čele jí naskočila roztomilá vráska od toho, jak svraštila čelo.

,,Co si vyžádal pan James jako specialitu na dnešní večer?“

Izabela se zasmála.

,,Měl dva požadavky.“

,,Jsem jedno velké ucho.“

,,Krevní transfúzi a osmnáctiletou vysokou štíhlou brunetu.“

Napil jsem se kávy.

,,Čekal jsem to.“

,,Jinak bychom ho sem nedostali. Vždy má speciální přání.“

Podíval jsem se na Izabelu. Její skvostná skořápka skýtala něco hrozivého. Najednou jsem v jejích očích uviděl, že je schopná všeho.

,,A co je vaše tajné přání?“

,,Jak to myslíte, Izabelo?“

,,Jste vlastně také člen symposia, mám se o vás rovněž postarat.“

Karel byl můj přítel. Pochopil jsem, že zajištěním radovánek pro Doriana Jamese získá Karel exkluzivitu pro svou akci a já mu k tomu vlastně dopomohl. Při pomoci příteli vždy platí, že každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán, i když si třeba chcete jenom vyprat špinavé peníze. Myšlenka nakonec stejně přebije reálnou akci. Karel se mi chtěl odvděčit. Vždyť to všichni dobře známe, systém drobných protislužeb, které se občas vymknou z ruky.

,,Myslím, že není těžké uhodnout, co bych si mohl přát.“

Izabela poprvé ztratila svůj klid. Pozorně jsem se jí podíva do očí.

,,Poslouchám.“

Napětí by se dalo krájet. Viděl jsem v jejích očí, že by byla povolná ke všemu, pokud bych to vyslovil, ale bylo by to pro ni nepříjemné. Už jsem říkal, že je empatie moje druhé jméno?

,,Rozhodně nemám zájem o koupel v krvi mladých panen.“

Izabela se úlevně zasmála. Byl jsem rád, že se atmosféra trochu uvolnila

,,Pokud by jste měla chuť zajít na večeři, tak budu spokojený. Najíme se, pohovoříme a vy budete mít o povinnost méně. Spojíme příjemné s užitečným.“ Izabela zvážněla.

,,Ale, jestli nemůžete, tak to nechme na jindy. Třeba se ještě potkáme.“

,,Jsem profesionálka. Pracovní večeře jsou náplní mé práce, kter mám až nad hlavu.“

,,Takže mým přáním je, že se mnou půjdete na večeři a nepadne o vaší práci ani slovo.“

Izabela vyprskla smíchy.

,,Fajn, ale žádné hloupé dotazy na to, jaké znám spisovatele.

Neustálé opakování toho, že Stephen King je bezva chlápek mě už vážně unavuje. Je to vonanie.“ Dohodli jsme si sraz až v restauraci o půl deváté. Měla ještě hodně práce na symposiu a já se mohl chvíli věnovat něčemu ušlechtilému. Sedl jsem si do bordó pohovky v koutě diplomatického salónu a začal číst jednu z knih, kterou jsem si tam koupil. Byla to kniha od Johna Irvinga, takže jsem už od první stránky věděl, co v ní asi najdu, ale možná právě to jsem potřeboval.

Bylo chvilku po tři čtvrtě na devět, když se ve dveřích restaurace objevila Izabela. Evidentně se stihla ještě převléknout a znovu nalíčit. Dali jsme si panáka a objednali si něco k jídlu. Ačkoliv to nemám ve zvyku rozhodl jsem se ponechat výběr jídla na Izabele a jí se to zalíbilo. Nejprve se všelijak vytáčela, protože si nebyla jistá tím, že se trefí do mých chuťových buněk, ale ujistil jsem jí, že se vlastně už nemusíme nikdy vidět, takže je to vlastně úplně jedno. Izabela se zasmála a objednala nám oběma to samé menu.

,,To jídlo neznám, Izabelo.“

,,Já taky ne.“

Musel jsem se zasmát jejímu vtipu a její radost byla roztomilá. Bavili jsme se báječně celý večer až do té doby, než jí zazvonil mobil. Bylo půl dvanácté. Izabela se omluvila a já jen sledoval jak jí pomalu tuhnou rysy. Na chvíli jsem měl pocit, že omdlí.

,,Děje se něco, Izabelo?“

,,Volala mi ta osmnáctka od Doriana Jamese.“

,,A?“

,,Je zavřená v koupelně svého privátu, jednou rukou šátrala po smetáku, aby vyrobila závoru, druhou držela kliku a křičela do mobilu na hlasitý poslech.“

,,Co se děje.“

,,Náš milý Dorian James si dal krevní transfúzi, což ho docela nabudilo a teď má ambice jí zabít a sníst.“

,,On jí to takhle řek?“

,,Nevím jestli úplně v tomhle pořadí, ale asi jí to řek, jinak by tak nepanikařila.“

,,Musíme jí pomoct.“

,,Cože?“

,,Musíme jí zachránit před tím šílencem.“

Izabela se začala smát.

,,Naopak. My tu malou čubku musíme dostat z tý koupelny.“

Podíval jsem se před sebe na skleničku Jamesona, jak se v něm rozpouští led a její obsah jsem do sebe hltavě převrátil. Díval jsem se přes sklo na její krásu a sledoval její znervóznělé koutky. Přece jsem tu luxusní roštěnku nemohl nechat v nesnázích.

,,Fajn. Pomůžu ti.“

Izabela mě objala a políbila na ústa.

,,Já to platím.“

Izabela odmítavě zavrtěla hlavou.

,,Ne, to je na Karlův účet.“

,,Fajn.“

Celou situaci jsem najednou viděl jinak. Vždyť přeci pomáhám příteli. I když jsem měl upito, tak jsem se rozhodl řídit, protože jsem nechtěl riskovat jízdu pražským taxíkem. Izabela seděla na sedadle smrti a křečovitě se držela dveří.

,,Nervózní?“

,,Trochu.“

Oba jsme se zasmáli.

Zastavili jsme v Korunní.

,,Ráj privátů…Vinohrady.“

,,Tedy, Izabelo.“

,,Spokojený klient je hotový klient.“

Nečekala na odpověď a vystoupila z vozu. Došli jsme ke dveřím domu a Izabela zazvonila na zvonek v přízemí.

,,Prosím?“

,,Dobrý den, tady Nováková ze třetího, mohl by jste mi otevřít?“

Chvilku bylo ticho. Pak se ozvalo zabzučení.

,,Izabelo, ty se jmenuješ Nováková?“

,,Ne, proč.“

,,A jak?“

,,Tobě by přece nikdo neotevřel.“

Ženský jsou mrchy. Vždycky jim všechno projde, obzvlášť když mají mladistvý sexy hlas a nejsou vidět. Nasedli jsme do výtahu a vyjeli do čtvrtého patra. V Japonsku je čtyřka číslem smrti. Vzpomněl jsem si na vysokou štíhlou brunetu jak bojuje o svůj život v koupelně. Izabela zazvonila na zvonek privátu a Dorian James nám po chvíli skutečně váhavě otevřel. Když mě uviděl, znejistěl.

,,Friend.“

Na Izabelino slovo jsem se jen váhavě pousmál a vešel dovnitř. Dorianovi se viditelně ulevilo. Izabela se chladně podívala na Doriana a poprosila nás, abychom předstírali zápas. Bylo mi to po vůli. Nic nedělám polovičatě a tak jsem mu občas místo předstíraných uštědřil pár opravdových ran. Tomu zmetkovi se to líbilo a pak se sám neobratně vyhýbal mým úderům. Podkopl jsem mu nohy a naznačil mu, ať předstírá bezvědomí. Izabela mezitím přemlouvala dívku u dveří do koupelny. Připomínalo mi to pohádku o Jeskyňkách a kůzlátkách. Dívka nic zlého netuše po chvíli otevřela, to už ale Izabela měla připravenou v ruce injekci, kterou tam měl Dorian na její znehybnění.

Asi po dvou hodinách kolem mě a Izabely pobíhal vděčný Dorian James v kuchařské zástěře a připravoval ledvinky na portském. Izabela se po zbytek večera jen spokojeně usmívala a když jsme nad ránem odjížděli z vinohradského bytu byla ráda, že má dnešní večer za sebou. Oba jsme odmítli možnost odvézt si nějaké maso na potom, i když musím přiznat, že něco tak luxusního jsem již dlouho nejedl. Symposium se vydařilo. Karel mi byl nesmírně vděčný a poděkoval mi i za noční angažovanost. Nikdy by mě nenapadlo, že by mu to Izabela mohla vyprávět.

,,Neděláme s tím tajnosti, nebylo to poprvé.“

Rozhodl jsem se, že si budu vybírat kam přispěji svými prostředky. Izabela si zase změnila zaměstnání a tak jsem ji přijal do jedné ze svých firem. Dělá mi ředitelku likvidační divize. Práce se jí myslím docela líbí. Aspoň doufám, protože jsem jí onehdy večer kontroloval její mobilní telefon.

Její poslední přijatý hovor byl od Doriana Jamese.

Sdílejte článek

Nový komentář