PODZIM

     Po dlouhém indiánském létě přišel do Steep Meadows ( Městečka dobrých lidí v Nové Anglii – stát Vermont, washingtonský okres, pop. 428, jak hlásala cedule pod bíle natřenou stříškou vedle silnice do Stowe v Lamoille) chladný podzim.

     První, kdo zaregistroval tu změnu byly stromy, které pod naléhavostí prvních ranních mrazíků a večerů, jejichž šero se začalo vkrádat mnohem dříve, než v teplých letních měsících, shodily své pestrobarevné listy a ve smutné nahotě vyčkávaly na příchod zimy, která jejich větve ( jako ostatně každým rokem ) obtěžká mrznoucí sněhovou peřinou. A tak měla příroda plné ruce práce s přípravami na to teskné období bílého ticha. Nakonec, poté, kdy ptáci v houfech odletěli na jih za sluncem, rostliny v rámci své povinné procedury umírání pustily životodárná semena, zajišťujíc tím další trvání jejich druhu a zvířatům začala těžknout víčka únavou před tou dlouhou hibernací, zbyla jen smutná šedivá torza těch vysvlečených stromů, pocukrovaná jemnou bělobou, která s východem stále ještě trošku silného slunce vždy roztála.

     Podzim ale nebyl tím jediným návštěvníkem, který právě zavítal do Steep Meadows. Ten, který přišel s podzimem, byl stokrát horší a chladnější, než arktický mráz. Podzim čerpal z bohaté zásoby odstínů své pestrobarevné palety; vetřelec udeřil ve znamení štíra.