Les


Křuch, křách, zapraskaly větvičky a Kim si uvědobila že jí právě
spadl batoh ze svahu , "do prd…."
"hej, běžte napřed, musím si ještě něco zařídit"
zavolala na kámarádky.
Kim byla právě s kamarádkama na turistické trase
mířili si to na Lysou Horu.
Kamarádky už zašly za stromy a Kim se zoufale pokoušela
dostat batoh ze spárů stromu.
Nakonec přešla k lepší volbě, zachytila se za strom, opatrně
našlápla na začátek svahu, svah nebyl příliš prudký ale
i tak mohla uklouznout.
Natahovala se dolů pro batoh až se kámen převrátil , Kim se ještě pokoušela
zachytit za strom ale pozdě, s žuchnutím dopadla na zem a ještě dlouho se
kutálela po svahu, nakonec narazila na strom a omdlela.
……
……
Kim se probudila,hlava ji třeštila a příšerně jí bolela noha.
Kolem ní byla všude tma a Kim dlouho trvalo než si zpomněla
co se vlastně stalo.
Do prd… no super, co budu dělat.
Z hlavy jí tekl pramínek krve a pravděpodobně měla zvrtnutý kotník.
Ale hlavně že byla živá, vzpomněla si že batoh možná spadl s ní
hmatala kolem sebe a "super" našla ho.
Vytáhla z tašky mobil, "no samozřejmě zrovna teď nemůžu mít
singnál" naštvaně a práskla mobilem o zem.
Prozkoumala batoh, našla ale pouze už jen nějaké jídlo
pití a nakonec BATERKU.
Naštěstí fungovala.
Rozsvítila a zjistila jak na tom je.
Pár metrů nad ni se rozprostírala malá lesní cestička.
Jediná naděje, ještě nikdy se nestalo že by se probudila uprostřed
noci sama v lese, který pomalu ani neznala a bez jakohokoli spojení
s okolním světem.
Přemýšlela co má dělat, jestli tu má zůstat než se rozední nebo
zkusít sejít domů, byla celá zmrzlá a zdálo se jí že se furt ochlazuje
a tak raději zvolila že zkusí sejít dolů.
Pokusila se vztát, nohy se jí však hned podlomily, zkusila
to znovu, už to bylo lepší i když jí bolel příšerně kotník a byla celá
odřená. Nejdřív se musela dostat na cestu
baterku si teda dala do pusy aby si svítila na cestu a opatrně našlapovala na
kameny a přidržovala se stromů, zrovna v půlce najednou kousek pod ní křupla větvička,
přejel jí mráz po zádech.
Co když ji někdo sleduje????
Otočila se a ………… nikde nikdo, jenom samé stromy!
Ulevilo se jí a šplhala dál.
Tak konečně byla nahoře, cestička byla dost strašidelná a stromy strašidelně
šuměly, Kim přejel mráz po zádech.
" proč já jsem takový debil" nadávala si.
Po chvilce zkoumání jestli jí náhodou nechybí ruka nebo noha
se vydala na cestu .
Celá se třásla a všechno ji bolelo.
Šla a šla, v dálce zahoukala sova Kim nadskočila strachem, osvětlila cestu za sebou
a jakoby spatřila nějakou postavu.
"hmm asi se mi to jen zdálo" zavrtěla hlavou a šla dál.
Po půl hodině došla na starou asfaltovou cestu, byla už trochu porostlá
trávou ale i přesto douvala že zde narazí na pozdě se vracející turisty.
Nechtěla však čekat a tak vyrazila na cestu, cesta byla mírná ale
Kim bolely nohy natolik že každý krok byl pro ni utrpení.
Šla už asi čtvr hodiny když spatřila v lese nějaký pohyb, doufala
že to je jen zvíře. Strachem se ani nepohla.
Asi po 5 minutách se odhodlala a nasvítila na úsek lesa udkud viděla
podivný pohyb.
Nikdo tam nebyl….. "já jsem taková hysterka naříkala"
ale šla dál asi po chvíli navazovala asfaltka na úzkou
lesní cestičku, dala by všechno zato že tohle není cesta z Lysé Hory, za tu dobu
se musela dostat někak jinam.
Nic jiného ji však nezbývalo a tak se vydala dál po cestičce.
………………….
Kim šla už dost dlouho když se přímo před ní za stromama
vynořila kaplička, když přišla blíž, zjistila , že to je kostel.
Podle všeho už tu stál dlouho, byl skoro na rozpadnutí, okna byla
rozbitá, omítka opadávala, a za ní se rýsovaly staré šedé cihly.
Kim hodně zaujalo místo za kostelem, pravděpodobně to byl
hřbitov, ale náhrobní kameny byly dost staré a poničené , sem tam dokonce
chyběly. Kim si prošla pár hrobů, na žádnem však nebylo
jméno či datum narození a umrtí.
Celkově vypadal hřbitov strašidelně, ale Kim už byla tak unavená že
jí bylo jedno že je na hřbitově, sedla si na zem hlavu si opřela o
náhrobek a usnula.
………….
Vrz,vrrz, Kim se polekaně probudila
Někde v dálce zavrzaly vrata a Kim přeběhl mráz po
zádech.
Posadila se a trpělivě poslouchala, NIC
Kim to nedalo a postavila se, nikde nikdo.
"Je tu někdo" řekla písklavých hláskem, ale na odpověd nečekala.
Přímo za ní se něco pohlo, pomalu se otočila a spatřila to
na cestě k hřbitovu stála postava, byla si jistá
že už ji viděla, v ruce něco držela, Kim zaostřila!
"Panebože to je kosa" vykřikla.
Chtěla utéct ale nohy jako by ji zmrzly.
Postava se dala do pohybu a šouravým krokem se blížila
ke Kim.
Kim stála jako zhypnotizovaná.
Už byla pár metrů od ni, a Kim se konečně dala do pohybu
Vystřelila jak blesk a běžela ke kostelu, radši se ani neohlížela.
Doběhla až k bráně do kostela, zatáhla za kliku.
Zoufale lomcovala se zámkem, ale brána se ani nepohla.
Kim se otočila , postava tam pořád byla a pomalým krokem
se přibližovala.
Kim už neměla čas, odskočila od brány a utíkala za kostel.
Síly už jí nestačily, tak tak doběhla do křoví a doufala
že jí nikdo nenajde.
Dlouhou dobu se nic nedělo, až najednou ucítila Kim na krku
ledový dech. Ztuhla! Ani se neotočila vystřelila z křoví a uháněla do
lesa , nohy ji bolely, hlava třeštila ale Kim se nevzdávala
"brzy snad bude svítat" doufala.
Doběhla až na konec cesty která končila v přítký svah.
Kim zabrzdila, začínala panikařit .
Odtud nevadla jiná cesta, než jít zpátky, tu však okamžité zavrhla
protože odtud se k ní blížila postava.
Tedka však byla postava rychlejší, za pár sekund už byla u ní.
Kim se ji pozoruhodně prohlídla, měla na sobě kapí
a nebyl jí vůbec vydět obličej, v ruce držela kosu
a bylo vidět jak se v měsíčním třpytu leskne.
Kim už nic nezbývalo, otočila se a skočila ze svahu, o chvíli dopadla
na zem a zlomila si nohu.
Potom už nic necítila, žádnou bolest nic, byla MRTVÁ!!!!

Sdílejte článek

  1. hida-chan 3 ledna 2010 v 22:06

     Hm, je pravda, že sa tam dosť opakovali slová… námet bol asi 70% ale spracovanie menej. Postava ma nezaujímala a bolo by mi jedno, keby umrela hneď na začiatku (ozýva sa jej protivne slovo Kim v hlave). Hmm… neviem, či mám pevné nervy, alebo čo, rozhodne som ale nebola v napätí. Ale cvičenie pomáha zlepšiť sa, tak píš a dovoľ nám kritizovať 😛

  2. P.andora 9 června 2009 v 17:58

    OK. Ještě v únoru mi bylo tolik co tobě, ale nehodlám to nějak zohledňovat. Sama tu nic nemám, ale tohle okomentovat musím. Stejně jako ostatním se mi špatně rozeznávaly věty. Chybí ti velká písmena, občas i znaménko, které by oznamovalo, že je konec věty. Něco jako věty hlavní a vedlejší neexistuje. Většinou se v textu nepoužívá “milion” teček, říká se tomu trojtečka. Pokud chceš oddělit odstavce, nepoužívej ty tečky, ale tlačítko enter, bije to do očí, stejně jako když jedno slovo napíšeš VELKÝMI písmeny. Jo, chápu, že ho chceš zdůraznit, ale do povídky se to prostě nehodí. Teď se přesunu k příběhu. Námět sám o sobě špatný není, ale není tam vůbec vykreslená atmosféra, hlavní postava mi je úplně ukradená, nezajímá mi. Ale neházej flintu do žita a zkus trénovat

  3. Isaac 28 května 2009 v 14:39

     Musím říci, že jsem měl problém, rozeznávat věty. Možná by se tato povídka hodila do příjímacích zkoušek, jako oprava chybného textu – ŠOTEK

    Ne, tak opravdu…. hm… musím přiznat, že mě děj docela zaujal, ale chybělo mi tam pár věci… třeba vykreslená atmosféra, která by povídkce dodala ten zprávný říz…. také bych chtěl opomenout na úseky, které se v článku vyskytovaly více, než je zdrávo…. a také, i když vím, že to není jednoduché, mi tam vadí sloveso být, byla, bylo.. atd. Přiznávám, také jej používám, ale ne tak často jako zde v článku.

    Tak či onak, dobrý nápad, ale … špatně napsaný…

Nový komentář