Láska vlka
06. 11. 2009 / autor: Kaburagi Akira / kategorie: Hororové povídky
Jmenuji se Tomáš. Byl jsem na diskotéce. Byl jsem tu z několika kamarády. Už byla půlnoc a já věděl, že se musím vrátit domů, ale nechtělo se mi. Rozloučil jsem se a šel pryč. Otevřu dveře a začne mně být zima. Venku zrovna byla zima všude byl sníh. Je mi zima a proto jsem se pohnul. Rychle jsem šel domu. Bydlím celkem daleko. Bydlím v lese v chatě. No je tam sice zima, ale co se dá dělat.
Po chvíli půl hodiny procházkou městem se dostanu konečně k lesu. Už to cítím. Cítím jaks e ze mě něco chce dostat ven. Opřu se o strom a začnu zvracet. Mohl jsem to čekat. Ještě další půl hodinu a pak konečně budu doma budu se moci pořádně vyspat. Najednou uslyším z nejbližšího keřu zavrčení. Otočím se a podívám. Jdu blíž k tomu odkud jsem uslyšel zavrčení.
Nic tam nebylo, ale byl už jsem tak dost vyděšený. A dost, musím přestat věřit na ty kraviny. Moje babička říkala, že když byla malá viděla v těhle lesích vlku podobné zvíře a že prý se to umělo proměnit na člověka. Vlkodlak tak by se to dalo pojmenovat. Tou dobou jsem byl malý a věřil všemu co mně říkala. V té době jsem se toho bal, ale dnes je mi už 19 let. Nebudu se bát nějakých povídaček.
Už brzo budu doma. Ještě 10 minut a už tam budu. Jsem už tolik unaven. Podívám se na zem. Sníh je tu nějaký jiný nějaký červený. Leknu se a podívám se odkud to teče. To co uvidím mně totálně obrátilo žaludek a vyzvracel jsem se. Pak jsem šel blíž k tomu tělu. Jak jsem se obával bylo to tělo nějaké holky. Měla roztrhaný obličej a pokrvácenou bundu. Ani nevím kdo to je. Na zemi je její mobil, vezmu ho. I když bych neměl, ale jinou možnost nemám, já svůj nechal doma. Začnu okamžitě volat policii.
„Našel jsem tu mrtvé tělo nějaké holky v lese,“ začnu říkat do mobilu začínám trochu hysterčit.
„A kde přesně jste?“ ozvalo se.
„Já bydlím na chatě tak půl hodiny od města, jsem blízko cesty,“ řeknu do mobilu.
„Dobře, zůstaňte kde jste, možná nás uvidíte“ řeknou a já tedy čekám. Chata je blízko proč bych nemohl jít domů. Nelíbí se mně tady a nudím se. Vezmu znovu ten její mobil. Začnu i když bych neměl. Prohledávat její kontakty. Při jednom se zastaví a s vykulenýma očima na to koukám, je tam moje jméno, mé číslo a já si uvědomuji kdo to je. Ne to není možné to nemůže být ona. Začnu jí prohledávat a pak to najdu. Našel jsem její peněženku a v ní i občanský průkaz. Kamila tak se jmenovala tahle holka a já s ní chodil.
„Tomáši,“ ozve se za mnou dívčí hlas. Otočím se za mnou stojí má bývalá, kterou jsem neviděl tři roky. Jméno tyhle holky bylo Katka. Ovšem vypadá teď úplně jinač než si jí pamatuji. Měla dlouhé černé vlasy a to je dřív měla krátké, ale nejvíc mně vyděsili oči. Její oči nebyli lidské, ale zvířecí. Vlčí.
„Co tady děláš?“ zeptám se a koukám na ní.
„Co asi nechci aby se mezi námi někdo pletl,“ řekne jen Katka. To by neudělala ona, ona...
„Ano zabila jsem jí. Zabiju celou svoji konkurenci a budu tě mít pro sebe,“ usměje se Katka.
„Zbláznila ses. Zabila si jí, ale nechal jsem tě protože, jsi začala být moc žárlivá. Já už s tebou nechci nic mít,“ řeknu naštvaně a dívám se na ní až teď mně došlo ona je úplně nahá. Přesto se netřepe není jí zima. Co jí to zahřívá?
„Až budeš stejný jako já, budeš smýšlet jinač. To co jsem dostala je něco silnějšího než cokoliv na tomhle světě. Mám regeneraci jsem nesmrtelná mám velkou sílu a obratnost,“ řekne a vycení zuby, chvíli se mně zdáli lidské, ale pak najednou začali se měnit.
„Bude to bolet jen trochu Tomáši. Neboj pak budeš navždy se mnou,“ řekne a pak to vidím ona se mně před očima mění. Její tělo více chlupatá, kosti se jí v těle mění, čelist se jí prodlužuje. Ona je vlkodlak.
To je blbost. Začnu utíkat zdrhám pryč co nejdál od té hnusné zrůdy. Slyším za sebou vytí. Brzo budu u domu. Určitě tam najde nějaké stříbro, ale v tu chvíli ucítím jak mně začínají opouštět síly. Na levém ramenní pociťuji žhavou bolest, ta svině se mně zakousla do ramene. Moje krev teče na zem a mění barvu sněhu na rudou.
Policie ten večer nikoho nenašla a neviděla, tak si mysleli, že je to vtip. Druhý den ráno se ozval další člověk, který prý našel mrtvou dívku. Takže, ten kluk měl nakonec pravdu. Bohužel, zmizel beze stopy. Jenom po něm zbyla trochu krve ve sněhu.
O měsíc později jsem jel do jiného města. Nejsem sám jsem ze svoji družkou Katkou. Měla pravdu. Zavrčím si a podívám se na lidi ve vlaku. Myslím, že brzo dostanu chuť na nějaký to masíčko.
. 
