Láska na jednu noc


Věnováno Marii…

Položili jste si někdy otázku, co je ještě možné odpustit a co už ne? Je skutečně reálné najít tu pomyslnou hranici, za kterou už nelze jít? Hugo to pěkně schytal už několikrát. Některé dívky ho citově vyždímaly na svých problémech, byl označen za nácka a párkrát za pěkně samolibého parchanta. Chtěl bych vám vyprávět příběh o Hugovi a Marii. Hugo se seznámil s Marií na keltském svátku o kterém vůbec nevěděl, že existuje. Odehrávalo se to na zahradě u jeho kamaráda Marcela. Na dvoře byl zvláštně vyřezávaný totem politý prasečí krví pod kterým byl sud s pivem, z něhož si všichni čepovali podle libosti. Marie tam byla náhodou, protože se zrovna rozešla se svým dlouholetým přítelem Jarmilem, který jí už prostě lezl na nervy. Marii se přestaly líbit jeho trapné vtipy, zaostalí kamarádi a nemožné rádoby ležérní oblečení věčně nasáklé nasládlým pachem levných restaurací. Našla si totiž mnohem lepší a podstatně více vzrušující zábavu než nějakého pitomého Jarmila.

Hugo měl v sobě už dobré čtyři kusy, což bylo akorát dost na to, aby šel pomočit břízu v rohu zahrady. Marie zrovna vylézala z houští a trochu se motala.

,,Ahoj,“ řekl pohotově Hugo.

Marie si ho ani nevšimla a odcházela. Hugo tedy pokračoval.

,,I když vlastně ahoj i tobě.“

Hugo se otočil na Marii, která byla tak nějak zvláštně natočená jeho směrem.

,,Já jsem Hugo.“

,,Já si jdu umejt ruce. Sejdeme se u piva.“

Marie si dotáčela pivo přesně na rysku, když jí Hugo poklepal na rameno.

,,Tak jsem tady.“

,,To je dobře. Chceš pivo?“

,,Natočím si ho sám.“

,,Pro mě za mě.“

Hugo se postavil k pípě a sklonil sklenici tak, aby pivo stékalo po stěně.

,,Už by sis měl dělat pěnu.“

Hugo se na Marii zpříma dlouze podíval. Marie se najednou začala smát a když se Hugo vrátil zrakem zpátky uviděl, že pivo už vytéká ze sklenice.

,,Machr, machr.“

,,Dobře, vyhrálas. Příště můžeš čepovat ty.“

,,To už je pozdě, kámo.“

Marie začala odcházet k zahradnímu nábytku. Šla ladnou chůzí, sebejistě, vzpřímeně a nenechávala nikoho na pochybách, že je tady za hvězdu. Hugo si přiložil pivo k ústům a pořádně se napil. Pak za ní vyrazil.

 

Marie si sedla ke stolu a přehodila si nohu přes nohu. Hugo se na chvíli zastavil a znejistěl. Marie se chvíli dívala před sebe a měla takový zvláštní výraz. Najednou jakoby vycítila, že jí někdo pozoruje se podívala Hugovým směrem a usmála se. Hugova nejistota se rozplynula jako pára nad hrncem.

,,Můžu si přisednout?“

,,Ale jistě, Hugo. Přisedni si, jestli se nebojíš.“

,,Měl bych snad?“

Marie se zatvářila velmi vážně. Její výraz byl najednou plný skryté agresivity, ale zároveň neodolatelný.

,,Čeho se bojíš, Hugo?“

,,Ničeho.“

,,Tak to je dobře, moc dobře, Hugo. Já se totiž taky ničeho nebojím.“

Marie se rozesmála a změřila si Huga od hlavy až k patě. Hugo se rozpovídal. Řekl jí o sobě snad všechno na co si vzpomněl. Vyprávěl jí o svých nezdarech s přítelkyněmi, úspěších ve sportu a odolnosti vůči nadměrnému množství piva.

,,Tak to jsem zvědavá, jestli nekecáš.“

Hugo byl přesvědčený, že vypije za večer klidně patnáct kusů a nebude opilý. Marie se na ty silácké řeči jen usmívala.

,,Marie, a ty seš Marcelova kamarádka?“

,,Jak bych to řekla…“

,,Řekni pravdu.“

,,Nejsem.“

,,Aha a kdo tě sem teda pozval?“

,,Víš, bydlím kousek odtud a tak jsem se sem zkusila vetřít a nikomu nepřišlo divný, že je tady jedna hezká holka navíc.“

,,To mě by neprošlo.“

,,Asi ne.“

Marie se opět rozesmála.

,,Líbíš se mi.“

,,Já vím.“

Hugo se odmlčel a v duchu přepočítával piva. Měl jich devět nebo snad už deset?

,,Chtěl by jsi jít ke mně? Mám volnej byt.“

Hugo nasucho polknul.

,,Ale jestli nechceš.“

,,Chci, jasně, že chci.“

Marie se zvedla a Hugo se o to taky pokusil. Napodruhé se mu to podařilo. Hugo se rozloučil s Marcelem a Marie mu popřála. Najednou to vypadalo, že Marie tam s Hugem už rovnou přišla a tak nikomu nepřišel divný jejich společný odchod.

Marie Hugovi nabídla rámě a ten jej s radostí přijal.

,,Neměl jsem to udělat, já?“

,,Ne, ani nevíš, co to pro mě znamená. Nepřijde ti to ujetý?“

,,Přijde mi to roztomilý.“

Hugo trochu škytnul.

,,Takže Hugo, ty se ničeho nebojíš?“

,,Ne a teď už vůbec ne.“

,,A věříš mi?“

,,Dá se nevěřit?“

,,Seš sladkej a ani o tom nevíš.“

Marie se kousla do rtu. Hugo si toho, ale bohužel nevšimnul.

Marie došla k vrátkům domu.

,,Naši odjeli a jsem doma sama.“

,,Ty máš pro sebe, celej barák?“

,,Jo. Myslím, že se ti bude líbit.“

Vešli do domu a Marie posadila Huga do obýváku.

,,Dáš si něco?“

,,Dal bych si kafe.“

,,A už jsi měl těch patnáct piv?“

,,Ještě ne.“

,,Tak si dáš pivo.“

Hugo si otevřel lahváče a uvelebil se v křesle.

,,Je mi trochu horko. Nevadí, když si odložím?“

,,Naopak.“

Marie si svlékla světlou mikinu a odhalila dlouhé ruce v přiléhavém tričku. Hugo si nemohl nevšimnout několika drobných jizviček po jedné paži.

,,Co to máš?“

,,To je od pijavic. Přisály se mrchy. Já ti vlastně ještě neřekla, že dělám v zoo, viď?“

,,Nezmínila ses.“

,,Dělám v oddělení tropických zvířat.“

,,Tam musí bejt teplíčko.“

,,To máš pravdu, ale ty potvůrky to maj rádi. No, né, pij. Ještě máme piv.“

Hugo se opět pořádně napil.

,,Takže tebe vážně nic nevyděsí?“

,,Vyděsilo by mě, snad jenom kdybys byla chlap.“

,,Ale to jak vidíš, evidentně nejsem.“

Marie se podívala pátravě na hodiny a z její tváře se dalo vyčíst, že na něco hodně myslí. Hugo si toho nemohl nevšimnout. Pak se najednou kouzelně usmála.

,,Chtěl by sis jít lehnout?“

,,A ty?“

,,Já už bych docela šla.“

Hugo snad až přeochotně vyskočil z křesla. Marie se pousmála a vedla ho dolů ze schodů.

,,Vy máte ložnici dole?“

,,Vy snad ne?“

Hugo se zarazil. Nechtěl být za blbce, ale oni přece ložnici dole nemají. Scházeli ze schodiště obloženého voňavým dřevem a dostali se do malé úzké chodbičky. Hugo si ani nevšiml, že světlo se z každým jejich krokem pomalu, ale jistě ztlumuje. Marie cítila, že teplota kolem nich se příjemně zvyšuje a to jí hodně těšilo.

,,Tak Hugo, na konci chodby máš vyhřátou postýlku, já si ještě odskočím se připravit.“

Hugo pokračoval na konec chodby a už musel dávat před sebe ruce jako slepec.

,,Maru, nešlo by rozsvítit?“

Nikdo mu, ale neodpověděl. Nahmatal peřinu a s radostí si lehl. Sundal ze sebe tričko, ale nechtěl se moc namáhat. Však ona mu Marie ještě ráda pomůže. Pousmál se a vzrušením si olízl rty.

Najednou uslyšel bouchnutí dveří a mozek mu vyslal varovný signál. Snažil se rozkoukat a pak se najednou v rohu místnosti začalo rozsvěcet žluté světýlko. Hugo si s hrůzou uvědomil, že není v ložnici, ale v sauně. Cítil jak se místnost ještě více otepluje. A pak uviděl rozesmátou tvář v okně. Uviděl Marii jak sedí u mikrofonu a mačká tlačítko. V rohu místnosti to slabě zahoukalo a pak něco zapraskalo.

,,Není ti ziminka?“

,,Je mi teplo, děkuju. Přijdeš už?“

,,Za chvíli. Ještě ti trošičku přitopím…Vydrž, budeš mít návštěvu.“

,,Takže už konečně přijdeš?“

,,Přijdou mí miláčci. Jestli si budeš rozumět s nima a oni to vycítí, to si piš, a jestli jsi upřímný, přijdu i já.“

,,Tak fajn. To klidně podstoupím.“

V rohu místnosti se začala vysouvat červená roleta, která odhalila skleněné terárium. To se najednou otevřelo a z něj se začala soukat tropická havěť. Všemi směry se rozutekly hadi, pavouci, ještěrky a všelijací jiní tvorové všech možných tvarů, barev a stupňů jedovatosti.

,,Říkal jsem ti, že se nebojím.“

Marie se pousmála.

,,Seš tedy hrdina.“

Hugo se usmál od ucha k uchu.

,,Chceš jít tedy za mnou?“

,,Ano.“

,,Chceš spát se mnou v ložnici?“

,,Ano.“

,,Rozmysli si to.“

,,Jsem rozmyšlenej.“

,,Mám tedy otevřít dveře?“

,,Ano.“

,,Máš to mít.“

Otevřely se dveře, ale Marie pořád seděla na místě. Hugo vycítil zradu a pak uviděl záblesk zelených očí dravé šelmy.

,,Už týden nežral, Hugo, takže nevím, jestli ocení, že jsi upřímný! Špatná volba, a to už ses mi začínal líbit, ale seš jako všichni ostatní.“

Žluté světýlko v rohu zhaslo.

Sdílejte článek

13 komentářů

Přidejte svůj komentář

Nový komentář