Království střepů


Richard seděl v kuchyni u stolu a popíjel Whisky. Celou místnost osvětlovala jen jedna slabá žárovka , kolem které poletovala můra. Všude po místnosti ležely odpadky. Krabice od pizz byly naskládány na sebe a tvořily téměř věže. Různé igelitové pytlíky a tašky byly samozřejmostí. Alespoň pro Richarda. Když mu před půlrokem zemřela žena Amanda, jeho život se extrémně změnil. Kvůli časté opilosti byl vyhozen ze své prestižní práce a jeho děti mu sebrala sociálka kvůli zanedbání péče. Richardovi to však bylo překvapivě jedno. Hodil do sebe zbytek whisky a zašklebil se.

"Ať si kdo si, dostanu tě hajzle!" řekl do prázdna. Amandu totiž našel jako první on , když se vydal po ní pátrat kvůli tomu že se nevracela ze srazu kamarádek. Našel ji, tedy, našel ji jenom kousek. Byla pověšená za krk na jedné pouliční lampě, šaty roztrhané, zakrvácená, bez nohou. Pohled v jejich prázdných očí Richarda děsil a stále ve svém domě slýchával Amandino volání a v zrcadle se někdy mihl ten její pohled. Bílé oči a vytřeštěný výraz , jako by křičela.

Richardova sklenice se vyprázdnila , natáhl se po láhvi a chtěl si nalít. Richard se znechuceným výrazem mrskl lahví o zem neboť byla prázdná. Richard vstal, motal se. Mozek měl zakalený alkoholem a zlostí. Potácel se až ke dveřím do sklepa, kde skladoval další zásoby omamného moku. Sešel po schodech a opět.

"Richarde!" Slyšel dívčin hlas. "Richarde! Jsi tu někde?"

"Amando! Jsi to ty? Prosím, vrať se ke mně." Do očí mu vhrkly slzy.

"Nemůžu. Jsem slepá, nic nevidím."

Richard zařval zlostí, popadl bednu od nářadí a s řevem s ní mrštil o zeď. Bedna zmizela za zdí, udělala se v ní díra, byla tam jakási schránka, skrýš. Richard se přiblížil k díře, do obličeje mu vlétl prach, začal kašlat. Začal sahat s podivem do schránky. Záhadný hlas zmizel. Richard nahmatal jakousi knihu. Byla hnědá a na vazbě nenesla žádný nadpis. A obsah knihy byl stejný, ani písmeno. Přesto z ní sálalo cosi divného. Když ji držel v ruce, cítil teplo a podivné brnění. Richard vyšel po schodech zpět, udiven že zapomněl na svoji dávku whisky.

Richard se posadil a knihu položil před sebe. Otevřel ji a začal zkoumat.

"Co to sakra je?" zašeptal pro sebe. Otočil stránku. Byla tam věta: Co přesně máš na mysli?

" Takže to není prázdný. Ale co to znamená?" Pod předchozí větou se náhle černým písmem zhmotnila další věta: Co znamená co? To co jsem řekl

"Sakra!" Richard odskočil. Z dálky viděl další větu: Kampak utíkáš? Posaď se.

" Já.Já sem ožralej. To je jasný."

Kniha odpověděla: Nejsi. A posaď se.

Richard učinil. "Ehm. Hele já vím že sem ožralej, je to vlastně celkem sranda povídat si s knihou. Obvzlášť v tomhle období." Pronesl s trochu bláznivým a pomateným smíchem.

Další věta: Richarde. Moc dobře vím co se stalo. Myslím že jsme měli stejný osud.

Richard marně sháněl plnou sklenici něčeho co by jej uklidnilo.

"Du pro pití. Počkejte pane." Richard zasalutoval.

Když tu jeho pohled zkameněl. "Chtěl bys vědět co se stalo Amandě?"

Richard přiskočil. "Cože? Co jsi zač?"

Na stránce se objevila černá, inkoustová skvrna. Richard se jí s podivem dotkl prstem. Skvrna jej začala postupně pohlcovat a nakonec jej vycucla do knihy.

 

 

 

Richard se probudil. Ležel v dokonale bílém sněhu, nad sebou viděl oblohu. Když se rozhlédl, byla kolem něho stěna složená ze zrcadel. Všude viděl svůj obraz, všude kromě oblohy, ale jednak byla kolem něho skupina dobře nakoordinovaných Richardů. Richard byl zmatený, pár chvil si prohlížel okolí, hladil nádherně čistá zrcadla a obdivoval jejich lesk. "Pěkné že?" Ozval se hluboký hlas.

Richard se otočil. U jednoho zrcadla postávala postava zahalená v hnědém plášti a hlubokou kápí , která zakrývala obličej.

"Kdo jste?"

"Na tom nesejde. Důležité je že sdílíme stejný osud." Hlas prapodivného muže zněl jakoby ze všech stran, ačkoli stál stále na jednom místě.

"Stejný osud? Jaký?"

"Tobě snad nevzali to, co jsi měl rád."

Richardovi se lehce zaleskly oči. "Co o mě vůbec víte? A kdo ste a co je tohle za místo a….."

"Příliš mnoho otázek Richarde. Dám ti nabídku. Dokážu najít vraha tvé dívky. Oplátkou žádám pouze pohled na reálný svět."

"Cože? Co to je za blbosti? Jaký pohled? Já….."

"Takže ty nechceš najít tu bezcitnou duši která ti zničila život?"

" Já… jistě že chci…"

"Tak tedy mi dovol abych ti propůjčil svou sílu."

"Prosím vás…"

"Chceš zničit toho kdo zničil tebe?"

"No ano, ale…"

"A svoluješ abych ti propůjčil svou moc?"

"No… víte. Je tu jedna…

"Ano či ne!"

"A… ano." Zakoktal Richard

"Výtečně."

Muž si začínal rozepínat plášť. Jakmile se v plášti objevily škvíry, pronikla skrz ně hustě bíla mlha. Hnědý plášť se sesunul na zem. Bíla mlha se plížila k Richardovi. Richard se lekl, ustoupil. Mlha jej začala obtáčet.

" Co se to děje?"

Nikdo neodpověděl. Z jedné části mlhy se zformoval obličej, promluvil na Richarda.

" Tvůj život se počínaje touto minutou, změní."

Obličej se rozpustil zpět do mlžné podoby a malé proudy mlhy se začaly dotýkat Richardova nosu. Pak začaly pronikat dovnitř. V tu chvíli ucítil Richard silnou bolest, nejdříve hlavy, ale poté co se mu mlha vlévala dál do mozku, začal ji cítit všude. Jedním směrem mu mlha šla do nosu. Druhým směrem z něj šla krev. Richard křičel, dusil se. Pak do něj mlha vnikla celá. Richard měl pocit že se pozvrací. Převaloval se bezmocně na zemi a sténal. Bílý sníh se na jeho místě zabarvil do ruda. Náhle ucítil bolest jakou v životě ještě nikdy nepocítil. Nelze určit kde ho to bolelo nejvíc. Všude to bylo pekelně bolestivé. Tentokrát se mu řinula krev i z uší. Bolest jej pak postupně tak vysílila, že nakonec omdlel.

 

 

Richard se probudil ve své posteli. Bolelo ho celé tělo , ale přesto se cítil čilejší než včera. Dneska je den , který nesnášel. Musel ven z domu. Jít vybrat peníze z bankomatu. Richard se zvedl a uvařil si kávu, na chlast naprosto neměl chuť. Káva jej uklidnila a vnesla do jeho chuťových buněk trochu pozdvižení. Náhle mu hrnek praskl v ruce.

"Co to? Co to jako je?" Richard byl zlitý, ale už musel pospíchat.

Vyšel z domu a vydal se k nejbližšímu bankomatu. Procházel zalidněným městem. Bankomat byl ještě daleko a tak se rozhodl zkrátit si cestu přes jednu postranní uličku. Tam se však stalo to , co nechtěl. Z jakýchsi temných rohu se vynořila banda chuligánů. Měli na sobě kšiltovky a tílka. Ruce měli většinou potetované. Bylo jich pět. Richard byl obklíčen.

" A hele. Hoši vidíte toho magora? Ten je vyřízenej." Partou zazněl smích

"A budeš vyřízenej ještě víc jestli nám nedáš prachy."

"Nechte mě bejt. Nechci problémy."

"Ale mi jo hehe!"

Richard chuligána chytl za krk a vyzvedl do výše, pak s ním mrštil o zem. Jeden z nich praštil Richarda pálkou přes hlavu. Richard ucítil bolest, nicméně nebyla tak silná aby mu nezabránila dát silnou ránu do výrostkova obličeje. Pak popadl dalšího a mrštil s ním o lampu. Zlomil se mu vaz což dokázalo hlasité křupnutí. Jednomu kterého předtím srazil, rozšlápl hlavu až mu krev vyhrkla z úst. Pak popadl posledního stojícího (jeden utekl) a mrštil s ním o zeď. Po nárazu se na ní objevila prasklina, chuligán byl s rozbitým obličejem vyřízený. Richard po rvačce zašpiněn od krve. Následně se rozběhl uličkou jako smyslů zbavený.

 

Jistý starší muž zaléval ve svém domě květiny. Pak přisedl k čaji a chtěl ochutnat. Relaxaci přerušilo bouchání na dveře. "Ehmmmmno. Kdo je?" Bouchání zesílilo. "Strašný zvuk. Neumíte používat zvonek?" Muž vstal a šel ke dveřím otevřít. Ve dveřích spatřil známou osobu. "Richarde! Zdravím tě! Jak se máš příteli?"

Pak však muž zůstal zděšen. Richard byl celý od krve a měl červené oči.

"Bože co se ti stalo?"

Richard muže odstrčil vysokou silou až spadl na gauč.

"Neřikej mi příteli ty starý hnuse! Si stejný hajzl jako celá tvoje famílie."

" O čem to mluvíš Richarde?" Muž vstal a postavil se před vysklenou skříň s fotkami. Cestou vzal tajně nůž.

"Neříkej mi tak. Jsem Lincoln Strogg."

"Strogg? Odkud ho…."

"Znám? Já sem Strogg. A ty si svině!"

Richard přistoupil k muži. "Tohle je za Grace." Napřáhl se, mužův nůž však vystřelil do výše a chtěl Richarda seknout do krku. Nicméně on jeho útok zastavil a chytl jej za ruku. Pak začal s mužem mlátit o skříň za ním. Nejméně patnáctkrát s ním praštil a skříň , ta se nakonec rozdělila na několik kousků. Pak s ním mrštil o konferenční stolek. Richard popadl nůž patřící starému mužovi. "Tohle si vychutnám." Chytl ho za vlasy a začal mu odřezávat vlasy i s kůží. Muž řval i brečel zároveň. Jeho trápení ukončilo silné bodnutí až do mozku. Řev ustal. Richard tam stál a s nadšením sledoval jeho dílo. Jeho červené oči a ďábelský usměv na něm působily strašidelně. "Odhoďte ten nůž." Ozvalo se od dveří. Stál tam policista. "Odhoďte to!"

Richard neuposlechl. "Tady hlídka 311- Fergis. Potřebujeme posily do… áaágagrrr." Vzduchem prosvišťel nůž a zabodl se policistovi do krku. Dusil se v krvi. Richard k němu poklekl. "Tak dělej. Zavolej své kamarády. Řekni něco." Richard se zasmáním trhl nožem směrem dolů a nechal těla ležet tam kde jsou. Při východu zabodl nůž do stěny.

 

Richard se probudil doma. Bylo mu zle, tenokrát hůř než včera. Musel si nutně udělat kafe. Cítil se hrozně. Při pití zapl televizi. Byli ranní zprávy.

"Po celém městě se dějí velice podivné vraždy. Zatímco relativně nedávno jsme vás informovali o brutální vraždě jedné ženy, Amandy Walters. Tak během jednoho večera bylo vražd napočítáno několik. Především byli zavražděni příslušníci jednoho zlodějského gangu, který okrádal po v uličkách nevinné lidi. Nicméně mnohem brutálnějším způsobem byli v jednom klidném domě zavražděni dva lidé. První zavražděný se jmenoval Walter Rodens a pocházel z jedné bohaté rodiny Rodensových , kteří mají nedaleko panství. Rodens byl úspěšným podnikatelem a spekuluje se že právě kvůli tomu byl zabit. Druhým je městský strážník Alan Fergis, který údajně zaslechl divné zvuky z Rodensnova domu a šel to prozkoumat. Policisté však zaslechli i jeho hlášení kdy žádal posily, v tu chvíli byl nejspíš zabit. Záznam se zkoumá a je tam prý i slyšet hlas vraha jak cosi říká."

Richard polkl. Rodense znal. Byl to jeho dobrý přítel a rád si s ním popovídal…

"Obě oběti však byli zabity velmi brutálním způsobem. Fergis měl rozřízlou hruď od hrdla až k pasu. A pan Rodens byl umlácen a následně skalpován…" Richard vypl televizi. Dělalo se mu zle, když hmatal po kapesníku na utření pusy, nahmatal podivně mokrou hmotu. Při pohledu na ní se pozvracel. Byla to kůže na které rostly vlasy.

"Bože! Já sem ten vrah! Ty zrcadla! To byla skutečnost! Hej! Nechci tě. Běž pryč z mého těla!"

Richard si vzpomněl na knihu. Přiběhl k ní a dotkl se skvrny. Opět byl se stejným efektem vtažen dovnitř a za chvíli se ocitl ve známém místě se zrcadly.

" Kde si? Vrať se! Ukaž se!"

"Ale kvůli tomu si vůbec nemusel chodit sem." Ozval se hluboký , klidný hlas. Richarda zabrnělo celé tělo. Náhle v břiše cítil křeč a opět strašnou bolest. Z úst a uší mu začal vycházet bílý kouř. Opět se před ním zformovala mlha. Částečně byla stále v něm ale nepokračovala dál.

"Krása co? Ta moc."

"Nechci žádnou moc." Prodral Richard skrz zuby. Při každém slově mu vytekla z úst krev. "Kvůli tobě sem zabil svého přitele."

" Přítele? To je grázl. Zabil ji."

"Koho?"

"Řekl sem že osudy máme společné."

"Tak tak to je. Tys mě zneužil. Ty hajzle."

"Víš. Být zpátky na světě je skvělá věc. Můžeš se mi hodit. Já ti nechám svoji moc a zaručím ti věčný život, no a ty mi posloužíš jako schránka. Má pomsta je vykonána."

"Pomsta?"

"Rodens ji zabil."

"Kurva! A kdo teda zabil Amandu?"

"Ona sama. Stejně tak jako když zabiju tebe ,když nebudeš poslušný."

"Cože? Tys jí taky zmanipuloval mysl?"

"Bylo to lehké. Snila o nadpřirozenu, tak sem jí to ukázal. Stejně jako tobě. Pak mě ovšem schovala ve chránce. Děvka jedna."

Richard nemohl přemoct vztek.

"Chcípneš ty hajzle. Radši zabiju sebe, jen abys ty chcípnul."

" Silná slova. Ale to nestačí."

"Nechci tě ve svým těle. Vypadni zmrde!!"

"No jak chceš!"

Richardovi obrazy kolem něho se začaly hýbat a vystupovat ze zrcadla, přibližovaly se k němu.

" Vždyť když mě zabiješ zemřeš taky."

"A kdo říká že tě chtějí zabít? Jenom zničí tvé myšlenky. Je mi líto. Mohli sme žít společně, teď budeš jen a jen můj"

Richard uskočil od davu a narazil do zrcadla. Trochu prasklo , ovšem na obličeji jednoho z klonů se objevily drobné pukliny. Richard udeřil do zrcadla, klon se rozpadl na střípky.

"Sakra chyťte ho."

Richard poznal jejich slabinu, postupně rozbíjel všechny zrcadla až nakonec ubývalo jen poslední. Jeho dvojník jej však chytil a povalil na zem. Nastala rvačka. Přízrak uvnitř Richardova těla mu to nijak neulehčoval. Jeho agresivní chování působilo v jeho břiše velké bolesti. Kopl soupeře do obličeje a rozbil i poslední zrcadlo.

Jakmile poslední střepy dopadly na zem , půda zčernala a Richard se propadl do země.

Spadl na svůj stůl.

" Beze mě nejsi nic." Řekl hlas vycházející z jeho nitra.

"Ta kniha… áá."

Richard se sápal po té záhadné knize. Cítil že je v ní moc toho přízraku. Byl už celý zesláblý, sápal se po knize. Silnou bolest už skoro nevnímal. Konečně ji dostal, natrhl jednu stránku, z jeho nitra vyšel bolestný řev.

"Ty hlupáku… nech tu knihu na pokoji."¨

"To bys chtěl co?"

Přízrak se snažil dostat z jeho těla, cítil to, z úst mu začínal jít pomalu kouř.

Richard popadl knihu a opět ji natrhl, kouř za doprovodu dalšího řevu , se vrátil zpět.

" Ať si kdo si. Shoř v pekle zabijáku životů."

Richard se napřáhl a hodil knihu do hořícího krbu. Řev , který otřásl celý domem , byl nejsilnější ze všech, Z Richardových oči, uší a všeho možného začala týct hustými potoky krev. Za chvíli ulehl ke věčnému spánku.

V domě byl klid, jen z komína vyšel obláček hustého, bílého kouře.

Sdílejte článek

Nový komentář